Příručka Československé republiky (8)

0

VODNÍ TURISTIKA.

VRATISLAV TEKLÝ, architekt.

České řeky dlouho skrývaly své krásy před zraky turistů. Jsou většinou obtížně přístupné, a proto tak dlouho čekaly na svoje objevení. A byli to teprve kanoisté na svých lodích, kteří v posledních desítiletích plně vnikají do krás našich řek. Kanoistika přinesla život na české řeky. Dnes jsou to již tisíce mladých sportovců, kteří na svých kajacích a kanoích sjíždějí všechny české řeky. Průkopníky vodní turistiky v Čechách byli Angličané, Thomson a Smith, kteří již v r. 1882 jedou na kanoi po Vltavě z Českého Krumlova do Prahy a jsou uchváceni její krásou. Ale teprve v době po světové válce současně s velikým rozmachem turistiky, sportu a skautingu nastává i u nás neobyčejný rozkvet kanoistiky, která je právě ideálním sloučením turistiky se sportem a tábořením. Vzniká řada kanoistických klubů a naše kanoistika získává jedno z nejpřednějších míst v kanoistice světové.

Čechy mají ovšem k provozování kanoistiky všechny podmínky, zejména i dostatek řek, lákajících provozovati vodní turistiku. Vltava bývá právě cizími kanoisty prohlašována za nejkrásnější řeku evropskou a všichni, kdo ji poznali, stávají se jejími nadšenými propagátory, takže návštěva cizinců na Vltavě stále stoupá. České řeky pramení většinou v pohraničních horách a proudí ke středu země, odkud jejich vody jsou odváděny Labem k severu. Tím je také určen ráz většiny našich toků, jež v horních částech jsou namnoze prudkými říčkami, které však brzy sílí, stávají se splavnými pro naše lodi a razí si cestu krásnými údolími do středu země. Pouze dolní toky některých labských přítoků protékají rovinou. Splavných řek, naprosto vhodných pro vodní turistiku, je v Čechách celá řada, některé ovšem pro značný spád jsou sjízdné jen za vyššího vodního stavu. Proto budou uvedeny jen některé nejdůležitější, největší a nejkrásnější řeky, které jsou vodními turisty zvláště vyhledávány.

Vltava. Jak málo řek je na světe, jež by se jí mohly rovnati! Je opěvována básníky i hudebníky — jisté znáte Smetanovu symfonickou báseň Vltava — je zbožňována vodáky. Na Vltavě vyrostla celá česká kanoistika a dosáhla své světové úrovně. Sem utíkáme ve svém volném čase, abychom na její vodě zažili nejkrásnější chvíle svého života. Vltava je cílem výprav kanoistů na jeden den i na celé týdny. Plavbu po Vltavě můžeme začíti téměř u pramene na Šumavě — v Lenoře spouštíme svoji loď na vodu malého potůčku, Teplé Vltavy, a ten potůček nás čilým proudem ponese nádhernými lukami a lesy pod modrými vrcholy šumavských hor. Se všech stran přitéká voda, náš potůček rychle sílí. přijímá svoji sesterskou říčku Studenou Vltavu, žene mlýny a nosí dříví. Pod Frimburkem se hory přibližují a údolí úží. Je to znamení, že blížíme se Čertovým proudům. Čertovy proudy, romantická a divoká prorva Vltavy, nejsou pro nás sjízdné. Vltava má zde ohromný spád, řítí se přes moře balvanů a její voda je odvedena na turbiny elektrárny. Svoje lodě dopravíme pohodlně elektrickou drahou do Vyššího Brodu, odkud můžeme již bez přerušení pokračovati v další cestě.

Jsme tu na půdě ovládané ve středověku nejmocnějším českým šlechtickým rodem, Rožmberky. Všude připomínají nám zachované památky neobyčejnou kulturní úroveň středověkých Čech. Umělecké památky přijíždějí sem obdivovati znalci z celého světa. A tyto skvosty jsou zasazeny do nádherného údolí Vltavy, která mnohými zákruty v tisících peřejích spadá přes Rožmberk, Zátoň, Český Krumlov a Zlatou Korunu k Č. Budějovicům. Skalnaté a lesnaté údolí hlídají tu tvrdé hrady a zámky, v údolích stojí slavné kláštery.

Ale Vltava ani pod Budějovicemi neztrácí na své zajímavosti. Pod zámkem Hlubokou protéká nádhernou oborou a zase vstupuje do údolí, aby je neopustila již až do Prahy. Po cestě musí ovšem překonávati řadu překážek, prodírati se těsným údolím, čímž vzniká množství proudů a peřejí, jež jsou největším požitkem pro vodáka.

V údolí střídají se lesy a skály s čistými vesničkami se starými mlýny a hrady a zámky a všude panuje klid rušený jen šploucháním vody, šuměním lesa a zpěvem ptactva. A na březích všude krásná tábořiště.

V Praze tvoří Vltava největší ozdobu města, vytváří obrazy, jež Prahu postavily na prvé místo mezi vnitrozemskými městy.

Ale i ostatní České řeky jsou krásné a závodí s Vltavou. Mezi ně patří v prvé řadě přítoky Vltavy. Malše je nádherná říčka protékající úzkým, skalnatým údolím, od Kaplice splavná, bohužel jen za vyššího vodního stavu. Klidná Lužnice, vždy dobře sjízdná, patří k nejoblíbenějším delším túrám. V horním toku, kde teče známou rybničnatou krajinou třeboňskou, má krásné písčité řečiště a vine se v četných zákrutech pod korunami stromů, jež až do vody se sklánějí, a protéká největším českým rybníkem Rožmberským.

U Tábora vstupuje do údolí, kterým plyne přes Bechyni do Vltavy. I její přítok Nežárka od Jindřichova Hradce jest vděčnou vodní túrou.

Otava pramení na Šumavě a je pro nás sjízdná ze Sušice. Je to poměrně klidná řeka, za normální! vody dobře sjízdná. Údolí její zprvu široké se pod Pískem úží, břehy porostlé jsou krásným lesem a četnými peřejemi spěje Otava k hradu Zvíkovu, aby odvedla své vody Vltavě. Sázava je krásná velká řeka. jež však v létě pro nízký stav vody je v některých částech nesplavná. Túra po Sázavě, kterou můžeme začíti již v Přibyslavi, je za dobré vody velmi vděčná, i když není v některých místech zvlášť lehká. Za lepší vody jezdí se po krásné Želivce. Velmi příjemnou řekou pro vodní turistiku je i Berounka, za normální vody dobře sjízdná, jež teče pěkným údolím, avšak má poměrně malý spád. Za vyšší vody se sjíždí i její horní tok Mže a přítoky Radbuza, Úhlava, Úslava, Klabava a Střela.

Labe jest sice zeměpisně hlavní řekou Čech, pro vodní turistiku nemá však takového významu, ač je dobře splavné. Jeho horní tok je velmi pěkný, stejně i dolní úsek od Litoměřic ke státním hranicím, ve střední Části však protéká rovinou a je jako plavebně důležitá řeka kanalisováno. Větší význam pro vodní turistiku mají některé přítoky Labe, jako skvělá říčka Úpa nebo Metuje, obě Orlice, Loučná, Chrudimka, Cidlina nebo Doubravka. Jsou to vesměs velmi pěkné řeky, poměrně ještě málo známé, avšak k projetí jejich horních toků jest potřebí vyššího stavu vody.

Jizera, od Železného Brodu splavná, plyne krásným údolím a má poměrně stálou vodu. Ohře je velmi důležitou řekou i pro vodní turistiku. Sjízdná je již nad Chebem, od Lokte proudí prudce nádherným údolím. V této trati je Ohře dobře splavná za normální a vyšší vody, a ve svém dolním toku pod Žatcem je splavná vždy.

Ploučnici jest možno jeti pouze ve střední části, dolní tok pod Šachovém bývá nesjízdný.

Kromě řek vyjmenovaných sjíždí se za příznivých vodních poměrů ještě řada dalších řek a průplavů. Plavba na českých řekách neskýtá žádných zvláštních obtíží a není za normální vody nebezpečná. Jezy hlavních řek mají propusti, jichž projíždění náleží k největším požitkům zdatných kanoistů. Voda v řekách není studená jako u řek alpských, a proto i koupání je příjemné. Místní obyvatelstvo chová se ke kanoistům přátelsky a vychází i cizincům vždy rádo vstříc.

Nejvyhledávanější jihočeské reky proudí krajem poměrně chudým a řídce obydleným, jehož obyvatelstvo žije z výnosu svých skrovných políček; z práce v lesích, v lomech a na řece, neboť průmyslu zde téměř není. Hornatá krajina nedovolila zde vzniku velkých měst, a proto tento kraj zachoval si až dodnes svůj přírodní a historický ráz. Na březích je řada přirozených tábořišť, na mnoha navštěvovaných úsecích jsou zřízena také svazová tábořiště pro organisované kanoisty, i cizím hostím přístupná.

V Praze je řada kanoistických klubů s několika tisíci loďmi, kde i cizí kanoisté a kajakáři najdou vždy vlídné přijetí.

Klub československých turistů má své kanoistické odbory a jest nejsilnějším kanoistickým klubem v Československu. Chystá také vydání brožur o Československých řekách v hlavních světových jazycích, aby stále stoupajícím návštěvám zahraničních kanoistů usnadnil poznávání našich krásných řek. Klub čs. turistů v Praze také rád odpoví na dotazy, týkající se vodní turistiky v Československu, V letošním roce byla pro potřebu vodních turistů vydána „Kilometráž českých řek“, nahrazující úplně mapy, jež jest tak zpracována a doplněna, že ji mohou používati i cizinci neznalí českého jazyka. (Vysvětlení značek jsou uvedena též v jazyce francouzském, anglickém a německém.)

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama