Seno

0

Možná si řeknete co je to za téma a budete pochybovat o tom, zda jsem si je zvolil střízliv či dobrém duševním rozmaru. Ale můžete být v klidu. Tohle téma nosím již několik dní v hlavě. Nejprve tak nějak kdesi „na pozadí“, jak se píše u počítačových aplikací, najednou ale „zahřmělo“ a téma  vyskočilo „na monitor“.

O co tedy jde? O seno? Ano, opravdu o obyčejnou suchou trávu, tedy seno případně otavy.

Začínají se objevovat obavy, že nebude čím krmit dobytek, protože je málo sena. A tráva neroste. Skutečně neroste? Zahrádkáři vám potvrdí, že už museli sekat. Ne všude, ale leckde. A jak jsem tak šel se svým psíkem na procházku kolem nesečených ploch, uvědomil jsem si, že podobná situace bývala už dávno. Sice v trochu jiném provedení, ale boj o seno to byl. Státní statky, které byly dokladem nehospodárnosti státní firmy, se rozhodly, že je škoda nechat ležet ladem (v tomto případě spíš nechat stát) louky, které byly z nějakého důvodu špatně přístupné pro tehdejší techniku. Nastoupila technika původní, tedy kosa a hrábě, a my nezemědělci jsme si užívali sennou brigádu. Tedy ne že by každý vyfasoval kosu, ta přece jen vyžaduje trochu více zručnosti, ale kdo na to neměl – a byli jsme i na vesnici tací – dostal do ruky hrábě.

Proč na to vzpomínám právě dnes? Právě kvůli tomu, že tomu Státnímu statku šlo o to, aby získal seno ze všech ploch, ze kterých je mohl získat. A proto, že i dnes je množství ploch, které nikdo neseče, takže plevel tam bují měrou nebývalou. Uznávám, že tyto plochy se nemusí nacházet poblíž těch, kteří mají větší problémy, ale existuje cosi, co se nazývá Agrární komora. Tedy organizace, která by měla tyto nesečené plochy tam, kde o ně není zájem, protože je sena dost, zmapovat a zajistit informování těch potřebných. A ti by se pak mohli dohodnout s místními, kteří by ony nesečené plochy posekali a zájemcům posečené prodali.

Je sice pravda, že většinou se jedná o pozemky obecní či soukromé, ale i zde existuje možnost dohod, kdy by obce a soukromníci nemuseli tyto pozemky udržovat, protože by to za ně udělal někdo, kdo by jejich trávu – seno využil. Jsou totiž místa, kde by ono maximálně trojí sečení dostačovalo i vzhledu. Na rozdíl od ploch, které je opravdu potřeba udržovat v kvalitě blížící se Anglii. A pak jsou také stavební parcely, o kterých jejich majitel už desítky let ani neví, že je má a stavět v nejbližší době rozhodně nebude. I já pár takových míst znám. Sice se jedná o pouhé stovky arů, ale pamatuji se, že i tato místa bývala za doby plánovaného hospodářství pravidelně sečena. Kromě toho v součtu za republiku by se z toho dostaly hektary v množství mnohem větším než velkém.

Jenže asi by dnes nikoho nenapadlo kvůli pár arům vůbec namáhat hlavu.

Click here for reuse options!
Copyright 2019 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama