Most a jeho pověst

9

Na úpatí naší Hory u Březového potoka stojí starý kamenný most. Říká se mu Žižkův most. Podle pověstí jej měl postavit Žižka roku 1421 na svém tažení z neúspěchu u Strakonic do bitvy u Rábí .

Ačkoliv tudy husitské vojsko jistojistě muselo táhnout, rozhodně se nezdržovalo stavbou jakéhosi mostu. Jeho historie je o pár desítek let mladší. Most byl patrně postaven za krále Vladislava II.(kraloval 1471-1516), který povolil městysu Katovice vybírat zde poplatky z dobytka hnaného tudy na prodej do Němec. Je škoda, že tento druh obchodu se nezachoval do dnešních dnů. Neustále bychom měli co hnát.

Most stavěli katovičtí na své náklady a na jeho konstrukci to je znát. Jednoduchá klenba z plochých kamenů s mostovkou ze stejného materiálu.

moapo2

 

Svůj význam ztratila stezka a tím i most ve letech panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II, kdy byla vybudována nová císařská silnice, tehdy označená jako číslo 21, dnes se jedná o silnici č.22. Je zajímavé, jak se v podstatě nezměnil způsob plánování výstavby komunikací od Josefových byrokratů k dnešním. Kdosi kdesi namaloval do mapy čáru a bez ohledu na terén se tudy silnice vedla. Takže z Katovic přes Horu a Březový potok překonává výškový rozdíl 51 metrů v celkové délce 2,5 km – viz profil.

moapo3

Proto na vrcholu silnice stával kámen zvaný „čubka“, který upozorňoval formany na nutnost přibrzďování vozů. Místo se dodnes označuje „na čubce“.

Stezka se dále používala jen jako vedlejší spojnice sousedících vsí.

Roku 1929 došlo k regulaci Březového potoka, která svedla vodu mimo tento historický most a z dopravní stavby se stala technická památka.

K tomuto okamžiku se váže ještě jedna katastrální zajímavost. Březový potok tvoří přirozenou hranici mezi dvěmi katastrálními územími, tedy Katovicemi a Dolním Poříčím. Tím, že se regulací dostal potok blíže k Hoře, došlo k malé změně katastrů a most původem katovický se dostal plně na katastr dolnopoříčský. S ohledem na porovnání velikosti obcí a jejich rozpočtů celkem danajský dar.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Nevím jak ostatním, ale mě se Vaše regionální “zápisky z cest” prostě hrozně líbí. Svůj region evidentně máte nejen prošlapán nohama, ale i dobře pročten. A to se počítá.

    • Anna Šochová

      Já obdivuju, jak si tam tak stojí a drží… Je součástí krajiny a dělá z ní tak nějak “u nás doma”.

    • Sendyman, jinak Pavel Machata.

      Nádhernej mostek! A tak krásně zapracovanej do Přírody, jakoby ho postavila sama…
      Jo, a je to Rabí, ne Rábí. 🙂
      S katastrama bejvá někdy “problém”, taky o tom něco vím. Narodil jsem se ve “střešovický” nemocnici.
      ÚVN, ústřední vojenský (dneska je už dávno veřejná, jen název přetrval)… Tenkrát tam bejvala porodnice pro lampasačky a ženy lampasáků (jsem z druhýho případu).
      Každej ji tak zná. Jako “střešovickou”. Maj to i napsaný na některejch sanitkách.
      Ale v rodným listě mám Praha 5 – Břevnov! Číhnul jsem do katastru a vono jo! Střešovická nemocnice je v Břevnově! 😀

      • Bavor V.

        Je to Rábí. Neučte prácheňáka pojmenovávat své okolí. Já vím, že poslat vás z Kátouc do Pracouc přes Mukárov a Sloučeň by asi byl problém, ale ale po našem je to prostě Rábí.

        • Sendyman, jinak Pavel Machata.

          Hádat se s Vámi nebudu, ať je to po vašem, jak chce. 🙂

          • Bavor V.

            Já myslím, že v Praze byste mne také podobně “dostal” 🙂

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Tak určitě! 😀
              Braník – Bráník. Každej říká “B”, ale “A” je správně.
              A mimochodem, ten Váš kraj mám docela projetej, ale už je to skoro 40 let, na vojně jsem tam byl odvelenej na brigádu, na sena. Teda, já nepracoval, ale pracující soudruhy ve zbrani jsem s velitelem (výbornej chlap, salámista, vrcholovej atlet) a ZVP (zástupcem pro věci politický, to muselo bejt, absík, akademickej malíř) – prostě, partička k pohledání – objížděl po vesničkách s UAZem, rozváželi jsme jim poštu a utužovali morálku. Bydleli jsme v armáďáku v Klatovech a podnikali hvězdicový jízdy po různejch JZD. A při cestě – hrady, tvrze a tak. I na Rabí jsme byli. Harťa (velitel a atlet) si dal svejch 30-40km (několikrát se domluvil s Vlastíkem Zwiefelhoferem, legendou, dodneška má rekord na Velký kunratický!) a my s absíkem na hrad. Nádhernej hrad! A akademik vysmahl za půl hoďky volej, ještě mokrej ho střelil pod hradem v hospodě a zase bylo na outratu v Klatovech Pod Černou Věží! 😀

            • Bavor V.

              Nojo, Pražák :-))
              Klatovsko není Prácheňsko, to je úplně jiný svět. Tam vládlo jiné panstvo. To akorát první poválečná parcelizace uřízla kus Prácheňského kraje a dala ho plzeňákům. Ale Horažďovice a okolí pořád patřilo Bavorům.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Netvrdím, že Klatovsko je Prácheňsko. Jen, že jsem tam z Klatov jezdil! 😀