Mučení andělů

2

V zámeckém parku stojí kamenný anděl. Naslouchá trápení a pláče. Slzy vsakují lidskou bolest. Jedna, dvě, výjimečně pět.
Slyšela o tom, ale nechtěla plýtvat zázrakem. Prala se sama, dokud to šlo. Až jednou… Klečíc objala podstavec. Plakala víc, jak deštivé nebe – ale nemokla. V lijáku? Vzhlédla, užasla. Socha nad ní roztáhla křídla. Anděl plakal horce a hořce.
„Děkuju,“ vydechla.
Anděl se rozpadl v prach.
Řekla to ženským v práci. Ty jí daly! Proč děkovala, blbka? Kameni! Kam teď budou chodit?!
Vyštípaly ji, utekla z města. Prach ze sochy odvál vítr.
A Bůh již anděly tak surově netrestá.

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Hezké. 🙂
      A namísto andělů se nyní trápí graduovaní mozkoškrabové.

      • Jolana J

        jenže ti se, bohužel, nerozpadnou v prach …