Je blbost trestná?

26

České noviny přinesly 31. srpna krátkou zprávu o tom, že

Roční podmíněný trest dnes dostal sedmatřicetiletý člen KSČM z Ostravy-Vítkovic Michal Kesudis za schvalování loňského sebevražedného útoku na české vojáky v Afghánistánu. Komentář, ve kterém útok chválil a vyjadřoval se vulgárně o mrtvých vojácích, zveřejnil na sociální síti. Hrozilo mu až tříleté vězení.

zdroj

Domnívám se, že mě nikdo nemůže podezírat z toho, že bych nějak nadržoval komunistickému zmetkovi Kesudisovi. Jeho vyjádření považuji za hovadské a jeho pak za totálního a totalitního zmrda. Ostatně si to myslím i o ostatních jeho soukmenovcích. Přes to vše nechápu důvod jeho trestu.

Říci svůj názor je právo každého, tedy i zmetka a i názor, který je ukázkou patentované blbosti. Ale blbost není trestná.

Trestání za projevení názoru tu už bylo. A nikam to nevedlo, jen k tomu, že se vedl dvojí život.

Potlačování názoru tím, že za jeho vyslovení někoho potrestáte nikam nevede. Když vydavatel vydal Můj boj, čelil soudu, když budete chtít bádat ohledně historie a koncepce plynových komor, budete podezřelý, pokud zpochybníte statistiku holokaustu, budete pomalu za vraha neviňátek. No a pokud si pustíte hubu na špacír, dostanete podmínku.

Je ovšem možné, že se pletu. Je možné, že Obvodní soud pro Prahu 6 objevil dosud neznámý paragraf trestního zákoníku. A napařil tu podmínku za blbost.

Otázkou je, jaký je trest za rozum. Trochu se bojím toho, aby to nebylo na tvrdo.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Anna Šochová

      Za rozum se rovnou ničily a občas dál ničí životy.

    • Petr Pelikán

      Zrelativizovat lze vše, Petře.

      Trochu mě zaráží, že nevidíte ten rozdíl, mezi věcným vyjádřením osobního názoru, a primitivní, věcných argumentů prostou dehonestací a vulgaritou, které jsou přímým porušením práv a svobod druhých.

      Každá svoboda a právo, které máme, jsou pevně zakotveny a spojeny se závazky.

      • Víte, problém je v tom, že i primitivní a argumentu prostá dehonestace a vulgarita, jak píšete, může být vyjádřením osobního názoru. Nejsme tu od toho, abychom soudili, zda blb může říkat blbosti. Pokud neomezí jiného, nechť je plácá dosyta.

        Podle mého názoru svoboda je spojena s jediným závazkem – neomezit druhého.

        Hezký příklad je to, zda mohu v plném divadle vykřiknout “Hoří!” a jaké z toho pro mě mohou plynout následky.
        Onen výkřik je moje právo na svobodu projevu. Pokud ale tím výkřikem omezím právo majitele divadla na zisk z divadelního představení, pokud omezím herce na honorářích za jejich role a diváky na kulturní zážitek, který si zaplatili, pak již ono právo na ten výkřik musím zaplatit.

        V případu, který popisuji v článku by tak žalobci měli býti ti, kterých se osobně vyjádření toho blba dotkla. Obávám se ovšem, že žalobcem byl asi nějaký ideový policista a v takovém případě se zastanu i komunistického zmetka.

        • Petr Pelikán

          Pominu skutečnost, že část těch, kteří by podle Vás měli být žalobci, jsou mrtví – tedy bránit se nemohou (beru i v potaz, že mohou mít i příbuzné).

          Je zajímavé, že ve svém příkladu myslíte na materiální škody. A u těch konsekvence vyžadujete.

          Ublížení lidské důstojnosti považuji osobně za mnohem větší škodu, než škodu materiální – a právě toho se Vámi jmenovaný dopustil. Zde máte ale, což je zvláštní, velmi málo pochopení pro konsekvence, které za to má nést. Říkáte: “Potlačování názoru tím, že za jeho vyslovení někoho potrestáte, nikam nevede.”

          Jsem velkým zastáncem toho a dokonce požaduji, aby společnost hájila lidskou důstojnost – ne každý jednotlivec je toho, z různých důvodů, ponechán sám sobě, schopen.

          • Uvedený příklad je ukázkou jak a proč může být omezena svoboda slova či projevu.

            Ok, požadujete, aby společnost hájila lidskou důstojnost. Jenže pak to dopadne, jako s tím blbem Kesudisem. Společnost by měla spíš vytvořit takové podmínky, aby jednotlivec byl schopen dosáhnout této ochrany. Nemůže mu ale být nucena.

            S mým kardiologem se oslovujeme Vy vole. Ani jeden to nepovažujeme za urážku, byť asistentka pana docenta poprvé vykulila oči a pokud by byla nadána udavačstvím, tak bychom ve společnoti hájící lidskou důstojnost asi vysvětlovali proč se urážíme.
            Pokud zabrousím trochu do minulosti, tak vzpomínám, jak jsem se onehdá poněkud víc kamarádil s manželkou jednoho známého. Moraváci mají na následek kouzelný výraz. Dostat po čuni. Byl jsem si vědom, že jsem po té čuni dostal po právu. Obávám se, že ale společnost chránící důstojnost by si to tak nevykládala.

            Takže takovou společnost ani náhodou. Váš motiv chápu a považuji ho za chválihodný, nicméně právě těmito dobrými úmysly a skutky je ta cesta do pekel dlážděna. Vidíme to kolem sebe každý den.

            • Petr Pelikán

              Petře,

              ve Vašem příkladě vyžadujete v případě materiální škody satisfakci: “Pokud ale tím výkřikem omezím právo majitele divadla na zisk z divadelního představení, pokud omezím herce na honorářích za jejich role a diváky na kulturní zážitek, který si zaplatili, Pak již ono právo na ten výkřik musím zaplatit.”

              Pro mě z Vašich komentářů vyplývá, že Vy dehonestaci a vulgaritu, vyslovenou veřejně, považujete za normální vyjádření názoru, které svobody a práva druhých neomezuje – tak tomu není! A zopakuji se – ublížení lidské důstojnosti považuji osobně za mnohem větší škodu, než škodu materiální – a právě toho se Vámi jmenovaný dopustil. Proto je víc než konsekventní, aby za to také nesl odpovědnost.

              S Vaším kardiologem se můžete oslovovat jak chcete – to je věc osobní znalosti. Pochybuji ale velmi silně o tom, že se takto zdravíte s každým jiným člověkem či novým zákazníkem. Sám zmiňujete první reakci jeho asistenky, která sama o sobě říká, že to není ve společnosti a na veřejnosti běžné chování.

            • Píšete “Pro mě z Vašich komentářů vyplývá, že Vy dehonestaci a vulgaritu,
              vyslovenou veřejně, považujete za normální vyjádření názoru, které
              svobody a práva druhých neomezuje – tak tomu není!”
              Nemáte pravdu.
              Můj názor je takový, že ani Vy, ani já a ani nikdo jiný nemůže určit, zda je někomu činěna újma než přímo onen dotyčný. A nebo dotyčným nějak obmyšlené osoby, což je případ uvedený v článku, zde jsou obmyšlené osoby poměrně jasné – pozůstalí a AČR.
              Odmítám společnost, která bude rozhodovat o tom, co mohu a co nemohu říci, jak se mám oblékat, co si mám myslet. Ono to totiž stejně nefunguje.
              Naopak bych uvítal společnost, která mi dá možnost získat satisfakci, pokud mě a nebo komukoli jinému bude učiněna újma. Pokud jí budu ovšem požadovat. Může nastat situace, kdy nebudu satisfakci chtít. Proč jí nebudu chtít, do toho nikomu nic není.

            • Petr Pelikán

              S tím zase nesouhlasím já, za svou osobu si dovolím tvrdit, že jsem schopen, stejně jako většina druhých, určit, zda je někomu činěna újma či ne.

        • Pavel Machata

          Je mi líto, ale čistě z principu jste mimo. Mluvíte pořád o žalobcích, ale z uvedeného úryvku nevyplývá, kdo ho žaloval, jen, že ho odsoudili, tedy soud, kdo jiný (pominu-li “morální” odsudek slušných lidí)?

          • Čistě z principu nejsem mimo ani náhodou. Z merita věci, věc řešil trestní soud, nešlo o civilní žalobu. Znamená to tedy, že na počátku musel být nějaký udavač, pardon, oznamovatel. Tomu nasvědčuje například aktualita tv. nova z 22.5. odkazující na Právo a uvádějící, že

            “Jenže o jeho necitlivém znevažování českých vojáků se dozvěděli policisté a začalo vyšetřování,” píše páteční Právo.”
            To je podle mého názoru obyčejný zásah ideopolicie.

            Pokud by podali žalobu pozůstalí nebo AČR, pak neřeknu ani bů, protože ti na to mají právo, jim je činěna újma.

            Tak totiž vznikají mučedníci. Ostatně pro Kasudise se už dělá i sbírka, nebo tuším dělala, nevím to teď přesně.

            • Pavel Machata

              Dobře, ale:
              1. To jste měl uvést na počátku, uvedl jste půlku, se kterou děláte klasickou ideologii.
              2. Pořád to nevylučuje, že trestní oznámení podala rodina.

            • Pavel Machata

              A abych to dovedl až do důsledků, to trestní oznámení jsem klidně mohl podat já (všimněte si, že mluvím za sebe). Ti kluci tam umírají i za mě, tedy se mě to dotklo, byla mi učiněna újma.

            • Sakra, teď jste mě dojal. Oko nezůstalo suché.

              Víte, mě nikdo nemůže považovat za zastánce nějakého komunisty. Už proto že naší rodině sebrali to na co tři generace docela dřela. Ale ve chvíli, kdy začneme stíhat za názory, i když jsou to názory debilní, tupé a pokřivené, tak jsme v prdeli.
              On ten odsouzený komunista na konci soudu stejně řekl, že asi zvolil špatná slovy a vyjádřil se nepřiměřeně, ale stejně to na jeho názoru nic nemění a má ho stále stejný.
              A vo tom to je.

              Raději budu mít kolem sebe lidi, co řeknou na plnou hubu debilitu, protože budu vědět na čem jsem, než pokrytce, kteří budou říkat to co smí a při tom budou mít připravenou kudlu na to, aby mě píchli až see otočím zády.

            • Petr Pelikán

              “Raději budu mít kolem sebe lidi, co řeknou na plnou hubu debilitu, protože budu vědět na čem jsem, než pokrytce, kteří budou říkat to co smí a při tom budou mít připravenou kudlu na to, aby mě píchli až see otočím zády.”
              To je ale velmi naivní představa, Petře, protože žádné společenské uspořádání a žádný zákon není schopen změnit individuální charakter člověka.

            • Uvádět obecně známou skutečnost nepovažuji za nutné. A že jde o známou skutečnost potvrzuje komentář Jolany, kde se uvádí, že TO podal civilní pracovník policie a příslušnék aktivní zálohy. Pochybuji, že by se po přečtení článku a diskuz vrhla do prohledávání internetu, aby zjistila kdo TO podal.

            • Pavel Machata

              Obecně známá (a kdoví jestli) je kupříkladu Pythagorova věta.
              Já si informace vyhledávám, když mě zajímají, Jolanu to třeba zajímalo předem, kausu sleduje, co já vím? Mě nezajímá.
              Ale podat polovičatou informaci v článku a pak kritizovat ostatní, to mi přijde…ehm…

            • Jejda. Jako bych četl důvodovou zprávu zákona na ochranu spotřebitele. A pochvala to není.
              Ale dobře, abych se Vás už nijak nedotkl, budu tuto diskuzi nadále ignorovat. Pro mě je vyřízeno.

            • Pavel Machata

              Věru od Vás pochvalu nečekám, i bez ní to přežiju. 🙂

            • Jolana J

              🙂 Máte recht, Sendy – zaregistrovala jsem to “předem” – důvod? Zajímá mě kdo a jak “šmíruje” nejen net. Dlouhodobě. Protože o tom, že jsou spešl programy pro “kontrolu” hovorů, mailů, čatů – dokonce spec útvary i u cajtů se, bohužel, moc nemluví. Teda – občas i mluví (jednotku pro kontrolu netu ani neschovávají), ale lidi tomu příliš pozornosti nevěnují.

            • Jolana J

              Pokud správně chápu – když to vím i já – jde o skutečnost obecně známou? Spletl jste se. Věděla jsem sice že: příslušník záloh, ale z úplně jiného důvodu a ne přesně. Tudíž jsem, zákonitě, udělala to, o čem Vy jste pochyboval. Dohledala jsem si materiály. btw. Jak jsem pochopila – jste podnikatel. Napadlo mne jak byste se smířil s faktem, že Vaše služby (výrobky..) na netu někdo veřejně pomlouvá, kritizuje. Když přece jen vyjadřuje “názor”?

            • Přestože jsem již v této debatě nechtěl pokračovat, tak udělám jednu vyjímku. protože si myslím, že je to v tomto smyslu správné.
              Byl bych Jolano nerad, pokud by moje slova vyzněla v tom smyslu, že “když to ví i vona, ví to každej.” Domníval jsem se, z pohledu na výpis diskuze, že věc jde mimo Váš zájem. Skutečně to tak při letmém pohledu vypadalo. Pokud se Vás to nějak dotklo, omlouvám se.
              K Vašemu dotazu tolik. Pokud by někdo na internetu či kdekoli jinde pomlouval služby mých firem, přirozeně by se mě to dotklo. A požadoval bych adekvátní satisfakci. Je ovšem rozdíl mezi vyjádřením názoru a lží či falešnou informací a podobně. A právě proto jen já v takovém případě mohu posoudit co dělat, ne nějaký pro mě anonymní stát či ochránce jakési morálky či jediné pravdy. Co když to tak budu chtít nechat.
              Někdy před nějakými 10 lety se mi něco podobného stalo a nechal jsem to být. Sakra se to vyplatilo a pomohlo to i potřebným, alespoň myslím.

    • Pavel Machata

      Abych použil příkladu, který jste napsal, tak Můj boj je “dokument doby”. Nácek si ho sežene jako křesťan Bibli, protože je nácek, s tím nic nenaděláme. Ale normální člověk si ho MŮŽE koupit, aby pochopil. Tady stíhání vydavatele nechápu a zaplaťpámbu, že nakonec zvítězil rozum.
      A inkriminovaný případ? Nejsem právník, ale není to přinejmenším schvalování terorismu, nactiutrhání či znesvěcení památky mrtvých, kteří, ať s tím kdo souhlasí nebo ne, padli i “naším jménem”?

      • Více méně jsem odpověděl již v reakci na P. Pelikána. Nechť onoho idiota žalují pozůstalí a ne nějaký strážce správných názorů a ideologie.

        • Pavel Machata

          Já Vám rozumím, ale já nevím, kdo ho žaloval! Vy ano?
          Ale odsoudit ho může jen soud.

    • Jolana J

      Žijeme v době internetu, ale ne ve vzduchoprázdnu. Málokdo si uvědomuje, že stále platí zákony. Takže i “statusy”, vyjádření na webu obecně jim podléhají. Nejen pishing, podvody, spam, šikana. Trestný čin pomluvy, vyhrožováná, pronásledování, Toliko tedy k pouštění si “huby na špacír”. Kesudis byl uznán vinným ze schvalování trestného činu a projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv člověka. Schvalování trestného činu (i vychvalování pachatele) – je samo o sobě trestným činem. V realitě by bylo nutné mít k tomu tři svědky – na netu je proneseno “veřejně” automaticky. Což Vámi zmiňovaný pán učinil – dokonce neváhal svůj status zkopírovat k “armádě” – zřejmě chtěl mít jistotu, že si “odpovědní” všimnou. Všimli. Podnět k trestnímu stíhání podal civilní zaměstnanec policie a současně příslušník Aktivní zálohy

    • Anna Šochová

      Něco jiného je říct, něco jiného dát do jakýchkoliv médií. Za blbost se platí, takže může být i trestná. V tomto případě stejně, jako “nevinné” pomluvy – což je dost podobné, když se někdo vyjádří takhle veřejně.