Co daly Strakonice historii země

0

Strakonice jsou jako město celkem nezajímavé. Tedy zdánlivě nezajímavé.

Ve skutečnosti se jejich dějinami procházelo tolik dějů, že by snad vydaly na knihu. Nemyslím samozřejmě dudáka Švandu, který je tak trochu postava vybájená J. K. Tylem. Ale jsou tu jiné osobnosti či události o kterých se ví jen málo nebo vůbec.

F. L. Čelakovského asi znáte. Jeho Ohlasy písní českých resp. ruských musel za našich studentských dob znát každý maturant. Méně známý je jeho podporovatel Jan Vlastislav Plánek či místní písmák a zakladatel knihovny páter Josef Šmidinger. Ostatně rodákem strakonickým je i Josef Skupa.

Téměř nikdo neví, že vzorem pro Husovo dílo Postila byla práce johanitského mnicha Tomáška ze Strakonic (Thomasco Stragonicensis), která byla natolik populární, že se dlouhou dobu opisovala pro potřeby kazatelů v našich zemích. Autor ji sepsal takřka sto let před slavnějším dílem Husovým.

Český právník Vít Vokáč Oftalmius se kolem roku 1550 narodil ve Strakonicích, studoval ve Vídni a později se usadil v Praze, kde se roku 1594 stal primátorem na Novém Městě.

Jedna z ulic Velkého města se jmenuje Kochana z Prachové. Kdo byl ten Kochan? Valentin Kochan z Prachové byl členem direktoria za stavovského povstání. Po porážce na Bílé hoře byl zajat a jako první měšťan a jedenáctý odsouzený byl popraven na Staroměstském náměstí. Jeho vdova Kateřina poté odešla s dětmi do saské Pirny, kam ji následoval příbuzný Jan Kochan, bakalář a humanistický básník. Ten odešel i s manželkou , dětmi a matkou.

Ojedinělým gotickým dílem je Strakonická Madona. Je tak vzácná, že pro ni není v nejbližším okolí porovnatelné dílo, takže se velice obtížně datuje. Odborníci ji řadí do doby kolem roku 1280 až 1350, tedy buď do vlády Bavora III. nebo jeho bratra Viléma. Dnes je originál uložen v Národní galerii.
Stejné tajemství skýtá Strakonická Pieta. I její originál se nachází na jiném místě, tentokráte v Alšově jihočeské galerii v jízdárně zámku Hluboká.

Veřejnosti nepřístupná je další zajímavost. Je jí nejstarší kresba Krista bolestného v Evropě, která se nachází hned na za vstupem do křížové chodby, začínající v kapitulní síni. Součástí je i nejstarší kresba donátorů, kterými jsou strakoničtí měšťanští manželé Matouš a Adlička, tedy Mathias a Adlieca.
I malby v kapitulní síni a přilehlém ambitu strakonického hradu tvoří základ gotického malířství. Jde o význačný christologický cyklus, který se také někdy nazývá Biblia pauperum, tedy Bible chudých. Ten název vychází z faktu, že chudí měli horší přístup ke vzdělání a tedy by si knihu nejenže nemohli koupit, ale ani přečíst.

Několikrát už jsem uveřejnil povídání o tom, co daly země české světu. Tady je vidět, co daly Strakonice naší zemi. Málo toho rozhodně nebylo.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama