Příručka Československé republiky (2)

0

MOŽNOSTI ČESKOSLOVENSKÉHO VÝVOZU.

Dr. JAN TŘEBICKÝ.
předseda Obchodní a živnostenské komory v Praze a Exportního ústavu Československého.

Nejintensivnější obchodní styk československý byl tradičně s našimi sousedy, s Německem a Rakouskem. Byly vždy našimi nejlepšími odběrateli a též dodavateli. Ještě v r. 1936 byli nejlepšími kupci našeho zboží, ale jejich význam pro náš vývoz se hluboce změnil, poklesl velikou měrou, ač československý obchod s většinou světa byl na vzestupu. V r, 1926 vyvezli jsme do Německa a Rakouska 36.2% svého vývozu, v r. 1936 jen 23.4%. Zhoršení vzájemného obchodu je dokladem o poklesu kupní síly na těchto dvou velkých odbytištích. Byl doprovázen překážkami platebními, které dnes tvoří placení na clearing a kompensační obchody.

Přibližně totéž lze říci o všech clearingových zemích, t. j. o celém Podunají a Balkánu. Vývoz z Československa do Německa, Rakouska. Maďarska. Rumunska. Jugoslávie. Bulharska. Řecka a Turecka Činil v r. 1926 55.7% z celkového vývozu státního, v r. 1936 jen 38.6%. Uvnitř této skupiny se příznivě vyvíjí vývoz jen do obou zemí malodohodových, který zaujímá v r. 1936 v poměru k celkovému vývozu totéž místo, jaké měl r. 1926 nebo před krisí 1929.

Platební styk se zeměmi podunajskými, balkánskými. s Německem a Itálií je upraven clearingovými dohodami. Československo má aktivní clearingové špičky na celém Balkáně, jakož i v Německu a v Itálii. Cesta k uvolnění vzájemného zahraničního styku s balkánskými zeměmi je v přeměně bezúročných clearingových špiček v řádné investiční úvěry průmyslové, po případě i zemědělské. Tuto cestu Československo již zčásti nastoupilo. V balkánských státech, jakož i v celém ostatním světě, se projevuje ostrý odpor k soustavě kompensací, jaké založilo Německo podle Schachtova „Der neue Plan“. Balkánské státy se jím dostaly do určité závislosti na Německu. neboť zaplacení za své zemědělské přebytky, do Německa prodané, dostávali jen se zdrcením v té míře, v jaké odbírají německé zboží. Nevýhodou pro ně je. že musí odbírat německé zboží, na něž vývozní prémie Německo neposkytuje, čili kupují zboží poměrně drahé, dražší než lze koupiti na světovém trhu. Svět v této době míří opět k uvolnění zahraničního obchodu a proti soustavě bilaterálních kompensačních smluv a proti exportním prémiím Lze proto považovat přeměnu clearingových špiček v úvěry za krok ve správném směru, jenž otvírá bránu řádnému vývoznímu obchodu.

Neblahý vliv německých snah přebudovat zahraniční obchod na naturální směnu pomocí bilaterálních kompensací se projevil v obchodní bilanci Německa za rok 1936. Nejvíce utrpěl při této nové orientaci dovoz, který stoupl v hodnotě jen o 1.4%, vývoz však stoupl o 11.7% přes usilovné podporování prémiemi. Československý dovoz v téže době stoupl o 17.4%, což je znamením rostoucí průmyslové aktivity, neboť rostl hlavně dovoz surovin. Vývoz vzrostl o 8 %. Kompensační soustava vylučuje z obchodu sice devisy, ale stlačuje celkový obchod takovou měrou, že nastává nedostatek mezinárodních platidel, končící nedostatkem surovin a namáhavým přeorganisováním výroby na používání drahých náhražek místo levnějších surovin ze světového trhu. Československo nepřijímá tuto orientaci obchodně-politickou. Dalo to najevo též přikloněním k měnové dohodě západních států: Spojených států. Anglie, Francie, Švýcarska a Holandska. Po jejich vzoru devalvovalo též svou měnovou jednotku, aby odstranilo hlavní překážku zahraničního obchodu, t. j. rozpětí mezi cenami vnitřními a světovými. K prémiování svého průmyslového vývozu se Československo nepřiklonilo.

Vývoz do zemí, s nimiž není clearing, je volný platebně. Jsou mezi nimi státy, které československý vývoz kontingentují. Sem patří vesměs státy bývalého zlatého bloku. Po pádu zlatého bloku v září 1936 nastalo určité uvolnění ve všech zemích a další je úkolem nových obchodních smluv. Vysoký stupeň devalvace ve Francii 29%, ve Švýcarsku 30%. v Itálii 41%, sice ztížil naši soutěživost na jejich trzích, po případě i na trzích, na nichž společně prodáváme. Tato soutěž se projevuje patrněji u hedvábného a textilního zboží, strojů a papíru. Není to však soutěž nebezpečná. Naopak po devalvaci lze očekávat zotavení domácího trhu v oněch státech a vzestup dovozu. Nadhodnocená měna zlata skýtá sice přirozenou prémii na dovoz, ale tomu se tyto země bránily tuhou kontingentací dovozu. Důvod k tomu padá po devalvaci, takže devalvace, jež je krokem k zotavení, bude spíše vzpruhou pro náš obchod s těmito zeměmi. Do jisté míry je značný devalvační náskok Francie, Švýcarska a Itálie mírněn rychlejším vzestupem cen a výrobních nákladů, než je tomu u nás.

Na nejlepší cestě je československý obchod se státy, které devalvovaly nejdříve. Je to Anglie a ostatní země, které v září 1931 opustily zlatou měnu a zlevnily svou měnovou jednotku. Tvoří tak zvaný sterlingový blok, s nímž se náš obchod rozvíjí měrou velmi potěšitelnou. Ač depreciace v těchto zemích se pohybuje mezi 40 až 50%, vzrůstá náš vývoz do nich vysoko nad průměr celostátního vývozu. V r. 1936 je tato tendence nejvíce patrná. V tomto roce vzrostl celkový vývoz čsl. proti r. 1935 o 8%, avšak do sterlingových zemí a do U. S. A. o 17.1%, do zemí bývalého zlatého bloku o 12.2% a do zemí s clearingy a s vázaným devisovým hospodářstvím dokonce klesl o 0.4%. Země sterlingové jsou země bohatnoucí, z nichž některé krisi již plně překonaly, na příklad Švédsko, v jiných začíná období vysoké konjunktury, na příklad Anglie. Proces zotavovací v těchto zemích je charakterisován vysokým dovozem, jenž roste rychleji než vývoz. Velmi značný vzestup lze pozorovat na dovozu Spojených států, jenž v r. 1936 vzrostl o 18.7% proti roků předchozímu. Letos se projevuje tento rozvoj též na československém vývozu do Spojených států. Spojené státy v roce 1936 postavily se v našem vývozu na druhé místo před Rakousko. V r. 1926 vývoz do U. S. A. činil 4.73% z celkového vývozu, v roce 1936 již 9.1%. Anglický podíl činil roku 1926 8.63%, v roce 1935 6.9% a v roce 1936 9.0%. Švédský podíl v roce 1926 1.1%, r. 1935 2.4%, v roce 1936 3%.

Z těchto dat plyne celkové přeorientování našeho vývozu od zemí sousedních a blízkých, k zemím západním a severským. Tento přesun lze pozorovat též na vývozu jednotlivých odvětví. Tak na příklad vývoz všech textilií, příze, látek i konfekce v r. 1926 do clearingových zemí středoevropských a balkánských (Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Bulharsko, Turecko, Řecko) tvořil 66.9% úhrnného vývozu textilií a konfekce.

V r. 1936 činil jen 40.6%. Podobně u skla, v r. 1926 činil vývoz do jmenovaných zemí 20.2%, v r. 1936 jen 14.6%. U vývozu obuvi je to zvláště překvapující; v r. 1926 činil vývoz 49.5%, v r. 1936 jen 1.8% (jedno procento osm desetiny). Tyto příklady svědčí o dvou zjevech: do jisté míry o poklesu kupní síly těchto clearingových zemí; na druhé jsou svědectvím o industrialisaci agrárních zemí dunajských a balkánských. Lze shledávat v této tendenci pro tuto dobu nevýhodu pro nás vývoz, avšak je třeba poznamenat, že náš největší obchod je právě se zeměmi průmyslovými, nikoliv zemědělskými. Zprůmyslnění Podunají je přirozený proces, jímž evropské země západní procházely po celé XIX. století. K němu přispívala nejvíce Anglie a jak patrno z dalšího vývoje, nepoškodilo to anglický vývozní obchod. Právě naopak, neboť industrialisací se kupní síla evropských zemí znásobila, takže anglický obchod nacházel pro svou specialisovanou výrobu stále lepší odběratele. Lze tudíž říci, že přesto, že pokles československého obchodu byl způsoben velkou měrou poklesem československého obchodu se zeměmi středoevropskými, nemůžeme vidět v industrialisací Podunají jen nevýhody. Rostoucí životní míra je náhradou, neboť znamená současně zvýšení potřeb a tím i dovozu. Cesta k intensivnějšímu obchodu s Podunajím vede přes industrialisaci. Industrialisace je duchem doby, vývoj k ní spěje a nelze ji proto zadržet. Podunajské státy zakládají zpravidla ta průmyslová odvětví, jež představují hromadnou výrobu. A právě hromadná výroba není založena na tradici, lze ji snadno bez hospodářských ztrát umístit i v zemích zemědělských. Pro Československo vyplývá úkol, který již v XIX. stol. musila řešit Anglie, když sama pomáhala industrialisovat Evropu a zámoří, to jest přeskupit svou výrobu od výroby hromadné k výrobě zboží jakostního a k poskytování služeb. Československý průmysl je už dnes založen na specialisaci a jakostní výrobě. Moderní vývoj tuto tendenci bude posilovat a urychlovat. Proměny v hospodářském složení zemí sousedních a blízkých budou podporovat zvýšenou měrou rozvoj našeho investičního průmyslu. Investice při budování standardního průmyslu v blízkých zemích zemědělských otvírají zaměstnanosti československého průmyslu nové široké možnosti.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama