70

0

V neděli je výročí. Sedmdesáté. Letí to, že? Už to bude sedmdesát let od 25. února 1948. Dne, kterým začala zřejmě nejčernější léta naší historie. Podle mého názoru je totiž komunistický puč nejtragičtějším okamžikem našich novodobých dějin. Kdo si myslí opak, asi nezná moc historii.

Nepsal jsem na toto téma již delší dobu. Naposledy tuším v únoru 2015 na svém blogu zde.  Připomněl jsem již nedohledatelné „Teze k 60. výročí únorové revoluce 1948“ zveřejněné na webu KSČM a také seznam 242 zavražděných lidí.

Tři roky jsem se tím datem nijak nezabýval. Jenže doba pokročila a domnívám se, že je nyní nutno existenci zla připomínat znovu a stále. Totalita v nás, pozůstatek totality skutečné, zanechala místa, která jí asi tak nějak chtějí. A proto vystrkuje nikoli růžky, ale přímo rohy.

Jak jinak si vysvětlit úspěch manipulátorů typu SPD, která evidentně s demokracií nemá mnoho společného, úspěch politiků, kteří tvrdí, že nejsou politici a jen makají a kteří křičí chyťte zloděje a sami mají máslo na hlavě. Jak si vysvětlit presidenta, který zblbnul méně bystré lidi lží, že je ochrání před hrozbou, se kterou ze svých pravomocí nemůže dělat vůbec nic a místo toho jim připravuje vládní uskupení vytažené z politické kanalizace?

Nejde již jen o rudou svoloč jako takovou, ale o totalitu vůbec.

Totalita tu byla dlouho. Někdo s ní kolaboroval, někdo jí trpěl, někdo trpěl díky ní. Myslím, že problém je v tom, že si jí připomínáme málo. A ať si říká kdo chce co chce, tak právě v politice platí, že kdo se nepoučí z historie bývá nucen si jí zopakovat. A proto je nutné nejen připomínat totalitu, ale ukazovat i její možné současné varianty.

Kolem a kolem vzato se před sedmdesáti lety Gottwaldova sebranka dostala k moci více méně legálně. A s pomocí čistek svou moc upevnila.

Nechci slyšet žádnou rostoucí trávu, ale sebranka by tu byla a čistky jsou tak nějak vidět také. Pokud nejsme úplně slepí. Zatím jsou to možná jen varovné signály, ale není radno je podceňovat.

Historie a paralely. Oboje je nutné znát a mluvit o tom. Pro někoho tento článek možná vypadá jako zbytečný, jenže myslím, že není. Dříve jsem se domníval, že lidi nejsou tupouni a myslí hlavou. Byť mi občas někteří předhazují, že jsem přílišný elitář a považuji obyčejné lidi za tupce a hlupáky. Naposledy mi to vmetl nikoli do tváře, ale do monitoru komentující pod mým článkem „Jak je důležité míti Zemana.

Jenže není to zase tak dávno, dva roky, co jsem si hrál se slovy a parodoval jedno komunistické prohlášení a upravil ho, jako by vzniklo ve straně docela jiné.

Napsal jsem tehdy, že někomu to může připadat pomatené a víte co? V diskuzi mi, je to docela komické, napsal ten, kdo mě u výše zmíněného článku kritizoval, následující slova.

„Snad ani ne pomatené, ale spíše drzé. Počítá to s tím, že lidi si prdlajs pamatují a za pár koblih a slibů si diktaturu klidně zvolí znovu.“

Už proto je nutné totalitu připomínat. Protože, jak vidíme, lidi si vážně pamatují prdlajs a těch umolousaných koblížků je všude plno.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama