Česká proroctví k dějinám prostonárodní literatury (III/VII)

0

III.
VEJTAH Z DVANÁCTERÉHO SIBYLINÉHO PROROCTVÍ

v píseň uvedené o předpověděné zkáze Českého království. K ustrnutí a vejstraze všemu lidu pro polepšení života na světlo vydané.

(Zpívá se jako: Barboro, panenko svatá atd.)

1. Ve jménu tvém, největší náš pane, Kriste Ježíši! začnu
teď toto zpívání, a Cechům ku polepšení.

2. Ach, Cechové, se sejděte, vickni lidé poslechněte, co
se vám bude zpívati, budoucí věc zvěstovati.

3. Co Bůh mužům osvíceným zjevil, lidem posvěceným,
aby to věděl každý z nás, že světa již jest krátký čas,

4. Prorocké předpovědění teď o naší České zemi, co má
hrozného přijíti, nesluši déle tajitL

5, Aby se spíš napravili a pokání z hříchů činili mnozí
bezbožní hříšníci, Boha k hněvu vzbuzující.

6. V pravdě mimo jiné země Česká země stojí zřejmě, ne
tak z hvězd, planet patřením, anobrž Božím řízením.

7, Avšak jestliže v sprostnosti Cechové a v upřímnosti
budou v bázni Boží státi, chce je Pán Bůh ostříhati.

5. Ale jakžby zle činili, od ctných mravův odstoupili,
následujíc nepravosti cizozemcův, jejich zlosti:

6. dá jim Bůh krále přísného a to z národu cizího,
kterýž ztresce pejchu jejich, nebude litovati jich.

10. Přijde do jejich České země, bezbožné a chlípné
plémě, lid smilný a bohaprázdný, sobě volný a nevážný.

11. Takové přijde soužení, těla i duše trápení, že mnozi
radši umříti zvolí, nežli živu býti.

12. Přijde povětří bouřlivé, i hromobití strašlivé, krupobití
a blejskání, hrozné prudkých větrův vání.

13. Veliká sucha na zemi, časná mokra k rozvodnění
přijdou, pokazí osení, obilí, mnohá stavení.

14. K tomu náramné drahoty, hlad, ukrutné těžké psoty;
budou lidé hladem mříti, jiní plod svůj vlastní jísti:

15. I trávu za pokrm míti, chtíc se hladu ubrániti, z toho
nemoci, ouzkosti, pojdou bolesti, těžkosti.

16. Přijdou léta neúrodná, že se dva na lánu ledva s
Těžkostí budou živiti, aby mohli svůj chléb míti:

17. neb strych žita, zrn sto klasných, za sto grošů bude
českých, i též ovsa za padesát, to draho má dost dlouho stát

18. Dopustí také Bůh dále, smrti náhlé nenadále, mory
a těžké nemoci, soužíce je ve dne v noci.

19. Též budou hovada mříti, a brouci stromům škoditi,
všecko zlé se bude díti, že se steskne živu býti.

20. Dav lidu a naříkání, daně mnohé, šacování pro hříchy
Pán Bůh dopustí, když se Cechové spustí.

21. Však na to nebudou dbáti, nechtíc se napravovati,
budou se povyšovati a pejchy provozovati:

22. chtíc se rovnat cizozemcům, Uhrům, Špaňhelům,
Francouzům, prve v nevídaném kroji, v skvostném pokrmu, nápoji.

23. I v nestydatostech zjevných, takže kdyby Bůh
vyvolených svých neměl tehdy v té zemi, přived by je hned v zkažení.

24. Neb v ten čas mnozí stavové, i v ouřadech měšťanové
přestoupí své povinnosti, páchajíce nepravostL

25. Tenkrát kněží mají bdíti a jiným za světlo býti,
horlivě Boha vzývati a lidi z hříchuv trestati.

26. Však mnozí, kteří zlost vykonávají, bezbožnost, pejchu,
nádhernost, ukrutnost, stresce je Boží spravedlnost.

27. A jiní pro své lakomství, nespravedlnost, ožralství, skrz
smilstvo a velkou chlípnost, vzbudí se Boží přísnost.

28. Praha ta přijde k zkažení, s mnohými městy k spuštění,
takže jí ledva znamení pozůstane v české zemi.

29. Neb z dopuštění Božího od ohně velmi prudkýho má
velkou škodu vzíti a tak pohořelá býti.

30. K tomu povodeň strašlivá přijde velká a škodlivá, že
na rynku Staroměstským v Praze na kostele Tejnským:

31. Obrazu pozlaceného, na štítu vyzdviženého voda má
dosahovati, a tak Prahu vytopiti.

32. Staré Město s Malou Stranou tou povodní neslýchanou,
zatopí se díl jiného Nového města Pražskýho:

33. Tak že voda ta k svatýmu tam Stěpánu Velikýmu na
třetí stupeň vstoupí, domy zkazí, mnohé stopí.

34. Též od nepřátel soužena Praha bude i zkažena,
stavení ohněm spáleno a bude s zemí smíšeno:

35. takže když forman pojede, mrští bičem a tak řekne:
Ejhle, Praha byla tuto a někdy rathous byl tamto.

36. Země česká žalovati, bude náramně truchliti pro
Prahu, Horu a Zatec, i také Králové Hradec.

37. Tyto všeliké těžkosti, dopustí Pán Bůh bídností pro
mnohé nešlechetnosti, hříchy, mrzké nepravosti.

38. Neb se mnohem věd horších dopouštěli mrzutějších,
než někdy první svět onen, který byl vodou zatopín.

39. Zvlášť pak Prahu trestati, bude v hněvu svém kárati,
nebo se v ní neřádové rozmohou, mrzcí hříchové,

40. Nejvíc při ženském pohlaví, jenž se šperkovně připraví,
bude nádherně choditi, pejchu na hrdle nositi.

41. Ňadra rozpjaté majíce, díl těla ukazujíce, činit podnět
k smilstvu a hroznému cizoložstvu.

42. Ha hlavách rohy vysoké budou nositi mrzuté, což
prve nikde vídáno nebylo, ani slýcháno,

43. Těch časů zřídka kde pravou najdete pannu zachovalou,
vdovu, vdovce poctivého, mládence nezprzněného.

44. Ženy s národy cizími budou se s nešlechetnými
spojovati, aby dosti učinily své chlípnosti.

45. Mnohý majíc manželky své zachovalé, také vzácné,
budou se cizích držeti, naplodě panchartů dětí,

46. Mnohé kuchařky, děvečky, šenkýřky, panen cvikýřky
plod svůj budou mordovati a do záchodů házeti,

47. Však se jak panny ponesou, vezmou věnec na hlavu
svou, budou se za ctné vdávati, panenství své předtím
ztratí.

48. Taková vzejde ohavnost, že tu jejich hroznou mrzkost
nesmím pro stud vyjevovat, jaké skutky budou páchat.

49 Kdo pak bude bohabojný, přikázání plníc ctnostný,
ten s pomocí Boha svého bude moci ujít zlého.

50. Před pádem pak země České na Cechy tři metly těžké,
válka, mor také, hlad přijdou, jestli se káti nebudou,

51. Však jestli mor prve přijde, tehdy v tom menší zlé bude,
jestli pak ty těžkosti značnou, metly a neřesti,

52. když budou léta sudou, počítat lehčeji budou; pakli
lichou, tehdy těžší trvat budou na delší.

53. První bude to znamení, že nastane v České zemi berné
veliké šacování, a víry též sužování.

54.. Druhé znamení přednáší; kdyžto masopust nejkratší
bude, za tím mnoho zlého nastane v Cechách trpkého.

55., Třetí znamení v ta léta, jako před potopou světa, že-
niti se, holdovati, budou stavět, štěpovati.

56. Čtvrté jest, že v té drahotě žádný nad svým bližním
v psotě nebude míti lítosti, hledíc falše, zrád, chytrosti.

57. Pátá, že bude vadnouti, na hoře Blanické schnouti dříví
pomalu od vršku, znamená proměnu velkou.

58. Šesté bude to znamení, že mnohoťvorná učeni
povstanou prv neslýchaná a řemesla nevídaná.

59. Sedmé znamení má státi, má zima zimu stíhati, v
kožichách žit chodívati budou, vše se zpět obrátí.

60. Mnohé panství se zatopí, skrze rybníky vytopí, přes
čtvrt země lid hubíce, živnost jim odjímajíce.

61. A povstanou loupežové, zoufalství, krádež, mordové,
však pobožní se těšiti budou v Bohu a modliti.

62. Jestli se nepolepší v tom. Bůh dopustí na ně potom:
nepřátele ode čtyř stran, jenž zle zbije skrze svou zbraň.

63. První vojsko od půlnoci přitáhne s velikou mocí, po-
loží se a roztáhnou mezi Kouřímem a Prahou.

64. Na špitálsku tu se bíti počnou, z sebe krev cediti,
odtud meč k Blaníku půjde, mnohé mordovati bude.

65. Druhé vojsko od východu bude dělat velkou škodu,
mezi Horou a Čáslaví své vojenské šiky spraví.

66. Třetí vojsko od poledne okolo Tábora lehne, a bude
všecko hubiti, s Cechy se ukrutně bíti.

67. Čtvrté vojsko od západu bude vykonávati vraždu od
Plzeňska k městu Žatci, to bude ze všech největší:

68. Jenž s nástroji válečnými tak hustě přikreje zemi, bude
zbroje jako tyčí jest na nejhustší vinici.

69. Nebo cizí národové se sejdou moci takové, chtíc
český národ zhladiti, pro víru Krista zkaziti.

70. To se stane, aby věrní byli v své ctnosti zkušeni, a
zlí aby pomstu vzali pro hříchy, které páchali.

71. Skrýti se možné nebude zlému, neb meč i Říši projde,
a po všem světě souženi budou, náramně trápeni.

72. Tehdáž, jak dí Jan v Zjevení, mříti budou
zarmoucení, bude i ta sedmá báně tu vylita v hněvu Páně.

73. A stane se zeměhnutí, veřejné lidu pohnutí, jakéž
nebylo na zemi nikdy od světa stvoření.

74. Nebo se hory hýbati, budou spolu potýkati, totiž
velicí králové a rozliční národové.

75. Skrz to vyhynou rodové, někteří slavní stavové, a
padnou mnohá království, města slavná i knížectví.

76. Takové veliké rány těžké přijdou na křesťany, že sobě
zlostní zoufati, budou se Bohu rouhati.

77. Války, boje, hrozné hoře uzří všudy I to moře, že
Trója, Kartago a Řím nemělo v sobě nikdy, vím.

78. A ve všech krajinách světa, takhle bude krev vylita,
že jich potopou zkaženo, nebylo tolik ztopeno.

79. Žádný bezbožný se skrýti, nebude moci ujíti, neb jej
všudy vyhledají, štíři, hadi vyštípají:

80. Byť se schoval v děrách skalních, v hustých neb velkých
hájích, k smrti by nebyl vyhledán, od nepřátel zamordován.

81. Veliké krve prolití pod Blaníkem též má býti mezi
Načeradcem nejvíc, blízko ode vsi Bejkovic.

82. Jest pod tou vsí rybník jeden, ten bude krví naplněn,
a poteče krve potokem jako voda pod Blaníkem.

83. Tuť bude pláč, naříkání, k Bohu žalostné volání,
nemilostné zajímání, přeukrutné mordování.

84. Ačkoliv lid sklíčen bude, avšak vyhlazen nebude, nebo
Cechové zvítězí naposledy s mocí Boží.

85. A své věrné Pán Bůh divně vysvobodí neomylné,
shromáždí je jako ony za první církve křesťany.

86. Když Jerusalem zkažený, měl býti lid pohubený,
církev majíc to znamení a od Boha oznámení:

87. Z města za Jordán se brala do městečka jménem Palla,
v němžto byli zachováni, že nebyli zamordováni.

88. Tak tuto Bůh dá svým znáti, kde se mají zachovati,
oblak tehdáž je zastíní, aby nebyli viděni.

89. A nepřátele znamení(m) potom budou předěšeni, že
se sami mordovati, budou spolu potýkati.

90. A v tom Pán Bůh pomoc divnou svým učiní neomylnou,
z prostředku hory Blanické muže silné a rytířské

91. Vyšle, kterýž je sobě sám tomu vítězství chová tam,
kteřížto odsud vyjdouce, jiní jezdecky jedouce,

<)2; Nepřátele mordovati, budou hubit, z země hnáti; též
Bůh některé přistrojí (z) Čechův věrných k tomu boji.

93. Jakž to vojsko vyjde, strach na nepřátele přijde,
budou hrozně zmordováni, jiní ven z země vyhnáni.

94. V Němcích v pobití ukrutném, krve prolití velikém,
mají věrní zvítěziti, nepřátele poraziti.

95. V Rejna Kolína jisté, kdež nepřátelé v tom místě
skutkem mají zahynouti, konec vzíti a padnouti.

96. I v Čechách též u Blaníka, blíž řečeného rybníka,
bude čtrnáct dní trvati, bitva silná se konati,

97. Po té bitvě čtrnáctý den, kdo se schová, zas vyjde ven,
pobožní se shledávati, budou spolu radovati.

98,. A budou se objímati, jeden druhého se ptáti: Co
jsi jedl? Kdes se schoval? On dí: Pán Bůh mne zachoval.

99. A pojídal jsem koření, kteréž mi vyrostlo v zemi!
Potom přijíti zase má, jak bylo od starodávna.

100. Tu sedmého anjela hlas, vejde požehnání v ten čas,
kterým ho Bůh dá dočkati, budou Bohu děkovati.

101. Jakž dí svatý Jan v Zjevení v jedenáctém položení:
že budou Boha chváliti, hlasové věrných tak zníti,

102. řkouc: Království učiněno jest Pána Boha našeho,
v tomto světě napraveno skrze Krista, syna jeho,

103., Kdyžto od kněze pobožného a Bohem zachovalého
Krista Pána tělo pravé bude věrným podávané.

104. Starci pobožní s mladšími po bojích pozůstalými na
tváře své k zemi padnou a Boha chváliti budou.

105. Ten čas pod sedmou pečetí má se také rozuměti. My
k konci pečetě šesté trouby té báně jsme jisté.

106. Již jde čas pečeti sedmé, kterou Kristus když otevře,
stane se v církvi mlčení jakožto za půl hodiny.

107. To znamená čas pokoje, když již utichnou bojové.
Skrze půl hodiny míní, padesát let pokoj činí:

108. V kterémž bude panování církve Kristovy na zemi,
jak za apoštolův svatých bylo jest těch časů zlatých.

109. Budou se a Boží milostí rozmáhati lidé v ctnosti, v víře,
lásce, pobožnosti, následujíc svatých ctností.

110. Po těch letech lidé zase zapomenou na Boha se,
pejchajíce v té hojnosti, vydají se v nepravosti.

111. Pročež potom přijde na ně nenadále zas den Páně,
když budou svatí spaseni a bezbožní zatraceni.

112. Ej, hleďme krotit hněv Páně, dřív než bude sedmá
báně hněvu Božího vylita, ať nás chybí Boží metla.

113. Nedoufejme v své odění, ani v nákladné stavení, nebo
stříbro, zlato, zboží, nespomůž v čas pomsty Boží.

114. V pravém pokání trvejme, ku Pánu Bohu volejme, ať
se ráčí smilovati, hněv svůj od nás odvrátiti.

115. O, milosrdný Bože náš! Odvrať mile hněv svůj od nás,
pro Ježíše, syna svého a svaté zásluhy jeho,

116. Zachovej naši vlast milou, chraň nás svou pravicí sil-
nou, a zažeň nepřátele sám, pak budiž zde olivou nám.

117. Budiž vždycky veskrz vojny potěšitel náš přehojný, a
dej nám vysvobození v čas těžkého pokušení.

118. Abychom chválu vzdávali, tebe, Boha, vždy vzývali,
a po tomto světa boji odpočívali v pokoji:

119. Kdež přebýváš s Kristem Pánem, spolu také svatým
Duchem, dej se nám tam všem dostati, v nebi věčně přebývati. Amen

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama