Psí život

2

“Teda Monty, seš pěknej parchant,” pravila něžně panička a prohrábla hustou srst na psím krku. Oslovený černý huňáč k ní obrátil oddané oči. Kelly si vzdychla. Neměla srdce opravdu se zlobit, ale dneska musela kamarádovi jasně dát najevo, že to fakt přehnal. I když tu jsou oba od hlídání a pes reagoval správně.
“Jestli ještě jednou takhle vyjedeš po úřední veličině, jdeš na uspání. Pravidla jsou jasný. Slyšels ty poldy, né?”
Monty zakňučel. Lehnul si a čumák zabořil mezi přední tlapy. Kelly tím naprosto odzbrojil. Takhle provinile se ještě nechoval. Taky sice neměla ráda úřední kontroly kvůli jatečním stádům, taky souhlasila, že modří ofáci jsou největší šťouralové, ale to neznamená, že to pes vezme do svých tlap a bude na ně útočit! Jala se mu mateřsky domlouvat:
“No tak dobrá, stejně zejtra jedeme za doktorem. Třeba by ti dal potvrzení? Nebo konečně projede tvoji minulost. Minule jsi taky vylítnul na modrýho ofáka. Určitě máš svůj důvod, proč nesnášíš zrovna tyhle úředníky.”
Monty zvedl velkou chlupatou hlavu a souhlasně štěknul. Kelly ho připjala ke dlouhému vodicímu lanku a zkontrolovala upevnění. Předpisy jsou hodně na hlavu, ale teď poslechnout musí. Poutat hlídače venkovský zóny! Pár blbejch úředníků se neohlásí a vlastní malér svedou na poctivýho hlídače Montyho. Vyváděli, jako kdyby je chtěl opravdu sežrat. Pes je sice tvor v druhé osobnostní třídě, ale ve skutečnosti ho tak mimo páníčků nikdo nebere.
Kelly pokrčila rameny. Škoda, že mu nesmí napovědět! Kdyby je fakt zakousnul, měli klid, zakousnutí by poldům nic nehlásili. I když likvidace stop není sranda. Zamyslela se nad vyplývajícími nezbytnostmi. V duchu si sestavovala poměr pro a proti. Ale jo. Kdyby je fakt zakousnul, ve finále se ještě ušetří za hnojiva. Možná i za žrádlo. Nějaká havárka služebního stroje na pastvině se vždycky hravě naaranžuje. Monty zakňučel. Vadilo mu potupné připoutání. Kelly mu dobře rozuměla, ale zrovna teď nemohla jinak.
“Tohle musíš snést, beruno, dokud doktor neřekne, že se znovu dokážeš ovládat. Táta by ti řekl to samý, tomu věř. Jo, hochu, jak jde průser přes policejní vyšetřovačku, nemůžu tě nechat jen tak, bez opatření.”
Monty kňučel dál. Bylo mu to houby platné, tak šel za chvíli na trávu a tam si demonstrativně přidřepl jako fena. Určitě ten bídák minule u doktora zaslechl, že to je známka citové psí deprivace, protože to zkouší každou chvíli, jakmile se mu něco nezdá. Vyděrač jeden citovej!
Kelly mu na to ale neskočí. Aspoň chvilku ne. Zatvářila se i teď jakoby nic a zapadla do domu. Hned nato stropním oknem v hale zahlédla stříbřité tělo policejní šipky, kroužící nad zvlněným trávníkem a záhony. O moc víc, než zdupanější plochu, vidět nemohli. Akorát snobárenské dlaždice o kus dál dokážou lidem v poletovadlech prozradit, jak se tu vysoce ekologicky venčí pracháči. Zemní domy mají z nepálených cihel skutečně předpisový, ale už u vchodu jim vždycky rupnou nervy a každý si vymyslí aspoň terasy s dlaždicemi ve řvavých barvách. Fuj!
Kelly si pustila venkovní záznamy a spokojeně pozorovala psa, jak hned zalehnul. Přilítli vyšetřovat, ale sami vidí, že je pes na nouzovém bezpečnostním omezení a chová se podle předpisů. Snad uvěří, že si to ten ouřada spískal sám! Ještě aby rejpali do toho, že Montymu velí sotva zletilá holka. Uff. Nepřistáli, jen zakroužili a byli pryč. Tak jo, zatím dobrý.

***

Na kontrole u psího psychouše Kelly doslova trpěla. Když se zmínila o Montyho fením způsobu venčení, doktor Green zvedl oči od Kellyiny rozepnuté košile a zpozorněl:
“Už dva měsíce, říkáte? Vzpomenete si na nějakou další maličkost, nějakou další změnu v jeho chování?”
“Ohromně si rozumíme. Máme stejný vkus a…”
“Jak jste zrovna tohle poznala?”
To tomu dala! Otázku skoro zazpíval, jak se bavil. Nesnášela, když z ní dělal blbečka. Čučet jí na prsa, na to je dědkovi dobrá! Stejně se ptal jen proto, aby byla mu tak blízko ještě chvíli. Oči měl jako na šťopkách, skoro zabořené uvnitř její košile, ale cokoliv řekne, hodlá přehlížet jako nedaleké dobytčí pláně. Naježila se.
“Normálka. Nejdřív se mnou koukal na módní trendy a novinky ze společnosti. Ty mu nechávám zapnutý a dělám něco jinýho, mě totiž baví jenom sportovní letci. Taky má rád přenosy z Aldebaranu, ty kreace z barevných šupin, víte?”
Doktor Green posměšně zachrchlal. Namíchla se. Dědek nevěří a navrch nemá pro tohle ani kousek pochopení. Kdo je tady, sakra, psí psychouš?! Hele dědka, zase začal slinit. Vztekle se zapnula až k bradě. A to měl celkem zpoždění, ještě jí dneska nesáhnul na zadek. Kdyby mohla jinam, vzala Kelly dráhu už poprvé. Jenže na lepšího doktora prostě neměla. Vychrlila:
“Monty náááhodou umí vybírat, co mi nejvíc sekne. Nechám vyjet menu a Monty určí barvu a střih. Stačí říct, kam jdu a jestli naživo nebo virtuálem. A vybere i mejkap, abyste věděl!”
“Zajímavé. Vybírá tlapou?”
“Né!” Už měla doktora plné zuby. Ale dělala to pro Montyho, tak se ještě trochu obětovala. “Normálně štěkne nebo opatrně žďuchne čumákem. Má přece děsně velký tlapy. Tak blbej není, aby mačkal hafo kláves najednou!”
“To mi zatím stačí. Počkejte si u herního manuálu, než Montyho vyšetřím.”
Dobrá, proč ne? Jenže to by v předsálí musel mít něco slušnýho a ne zrovna dvoustou osmou verzi Tomb Rideru. Podřezávat hráče Mayského míčového turnaje už taky dávno vyšlo z módy a klasických pět pitomoučkých adventur Kelly ani neotevřela. Tudíž naprosto potupně skončila u čtečky. Číst písmena, Bože! Taková pakárna. Dneska, v době přímých nalejváren a interakčních médií! Hrůza, běs a utrpení.
Pohrdla obstarožními komiksy a tak jí nezbylo, než louskat naprosto šíleně dlouhý text, kde ani jedna věta neměla míň, než pět slov, a úplně tu chyběly obrázky. Humáč, trapárna, kruťárna! Naštěstí ji tu nikdo neviděl.
Kelly se zmoženě prohryzala písmenky na konec, kde zjistila, že celý text byl jen vtip. Taková fuška! Nějakých sto slov to muselo mít. Šílenost snad ještě ze Země? V komiksu by zabrala nejvýš dvě okna! Blbá anekdota. Znechuceně se natáhla na sedačku a radši zírala do zdi, protože byla utahaná, no, jako pes.
***
Konečně! Doktor už vyzkoumal, co potřeboval a zavolal Kelly zpátky. Tvářil se tak divně, že dívka zapomněla na mizerné vybavení čekárny a útrapy nudy. Snad jí Montíka neuspí?! Psisko se tvářilo docela spokojeně, ale kdoví, třeba doktor Montyho předem nafetoval, aby unesl loučení.
“Pojďte sem blíž, Kelly. Promluvil jsem si s – ehm, Montym, a pokud chcete daný problém vyřešit, musíte znát její, ehm, jeho minulost. Upozorňuji, že jde o věc závažnou a možná nebezpečnou. Vzhledem k tomu, že je vám šestnáct a jste dávno plnoletá, máte právo znát i tak závažné věci. Můžete, prosím, opakovat svůj souhlas?”
Doktor se otočil k Montymu, ten přikývl. Kelly vykulila oči. Pokud si všimla, tak mu doktor vykal?! Zároveň si všimla dvou věcí: Malé stříbrné klipsny na Montyho uchu a jedoucího nápisu na telestěně:
“Kelly naprosto důvěřuji.”
Copak pes může takhle komunikovat? Proto ty tajnosti jejich psychoušů? To je teda bomba! Kelly se rázem cítila na výši. Tohle nejspíš ani táta nevěděl.
“Normální komunikátor vězeňské správy,” nenechal Doktor Kelly dlouho jásat, natož přemýšlet. “Před šesti lety byl zrušen systém uvěznění osobnosti, většina trestanců navrácena do původních nebo náhradních těl a…”
“… a fůra psů postřílená! To náhodou vím!” skočila doktorovi do řeči Kelly. Opravdu moc dobře věděla, oč tehdy šlo. “To teda byla pěkná sviňárna, to si pamatuju! Táta z toho byl na hadry. Jemu vzali bezva smečku, víte? Nejdřív jim do mozku nasadili nějaký hajzly a potom pic! Po všech kecech o humanitě, po všech kontrolách standardů kvality péče o smečku prostě bez varování chudáky psy odkráglovali. Kdoví, jestli se dá vůbec někdo vrátit ze psa zpátky! Navíc tak blbá záminka, to snad uznáte taky, ne? Táta vládě zákeřnou epidemii prionů nevěří. Od vyhynutí všech nakažených domácích zvířat přece uplynulo přes dvěstě roků?! Tátova smečka priony neměla, naopak. Táta mi přísahal, že zrovna všechny svý trestance doporučil k podmínce, že byli naprosto vzorní. Nejspíš se vládě nedařil zpětnej přenos, to nám dvěma nikdo nevymluví. Než se vrátili vybít i normální psy, poslal Montíka ke mně. Zachránil ho před vraždou, jasný?! Hm, třeba to Montíkovi došlo. Chudák, nesnáší ty ofáky. Nemá z toho nějaký následky? Nebo je fakt na hlavu? Ale proč? On je z poslední, ještě normální smečky, s trestancema vůbec nic společnýho nemá…”
Podívala se vyděšeně na psa. Monty jí ukázal čumákem, že má číst. Kruci, zase písmena!
“Gregor pochopil, kdo jsem. Začal se ptát a hledat na Síti, prozradil se a někdo sem poslal ostřelovače. Naštěstí nebyl místní a přiblížil se po větru. Než splašil zebry, vypálil jen dvakrát. Nemělo cenu ho v trávě sbírat.”
“Jasně. Počkej, Monty, tys tehdy chytil dvě rány, viď? Sviňák, měl nějaký trhavý nebo co.”
Otočila se přitom k doktorovi a málem propásla další nápis:
“Můžeš mi říkat Moniko.”
“Cože?!”
Kelly zůstala zírat s pusou dokořán. Byla sice dospělou občankou Federace teprve dva roky, ale stejně jako každý jiný dobře věděla, že se ženská do psa nikdy nedávala. Kvůli hormonům a mláďatům a tak. Což chápe i prcek na prvním výukovém bloku. Ledaže by se stala pěkná sviňárna. A jestli se stala, jako že asi jo, a táta kvůli tomu třetí rok zdrhá koloniemi jako nějakej ilegál… Tý vosku, táta je ke všemu bouráckej hérouš! Harďák jako z klasický story. Kelly byla rázem pyšná jako málokdy. Táta je Bůh!
“Je to pravda,” potvrdil Kellyiny čitelné myšlenky doktor Green. “Proto se váš otec zasadil o zveřejnění zprávy o popravě IP dvacítky. Nikdo totiž o jejich nasazení do psů nevěděl. Monika byla ze Stragaru přivezena zároveň s nimi. Hlídala své stádo jako ostatní, ale Gregor Morák si všiml jejího odlišného chování a také výjimečného postavení ve smečce pastevců.”
“Jak věděl, že mu poslali zrovna tyhle pučisty? Mně by to fakt nenapadlo, protože politický věci se přes psí mozek neřešily. Neměly řešit, nemělo to smysl. Leda jako hnusná pomsta. On mě táta nutil tyhle věci dobře znát, abych ho mohla zastupovat, víte? U vkládání osobností do psích mozků šlo o resocializaci a tak. Stejně to bylo sporný. Moc dobře se pamatuju, jak byl táta rád, že je to zrušený a že konečně může chovat normální psiska. Bez toho, že s nima potom projde karanténou a bude krotit trestanecký vášně. Už měl svoje odsloužíno. Chtěl jenom vycvičit novou smečku, než se vrátí domů. Vůbec mi neřekl, že ho podfoukli a že dál pokračuje s implanovanýma resociálama!”
“On to hned nepoznal, když převažovala normální osobnost psů. Pučisté v nich byli tak potlačení, až i to hraničilo se zákonem. Dá se říct, že první dva roky původní osobnosti lidí v psích mozcích jenom prospaly. Nejdřív se začala probírat právě Monika,” vysvětloval doktor. “Nikdo nečekal, že se pučisté mohou objevit právě takhle, byli dávno považováni za kompletně mrtvé. No, skoro, jako by byli, že? Pravděpodobně šlo opravdu o pomstu bez návratu od samého začátku. Já totiž o tom případu také něco vím, víte?“
Doktor divně zachrchlal, otočil se a napil vody. Pokračoval strohým hlasem:
„Monika měla zmizet s nimi. Byla skutečnou poslední zakázkou pro vládního reinkarnátora a měla cenu ohromného dědictví po odstranění nepohodlné manželky. Pamatujete na zprávy z té doby? Jistá Monika Belradi v té době upadla do kómatu a po čtyřech letech její tělo rozebrali na transplantace.”
“Na nic se nepamatuju, tehdy jsem do hlavy hustila zakládání biotopů a hlídací systémy. Všivárny ve Stragaru mi byly ukradený. Oni ji rozebrali? Takže měla dárcovskou kartu. Propána, a proč si ji vystavovala? Copak tohle někdo riskuje? Po průseru Transcompany?”
Ticho. Doktor ji nechal, ať promyslí souvislosti sama. Monika byla rychlejší:
“Byla jsem dost bohatá, abych věřila, že mně se takové věci nestanou. Zloději orgánů přece vždycky řádili v chudinských čtvrtích. Mezi námi bohatšími byla dárcovská karta především gestem. Zlepšovala image, davy to milovaly. Ke všemu právě moji rodiče založili nadaci pro chudáky, kteří nemají prostředky na identické orgány. Vypadalo logicky, že když jednou, ve sto dvaceti nebo třiceti letech zemřu, pomohu svým lidem ještě takto.”
Kelly se rázem rozbřesklo. Kdyby realizátorem přenosu byl Moniččin muž, neměl by problém. Stejně jako Kelly by v pohodě zvládla uklidit zakousnutýho ouřadu, mohl si ten chlápek promyslet, jak získat všechny manželčiny kredity. Určitě mu tajná vládní zakázka bodla. Pučisty likvidovali narychlo, na detaily nekoukali. Jeden pes navíc nic neznamenal. Nebo ještě jinak: Smíchali je s normálními psy a potom rozdělili, zkrátka podle počtu by nikoho nenapadlo, jakou smečku dostal. To bude ono! Proto postříleli všechny psy, co jim přišli pod ruku: už nevěděli, kdo je kdo a zřejmě se někdo pídil po skutečném osudu IP dvacítky.
Stejně je to sranda: Spousta lidí věří, že jsou sledovaní na každém kroku, ale že se to právě proto dá snadno oblafnout, nikoho nenapadne. Moniku by drželi v kómatu mnohem déle, ale karta dárce Belradimu zatraceně pomohla. Kelly skoro zapomněla vnímat, co zase běželo telestěnou. Ještě, že delší texty nemusela přímo číst. Telestěny po prvních deseti slovech do člověka dostavají smysl věty dřív, než vyluští půlku písmen:
“Piotr byl vykonavatel. Vypnul všechny bezpečnostní obvody, všechny záznamy, realizační komora jela na záložní energetické bloky od zadavatelů. Proto mne tehdy požádal o pomoc se zvířaty. Byla jsem kdysi cvičitelkou první třídy. Myslela jsem, že jde o další vládní výzkum, že souvisí s koncem přenosů osobností. Založili jsme s manželem nadaci na výzkum a pomoc následků pro psy, víte? Najednou jsem však usínala já a on začal mluvit o tom, co mne čeká.”
Na to nebylo, co říct. Normální podraz. Hnusák jako ze seroše, co se s chutí rozpovídá, aby to oběť měla ještě horší. Potom ať ještě Kelly někdo pomlouvá zloduchy z komiksů! Všechno je to ze života. Monika nalítla, jako kdyby v životě neviděla jedinou krimi, o onlajn hrách ani nemluvě. Ono se zbytečně neříká, že hraní do člověka natlačí správnej přehled o tvrdý životní realitě! Myslet si o katovi realizátorovi, že dělá ve vědě?! Tomu by věřil jenom slepoun nebo šíleně zamilovaná baba. Monika fakt odporně nalítla!
Kelly se při té představě otřásla. Monty, vlastně Monika, svěsila uši a beze slova zabořila čumák mezi přední tlapy. Doktor Green ji chlácholivě poplácal a vyčítavě se podíval na Kelly. Pokrčila rameny. Teď bylo hlavní, co s tou věcí doktor hodlá udělat. Sakra, neudělala ona stejnou blbost, jako Monika před pěti roky? Jestli má doktor Green komunikátor od vězeňské správy, třeba přišel ve výprodeji i k dalšímu vybavení. Nenápadně se rozhlédla.
“Necháte si ji tady, že jo? Já už musím zapnout virtuál, dneska mám dvě párty…”
Plynule se sunula k východu. Doktor Green mávnul rukou.
“Nemusíte se bát, Kelly. S paní Belradi jsme už prošli možnosti na Síti. Máme tělo, máme šanci vrátit osobnost a vám zůstane Monty. Normální pes, jakým byl většinu času, kdy Monika spala. Monty je mladý, zažil jedinou implantaci a tak mu tím pádem tahle zkušenost nemusela ublížit.”
To vypadalo slibně. Když Kelly zůstane Montík, vlastně o nic nejde. Jenom se nedá uvěřit, že by všechno prošlo tak hladce, jak doktor tvrdí. Ti modří ofáci určitě do oblasti nechodili kvůli ekologii venkovských sídel, jejím remízkům a mokřadům. Nehledali Montíka? Nedošlo jim, kde je? Vychrlila na Greena své obavy.
“Možná,” přikývnul doktor Green. “Při jednom ze svých prvních probuzení paní Monika po Síti totiž zablokovala všechna svá konta. Belradi ji sice sadisticky implantoval hned po svém výsměchu, jenže já vím ze zkušenosti, že právě proto se jí ihned poslední vnímaný úsek vybavil. Zaspala konec své fyzické existence, ale doopravdy pro ni uplynulo jen pár minut. Takže hned zablokovala, co mohla. Velmi logické a pochopitelné, nemyslíte?”
Kelly hned došlo, co nedořekl. Monika to stihla udělat ještě od táty a samozřejmě za sebou nezametla stopy. Dáma jako ona prostě na detaily kašle. Nebo ani nemusela mít čas, možná v ní rychle znovu převládl Monty. Dvě osobnosti v jednom psím mozečku, to není žádná sranda.
Proto šel po tátovi ostřelovač! Jasně, Monty to taky při ochraně páníčka schytal, ale zabít chtěli hlavně tátu. Po něm by už Monice nikdo nepomohl, tak nemuseli hledat toho pravého psa. Stejně to není jen tak, ten hajzl reinkátorskej musel získat dost vysoký postavení, že se záhad a senzací kolem IP dvacítky nikdo nechytl!
Vždyť je to dobrá story pro komiks i hru. A v tomhle má Kelly sakra dobrej přehled. Nebylo nic před lety a není nic ani dneska. Ále co, hlavně, když Monika toho svýho hajzla přece jen převezla! Ten po čtyřech letech koukal, viď?
Kelly se natáhla, aby podrbala podřimující Moniku za uchem. Nebo spíš Montyho? Stejně jsou dobrý, oba. Už aby byli každý zvlášť. Normálně se osobnost trestance podřídila psímu výcviku a získala smysl pro řád. Lepší, než hypnoterapie. Lidi to měli už po dvou třech letech zažitý a zhruba v osmdesáti procentech to opravdu k něčemu vedlo. Co se ale stalo Monice, je fakt humáč. Táta vždycky říkal, že implantace není sranda, musí mít naprosto přesné vymezení. Jinak se stane průser. Táta tím ovšem myslel hlavně chudáky psy, těch se totiž nikdo neptal, jaký prevíty jim nacpou do mozku. Chudák i Monika, už takhle prochrněla skoro sedm roků. To je k zbláznění! K tomu ji Belradi nacpal do samčího těla. Co asi znamenalo to divný chování ostatních psů ve smečce? Lepší se neptat. Otočila se k doktorovi.
“Moniku teda šoupnete někam do těla, ona pak pohne známýma, všechno praskne a táta konečně přestane lítat ilegálním náklaďákem?”
“Pravděpodobně,” zase přikývl doktor Green. “Seřídil jsem implantát, aby se Monika rychle stáhla. Už usnula. Nechte ji tady do zítřka. Potom se vás tahle věc přestane týkat.”
“A ta paní Belradi, ta bude v pořádku?”
Doktor Green pokrčil rameny. Kelly vhrkly slzy do očí. No jasně: Nikdo neví, jak byl přenos zmršenej a jestli třeba to dnešní ovládnutí Montyho nebylo vůbec poslední, co Monika dokázala. Chudák, kolik asi z těch posledních let prospala? Nejmíň šest, ale spíš víc.
“Co mám říct, kdyby zase přilezla nějaká kontrola?”
“Pes přece dvakrát napadl úředníka. Je na terapii.”

***

Kelly se vrátila domů. Obešla všechny zemní domy kolem a zkontrolovala hraniční porosty. Tohle hlídání byl skvělý džob. Dělala si, co chtěla. Jenom hlídala, aby sem neprolezlo stádo z pastvin za vodou. Proti cizímu vstupu se majitelé zabezpečili sami, stejně jako si dálkově osazovali záhony. Přijížděli zásadně do plné parády, když všechno kvetlo. Spáchali jednu dvě venkovské párty a zničení kyslíkem se rádi vrátili do civilizace.
Vůbec nebylo možné někomu z nich po pravdě říct, že Kelly život o samotě vyhovuje. Vždyť si může občas někam zaletět a chytne tady Síť! Nechala se najmout jako studentka s grantem pro výzkum umělého geotopu. Neflákala se, vysadila hustou hranici keřů, přes kterou nepronikne ani tele. Majitelé souhlasili a dneska jsou rádi, že nekoukají na holé dráty pod napětím. Nic jim na trávníky nešlape. A to se už v okolí stihla vystřídat jateční stáda kudu, impal, zeber i pakoní. Táta měl pravdu: Přírodní hranice hluboké vody a keřů s nechutným listím bohatě stačí.
Kelly se uzavřela do virtuálu a mixovala svou přítomnost na dvou vybraných párty. Na obou byla skvělá nálada a taky pár bezva lidí, co tam sice chodili v reálu, ale Kelly brali i takhle. Až bude Monty v cajku, Kelly si zase odskočí do centra, taky si užije v reálu a možná… Zrzek Mike je celkem fajn. Tancovala před ním jako o život a vytí alarmu jí splynulo s divokými rytmy.
Najednou ji to bez dalšího varování vyplivlo do reálu. Fuj, to se lekla! Prásklo to s ní o zem a na pár minut byla totálně mimo. Naštěstí alarm fungoval s předstihem a tak se zvládla doplazit k ovládací desce. Jednomístná šipka se hlásí? Kdo sem letí, sakra?! Identifikovala psychoušský symbol a zvířecího pasažéra. Že by Green poslal Montyho domů? Tak brzy, samotného? Vždyť je to už jenom pes? Ani s automatikou pro něj není let bezpečný, sakra! Nechala šipku přistát a vpustila Montyho.
“Co se stalo, Monty? Někdo doktora vyhmátnul? Do háje, to abych mazala lítat po orbitě jako táta!”
Monty krátce štěknul. Nebyla si jistá, co to znamená: Má se zdekovat nebo dělat jakoby nic?
“Tos mi toho teda řek´! Mám čekat, až mě taky někdo přijde odprásknout? Ty to tady jako uhlídáš sám, co? Jasně, majitelé si řeknou, že jsem konečně dostala rozum a vrátila se do Stragaru mezi lidi. Místo toho budu zahrabaná někde v remízku a rozehnitá do prvotřídního urychlovače růstu. Jsi už aspoň normální pes?”
Neměla se k němu otáčet zpátky. Monty totiž zřetelně zavrtěl hlavou. Kelly ztuhla s otevřenou pusou. Takže doktorova šipka nebyla nastavená na automatiku?! Monika řídila vznášedlo sama? Hm, aspoň ji hned nenajdou. Pokud ovšem Kelly hejbne zadkem a rychle šipku strčí pod stříšku. Časem s trochou štěstí psychoušovu šipku spolehlivě pohřbí. Plácla se do stehna:
“Tak pohni, Moniko, musíme tu mrchu odtlačit!”

***

Po zamaskování stroje Kelly na všech elektronických strukturách pilně modelovala uplynulých čtyřiadvacet hodin. Na záznamu se pro veškeré kontroly objevovala jako znuděná šestnáctka, co nadává na psího psychouše. Vsunula pár vět i do virtuálu, jako kdyby se zmínila o Montym na obou párty. Ještě zásobárna potravin! Jo a zavlažovače, které zaznamenávají otřesy půdy. Prostě si Montíka hned přivezla zpátky, žádný jiný přílet se nekonal. Včera u doktora byla půlka snímačů vypnutá, takže snad měl tolik rozumu, že záznam z jejich návštěvy vůbec neexistuje. Nikdo doopravdy na těch jeho starých křápech nezjistí, co všechno se tam včera řeklo.
Uff, byla úplně splavená potem. Stáhla ze sebe triko a mrskla jím někam dozadu. Konec, finíto, všechno sedí! Protáhla se a ztuhla. Monty zíral s hlavou na stranu, jazyk skoro na břiše a dole se mu klubalo cosi růžového, co u starého známého Montíka naprosto nevídala. Nebylo pochyb: Psův penis se obnažoval a rostl během zírání na Kellyinu nahotu. Konkrétně prsa.
“Moniko?!”
Nemyslela, že by to ještě šlo, ale pes roztáhl tlamu víc a poťouchle se smál. Někoho tím děsně moc připomínal, jenže Moniku, tu opravdu ne. Kelly se utekla opláchnout a obléct. Pes hned lezl za ní a byl vyloženě nepříjemný. No, třeba je to jenom vyjádření psychický nejistoty z posledních hodin?
Tak pitomá ale Kelly nebyla, aby si to namlouvala déle, než pět sekund. Radši začala zjišťovat, co se s doktorem Greenem oficiálně stalo. Šla na to oklikou, ale dozvěděla se jen, že ordinaci uzavřel. A sakra! Vyšla před dům, rozhlížela se po nebi. Bylo to jen symbolické. Alarm by ji upozornil dřív, než by cokoliv zvládla rozeznat. Leda policajti, ti přiletí potichu.
No právě: Není ten Belradi dneska hlavoun z Hlavní ekologické správy? Proto jí bylo to jméno povědomé! Sakra! Doktor neměl šanci toho hajzla oblafnout. Určitě mu jdou na ruku i policajti. Kdoví, kde skončila chudák Monika, a kdoví, co je s Greenem – nebo že by tohle naopak věděla moc dobře?! Podívala se dolů na psa, který se tisknul k jejímu stehnu.
“Doktore Greene?”
Štěknul a olíznul holou kůži nohy, od kolena nahoru, kam až dosáhl.
“Necháš toho? Že tě nechám vykastrovat!”
Zakňučel a zacouval zpátky dovnitř. Tak tohle na tebe platí, dědku! Kelly si povzdychla. Na chvilku včera myslela, že se spousta věcí urovná, že se jí táta vrátí. Teď se všechno podělalo ještě víc. Zůstal jí na krku chudák pes, kterýmu se do mozku nacpal šedesátiletej slintavej dědek. Navrch bez uspání! Copak se to smí, nechat ho vnímat tak brzy od přenosu?! Vlastně je ten její milej pesan chudák, provedli mu šílenou sprosťárnu. Možná i Monice, ta má asi konečnou. A jí, Kelly, pěkně zkomplikovali lásku ke zvířatům.
Zavrtěla hlavou, vrátila se dovnitř. Chvíli ještě brouzdala po Síti, potom šla spát. Sotva zalezla pod přikrývku, zaječela a vystřelila z postele. Ten chlap si nedá pokoj! Vytáhla psa ven a připoutala na vodící lanko. Tohle připoutání už tady jednou bylo, ale upřímně, radši by se vrátila k tomu prvnímu maléru. Pes se plazil s kňučením a nářkem až kam dosáhl. Přidřepla, trhalo jí to srdce, i když byl ten dědek v Montyho chování vidět naprosto přesně.
“Víš co? Smíš zakousnout každýho ofáka, co se objeví. Máš na to svatý právo a udělá ti to dobře. Teď ale buď hodnej. Soustřeď se a zhluboka dejchej. Prej to pomáhá a jinou šanci nemáš. Rozumíš? Zakousni si, koho chceš, nikdo nezvanej nesmí podat zprávu dál. Na mně si ale nech zajít chuť, jasnačka?!”

***

Monty-Green měl o prodýchávání divnou představu. Zoufale vyl celý týden ve dne v noci. Vzhledem k tomu, že po takovém zápřahu vždycky na čtrnáct dní ochraptěl, pokračovalo soužití všech tří víceméně snesitelně. Po roce občas zvítězila původní Montyho psí osobnost a Kelly byla skoro blažená. Navíc se k ní tou dobou vrátil táta.
Jenom paní Monika Belradi se nikde neobjevila, ale naděje na nějakou spravedlnost přece jenom neumřela. Táta totiž usoudil, že za celou záhadou konce psychologické psí praxe stojí Green samotný. Snad tedy paní Monika ještě někde spí. Možná se za rok, za dva objeví. Pokud doktor Green její přenos opravdu zvládnul.
Zato Kellyiny keře se velmi dobře rozrůstají, ačkoliv nikde nenajdete záznamy o nových dodávkách hnojiv. Nejspíš jim zjistila dobré přírodní podloží. Místní zvláštností se staly časté havárie na pastvinách jatečních zvířat v okolí. Pro úředníky ekologické správy je tato oblast jako zakletá. Co pro ně ale může být symboličtější, než smrt pod kopyty stád masných plemen? Zrovna ekologická správa přece vypracovala způsoby jejich pěstování, když nezbyl jediný kus konzumovatelného tradičního dobytka. Hned potom schválili přenosy zločinecké osobnosti do psího mozku, aby stáda hlídala inteligentní zvířata.
Samozřejmě, že se pár záchranných výprav marně pokoušelo najít a seškrábat zbytky modrých ofáků z hlíny. Naposledy po zmizení hlavouna Piotra Belradiho. Co ten tady vůbec dělal, nikdo z pátračů nechápal.
Možná hledal Montyho, aby svou ženu zrušil úplně. Že by nevěděl, co přesně doktor stačil a nacpal ho do psa právě on, jen tak, pro jistotu? Bez ohledu na riziko, že v něm je Monika? Nebo se doktor nacpal sám, když Moniku odeslal? Stopy jsou zametené, víc ani táta neobjevil, z Montyho-Greena prý nedostal víc, než sexuální touhy.
Stejně má dneska táta dost jiných starostí, Kelly prý bude mít novou maminku a určitě budou kamarádky. Jo, to určitě, ještě aby jim nakonec opečovávala potomky? Nejlíp je tady, u remízků! Tátova snoubenka prý venkov nenávidí, včetně psů. Stejně je srandovní, že se táta stal ředitelem právě Belradiho nadace. No, aspoň je za vodou. Zatím Kelly nechal, ať si užije své brigády, než půjde na kontaktní školu. Když už se dostal mezi honoraci.
Pes už se s Kelly víckrát nebavil, odmítl cokoliv dalšího o sobě a Monice aspoň naznačit. Nebo štěknout. Jako kdyby úplně vypustil Greenovu paměť. Škoda! Možná je na tom tím pádem Monty-Green o něco líp, než ona. Takové trápení teď Kelly má! Zrzavý Mike to táhne ještě se dvěma holkama a jak nejde Kelly na párty reálem, neštěkne po ní ani pes. Doslova. Co s tím, sakra?! Jasně, že tu zradu obrečela. Jenže mohla chodit na párty, když tu bojovala za Montyho a tátu a chudáka Moniku?!
Zrádce zrzavej! Přitom dělal, jako by nic. Někdy měla sto chutí pozvat ho a sestřelit nad pastvinou jako ostatní. Jenže všechno má pravidla, nic se nemá přehánět a tak dále. Kelly věděla, že jak by svá pravidla porušila, nebylo by to už ono. Ani táta netuší, že by na její správcovské brigádě mohla drsná zábavička ze starých těžkých časů pokračovat. Na co mu dělat hlavu, že jo. Táhne se to přes rok, už to je jenom dřina, nic zábavného.
Vážně měla radost, když se chudák Monty začal chovat normálně. Však jí dalo práci vymyslet, co mu pomůže! Těžko říct, jak se v něm ty dvě osobnosti srovnaly, ale nyní působí jako jeden celek. Docela vypasený a spokojený jedinec z nich je. Dieta i zábava mu svědčí po všech stránkách.
Když Kelly po zmizení Belradiho pořídila Montymu smečku pěti fen, založila si velmi výnosnou a produktivní chovatelskou stanici. Jen musela dávat pozor, aby se štěňata ani feny nikdy nedostaly ke žrádlu, které Montymu čas od času, podle odklízecí potřeby dovážela z pastvin. Lidské maso je návykové, víme? A pořádek dělá přátele. A tak dál svědomitě uklízí, jak to jen jde. Psí život…

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Jolana J

      Občas po mně divně koukaj naše čičiny :DD

      • Anna Šochová

        Zvířecí psychology už máme, takže časem budete vědět 🙂