Podnikatelé jsou egoisté. Díky bohu za to.

14

Když se řekne egoismus spousta z nás se otřese. Je to přece tak nehezká vlastnost. Sobectví. Myšlení jen na sebe. A pokud je egoistou podnikatel, pak je to ještě horší. Dře chudáky dělníky do úmoru, určitě jim se skřípěním zubů vyplácí jen minimální mzdu a jak jen může, vyhodí je na dlažbu aby jejich děti umíraly na podvýživu a různé nemoci, jež dítko podnikatelovo nepozná.

Ale je tomu skutečně tak a nebo to patří jen do smyšlenek levicových poblouzněných mozků?

Pokud se rozhodnete podnikat, jedno zda v malém a nebo ve velkém, děláte to s nějakým cílem. Zpravidla s vidinou zisku. Jinak by to asi nemělo smysl. Pokud pak máte na mysli onen očekávaný zisk je velice pravděpodobné, že se bude jednat o zisk váš, tedy o zisk podnikatele a ne zisk někoho jiného.

Zcela logicky se budete chovat egoisticky. A jen tak zajistíte, že vaše podnikání bude přinášet výsledky.

Ano, na reklamách si můžete tisíckrát napsat, že děláte výrobky, služby a nebo cokoli jiného pro lidi, pro jejich lepší budoucnost a nebo pohodlnější život, ale pravda je, že primárním cílem je podnikatelův zisk. Jeho egoistický zájem.

Jen opravdu pomatený člověk se může domnívat, že podnikatel podniká proto, aby mohl propouštět dělníky, platit jim málo, aby bídně hynuli podvýživou a podobné levičácké a socialistické nesmysly. Takové podnikání by bylo odsouzeno k zániku již ze svého principu – vyhodil byste si zaměstnance a ti, kteří by nebyli vyhozeni by vám ve fabrice nejspíš umřeli na souchotiny.

Stejně hloupá je myšlenka, že podnikatel „předraží“ výrobek, aby ze zákazníků vytáhl peníze. Bude-li výrobek extrémně předražený, neprodá se. Bude-li šizen a nebude-li zákazníkovi vyhovovat, nekoupí ho.

Tak či tak, ani jedno ve svém důsledku nepřinese podnikateli zisk a neuspokojí jeho egoistické pohnutky k podnikání.

Pokud podnikatel hodlá egoisticky dosáhnout svého zisku, musí pro to udělat maximum. Je to zdánlivě jednoduché. V prvé řadě musí nabídnout produkt, za který mu někdo zaplatí.

Je docela jedno, zda to bude výrobek a nebo služba. Je ovšem nutné, aby se potenciální zákazníci rozhodli, že vlastnictví onoho produktu má pro ně větší význam, než vlastnictví peněz za produkt požadovaný.

To, že jsou lidé ochotni podnikateli za produkt zaplatit znamená jedno. Lidé mají o produkt zájem a tento produkt nějak obohacuje jejich život. Jak tento život obohacuje není důležité, o tom si rozhodují právě ti lidé. Co je ale důležité je to, že podnikatelův egoistický zájem na zisku touto formou obohacuje životy jiných lidí. Podnikatel si při tom neřekl: „Dnes obohatím život několika lidí.“ On si jen řekl: „Vydělám.“

To samé, jako ve vztahu k zákazníkům pak platí i ve vztahu k zaměstnancům. Především podnikatel nepotřebuje zaměstnance, kteří nebudou moci pracovat, takový zaměstnanec nemá co směnit za svojí mzdu. Není tedy v zájmu podnikatele zaměstnance omezovat úmyslně malým platem, jak se někteří levičáci domnívají.

Stejně tak není v zájmu podnikatele pracovníky propouštět. Kdo by pak v jeho provozech pracoval?

