Pohádka o bezplatném školství

3

Diskuze u jednoho článku v minulém vydání magazínu Abeceda mě přiměla k zamyšlení nad některými problémy našeho školství. Spousta lidí si ztěžuje na jeho špatnou kvalitu, možnost získání vysokoškolského titulu za peníze bez vědomostí, podfinancování a problémy s tím spojené a podobně.

Mě osobně, a nejsem v tom nikterak osamocen, vadí jeho ideologizace a snaha vštěpovat, zejména v základním školství, dětem do hlavy něco, co by se rodičům učitelé neodvážili říci, protože by pak taky mohli nějakou dobu přijímat jen kašovitou stravu.

Povinná školní docházka tu je již pěknou řádku let a její vznik probírat nehodlám. I když závěry by mohly být pro leckoho zajímavé a třeba by mu i trochu pochroumaly jeho představu o těch hodných a osvícených panovnících, kteří jí zaváděli. Řeč ale bude o tom, že ono současné „bezplatné“ školství má nejzásadnější problém právě v oné bezplatnosti.

Přirozeně školství bezplatné není. Ono takové ostatně nikdy nebylo a ani nebude. Jeho další problém je nemožnost plánování, přestože se o to nejrůznější sociální inženýři snaží seč mohou. Problémy školství by se daly vyjmenovávat ještě hodně dlouho a byly by to problémy od škol základních až po vysoké.

Podnětem k tomuto zamyšlení nebyla ale jen v úvodu zmíněná diskuze. Dalším byl i staronový a stále hodně tupý nápad povinného roku mateřské školy. Plánován je tuším na rok 2017.

Záhadně zmizelý snímek z “výuky.”

Upřímně, byl bych na vážkách, kdyby škola, jedno jaká, nebyla spíše hlásnou troubou režimu než školou. Jenže namísto toho se v poslední době dozvíme o učitelce, která běhá po třídě v jakémsi muslimském hábitu a hodinu končí muslimskou modlitbou, údajně v rámci seznámení se s islámem. Pak se i dozvíme, že fotografie z takové „výuky“ byly kapičku upraveny, respektive, že jedna z webu školy zmizela. (Web Základní školy Komenského v Trutnově obsahuje slova ředitele Horčičky “Formulaci o společné modlitbě na závěr považujeme za nešťastnou a neodpovídající skutečnému závěru vyučovací hodiny.” Pan ředitel je buď naivní blb a nebo si to myslí o ostatních. Je sice pravda, že web obsahuje i fotky viz zde, ale jedna byla smazána. Můžete se na ní podívat vlevo. Nejspíš jde podle ředitele o nácvik sběru hub či pozorování života mravenců.) To pak člověk čeká, že až se bude probírat husitství, tak si děti skočí se sirkama do kostela.

Další učitel, psalo se o tom i na těchto stránkách, své svěřence pro změnu mlátí.

Jinde se zase kupčí s vysokoškolskými diplomy a nebo řádí inkvizice v podobě akreditačních komisí, které sice nic nevyřeší, jen zjišťují, zda škola učí to co jí bylo vrchností posvěceno. A pak mi v diskuzi někdo říká o tom, že za to naši předci bojovali. No nevím, moji určitě ne a pokud ano tak se otáčí v hrobě jak ventilátory.

Abyste si mohli udělat malou představu o tom, co se také děti učí, přikládám metodiku pro výuku v páté třídě. Dospělému to možná přijde směšné, ale představte si na místě žáčků páťáky, kterým je to určeno. Deseti či jedenáctileté děti. Určitě si prostudujte použité zdroje onoho návodu na indoktrinaci. A nedělejte to raději před jídlem. Nechutnalo by vám.

(U metodiky mě poměrně pobavila i právní nevědomost autorů. Web ze kterého jsem materiál stáhl obsahuje upozornění, že „Materiály na těchto stránkách jsou určeny pouze pro vzdělávací účely!“ a materiály jsou přitom poskytovány pod licencí CC BY-NC-SA 3.0 CZ takže na nějaké určení k čemu materiály použít s tou divnou partou nehraji a hrát ani nemusím. Děkuji při té příležitosti redakci Abecedy za přenos dokumentu do systému umožňujícímu rozměrově rozumné zobrazení na webu).

Nevím jak vy. Kdyby mé dítě mělo absolvovat toto vymývání mozku asi by se paní učitelka se zlou potázala. Na druhou stranu vím že jsou mezi námi rodiče, kteří budou rádi, pokud se jejich dítě bude v duchu předložené metodiky učit. Je to jejich právo. Stejně tak jako moje být kategoricky proti. A jsem u jádra pudla.

Současné školství totiž nedává možnost volby. Prostě se musíte učit podle toho co je v osnovách. Hotovo. Diskuze neexistuje. A osnovy jsou poplatné státu. Vrchnosti.

Jenže nejsme v době Marie Terezie, kdy by se to dalo i pochopit.

Navíc například mě poměrně vadí, že pavědy, jako je právě ona Občanská nauka jsou placeny i z mých daní. Můj syn je již středoškolákem a nevím, proč by tak z mých daní měla být placena výuka něčího dítěte na základní škole. Přitom řešení je poměrně jednoduché a není nikterak nové. Je jím školné. A to i na základních školách.

