Česká proroctví k dějinám prostonárodní literatury (II/VII)

0

II.
PROROCTVÍ SIBYLININO.

Proroctví toto nalézá se v rukopise v museu českém (4. D. 4),, v kterémžto i Dalimil, Nová rada a jiná skládání se nacházejí. Dle pravopisu a řeči soudíc, pochází z konce XY. století; písmen liší se od kusů dříve jmenovaných. Tamtéž nalézá se ještě přepis podobného proroctví přepsaný od Rosciszewského, co do forem starších mnohem chudší, a i obsahem úplný, 2e jsou to překlady z němčiny, již praveno.

Při bedlivějším zkoumání tohoto proroctví shledáme v některých částech stopy rýmů, což nás opravňuje tím více k domněnce, že dle uvedené německé knihy přeloženy byly.

Toho času za múdrého krále Šalomúna bieše prorokyně hvězdářka jménem Sibyla; a ta bieše převelmi múdrá, že na hvězdách mnohé věci v budúcích věcech a časiech předzvěděla přes mnoho tisíc let, co se v zemích státi má. Ta jie múdrost od boha dána aneb známa bieše; a bieše krásná a bohatá velmi. Ale je škodieše, že jednu nohu ku podobenství husie noze mějieše, a za to se velmi stydieše. Ale proto jest na té noze stála i chodila jako jiní lidě na zemi.

Prvá kapitola

Sibyla uslyšavši o Šalomúnově múdrosti a o kráse jeho dvora chtěci se ujistiti toho, i jide k němu. A když to král zvěděv tehda ihned proti nie pojide; nebo také byl slyšal praviece o nie mnoho i přijal jest ji s milým vítáním a s velikú ctí velmi mile a řka: „Vítaj, milá hosti, takového já sem neviďal k své libosti.” A ona jemu z toho poděkovala velmi mile.

Kapitola druhá.

I vece k ní král: „Sibyla! chtěl bych rád zvěděti, proč’s ty sem trudila se.” Sibyla odpovědě řkúci: „Králi, tobě chci pověděti, aby ty ráčil věděti; mněť jest o tvé múdrosti praveno a (o) kráse tvého dvora mnoho pověděno. I také o jiných věcech mnoho mi jest zjeveno, i ráda bych to za pravdu zvedala.”

Kapitola třetí.

Tehdy král vece: „Nechci bez toho býti; musíš se mnú prvé jiesti.” A když jdieše s ním Sibyla ku dvoru, jenž s ním jiesti měla, i přihodí se tak, jakž se mělo státi. I měli sú přes Adamovo dřevoi) jíti; a když ona dřevo spatři, tu ihned od boha stal se div veliký, že Sibyla na svú nohu husí bieše zdráva a jmějieše nohu člověčí jakžto jiní lidé. .A tomu se Sibyla velmi zaradovala. Ale to bieše král mlče všecko spatřil, a nic neřekl, až jeliž bylo po (v) obědě na králově dvoře.

Kapitola čtvrtá.

Král vece: „Sibyla! Pověz mi, co’s tiem mienila, žes se mnú přes to dřevo nešla?” A ona jemu povede řkúci: „Véz, králi, že se má dietě naroditi ještě na tento svět z Panny, a to má na tom dřevě umřicti, a má mnohému člověku z núze pomoci, kterýž ven bude věřiti i také Panně, matce jeho.

Pátá kapitola.

Král vece: „Sibyla! pověz mi, kde’s tu múdrost vzala? Chtěl bych, by mi ji pověďala.” Tehdv ona k tomu odpovědě: „Toť já zajisté tobě povědě, že jednu hvězdu vidím na nebi krásnu a kříž, aneb jeden okršlek; a v tom okršlku vidím jednu děvečóku a jedno děťátko, a mnohé misterné věci, kteréž jsú mi od Boha zjeveny.”

Šestá kapitola.

Tehdy Šalomún jie dále otázal, řka: ,,A vieš-li, kdy se to dietě narodí, a kterak jemu jméno přczdějí?'” Sibyla jemu odpovědě řkúci: „Jáť to beze všeho falše dobře viem, že bude člověk a pravý Buoh, a bude nazván Jesus Kristus, A ten bude učiti lidi na zemi, kterak by měli býti živi věčně v nebi.'”

Sedmá kapitola.

„A on bude přikazovati ustanovenie nová a přikázanie mnohá a potom veň lid veliký uvěří, a následovati jeho budu i učenie jeho. A potom jmeno jeho a jeho božstvie bude ve všech zemiech rozhlášeno, a bude buoh modlící a ctící; a od něho bude křesťanstvo rozmnoženo, ale židovstvo bude potlačeno, tak že potom žádného krále ani ciesaře nikdy viec nebudu mieti.”

Osmá kapitola.

To uslyšav král, zdála se jemu ta řeč rúhavá aneb klábosná; i nechtěl se na tu řeč obrátiti, ani tomu chťél věřiti, by mělo židovstvo zkaženo býti. A což jemu o Kristu pravieše, nikoli tomu věřiti nechtieše.

Devátá kapitola.

Sibyla vece: „Ty mně, králi, věřiti nechceš; věz, žeť sem já to všechno na hvězdách spatřila, a to se všechno státi má.”

Tehdy to král uslyšav umlče toho i poče jie dále tázati a řka: „Sibyla! Ač si mi pověďala o Kristu a o křesťanech a ačkoli tomu věřiti nemohu, však o tom rád slyším praviece; a když pak křesťané budu, kterak bude v ty časy na zemi?”

Sibyla vece: „Králi to já pravím tobě, ač ty koli nevěříš mně; Židóv bude velmi málo; židé musie býti poddáni křesfanóm. A když se křesťanstvo množiti bude, tehdy váš lid židovský bude hynuti, a kteříž budu křesťanskú vieru dobře držeti, blahoslaveni budú; jako i já o tom mám věřiti.

Desátá kapitola: O súdném dni.

Král vece: „Tieži tebe, zprav mě toho, kterak dlúho svět má státi?” Ona vece: „Já toho věděti nemohu. Ale když súdný den má přijíti, o tom viem praviti, kteříž to chtie za pravdu přijieti: Když bude po čtrnásti stech letech po Kristově narození. A v ty časy nastane jedna hvězda na nebí a bude mieti jako ocas pávový; a ta bude znamenati, že mnozí divové nastanu mezi křesťany se lžemi, s mordy, s lúpežem, pálením i falešným bližních oklamáváním a nedostatkem mnohým na vodách i na zemiech, ježto to všeckno od těch, kteří budú živi, shledáno bude. Opět potom viem, co se státi má po prvniem a po sedmdesáti letech. Křesťanstvo bude plano, kněžstvo bude se neřádně chovati a hanbě nebudu se chtieti brániti a pohoršenie veliké církvi. A protož lid jich nebude ve cti míeti, aniž jich budu poslúchati chtieti.”

Kapitola jedenáctá: O panstvu.

Král opět povědě. „Znamenaj na hvězdách a zjev mi, kterak v ty časy bude panstvo!” A ona vece: „Panstvo| bude nespravedlivé, a po jich příkladiech budu se obraceti rytíři, panoše i pacholci; a ti, jenžby měli země brániti, budó při sobě mordéře a zloděje chovati. A pán bude zloděje a zloděj pána vymlúvati a očisťovati: a skrze to bude mnoho lidí zlých v zemi. Ale kdyby páni milovali spravedlnost, byl by v zemi pokoj i všeckna cnost, a přestala by zlost. Ale tak bude, že bratr proti bratru a syn proti otci, každý bude chtieti jeden nad druhého býti a moc nad niem mieti. A z toho sě pozdvihne po zemiech lid, zde i jinde, i přijde jedno a zabie druhé; a tak ztratí jedno a svój život, až jemu božie tělo dáno. Bude jeden král F a jeden F, ti zarovno budú bojovati viece než za sedm let o římské královstvie. Avšak tomu se musí zdařiti, že královstvie bude silně brániti.

Dvanáctá kapitola.

Král šalomún vece: „Daj mi rozum těch dvú, Sibyla vece: „Jeden bude nazván Albrecht, a druhý Adolphus, a třetí ten bude sluti Ludvík, a čtvrtý Fridrich). To věz, že ten bude Fridrich a toť já tobě pravím, že když ten ciesařem bude, ten přiezni od kněží mieti nebude; pak Ludvík irál kralovati bude a po jeho smrti nebude viec než jediný ciesařem na zemi; a ten má Karel sluti. A jakžkolivěk li všichni králové i ciesařové kralovati budu, však římské královstvie bude velmi zemdleno a zkaženo, bude i pohaněno a nevzácno, tak že řiedký anebo žádný žádati jeho nebude.”

Třináctá (a čtrnáctá) kapitola.

A die král Šalomún. „Pověz mi, kterak se králi Karlovi vésti bude?” Sibyla odpovědě: „Tu bude v časy jeho i potom zármutek a veliká psota; křesťané budu mučiti svého Boha a přísahati budu skrze tělo jeho i skrze údy jeho, a mučiti jej budu slovy svými řkúce: přísahu bohu; přísahu bohu, v hodině mnohokrát, jakoby jej svýma rukama sami bili. A proto bude na né rána od Boha poslána od nebe sem na zenu vietr, krúpy, hromobitie, nepočasie, země třesenie, potopy a vody, ješto veliké škody budu činiti. A na ovociech škoda mnohá a mnozí nedostatci; a nedostatky lidé trpěti budu, mordy, lúpeže, ohně, zrády, falše, zlosti, mnohé osočování, vády, kteréž nikdy od lidí nejsú slýchány ani rozpraveny byly mezi lidmi. A mnoho jich u velikú núzi upadne a mečem zbito bude, mnoho spáleno a zbito mečem bude v boji, a zvláště panstvo, rytieřstvo u velikú hanbu a núzi i také panie urozené upadnu, a to proto, neb jim črvie zemští (totizto sedláci) za dlúhú chvíli panovati budu; a co se v ty časy převelikých divóv stane, málo neb nic polepšeme v lidu bude. A čím starší, tiem horší, a čím bohatější, tiem skúpější budu. Budú nalézati nálezky nové, kterak by byli doplněni hřiechové nečistými hřiechy a to rozličným obyčejem a pýchu nevýmluvnú, a zlým obchodem, dobývajíc zbožie, kterak by bohatí byli bez milosti bozie. A potom viece nésti budu oděv předivný a pánu bohu jich nevzácný- na paniech neb na pannách budú rozličných faldóv krojú a tak vendú lidé se pánem Bohem u veliký boj. A málo budu dbáti na kněžské kázanje a k svým pánóm nebudú mieti poslušenstvie ani bázni, a taky každý bude chtieti svú vuolí mieti. Jak chodí pán aneb panoše, takéž chce sedlák choditi jako jinoše, a jestli že pán ponese klobúk špičatý, sedlák chce mieti takový; a budeliť na pánu kukla bez cípa, musíť býti na sedláku taková. Také nastanú střevíce s dluhými špicemi a budu známy po rynku a v uliciech. A tak bude v pýše mnoho zámyslóv, že by múdrý vida to mohl z smysla vystúpiti. Pravda v ty časy zahyne, nevěra a faleš se rozmnoží; budu ortelové nespravedlivě vyřeknuti nad chudými a křivě a lživě súditi muže i ženy, a to podle přiezni, ale ne podle spravedlivosti; a skrze to mnohá rána božie přijde na lidi proto, že se již skuoro žádná pravda nebude moci stáť sirotkóm, vdovám aneb chudému.

Patnáctá kapitola.

1 povědě král k Sibyle, táže jie dále a řka: „Co se dále potom stane?” Ona odpovědě: „Na hvězdách sem dále vřďala, co skrze popy lotry má se státi, že popy a kněžie velmi zemdlejí tak duchovní i světští, tak že bude svat mezi popy, papeži, biskupy i obecnými kněžími. Mají-li neb mieti budu kde co ještě, každý z nich bude chtieti mieti věčie, ve cti žádati a dustojenstvie věčieho dojíti a budu velmi lháti a o sbožie velmi státi budú. Města, vsi i země rádi by věděli, by to vše v jich moci bylo. A když se to všecko stane, slovo božie, kterým lid učiti budu, v jich srdcích neostane, neb to, což lidu kázati budu, sami toho v skutku činiti nebudu. Jich pýchy a moci pozdviženie, to bude jich veliké pohoršenie: neb viece budu žádati mimo svú potřebu mieti, budu velmi lháti a o sbožie velmi státi. A od lidí budu trestáni a proto budu hřiešni nazváni a jich život bude zjeven všem křesťanóm. A to bude tak až do jednoho času, až na ně pán Buoh dopustí mnoho zlého, takže jich zlost a jich hřieši budu ohlášeni všie křesťanské říši a budú rozehnáni a shlazeni takměř všickni z nich, že jedva jediná částka zuostane jich. Budú také zbiti a spáleni a druzí zmořeni-. A tak se bude přibližovati den súdný a

křesťanská viera bude velmi zmučena, a bude miesto kněze člověk člověku hodně mluviti. A tomu jest již dobře podobno.”

Šestnáctá kapitola.

Sibyla povede: „Ještě sem vičce viďala. co se potom státi má, když jiné vše skryto bude, Tedy Antikrist narozen bude.”

Sedmnáctá kapitola.

Král opět vece: „Sibyla! Prosím tebe, pro dobré tovařistvie nepřikrývaj již tajemsťvie, pověz, kdy ta léta dá, hladná a škodlivá lidem minú, a ještě-li se kdy s nimi pominú, když se lidé lepšiti budu?”

Osmnáctá kapitola.

Sibyla odpovědě; „Tehdy pán Buoh utěší svój lid křesťanský, i vyvolí sobě jednoho krále a tomu bude Fridrich jméno. Ten shromáždí po zemiech lidu mnoho křesťanského a s nimi je rozmnožuje křesťanskú vieru. I dobude hrobu božieho. A tu stojí jeden strom před Jerusalemem velmi veliký a ten nemá listie ale tak stojí holý a tak má hol státi až právě do toho času, až ciesař Fridrich přijede a položí se u toho stromu a na něm štít svój pověsí. Tak ihned list ponese a zase dobrá léta nastanu a křesťané zase vzhórú povstanu; ale viera židovská všecka zahyne a jich naděje všecka pomine a uvěřie v pána Boha z židovstva i z pohanstva mnoho. A každý muože mi dobře věřiti toho.”

Bez jednoho dvacátá kapitola.

,, Potom kněžé, kteříš byli rozehnáni, zase budú na svá miesta i na své řády pozváni a vstúpie zase na svá duostojensivie a bude je zase milovati křesťanstvo a bude zase vzácno jich kázanie a uvedú zase lid v boží bázeň a budu řádně živi. Ale potom všickni židé budú křesťané a tak bude jedna viera sama, od Krista tak dokonaná.”

Dvacátá kapitola.

..Potom přijde Antikristus. A ten bude opět učiti lidi nové vieře a lid po sobě a k sobě obracovati bude; a bude lháti a praviti, že on jest Kristus a pravý Mesiáš a právě, by on byl slíbený židómí; a bude lhář od počátku světa až do toho věku. A veliký zástup po něm a slova jeho poslúchati budú a veň i také jemu věřiti, což on bude mluviti. A počne opět býti a zármutek a psota, neb bude s ním veliká rota.**

Jedenmecietma kapitola.

Král šalomún vece: „Kterak to bude, že to pán Buoh dopustiti ráčí toho na pravé i nepravé.” Ona vece, odpovědě řkúci: že proto, abych zkusil pravých u vieře: a kdož

bude stálý u vieře, ten spasen bude a kdož nestálý a nesetrvalý v nestálosti, bude věčné zatracen.

Dvúmecietmá kapitola.

„Potom pán Buoh svú mocí, když ďáblové vynesu Antikrista k nebi pod oblaky, srazí jej dolov ohněm a síru a povětřím, až do kořenu pekla. A tam musí zaostati s Luciperem věky věkoma bez konce.