Pokud v této souvislosti někdo namítne, že podnikatel řekne zaměstnanci, který chce vyšší plat, že mu ho nedá, protože na jeho místo nalezne okamžitě další zájemce, a že to je ukázka egoistického vykořisťování, musím namítnout, že se jedná o zcela logický přístup.

Podnikatel se chová logicky, stejně jako kdokoli z nás při nákupu v supermarketu. Pokud uvidím výrobek totožné kvality s nižší cenou, cena rozhoduje. Výše uvedený případ pak je sice projevem podnikatelova egoismu, ale logickým. Zaměstnanec by se v takovém případě měl ptát po důvodu uvedených slov a hledat problém nejprve u sebe. Měl by se ptát, proč je někdo ochoten jeho práci zastat za méně peněz, zda on sám nechce příliš a nebo na to, co udělat pro to, aby jeho práce měla vyšší cenu. Měl by zapojit do hry svůj vlastní egoismus.

Egoismus podnikatelů je jediné správné jednání, jaké může podnikatel činit. Jak je výše poměrně jasně ukázáno, tento egoismus přináší pozitiva. Podnikateli zisk, zaměstnanci možnost směny práce za plat a zákazníkovi zlepšení jeho života uspokojováním potřeb.

Díky bohu za podnikatelské egoisty.

    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Anna Šochová

      Jedním z prvních pokrokových a zdravých egoistů u nás prý byl v 19. století ten, kdo začal dávat horníkům osmihodinové směny. Prý to bylo v Rosicích. Další potom omezovali pracovní dobu na 12 a 10 hodin v továrnách proto, aby zbytečně neplatili elektřinu – a také zjistili, že delší pracovní doba se nevyplatí, když jsou lidé utahaní. Zkrátka na množství výrobků se dlouhá pracovní doba neprokázala, po úpravě vyprodukovali stejně, levněji a kvalitněji.

      • Jolana J

        Witch – vzpomeňme moji poslední brigošku :(( Stejný počet lidí, ale možná vyšší produktivita (po jejich řádném vyškolení) – bez zájmu. Kdo by lektora (supervizora) platil? dělají to takhle xx let – tak co??

    • Jolana J

      Vaše úvahy by si měli přečíst někteří z “podnikatelů”, co potkávám, vídám … Divili by se.

      • Oni by se nedivili. Oni by se tak klidně i chovali. Jenže ono to nejde. Musíte nejprve dodržovat zákonné normy, které ochraňuji všechny kolem vás. No a tak se musí na něčem ušetřit, to dodržování norem něco stojí. A nejen to.

        Práce na ŽL, výplata bokem, krácení daní? Proč ne. Co mají dělat? Ukažte mi problém a já se vsadím, že z 90% je zapříčiněn státem.

        • Jolana J

          🙂 jste opravdu optimista, věříte, že lidé jsou chytří a přemýšlí. Nechovali, nevěřte tomu. Většina z nich totiž “nehledí do budoucna”. Tudíž, s klidem, prodávají předražené (nekvalitní) výrobky – služby. Protože nekoupí Pepa, koupí Máňa. Jde o kvantitu, nikoli kvalitu. Zisk mají stejný (cca). Že by mohl být vyšší, stabilnější ? kdo by se staral… Kdyby opravdu ocenili zaměstnance – myslíte, že by se na některých místech vystřídali “jen-tak” čtyři-pět do roka?

          • Podívejte, ono to teď bude vypadat, že se zastávám nějakých “šizuňků” ale nezastávám.

            V prvé řadě k oněm předraženým, v závorce nekvalitním, výrobkům.

            Již na jiném místě jsem psal, že to co je pro jednoho (nejde o Vás, pozor) předražené, je pro jiného v rozumné cenové relaci. Pokud je o produkt zájem, netřeba nic měnit. Aneb z jiného úhlu pohledu – do té doby dokud zákazník kupuje, činí podnikatel dobře. Chovala byste se na jeho místě zcela stejně.

            Fluktuace – tam je třeba znát konkrétní podmínky, ale i zde platí to co píšu ve článku. Domnívám se, že vždy se musí nad situací zamýšlet jako první ten, kdo něco prodává. U produktu je to podnikatel, který musí analyzovat situaci, kdy o něj není zájem. U práce pracovník.

            • Jolana J

              zřejmě jsem se špatně vyjádřila. Nejde mi o ceny. Pokud někdo chce mít ponožky z lamy za cca 60litrů – ať si je klidně koupí. Jestli má někdo na nohou everlastový kecky, jeho problém. Několikrát jsem, oproti svému přesvědčení, navštívila např. “farmářské” trhy. Pokud někdo prodává ředěný jogurt – snaží se mi ho vychválit – já řeknu, že za to nestojí – dozvím se, že “mám jít, jiní to koupí a rádi”. Zákazníci tedy kupují, a přesto si nemyslím, že podnikatel činí dobře. Služby – zkušenosti ze dvou krajských měst – sehnat instalatéra, který odvede skutečně kvalitní práci za přiměřenou cenu – nadlidský úkol. Stejné zkušenosti mají lidé, co opravují, staví. Pohostinství – nemlich to samé. Když mám zaplatit 210,- za játra na grilu – chci játra na grilu.

              Se zaměstnanci jsem mluvila o tomtéž. Třeba by to potvrdil i Sendy nebo někdo s podobnou zkušeností. Než by si “připlatili” za kvalitu, nahradí ji kvantitou. Osobní, dva měsíce stará, zkušenost – splnila “normu” (obecně asi na 360%) – slíbená odměna nikde. Objektivních důvodů, proč nezaplatit habakúk. …

            • Začnu koncem. Nezaplatit za objednané a dodané zboží je podvod. To nemá s tím co popisuji v článku nic společného. A proti tomu se lze úspěšně bránit a požadovat své. A to platí i o práci, protože i to je zboží.

              To ostatní nad tím je to samé co popisuji. A ten prodávající na tom farmářském trhu to řekl dobře. Pokud se vám to nelíbí, jděte jinam.
              Jiné by to bylo, pokud by nebyl výběr, ale on je. A nikdo mi nenamluví, že je to všude stejné. Když i já při své lenosti nakupovat dokážu při nákupu strávit v obchodě více času než leckterá žena, protože mi nedělá problém nechat si přinést složení salámu, který si chci koupit, požadovat informaci o tom, odkud je která zelenina či ovoce a podobně, tak to zvládne každý. Pokud ne, tak je to taky správně. Jde o volbu každého z nás.
              To samé je to se službami. Pokud nemáte službu v místě, asi o ní není zájem. Nic ale nikomu nebrání, kromě nesmyslných předpisů a nařízení, začít nabízet to co v okolí nemá. Možná zájem bude, možná také ne. Lidé sami rozhodnou.
              Píšete o játrech na grilu. Přinesou něco jiného? Co uděláte? Pokud to co já, tedy zvednete se a odejdete bez placení, pak je to správně. Pokud je zbaštíte, jen aby nebylo zle, dobrou chuť.

            • Jolana J

              domáhat se svého po pracovní stránce – to by tady musel fungovat systém. Jinak se dozvíte jednoduché – nelíbí se, běž. De facto totéž radí např. i inspektorát práce (najděte si něco jiného). “Podnikatel” ze zmíněného f.trhu objíždí čím dál ve větší vzdálenosti. (tam, kde jej znají už neprodá). Raději tedy zaplatí benzín, než by zkvalitnil. Totéž se službami – nejde o to, sehnat řemeslníka (dokonce firmu) – je problém sehnat někoho s dobrými referencemi. Poněvadž nemyslí na budoucnost. Ano, já jsem ten typ, co v restauraci (když už tam nááhodou zajdu) vyžaduje to, za co platí. Jenže – kdyby fungovali, jak píšete, udrželo by se jich víc a Pohlbohatý by neměl šou.

            • Pokud je pro trhovce finančně únosné prodávat jinde, činí správně. Nemůžete vědět, proč vyrábí blafy. A také to není Vaše povinnost. Nechutná, nekupujte. Pokud koupí jiný, problém to pro Vás není a je vše v pořádku.
              Řemeslníci. Nemají-li dobré reference a někdo je objedná, je to jen jeho problém. Pokud lidé preferují cenu před kvalitou, není možné jim do toho mluvit. Je-li možnost preferovat kvalitu, čiňte tak. Nenacházíte-li jí, je to prostor pro podnikání. A pokud není využit? Chyba může být i jinde. Co tak v systému. Já si to myslím.

              A ony pracovní záležitosti.

              Ono “nelíbí se – běž” tvrdím i já. Lidi si musí uvědomit, že i pracovní vztah je smlouva. Zaměstnanec prodává svojí práci. Jenže určitá ne připosranost, ale PŘEDposranost lidí dělá to co vidíte.

              “Jen abysme si Božka neudělali zlou krev. Co by o nás řekli lidi.” No já nevím, ale dvojdomek si asi pořizovat nebudou.

              Přesně v tomhle duchu si mi někdy před osmi lety stěžoval známý, že už půl roku se to u nich v práci nějak “sere.” Ptám se jak. No někdy je výplata včas, ale není celá, někdy se opozdí o měsíc i víc.

              Byla to hodně malá firma co se potýkala s problémy.
              To se děje jen tobě? Ptal jsem se. Prý ne, všem.

              Ptám se – a proč tam teda chodíš? Každý den, na ranní, na odpolední. Proč? A co kolegové?
              Prý chodí také.
              Opakoval jsem otázku, proč tam chodí. Odpověď mě posadila na zadek. Za co bychom žili?
              Na můj dotaz za co žijí když nemají výplatu mi neodpověděl.

              Poradil jsem mu, ať se dají dohromady a podají návrh na konkurz. A přirozeně ať okamžitě ukončí pracovní poměr z důvodu hrubého porušení povinností ze strany zaměstnavatele.
              Co myslíte, že udělali?

            • Anna Šochová

              Coby, bojí se a pokračují 🙁
              Připomínáte mi r. 1997, kdy tu končila fabrika. V kantýně vidím strhanou paní účetní. Přecházela cosi a už jí blbly i ledviny. Radila jsem, ať se hodí marod, ať si v klidu prodlouží zaměstnání (konec za 14 dní), protože to vypadalo drsně a náš doktor je na tohle pes, vyléčil by ji poctivě. Ona se vyděsila. Ji prý padnout nenechají, postarají se, nikdo jiný to s papíry tak neumí jako ona.
              Ptala jsem se: “Co vám kdy dali? Kdo z nich se o vás postará? všichni už shánějí nebo sehnali fleky jinde.” “No ale já jsem před důchodem, jinou práci neseženu…” “Tím spíš, přece! Prodlužte si to, nejdřív nemocenská, potom podpora a už se to doklepe nějak líp!” Koukala na mne jak raněná srna. A přecházela i během podpory…

            • Anna Šochová

              Máte v lecčems tak jasno… A víte, že je zatraceně dobré, když na tom trváte? někdy jsme v tom, že nic není přehledné jak nudlová polívka, hodně zauzlovaní a takový pohled na to, co je normalita, nutně potřebujeme. Nebo co by normalitou mělo být. Ta záda se napřimují fakt obtížně a připomínky jsou zdravé, prospěšné jako nápravná cvičení. I když se člověk znovu sehne – ale ví a zacvičí si zas. A využije příležitosti, když se naskytne, o to jde. K nápravě, ať obecného nebo soukromého, leč již identifikovaného.

            • Trvám. A je to dobře, vyplácí se to.

    • 747

      Tak jest. Není co dodat..