Evoluce

2

Karel přišel do obýváku rovnou s lahváčem v ruce a otráveně dřepnul na sedačku. Albína hned věděla, o co mu jde a nervózně poposedla. Karel přejel očima program, pronesl tradiční: „Zase dávaj´ prd“, ale zatím se spokojil s hledáním otvíráku. Pivo pšouklo zrovna do dramatické hádky ve vile. Albína skutečně trpěla. Ne kvůli sobě, ale kvůli kamarádce. Máňa má totiž šichtu a bude se ptát, co je nového. Jenže Karel vilu s vyvolenci naprosto nesnáší. Už se napil, pohodlně natáhnul nohy a zklamaně zjistil, že na sportovní stránce všechno zná. Obrátil pozornost k televizi.
„Zase na to vejráš? Víš, co to s tebou udělá! Aspoň večer chci slušnou to – kultůru!“
Albína sklopila oči k pletení a tvářila se zkroušeně. Přitom špicovala uši, aby jí nic z reality show neuteklo. Sice se tam právě dost hádali, ale všechny důležité věci každý dvakrát nebo třikrát opakoval a tak Máňa o moc nepřijde. Jen kdyby si míň nadávali! Karel to brzo nevydrží a přepne… Ale ne, je to zase tady! Albína cítila, že její rozrušení překročilo ovladatelnou a udržitelnou mez. Mrkla po straně na Karla. Určitě to už tuší. Kouká na Albínu, táhne z flašky, polyká a čeká.
„Jestli chceš, tak to klidně přepni, já jenom kvůli Máně…“
„Všichni z těch vymaštěnců akorát zblbnete! Je to s tebou horší, než minule. Lednice jak vymetená, k žrádlu jenom včerejší buřtguláš. Víš, že vinný klobásy fakt nemusim.“
„Byly ve slevě, do dneška,“ špitla Albína. Před výplatou to nikdy nemá lehké, chlap chce pořád maso. Kde na něj brát? Zoufale se snažila potlačit nebo zabrzdit svoje vnitřní pnutí. Zaplaťpánbu! Karel mávnul rukou a šel dorazit ten buřtguláš. Albína si oddechla. Honem složila pletení a soustředěně, s koleny co nejvíc u sebe, odcupitala do ložnice. Přidřepla a chytla se trubky od topení. Nebo bude lepší klečet? Ještě měla chvilku času, tak sáhla pro papírový kapesník. Současně naslouchala tlakům ve svých útrobách a Karlovu zacházení s nádobím. Skvělé, Karel chce dojíst všechno, ohřívání kastrolu na sporáku trvá dýl, než v mikrovlnce. Musí se to míchat a tím pádem Karel nemůže sem…
Albínu zalila vlna uvolněné radosti. Cítila, jak se otevírá, jak její poklad leze ven, už! Prudce zabořila hlavu do polštáře a zdusila svůj nezvladatelný jásot. Hned nato pokládek klouzal dolů mezi stehny. Honem ho vytáhla, otřela kapesníkem a políbila. Už si na něj dneska upravila podprsenku, rozšířila ji vpředu malým saténovým klínkem – a jejda, přesně trefila velikost! Jako v knížecí kolíbce tu bude, miláček. Tenhle Albíně neprochladne, kdepak. Uložený pokládek pečlivě zakryla kraječkami, odhodlaná konečně jej v teple donosit, jak to má být. K pletení se vrátila právě včas, komentátoři neříkali nic nového. Karel si donesl celý kastrůlek a položil na noviny. Podezíravě se na Albínu podíval.
„Pořád na to koukáš? Nevykládej mi, že to s tebou dneska nic nedělá!“
„Kvo… kvůli Máně jsem to – to. Fakt.“
„No jo. Radši kouknem, jak dělali četníky, ne?“
Přepnul program na jedničku a Albína si vzdychla.
„Říkala jsi něco?“
„Kvo… Kvalitní jsem říkala, že jsou, já mám ty četníky docela ráda. Ko – kolik asi ještě dají dílů?“
Karel nevnímal. Jeho jmenovec Arazím se zrovna mihnul v ukázce a střihli ho, když někoho seřvával.
„To je správnej chlap! Má to dobře zařízený, ne jako já.“
Albína zrudla. Kdyby Karel věděl! Najednou se ošila. Ozývá se to znovu? Že by dvakrát za sebou? To se ještě ani Máně nepovedlo! Přitom to měla právě Máňa první ze všech holek, už u první mexické telenovely. Radost Albíně zkalil pohled na Karla. Nervózně poposedla, v podprsence totiž měla místo jen pro jeden pokládek. Vtom se Karel otočil od kastrůlku i od dokumentu. Arazím marně objímal svou čerstvě nalezenou dceru. Albína nešťastně zkusila svou věc rozdýchat, jenže Karla neošálila. Houknul:
„Mazej s tím na záchod! Já to doma mít nebudu, jasný?“
„Kvok,“ poslechla smutně Albína a zamířila tam, kde žádné svoje vejce nezachrání.
Karel si došel pro další lahváč, vytáhnul ho na stojáka v kuchyni. Pokaždé radši dohlídnul, aby ta jeho ženská bláznivá nic nezkoušela. Zakdákat si při snášení může, to jediné jí dovolí. Přesto se při tom Albínině zvuku oklepal jako zablešený pes.
Albína čerstvě snesené měkké vajíčko spláchla a vyšla se skloněnou hlavou. Seděla zbytek večera v obýváku nad pletením a snažila se, aby Karel nepoznal, že vlastně smutná není. Hřeje vajíčko na hrudi, zachránila ho! Sice má od včerejška ještě jedno schované, ale ne na sobě. Možná proto byl zatím z každého pukavec. Máně taky ještě žádné vejce nevydrželo, a co už všechno vymýšlela! Albína včera zkusila schovat pokládek do košíku s pletením, shora ho hřeje radiátor. Už ho dvakrát obracela, je jako v líhni. Karel si ho ani nevšiml. Co může chlap vědět o ženských fíglech?
Karel přepnul na zprávy. Jéžíš, na tohle Albína zapomněla! Ptačí chřipka pořád mutuje. Nedávno dávali ve zpravodajství nějaký kontejner, plný zabitých slepic. Zase jí bylo do pláče. Neudržela se:
„Co jen s námi bude? Co když to některý můj drobeček chytí?“
Chytla se za pusu, ale Karel zíral na nějaký masakr a otevíral další pivo. Nelida! Albína měla chuť hodit mu rozpletenou šálu na hlavu. Pořád jenom chlastá, ale že se blíží tragédie, ho naprosto nezajímá!
Karel však odpovědět nemohl. Slyšel ji, ale snažil se dělat jakoby nic. Netušil, co Albína tím dlouhým kvokáním a kdákáním může myslet. Pravděpodobně by však souhlasil, že ptačí chřipka bude veliký problém. Nebo že by východisko?

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • KO-ko-konečně to někdo odhalil. 😉

      • Anna Šochová

        Zdramatizovalo to také Rádio Leonardo 🙂 Starší, ale stále platné…