Než začnete přemýšlet o tom, že je tento návrh nehumánní a asociální, je třeba si uvědomit jednu věc. Bezplatné školství není bezplatné ani náhodou. I kdyby se socialisté rozkrájeli, což není nikterak nepříjemná představa, tak celá ta jejich legrace s bezplatným „jánevímčímvším“ je jeden velký podvod. Všechno totiž musí někdo zaplatit. Zpravidla jsou to v evropském sociální státě ti nejchudší.

Osobně mi nejde do hlavy, proč by z měla z mých daní být placena škola nějakého cizího dítěte, které mě absolutně nezajímá. Stejně tak mi přijde nespravedlivé to, že na současné vzdělání mého syna přispívá svým dílem i moje bezdětná známá. Co jí po něm vlastně je? Nic.

Zároveň mi připadá zcela asociální, že z těchto daní jsou placeni například autoři výše ukázaného dokumentu, prolhaný ředitel a nebo učitel co nezvládá své emoce, kteří podle mého názoru nemají nárok ani na korunu.

Školné by vyřešilo několik problémů. Pokud by totiž byl vzdělávací systém založen na tržních mechanismech, pak by se velice rychle ukázalo o kterou školu je zájem, tedy která je kvalitní a která umí stěží naučit abecedu. Nevím jak vy, ale já myslím, že nárok na finance má jen ta škola, která nabízí kvalitu. Ta co je jen „do počtu“ nemá na nějaké peníze nárok. Za co?

Rozhodně ale odmítám, aby kvalitu určovaly nějaké komise. Ony toho totiž nejsou schopné. Dokáží jen posoudit, zda je učeno podle toho co bylo nařízeno nějakým úředníkem, který se domnívá, že ví lépe než jiní, co je pro ně dobré a vhodné.

Jste pobouřeni? Myslíte si, že by rodiče chtěli ušetřit a děti by nikam neposílali? To je ovšem hloupost. Zkuste se jen pro zajímavost podívat na článek Roberta Chovanculiaka, který vyšel ve slovenské mutaci časopisu Týden.

Tento zajímavý pohled ukazuje, že kvalita státního povinného školství v Indii je na tak malé úrovni, že spontánně vznikají školy, které sice nedodržují hygienické standardy, nedávají žákům zdarma školní uniformy a nejsou bezplatné, ale dělají to co mají – učí a jejich absolventi jsou úspěšnější než ti ze státních. A děti do nich posílají hlavně ti nejchudší.

Namítnete-li, že Indie je rozvojovou zemí, pak máte pravdu. A je dobře si to i uvědomit. Oni si to totiž uvědomují také a něco proti tomu takto dělají.

Nicméně je to zajisté také nespravedlivé. Opět pro ty nejchudší. Ale to tu řešit nechci. Byla to jen taková vsuvka.

Pokud připustím falešné představy, že by do placené školy někdo nechtěl dítě posílat, pak řešení tohoto problému tu je také. A dost dlouho. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman již v roce 1980 vydal knihu Free to Choise. V ní řeší nejen vysoké školství, jak se řada lidí domnívá, ale i školství základní. Navrhuje tzv. Kupónový systém.

Dovolím si z knihy citovat.

Není pochyb, že někteří rodiče nemají zájem na vzdělání svých dětí anebo nemají odpovídající schopnosti nebo motivaci moudře pro ně vybírat. Nicméně jsou malou menšinou. V každém případě současný systém bohužel velmi málo pomáhá dětem.

Jednoduchým a efektivním způsobem, jak zajistit rodičům větší svobodu k volbě a přitom zachovat současný systém financování, je kupónový plán. Předpokládejme, že vaše dítě navštěvuje veřejnou školu prvního nebo druhého stupně. V celostátním průměru to daňového poplatníka v roce 1978 stojí okolo 2000 dolarů ročně na každé zapsané dítě. Jestliže vezmete své dítě z veřejné školy a dáte ho do soukromé, ušetříte daňovým poplatníkům kolem 2000 dolarů ročně. Z této úspory nemáte žádný zisk kromě přinejlepším několika centů, které přibudou všem poplatníkům. Musíte platit soukromé školné navíc k daním – silná motivace, abyste své dítě nechali ve veřejné škole.

Předpokládejme, že vám vláda řekne: “Jestliže nám ušetříte náklady spojené se vzděláním vašeho dítěte, dáme vám kupón, kus papíru vystavený na určitou sumu peněz, který je možné použít pouze na náklady vzdělání vašeho dítěte ve schválené škole.” Ta suma může být 2000 dolarů nebo 1500 nebo 1000, aby se rozdělila úspora mezi vás a ostatní daňové poplatníky. Ale ať to je plná částka nebo její díl, odstraní to alespoň částečně finanční újmu, která dnes omezuje svobodu rodičů volit.

zdroj Milton a Rose Friedmanovi, Svoboda volby, Liberální institut, Praha, 1992, str. 193

Jak geniální. Stát si může dál provozovat své státní školy a ponechat volné pole nestátním. Zdůrazňuji, že by neměly být regulované.

Fungování takového systému je pak v základu totožné, jako kterýkoliv jiný systém služby, kde žák je spotřebitel a škola poskytovatelem služby.

Přirozeně s tímto přístupem je třeba i změnit přístup od „potřebuji diplom“ na „potřebuji diplom, který má váhu.“ To můžete ostatně vidět i u řady firem, zejména v USA, kde náborář či personalista začíná spis žadatele číst ne od jména, ale od vzdělání. Po přečtení názvu školy, která je více prodejnou diplomů než vzdělání ve čtení nepokračuje. Takový uchazeč je automaticky vyřazen jako nevhodný. Jednou z firem na evropském kontinentu, která se konečně v poslední době postavila k problému čelem je Britská pobočka společnosti Ernst & Young, která na základě svého 18 měsíců trvajícího průzkumu prohlásila, že u nových uchazečů o místo již nebude vyžadovat vysokoškolský diplom, ale jejich schopnosti si raději prověří v sérii vlastních testů.

V žádném případě nechci tvrdit, že Friedmanem navržený kupónový systém je samospasitelný a dokonalý. Je ale zřejmě nejvíc dokonalým systémem, jaký je možné použít. Ukázalo by se, jak je která škola kvalitní bez nějakých inspekcí. Tu nejlepší totiž udělají rodiče a studenti a to, jak se po absolutoriu uplatní v praktickém životě. Ukázalo by se ale možná i něco jiného. Že socialistické žvásty o tom, že vzdělání není zboží nejsou pravdivé a jsou jen zbožnými fantasmagoriemi takových pavědců, jakým je třeba blábolivý pseudovědec Keller.

Je tu ovšem jeden problém, který je takovému systému na překážku. Ona by se totiž mohla ukázat totální zbytečnost řízení školství státem a to, že na dobré školství není třeba vybírat daně a že si ho lidé rádi zaplatí ze svého. Ukázalo by to i na tu skutečnost, že státem dirigované školství je zcela zbytečné.

Jenže ono to za ty vybrané daně a upravené dětské mozky státu stojí.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Bavor V.

      Soukromých škol existuje dost. A o jejich úrovni vypovídá i úroveň jejich absolventů. Samý sluníčkář, protože nic jiného se nenaučí.

      • Ale to je tak správně. Je-li taková úroveň požadována absolventem, je to tak v pořádku. A pokud taková úroveň stačí jeho potenciálnímu zaměstnavateli, pak je to v pořádku také. Problém nastává, když má být zaměstnavatelem stát. To je samo o sobě již z podstaty věci chybné.
        Proto je mi třeba tak sympatický přístup v článku zmíněných zaměstnavatelů, kteří se u nás bohužel nevyskytují a když tak zřídka.

    • Anna Šochová

      Máte pravdu, že rámec toho, co by děti měly umět, je dán. Ovšem jenom v naší oblasti je několik rozdílných typů – obecná škola, ekologická škola… Takže se přece jenom dá vybírat i ve státní. na tom, co uvádíte jako příklad, až moc špatného nevidím. Pokud uprchlíci hýbou světem a zprávami, není od věci se k tomu postavit čelem. Ošívám se nad výdělečnou činností, myslím si, že by to mohl a měl zvládnout učitel se svými zdroji. Nevadila mi ani ta učitelka v burce, pokud hodinu pojala “ekumenicky”, s nadhledem a nestranně. nebyla jsem tam, nevím. Ono je vůbec nutné vysvětlovat – a taky to umět, samozřejmě. Zabývám se vzděláváním dospělých a ve skupině je směs různě věřících a různě zapřisáhlých ateistů včetně politruka. Panuje tu respekt i zájem dozvědět se – včera jsme brali svatého Martina. Jasně, nechodí na mne školská inspekce, nicméně starý pan farář, když jednou přijel dřív, mne práskl biskupovi (za dobu Jany z Arku) a bylo mi požehnáno 🙂
      Prostě vím, že je možné leccos, když dodržíte jasná etická pravidla a třeba taky přiznáte, že o tomhle se víc šířit nebudete, že tomu nerozumíte – ale odkážete na nějaký zdroj.
      Už jsem tu zmínila, jak mi naopak vadila profesorka na gymplu, která šesťáky štvala proti starému faráři. Nedávno se mne někdo ptal na celibát (však víme, proč byly farské kuchařky) a zaujalo ho, že se opravdu lze ponořit do nějakého směru, práce a pod, kterým se člověk naplní. Sám potom dovodil, že znal ženy i muže, kteří to dokázali běžně, v “civilu” – a naopak jsou známé případy selhávání (u věřících i proto, že se považují za ty lepší, co přece selhat nemůžou), fanatismu, týrání… Stačilo tedy diskuzi nakopnout a na složitost tématu si dotyčný přišel sám. I v té metodice o to jde. jak šikovně a jak vhodně pro tu kterou skupinu a jednotlivce? To si musí přebrat pedagog u konkrétních pappenheimských.
      Ty kupóny jsou zajímavou myšlenkou, už jsem se s ní setkala.