Dvacátá třetí kapitola.

„Potom pán Buoh dá příročie světu pět a čtyřiceti dní, kterýžby člověk naučiv se’ jeho nedověře a po něm postúpil, aby v tom příročí kál se a měl skrúšené srdce, aby zatracen nebyl, ale nadějí spasen.”

Dvacátá čtvrtá kapitola.

„Pak ti, kteříš jsú byli služebníci Antikristovi, kteříš slepí jeho vieře zuostanú, budu se veseliti, a potom se jim zle stane, tak že se s ním k Luciperovi dostanu.”

Dvacátá pátá kapitola.

„A když přijde pán Kristus, živý Buoh a věčný, súditi bude živé i mrtvé; ale před tiem, než se to stane, mnoho se prve divóv jiných stane v patnácti dnech. A to na každý den zvláštní div se stane.

První den div se stane veliký, že moře výše všech hor stane a tu jeho krópě neukane;
druhý den moře v své miesto spadne a srovná se s zemí zase rovně;
třetí den: ryby, mořské potvory žalostí velikú zúpějí a řváti budu ;
čtvrtý den, vody tekúcie hořeti budú;
pátý den, listie krvavým potem potiti se bude;
šestý den, uvadnu všickni stromové;
sedmý den, skále pukati se bude;
osmý den, země třiesti se bude;
devátý den, srovnají se hory i duoly;
desátý den, kdož se byl kdekolivěk ukryl, ven musí vyjíti od veliké hruozy;
jedenáctý den, mrtví vstanu;
dvanáctý den, hvězdy padati budu s nebe;
třináctý den, s země všechno stvořenie, kteréž jest na nic, oheň spálí ;
čtrnáctý den, střiebro i zlato i všecko sbožie užitečné v zemi i všecky věci, což bylo, shuorí a zahyne, a již nic nebude; ale tu již všecko konec vezme a zahyne, jedině spravedliví nezahynu, ale s milým pánem Kristem v radosti budú;
patnáctý den, budu nebe i země obnovena a přestane veškeren běh hvězdy i planety i slunce i měsíc. Slunce stane na východ a měsíc na západ; tu tak stanů až na věky. A tu již konec všecko vezme a zahyne; všickni rozděleni budu, zlí do věčné žalosti a dobří do věčné radosti. Amen

Skonalo se proroctvie Sibyly prorokyně.

1) Pověst tato o dřevu Adamovu přešla z podání semitských k národům indoevropským. Dle talmudistů bylo Adamovo dřevo vlastně víno. Opět dle jiného podání sloužilo Adamovo dřevo za kříž lotru Dismasovi, Evino pak za kříž lotru se rouhajícímu. Též se povídá, že z metly, kterou anděl Adama z ráje vyhnal, vyrostly tři stromy: cypřiš, cedr a boží dřevo, z kteréhožto posledního udělán byl kříž pro Ježíše. O osudech tohoto dřeva Adamova jsou ještě jiné pověsti, Anděl dal Sethovi tři zrna, které tento vsadil pod jazyk zemřelého Adama, pochovaného v údolí Hebronském. Z nich vypučely tři pruty: olivový, cedrový a cypřišový. Až do časů Mojžíšových nerostly mnoho; tento pak na rozkaz Boží s nimi konal mnohé zázraky. Po smrti Mojžíšově zůstaly pruty ty uschovány v údolí Hebronském až do Davida, který je přenesl do Jerusalema, kde dotýkaje se jimi nemocných, je uzdravoval. Židé, chtějíce znesvětiti dřevo to, učinili z něho most přes potok Siloě, aby je lidé nohami šlapali, až konečně královna ze Sáby proroctví vyřkla, že na něm Vykupitel ukřižován bude.

1) Srovnej s tím: Spravedlivé proroctví Sibyly, královny ze Sáby. Se zvláštním ohledem k naší České zemi. Vydal F. JVl. (Knihovna kuriosit. Svazek 1. Nakladatel Emil Sole v Karlině.)

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama