Kde domov můj

0

Od roku 1834 patří tato skladba k Českému národu. Na rozdíl od Tylovy hry Fidlovačka, která se nikterak neujala, píseň, zpívaná poprvé hercem Karlem Strakatým, pronikla natolik do srdcí národa, že se stala nejprve neoficiální hymnou Čechů, později i oficiální hymnou nově vzniklého státu. A přežila všechny strasti, které naše národy pronásledovaly, až do republiky zbavené Slovenska.

Po celé ty roky nenapadlo nikoho, že by se měla nějak měnit či upravovat. Nikdy jsem neslyšel o nějakém hudebníkovi, že by chtěl do tohoto symbolu státu jakkoli zasáhnout.

Jenže přišla nová doba a v ní se stále více projevuje cosi, co si ani neříká avantgarda, ale revolučně se chová. Začalo to úpravami klasických her nejen na experimentálních jevištích, ale i v hlavním kulturním stánku, tedy v divadle zvaném Národní. Romeo a Julie v džínách s „moderně“ upravenými texty,  agitky na úrovni her z období „budování socialismu“ v jeho ranných začátcích, vulgarizace přednesu – to vše postupně zasahuje naši novou kulturu.

Není se tedy čemu divit, když se objeví nápad, že i hymna by potřebovala upravit. A s nápadem přichází představitel našeho Olympijského výboru. Důvod ke změně je vskutku originální. Ostatní státy mají hymny delší a ty se musejí zkracovat na 75 vteřin. Jenže naše hymna je o 6 vteřin kratší a proto si naši sportovci užívají své vteřiny slávy méně, než ostatní.

A kde je poptávka, objeví se i nabídka. Možná jste už nové provedení slyšeli. Každého, kdo má jen trochu hudebního sluchu, musí provedení tahat za uši naprosto brutální silou. Nikoli harmonie původní Škroupovy skladby, ale kakofonie prapodivné kombinace nástrojů a zpěvu.

Pokud by snad bylo opravdu nutné skladbu o 6 vteřin prodloužit, je toho možné dosáhnout melodičtějšími způsoby. Jenže tady to vypadá jako další pokus o potlačení vlastenectví ve prospěch „jediné Evropy“.

Na to existuje jediná možná reakce: Jdu blejt, velebnosti…

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama