Na procházce

4

Ráno tráva s povzdechy poléhá pod těžkou, chladem zestříbřelou rosou, ale přitom ji marnivě schovává před šikmými paprsky slunce. Ve stínu si ji tak dokáže udržet až přes poledne, protože ani vedra kdesi v civilizaci nezmohou nic proti umírněnému podnebí našich vršků.

Tady nezáleží, v kterou denní dobu zajdu mezi stromy. Mnohokrát jsem se už během dopoledne rozhlédla po zásobách a řekla si, že by jídlo potřebovalo oživit. Odběhla jsem na necelou hodinku, prokličkovala mezi houbaři a pískaři a vrátila se zrovínka k vaření.

Teď máme za sebou krátké červnové zbláznění, kdy vyrostly i smrkové hřiby, ale několik dnů veder to uťalo, Poprchávalo potom skoro denně, jenže tak zrovna pro muchomůrky. Už aby byl srpen! V srpnu teprve začne běžné probouzení, čas na naše nejbližší smrkové a borové hřiby, ty už zase pod vlasatou trávou za okrajovým, březovým a jeřabinovým houštím dřímají.

Jak říkám, ani letos tu není pusto, ale masáky jsem si odvykla sbírat už dávno. Jednak je nechávám sousedovi, jednak bylo snazší učit děti jenom na hříbky. Takže sázím až na jistotu klouzků u rozcestí na úbočí našeho vršku a pokud cestou zpátky zakopnu o velkého pravého chlapáka, lesu vděčně poděkuji za milou pozornost. To už bude les pod nálety Nepochybně najdu kousky, kolem kterých předtím prošli nejméně ti čtyři houbaři.

Určitě ano, protože rozkopané muchomůrky a rozšlápnutá kuřátka svědčí už dneska o umíněném hledačství za každou cenu. Když někdo vidí hřibovou loučku a všechny houbičky jsou stejné, vysvětlete mi, co za úžasňáka musí prozkoumat každou jednu zvlášť? Určitě se ten jedinec nebo jednotlivci úplně psychicky vyšťavili, protože zahodit najednou několik obalů od tyčinek a sušenek nebývá obvyklé ani v sezóně. Většina houbařských nájezdníků trousí své odpadky plynule, jakoby s rozmyslem, po široké ploše.

Bohužel se les neustále mění nejen novými tvary rostoucích houštin. Už se tu opět kácí. Na podzim zmizel velký kus „mého“ lesíku, takže kvůli obědu musím o něco dál. Odskok s poklusem. Libovala jsem si, že přesto rostly na stráni za silnicí – a tam se dnes kácí už taky. Co naplat. Nemusím pořád chodit z lesa s nůší. Někdy stačí i foťák. Posílám čtenářům do měst pár lesních zákoutí.


Pozn. redakce: Po kliknutí se obrázky zvětší.

Click here for reuse options!
Copyright 2016 Magazin Abeceda
    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama