Vínečko bílé…

0

…jsi od mé milé. Zpívá se v jedné z mnoha písní s poetickou tématikou chlastu. Jenže to co chci připomenout zase tak moc poetické není. U když ten chlast v tom určitou roli hraje.

Stát a jeho pohůnci žijí v utkvělé představě, že je nutno lidi chránit. Proti zlým podnikatelům a také někdy i proti lidem samým. A vznikají z toho dokonalé buzerační předpisy. Jeden z nich je uvozen vzletnými slovy „Tento zákon dále upravuje výkon státní správy, včetně státního dozoru nad dodržováním povinností stanovených předpisy Evropské unie a tímto zákonem, a ukládání správních trestů za jejich porušování.“ Ti znalí asi poznali, že cituji druhou větu prvního odstavce § 1 zákona č. 321/2004 Sb. o vinařství a vinohradnictví.

Zákon jde ve své podstatě zcela proti tomu, co by se dalo nazvat obyčejným selským rozumem. Omezuje zakládání nových vinic, vymýšlí celou řadu administrativních překážek při jejich zakládání a jde až do takových detailů, že například i když vinař umí vyrobit a vyrobí mešní víno, nemůže ho tak nazvat, bez souhlasu příslušné církve. (§ 16, odst. 5 zák.)

Někdo může říci, že některé části zákona jsou dobré pro ochranu zákazníka. Jenže je to krátkozrakost nekomplexního pohledu. Je to podobné, jako když sváteční řidiči povykují, jak je správné trestat ty piráty co lítají po silnicích stovkou nebo dvoustovkou v autech na které si určitě nevydělali poctivou prací v kolbence. V tom nadávání není smysl po poctivost, ale většinou jen obyčejná nepřející závist. Občas spražená tím, když „pan poctivý“ nevědomky poruší něco z toho co tak obhajoval a dostane likvidační pokutu. Já jí v takových případech považuji za daň za omezenost, ale to již odbočuji. Jde jen o příklad.

Jak píšu, někdo může mít pro citovaný zákon pochopení. Pokud se ovšem bezprostředně nedotkne jeho zájmů.

Včera jsem se v televizním zpravodajství dozvěděl, že díky teplému jaru a létu dozrály v mnoha regionech vinné hrozny dříve. Že by se už mohl prodávat burčák. Nejsem sice jeho extra fanouškem, ale nepohrdnu. U silnice bych ho asi nekoupil, ale k vinaři si na něj rád zajdu a posedím.

Jenže on ten burčák prodávat nejde. Není to možné, protože § 15 výše zmíněného zákona. Ten říká, že

§ 15

Částečně zkvašený hroznový mošt

(1) Částečně zkvašený hroznový mošt) smí být nabízen ke spotřebě pod označením “burčák”, jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky.

(2) Částečně zkvašený hroznový mošt lze nabízet k přímé lidské spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení.

(3) Při nabízení částečně zkvašeného hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu nabízeného spotřebiteli pod označením “burčák” k přímé lidské spotřebě musí být viditelně umístěny snadno čitelné údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo “burčák” a kdo je jeho výrobcem, údaj o provenienci a údaj o alergenní složce způsobem stanoveným zákonem o potravinách.

Vidíte ten dokonalý nesmysl? Musí to být pouze tuzemské hrozny a může to být až od prvního srpna.

Osobně nevidím rozdíl mezi tím, když jde o burčák a nebo o částečně zkvašený hroznový mošt. Dokonce mi je i fuk, jestli je z hroznů našich a nebo třeba z Rakouska. (konec konců Rakušáci burčák mají také, jen se jmenuje jinak a neprodává se u silnice, ale musíte si na něj zajít k vinaři; přiznám se, že mi teda šmakuje tisíckrát lépe, možná i pro ten rozdíl PET flaška x prima vinař co se rád pochlubí). Je možné, přímo pravděpodobné, že řada lidí má chutě docela odlišné. Proti gustu žádný dišputát. Nicméně k tomu není potřeba žádný zákon. Zákazník sám ví co chce a co mu chutná. Znalec si něco šizeného určitě nekoupí, protože ví a ten kdo pije „Chateau Krabice“ ze supermarketu tomu je v zásadě celkem jedno co pije. Důležité je, že to teče.

Citovaný zákon tzv „reguluje“ a autoři si jistě myslí, že i „chrání.“ Letos mají i jeho příznivci možnost poznat na vlastní kůži, co umí také zapříčinit.

Někde jsem četl, že „odborníci“ prý zjišťují, zda jde s oním rychlým dozráním hroznů o extrémní situaci a nebo změnu klimatu, která bude stabilní a měl by se jí tedy přizpůsobit zákon. Nevím k jakému závěru dojdou a upřímně mi to je docela jedno. Co vím určitě je to, že to bude trvat dlouho a je dost možné, že závěr nebudou mít ani do konce letošní „burčákové“ sezony, pak vím docela jistě ,že to nebude levné a že to bude zaplacené z peněz, které nám stát uloupil a pak vím absolutně jistě, že výsledkem bude jen další paskvil.

Přitom řešení by bylo. Jednoduše celý zákon zrušit. Každému totiž může být jedno jestli je vinice tam či onde. Možná ponese plody, možná ne. To je riziko vinohradníka. Jestli víno chutná a nebo stojí za prd je zase riziko vinaře. A rozhodující slovo nemá mít zákon, ale zákazník. Ten jediný ví, jestli mu něco chutná a vyhovuje a nebo to raději vylil do splašků. Nikdo jiný.

Neexistuje zákon, který by určil jak vyrobit dobré víno. To dělá konkrétní člověk. Stejně tak neexistuje zákon, který posoudí, zda je to či ono víno kvalitní a nebo není. O tom opět rozhodně konkrétní člověk, zákazník. A každému vyhovuje něco jiného.

No a to samé co o víně platí i o burčáku. Stejně tak jako to co o onom pokakaném zákonu.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama