Byla noc, skoro ráno

1

Pro mne tedy už opravdové ráno, když jsem se dověděl o přepadení republiky pěti „spřátelenými“ armádami. Bylo opravdu šok, byl jsem totiž právě u babičky a pochopitelně ve věku, kdy člověk všechno prožívá mnohem intenzivněji. Na vesnici nemáte takové informace jako ve městě, televize i rádio přinášely podivné zpravodajství. Podepisovala se jakási petice proti okupaci, i na silnici se psaly různé nápisy.

Jenže utekl čas a nějak se všechno uklidnilo. A teprve dnes jsem schopen si mnohé události té doby domyslet. Alespoň tak, jak to teprve dnes chápu já. Kdekdo vyčítá Dubčekovi a spol, že podepsali moskevské dokumenty. Ale uvědomme si, že neměli moc na výběr. A pak, je známo, že papír snese hodně, ale naplnit to musí lidé. Ne Dubček, ale Husák a jeho parta se pustila do plnění moskevských dokumentů možná důsledněji, než co v nich bylo popsáno.

Hodně se mluví o okupaci. Ale okupace vypadá jinak. Tu si prožili lidé ve válečných letech. Tady pouze Brežněv a jeho klika využil situaci k nastěhování sovětských vojsk do prostoru, kam se dobrovolně dostat nemohl. Ani jeden z předcházejících presidentů totiž nedal souhlas k umístění sovětských vojsk na území Československa. V porovnání s opravdovou okupací v této době zahynulo opravdu jen několik desítek lidí. Ač je mi jich skutečně líto, z hlediska historie se jedná o zanedbatelné číslo. A tady je nutno vzít v úvahu proč vlastně byli zastřeleni.

Nehodlám nikoho obhajovat, byli zabiti čeští občané, ale dovedu pochopit i reakci těch sovětských vojáčků. Celou dobu před akcí byli připravování na jakousi kontrarevoluci, na nebezpečí útoků na ně i jejich druhy a tak vlastně reagovali ve strachu. To opravdu není omluva, to je prostě holý a smutný fakt. Za smrt těch našich občanů mohou vlastně sovětští jestřábi, a půjdeme-li do důsledků, tak Ukrajinci Brežněv či Grečko. Okupace jako taková tedy vůbec neproběhla, sověti se uklidili do vyhrazených prostor a jejich vliv na chod událostí byl neviditelný. Na rozdíl od německých okupačních úřadů, tady jsme si opět vládli sami. Ano sami. To, že Husákova parta létala do Moskvy pro rady ještě neznamená okupaci. To my sami prostřednictvím volených zástupců jsme v určitých situacích hledali radu jinde.

Byla noc, skoro ráno, když začala nad republikou dunět vojenská dopravní letadla. Jako každý rok budou i letos různé vzpomínkové akce a budou se opět „rodit partyzáni“. Jenže tenkrát to všechno probíhalo jinak, než budou různí zasloužilí bývalí straníci vykládat. A mnozí umělci, kteří po celou svou kariéru tvořili na počest různých výročí budou dnes lkát nad ztracenými roky.

Vliv toho léta dopadl i na mne, ale nepřipustil jsem si to a nevzdal jsem život. Žil jsem tak, abych se mohl svým rodičům i dětem dívat do očí. A dnes mi i spousta událostí dochází, jak to vlastně asi ve skutečnosti bylo. A také už chápu, proč jsme se jako národ snáze vyrovnali s okupací než s normalizací. Okupace – to bylo Oni, tedy Němci a těch „pár“ kolaborantů bylo po zásluze potrestáno. Ale Normalizace – nebylo žádné Oni. To jsme my Češi a Slováci ubližovali Slovákům a Čechům. Takže v tom je frustrace a snaha se nějak vyvinit. Proto jsou Rusové nepřítelem, kterému se neodpouští naše vina, ale Němci už jsou přítelem, protože jsme se s nimi vyrovnali.

Click here for reuse options!
Copyright 2017 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama