Vzpomínka na záhadu zazděného raracha

0

Noci jsou u nás tiché. Když prší, odhadneme snadno litry srážek na metr plochy podle pleskání kapek do střešního okna. Nepršelo a obvyklý klid a hluboké ticho narušil podivný škrábavý zvuk. někde dole něco škrábalo na zeď. Po chvíli to přestalo, tak jsme v poklidu usnuli. Nad ránem se mi zase zdálo, že se někdo pokouší proškrábat stěnou do baráku. Ale zase toho včas nechal. Stačila hypnotická síla myšlenky přibližně na téma „nech toho, ty hajzlíku!“
Druhý den se škrábání ve stěnách ozývalo častěji a tak jsme začali trochu pátrat co se tak usilovně snaží dostat skrz zeď v místě koupelny. Bez úspěchu. Nedařilo se nám ani zjistit ve které stěně vetřelec žere naše zdivo. Začali jsme se obávat co to může být za tvora. Tak vytrvalý a čím dál umanutější. Škrábání znělo nepříjemně a už docela výhrůžně až nebezpečně -drásal zeď asi jako hodně mrňavej budoucí hrabě Monte Cristo nebo hodně velkej žravej brouk, či rota termitů. Ale proč zrovna tady a proč právě v koupelně?!

Přišel večer a škrábání už nepřestávalo. Zlatíčko se vytasilo se stetoskopem z domácí lékárničky. Vyšetření jednotlivých stěn však žádnou diagnosu nepřineslo.
Hryzaní ve zdi se neslo tichou nocí a probouzelo děsivé představy Poltergeistu, který si na nás brousí zuby nebo obřího zmutovaného hlodavce, který se nám rozhodl sežrat chalupu. Kdyby začal v síni blahobytu, přinesli bychom nějakou tu obětinu a při hodování ho přepadli ze zálohy. Jenže po čem vlastně lační, když hryže stěny koupelny?!
V noci jsme vyrazili na průzkum místa se silnou baterkou jakou by nám záviděli i na kriminálce Las Vegas. Obhlédli jsme zdi koupelny zvenčí, nahlédli rovněž do větráku, v němž se loni tak zalíbilo ptačí rodince -co kdyby se tam zase nějak dostali a přinesli si nějakou cihložravou potvoru? Nic! Bezradně jsme se uložili k neklidnému spánku a vymýšleli jak zjistit co se děje a jak z naší domácnosti odstranit nežádoucícho predátora.

Ráno jsme znovu stáli v koupelně, přikládali ucho ke zdem a hledali zdroj toho podivného drápavého zvuku, který však již znatelně slábl. Uši nastražené jako netopýři, bystříme všechny smysly. Zdá se, že zvuk přichází spíše odspodu. Že by se něco dostalo do záchodového odpadu?!
Zlatíčko opatrně přikleká k míse a souhlasně přikyvuje: „Jde to odtud!“  Sklopí poklop sedátka a máme to!!! Hryzavé zvuky vydává skomírající rádio zabudované v poklopu WC sedátka! Při manipulaci s poklopem někdo omylem rádio zapl a rozladil. Takže nehrálo, ale jelo a když došly baterky začalo škrábat a škrkat jako zazděný rarach. Chjo, to má člověk za to, že jako laxativum používá občas nějaký ty zpěéévačky či politiky.

747
    Snesete-li názorovou otevřenost, až brutální upřímnost, v kombinaci s humorem, laskavým vztahem ke zvířeně i květeně, vášní pro cestování a odporem ke sportu, čtěte a diskutujte...
    Reklama