Hora

4

Katovická, oficiálně také Kněží hora vlastně ani horou není. Je to jen nejjižnější, ale nejvýraznější zakončení rozlehlejšího zvlnění kolem Strakonic. Dokonce není ani nejvyšším vrcholem v okolí. Se svými 493 metry nad mořem je spíše nižší, ostatní přesahují přes 520 metrů, ale má své zvláštní kouzlo. A to je dáno právě jeho polohou.

hor1

Vypíná se nad zlato a perlonosnou Otavou a právě touto svou polohou se stala ideálním místem pro zbudování opevněného hradiště, ze kterého mohli jeho obyvatelé hlídat zlatokopecké osady kolem řeky, plavbu po řece i cestu, která vedla na úpatí souběžně s tokem Otavy.

Hradiště na Hoře vybudovali již dávno Keltové, kteří zde měli jedno ze svých opevněných sídel, takzvaná oppida, patřící do keltského trojúhelníku. Zbývající oppida byla zbudována na Hradišti u Libětic a Hradci u Řepice.

hor2

Spojení bylo udržováno přes další oppidum na vrchu nad Strakonicemi, který díky tomu získal název Kuřidlo.
Oppidum na vrcholu má dodnes zachovány viditelné valy ve třech řadách. Jenže to je také vše, co z dávné slávy zbylo. Výzkumy, které tam vedl strakonický profesor a amatérský archeolog Dubský byly dávno ukončeny,výsledky se nacházejí ve sbírkách strakonického muzea.

hor3

Součástí historie Hory je také dolování grafitu. Pro účely získávání této rudy byly vyhloubeny tři štoly. Vytěžená ruda byla pomocí lanovky dopravována na protější břeh do zpracovny, takzvané Grafítky. Ruda však nebyla kvalitní a tak se těžba rychle přestala vyplácet. Vlastní těžba byla zahájena asi deset let po prvních pokusech roku 1913, ukončena byla roku 1922, lanovka byla demontována a z Grafítky se stala rodinná vila, jíž ovšem název zůstal a dodnes se jinak neoznačuje.

hor4

Pozůstatky po dolování lákaly návštěvníky po dlouhou dobu, protože si však štoly vyžádaly mnoho obětí na zdraví i životech, byly vstupy opatřeny mřížemi.

Dalším pozůstatkem jsou dochované pilíře bývalé lanovky.

hor5

Hora svou polohou kupodivu tvoří výrazný vrcholový bod v krajině a je pro každého, kdo žije v její blízkosti, naprosto jednoznačně rozeznatelná. Takže pokud se někdo odkudkoli vrací, jakmile ji spatří, ví, že je už doma. A pohled na „naši Horu“ dodává zvláštní energii, takže vracejícího se poutníka touto energií občerství.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Anna Šochová

      Moc pěkné. Jako bych tam byla.

    • Tyhle hory, ať je za ně považováno cokoli, jsou důležité. A tím míním ony poslední dvě věty článku.
      Ale hezký je i zbytek.

    • Godot

      Zapomněl jsi zmínit dodnes viditelné “terasy”, na nichž se za keltských časů pěstovala vinná réva. Tenkrát zde byly trochu jiné klimatické poměry, i více vody v Řece.

      • Bavor V.

        Já si myslím, že jsem toho zapomněl víc, ale dík za připomenutí. Ano, jsou tam viničné terasy, dnes už využívané pro jiné plodiny. Ale stále nezaplevelené.