Archeo recenze: Zápisky podučitelovy

5

Zvu vás k nahlédnutí do malé salátové knížečky. Pan (pod)učitel Karel Vika sepsal a sám vydal v roce 1911 v Praze vzpomínky na svá léta studentská a podučitelská. Po dlouhodobější dávce článků a debat o současném školství jsem si při čtení trochu zacvičila,  Kroutila jsem hlavou na různý způsob a také se usmívala dávným starostem a zážitkům pedagoga, které jsou tolik příbuzné s dnešními.

Ovšem,  kniha je více, než stoletá. Dodám, že čirou náhodou jsou nejstarší popisované události z doby narození mého dědečka. Kniha začíná přibližně v roce 1891. Jazyk tomu odpovídá, ale přitom vyznívá docela živě. Troufám si posoudit, že živěji, než byl například stylizovaný a orientálně poetický projev pana J. Hlouchy, který jsem měla tu čest nedávno předčítat. Psal zhruba ve stejné době.

Protože se chýlí ke konci školní rok a málokoho potěší něco víc, než neštěstí a zápasy druhých, rozhodla jsem se potěšit zmožené učitelstvo kouskem kapitoly, zvané Zajímaví blázni. Nám laikům přiblíží podivuhodnosti c.k. školní inspekce. Neupravuji pravopis, protože ta vůně dávných časů je kořením, které k příběhu neodmyslitelně patří:


 

O každém školním inspektoru, který opouští svůj úřad, ať již jde do pense či zkrátka z jakýchkoliv příčin jiných, píší krajinské listy asi v tomto smyslu:

“–Jmenovaný zlepšil vážně stav školství v okresu zdejším, tak že možno říci, že výsledky jeho slovutné činnosti postavily školství naše na prvé místo v řadě okresů ostatních. Odešel, ale jeho duch dlouho ještě bude žíti mezi námi–” A tak dále.

Ale když přijde nový pan inspektor, poděkoval by se pěkně, aby nemohl také “stav zdejšího školství” vážně zlepšiti”. Leč poněvadž zlepšovati se dá jen to, co není naprosto dobré, musí se pan inspektor přičiniti, aby nalezl vady, na nichž by osvědčil svůj paedagogický věhlas a aby za čas noviny vyslovily se o něm právě tak jako – “aspoň”- o jeho předchůdci.

A tak tedy pochopíme snadno, že v každém školním okrese je obyčejné školství při odchodu starého inspektora ve stavu výtečném, ale za čtyři neděle po příchodu nového ve stavu aspoň “sotva” dostatečném. Takový je už světa běh.

Každý pan inspektor potom musí si, chudák, nalézti koníčka, na kterém by jezdil a “lepšil”.

Slávou prvního inspektora byly diagramy. Diagram, abych to řekl populárně, jest buď kus – obyčejně veliký – černého papíru, počáraného nebo popsaného bíle, nebo kus bílého papíru počáraného černě. Diagramy zhotovovali páni učitelé sami “z pilnosti” a dělili je na diagramy dějepisné, zeměpisné, mluvnické atd.

Na zeměpisném například bylo:

“Labe je hlavní řeka království Českého.”

“Morava je hlavní řeka markrabství Moravského.”

a tak dále o všech zemích naší říše. Nebo na mluvnickém:

“Pes vyje – dívka vije věnce.”

“Chlapec výská  – ves se jmenuje také víska.”

Slovem samé takové hluboké moudrosti. Když byl těmi diagramy stav školství vážně zlepšen, pan inspektor odešel na odpočinek a za jeho nástupce diagramy v naší benické škole odnesla školnice na půdu; v létě je žraly myši a v zimě se jimi zatápělo v kamnech. Zvláště těmi černými. Ty, jak říkala školnice, hořely jako čerti.

Nový inspektor  objevil “vážné nedostatky ve školním zdravotnictví” a začal jezdit po plivátkách a na utěrkách obuvi. Ten stav netrval bohužel dlouho. Za půl roku klepla pana inspektora mrtvice a odešel do oněch nadhvězdných školních okresů, kde se obejdou bez plivátek i bez utěrek na obuv.

Třetí inspektor nechal plivátka i utěrky stranou a zavedl v okrese takzvané “obálkářství”.

Jak asi každý ví, každý školní sešit má na sobě obálku z modrého nebo hnědého papíru, na němž je vytištěno například: “Psací sešit…” pro tu a tu třídu. Pan inspektor projevil náhled ten, že tyto obálky neudrží se za stávajícího stavu v dostatečné čistotě a zavedl na první obálku obálku druhou, již zhotovil buď učitel sám nebo za jeho dozoru dospělejší žáci. Za nedlouho vyšli knihaři přání pana inspektora i pánů učitelů vstříc tím, že sešity touto druhou obálkou opatřili sami, ba že docela na ni dali natisknouti “Obálka na psací sešit…” a pro tu a tu třídu. Rozumí se, že ani tato druhá obálka nezůstala v žákovských rukou bezvadně čistá a tak zanedlouho byla zavedena obálka třetí, zase samodílná. Aby však i ta při občasné inspekci mohla se objevit v neposkvrněné čistotě, následovala záhy obálka čtvrtá, jen tak pro domácí potřebu, která se při inspektorské návštěvě z dosavadních tří obálek svlékala.

Škoda, že třetí pan inspektor byl u nás jen rok; za rok čtyři obálky – to činí za pět let dvacet obálek – každý sešit mohl jen za tu dobu vyhlížet roztomile. Leč pan inspektor byl přeložen na jiný okres, po něm přišel jiný a při těch čtyřech obálkách zůstalo.


 

Konec ukázky. Zatímco jsem se pochechtávala během opisování, napadlo mi ještě cosi a smích zamrzl. leccos z té ukázky přežilo. V jiné podobě, samozřejmě, jenže – nepřipadá vám to důvěrně známé? Jako když každý úředník vymyslí lejstro, aby dokázal, že byl na světě nutný. jako když jakákoliv kontrola… Hm, radši už nic, však víte.

Když jsem se na pana autora poptala u strýčka Gůgla, prozradil mi, že tento bystrý pan učitel se posléze stal redaktorem časopisů Světozor a Beseda lidu nakladatele J. Otty. většinu z desítek svých knížek vydal sám. Protože leccos zažil, mohl čerpat ze života učitelského, bohémského, tuláckého a staropražského. V rodné Sadské po něm pojmenovali knihovnu. Jistě se shodneme, že po zásluze.

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Skvělé počtení! A nadčasové téma. Tak, tak, každé nové koště nalezne sobě chlívu jakéhosi 😀 – tak se pořád všechno víc a více vylepšuje, až nejsou koláče!

      • Sendyman

        Vy to asi neznáte, proto jste to nedopsal:
        Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se z lesa ozve.
        To nic, já se jdu picnout do rybníka! 😀

    • Tohle mi nedělejte. Čtu si, svačím a najednou to o tom inspektorovi s plivátky, zdravotnictvím a jeho klepnutím pepkou.
      Víte Vy jak mi zaskočilo? Si to zkuste, svačit a smát se u toho.

      • Anna Šochová

        …A proto při svačině radši hodím mahjong 😉

    • Jolana J

      Děkuji, milá Witch. Pomohlo, pobavilo.