I takové dny jsou

9

Promiňte, řekla jsem paní za pokladnou. Otočila jsem hlavu, chňapla synka pod pazuchou a řežavým hlasem s úsměvem na rtu, protože na způsoby já si potrpím, věcně zaševelila: “Jestli okamžitě nesklapneš a nebudeš držet pusu zavřenou příštích deset minut, zalepím Ti ji páskou.”
Zmlknul. Nevyhrožuji nadarmo a má se rád. Zkontroloval čas.
Pokladní uhnula o krok; lidi v řadě se posunuli o dva.
Dopočítáno, zaplaceno. Za mnou nádech. Hlasitý.
Pohnula jsem krkem. Paní stála dva kroky přede mnou, manžel se statečně schovával za ní.
“Takhle nemůžete mluvit s dítětem.”
“Prosím?”, chtěla jsem být za slušnou.
“S dítětem se takhle nemluví.”
“My se známe?”
“Ne. Slyšeli jsme Vás.”
“To On taky. Dejte mi Vaše číslo. Až budu chtít radu, ozvu se.”
“No, já – My, viď?”, tápala s ustrašencem zadním.
“Vážená, nevyspala jsem se tři dny; mám horečku, motá se mi hlava. I v tomhle stavu Vás dokážu zahrnout tolika nevybíravými slovy, že je nedáte dohromady za rok, ani s encyklopedií pod polštářem. Je fajn, že se zajímáte o děti, ale netušíte oč jde. Takže nashle.”
Zuřivým obočím jsem lupla po broukovi a vyrazili jsme.
Já omdlít zpátky na gauč, aspoň na půlhodinku, dá-li Pán (nedal). Brouk pokračovat v Životě. Jeho.
Narodil se s vědomím hnací síly Zeměkoule. Vesmír funguje kvůli němu. V porodnici mu zapomněli říct, že nefasuje služku. Ačkoli. Jemu něco povídat nemá smysl.
Když něco chce, tak to prostě Chce. Teď; hned a tady. Nejdéle za deset minut.
Není Vám dobře? Jste nemocní? Unavení? K smrti unaveni?
Máte smůlu. Já mám smůlu.
Mdlým zrakem, protože chřipka je sfiňa, únava ještě větší, jsem zaregistrovala postavičku u lože.
“Můžu, PROSÍM, ležet ještě patnáct minut?”
Klidně zůstaň ležet … JÁ potřebuju akorát vědět, kde je můj chleba.
V chlebníku.
Hmm. Myslíš jak tam dáváme pečivo?
– copak jsem to právě neřekla? jo -aha – řekla … znova zapomněl…
Ano. Nádobě na pečivo se říká chlebník.
To je nádoba??
Není mi dobře, nechci si povídat…
Já si nepovídám, JÁ se ptám.
Kam dáváme pečivo, tomu se říká chlebník.
Neodpověděla jsi mi.
CO CHCEŠ?
Jsem Ti říkal: KDE je MŮJ chleba? A Nekřič na mně.
Ještě nekřičím. Není mi dobře; je Ti jedenáct. Snad si zvládneš vzít a namazat chleba.
Zvládnu. Když najdu chleba. Protože tam, co se dává pečivo, není.
Podívej se do mrazáku.
Proč ??
Jestli nemáme rezervní.
Néní, slyším mlhavě zdálky během několika vteřin.
Smůla. Vezmi si korny; Musíš počkat. Udělá se mi líp, dojdeme koupit …
Z mikrospánku mne probírá bolest v kotníku…
Nevadí Ti, že mi sedíš na noze? Jedl jsi?
Nevadí. Jedl. Mám časopis.
???
Počkám než se Ti udělá líp a půjdu s Tebou pro chleba.
….. …. …. … … …. , hrabu se z postele.
Když Už jsi vstala, můžeš mi říct …..

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • 747

    :-)))))

    • Jolana J

      jsou chvíle, kdy by mne každý soud osvobodil …

      • 747

        Mňo, nevím, nevím. Některý soudy, a není jich málo, soudí velmi podivně. A kdyby tam byla ona paní z fronty coby soudkyně z lidu, jste hnedle minimálně na důtku s výstrahou.

        • Jolana J

          Já vím. Bohužel – protože stalo se. Ne mě. Lidem blízkým a známým. Děláme si z toho doma srandu (jako kdo kterým autem s houkačkou pojede a do kterého – nápravného – zařízení), abychom se nezbláznili.

  • OW

    Byly časy, kdy jsem se otočila na dobroserskou bábu ve fronte se slovy “a chcete taky?”. Podivné. Bez odpovědi zdrhala v dál a to i ve chvíli, kdy už byla na řadě a banány by fakt dostala… Ano, i mé robě ví, že máma sliby plní a jsou chvíle, kdy rozhodne nezertuje. Byt di hruzostrasnost. Zalepena pusa je sranda.
    Kdo je u nás doma zralej na saskec? Kazdej chvilku tahá pilku.
    Hm, měla jsem kamaráda nadstrážmistra u SNB. Chtěla jsem po něm, ať mne soupne do cely předběžného zadržení, protože se potrebuju alespoň na pět hodin v kuse prospat. Že mne třeba chytil, jak kradu v parku tulipány. Hyperaktivní predskolni robě a matka v turnuse je třaskavá kombinace.
    Neklaplo to. Škoda. Mohla jsem bejt disident.

    • Jolana J

      s mým “štěstím” by tam mladýmu povolili návštěvy 🙂

  • Anna Šochová

    Dívenka z příbuzenstva byla známá tím, jak jí všichni ubližujou a nikdo ji nechtěl hlídat. Maminka s tatínkem jezdili vystupovat a u ní někdo musel být. Kdybych nebyla mezi oběťmi (rodiče poslouchali za dveřmi, jak celé smečce vyprávím pohádku a ona se k nim vrhla s okamžitým pláčem, že jsem ji právě zbila), nevěřila bych tomu až tolik. Bylo to dítko sladké a krásné. V krámě jedna paní posmutnělé holčičce, které maminka nechtěla koupit lízátko, protože tu vypočítavou scénu mršky prokoukla, zakoupila právě tohle lízátko a trvala na tom, že to holčička hned teď může sníst. Totální rodičovská prohra, protože matce tohle vyrazilo dech a celá fronta souhlasně přikyvovala.

    • Jolana J

      Zřejmě mám poruchu – ale “krásným a sladkým” preventivně nevěřím. S čím mám problém, když upozorním na dětskou přetvářku – dozvím se, jaká jsem hnusná, nepřející, zapšklá … (co na tom, že na moje slova dojde :/ )

      • Anna Šochová

        Nemáte poruchu. Máte zkušenosti. Ti sladcí andílkové se nám profláknou uměním manipulovat. Už jsem se někdy někde pochlubila, že mého emočně vysoce inteligentního potomka chtěla nadšená dětská psycholožka líbnout. Nejoblíbenější vnouče ze sedmi to bylo, vě třídě úžasný andílek. Doma smůla, byli si všichni rovni, i když dneska mají každý pocit, že právě ten jeden dotyčný se měl hůř, než ostatní.

        Zlatá dětská klinika, kde jsem různé drahoušky poznala a naučila se právě tak rovně jednat! Jak ti piškuntálové vycítí zaváhání nebo strach, hned jsou na koni. Proto se mi už několikrát potvrdil odhad, že u ustrašené matky a hajzlíka, když se vyhrožuje tatínkem nebo prodavačkou nebo kýmkoliv, aby dotyčné robě neřvalo, nezlobilo a pod., je nakročeno nebo už funguje domácí násilí. Nějaké pozadí (nezvládání děcka, potíže v vlastním postavením v rodině) to prostě má. Dokonce mi kdysi na jeden článek napsala psí kadeřnice, že to pozná i na vztahu a (ne)ovládání domácích mazlíčků!