Česká proroctví k dějinám prostonárodní literatury (V/VII)

0

V.
PROROCTVÍ SLEPÉHO MLÁDENCE.

Přepodivné předpovídání, které roku 1462. od jistého slepého mládence, jenž 36 let starý byl, Karlovi, králi českému a císaři římskému, skrze Ducha Svatého oznamoval

Začátek čtení:

Císař Karel Čtvrtý, král český a pravý Otec vlasti své, navracejíce se ze Spaňhelské a Bavorské země do své vlasti, a když přišel na pomezí, byla jemu ukázána jedna malá vesnice, kdežto jistý slepý mládenec bydlel. I stoupil on s koně a šel do té chaloupky, v kteréžto onen slepý mládenec bydlel, a zastihnouc jej při stole sedícího, takto k němu promluvil:
Pozdraven buď, mládenče ctný!
Mládenec jemu uctivě poděkoval a odpověděl: Zdráv buď, císaři, muži svatý, a králi náš!
Císař odpověděl: Proč mne svatým nazýváš, jsouce já člověk hříšný, a kterak ty to věděti můžeš, že já císařem jsem, poněvadž nevidíš, a o mém k tobě příchodu žádné povědomosti míti jsi nemohl?
Odpověděl Slepý: V pravdě muž Boží jsi, poněvadž to s skutky svými dokazuješ, což tobě chudí lidé dosvědčí; neb známo jest celému království tvému, že chrámy Boží pozdvihuješ, v nich příkladem a skutky k pobožnosti vzbuzuješ, a právě jako dobrotivý otec svého českého národu starostí svou spravedlivě a upřímně poddané své řídíš, kdežto po třech stech a dvacíti letech král české země jazyk ten v nenávisti míti bude, a jej potupiti se vynasnaží* A proto o činech tvých bylo by mnoho co mluviti, však ale měj na tom dosti, že praveno jest: Muž pravého srdce jest muž Boží!
To domluvíc, žádal císaře, by se k němu za stůl posadil.
Císař to mile učinil a, aby téhož mládence lépe vyšetřiti mohl, počal s ním rozličné věd rozmlouvati, s kterými by jemu příčinu dal také o budoucích mluviti, I taky mezi jinými řekl:
Milý mládenče! já soudím, že snad proto tebe Bůh tohoto světského světla zbavil, bys mohl jeho návěštím budoucí věci viděti. Pročež pověz, co’s dříve napověděl, jak se tedy s královstvím Českým díti bude, a jak dlouho v své slávě bude trvati, poněvadž, jak slyšeno jest, že všechna království hned od počátku rozdělená svou proměnu v jistých časech vezmou tak, jak Pán Bůh uložil na tomtě světě.”
Mládenec poslouchal pilně a nepromluvil jediného slova, dýbrž vzal křídu a napsal tyto latinská litery na stůl, jednu od druhé podále, jakož následuje: W. Z. A. B. O. W, L, F, M. L Q. G K.

„Hle císaři! Tyto slova napsané jsou jména a počet následovníkův tvých; všecko, cožkoli nyní v české zemi jest, čest, sláva, bohatstvi pozůstane; po smrti ale tvé za panování vlastních synů tvých, totiž Václava, vojna domácí a velké krve prolití se počne; však ale ta vojenská kořist všechna v zemi zůstane, a proto zem Česká ještě žádné zkázy nevezme. Však ale, když Cechové víru svou potlačí, tehdy po třech stech letech začnou lidé mezi sebou velikou nesvornost, a budou falešní a podvodní, nestydatí, zlolající, kubináři pyšní a nemilosrdní staří i mladí, a obzvláště ženské pohlaví bude smilné, nádherné, chlípné. Cizí národ ženskému pohlaví líbiti se bude. Budou i také Francouzové, Němci a Vlaši, též i také jiní národové s nimi obcovati, je za muže sobě hráti a jinač nepočestné s nimi obcovati, i také ze sebe plod vyháněti, do záchodu házeti, a přece se za panny vydávati budou. Muži nebudou ženám věřiti, že děti vlastní jejich jsou, aniž jich živiti budou, však ale cizích národů děti za vlastní živiti budou. Ženské pohlaví předivné, ano od ďábla vymyšlené kroje ponesou, a ženám muži, dcerám pak matky to všecko zaopatřiti musejí. Tenkráte panny ztratí stud svůj docela, nebo prsa obnažovati, nestydaté řeči mluviti a mužské osoby k chlípnosti popouzeti budou a tak budou oplzlé, že zřídka mládenec poctivou pannu dostane, nebo i tentokráte ani za hřích smilstvo pokládati nebudou, poněvadž konšelé pro ouplatky žádného trestati nebudou proto, že zřídka člověka čistého srdce k nalezení bude, a jestli se takový nalezne, všem jiným k posměchu bude. Lecjakás děvka, která prve v čepeni svém chodila, napotom divnými čepci hlavu svou okrašlovati, vlasy stříhati a jakýmsi železem páliti bude. Tenkráte muži od žen a ženy od mužů oddělovati se a jiné sobě vyhledávati budou.
Soudcové podle bohatství, stavu a vážnosti jen souditi budou. Vdov, sirotků a chudých všecka pravda ”opovržená, a ve všem potlačeni býti musejí; tehdáž nebude žádný hlasu chudých slyšeti, kterýžto až nebesa pronikati bude. Proto také Bůh svou tvář odvrátí, skrze to také náboženství velmi se stenčí, a také budou sobě rozličné cize vybírati, tak že někteří věděti nebudou, jakého jsou náboženství, neboť jejich vysokomyslnost tak dalece vystoupí, že ani v Boha věřiti nebudou. Tehdáž také povstane mezi duchovenstvem rozbroj tak, že jedni proti druhým v náboženství válčiti budou, neb někteří budou zákon Boží vykládati tak a druzí jinač. Mnozí také skrze povýšení důstojenství simonii užívati budou, a nemilosrdenství mezi nimi se rozmnoží a pejcha se uchopí, nebo cizí vlasy nositi, své kadeřiti a posejpati budou; peníze na lichvy půjčovati a pak o ně souditi se budou. Nadto budou někteří na peníze tak lakomí, že ani chudému pochovat chtít nebudou, dokavadž na pohřeb nevyžebrají. Slovo Boží budou kázati tak, aby se vyšším stavům zalíbili, byť by i vystupovali z zákona Božího, však přece jakkoli se vyvyšovati budou, přece jen u lidí v malé vážnosti budou. Neb toho času nedozralé pokolení lidské množiti se bude, poněvadž dítě od čtrnácti let v manželství vstupovati bude. Tenkráte bratr po bratru, sestra po sestře, sestřenice s bratránkem, a i jiné krvopřátelství rušiti se bude, tak že skrze hrozné hříchy Pán Bůh rozličným způsobem lid trestati bude, nebo hladem, morem, vojnou trestáni budou, a zima zimu stíhati bude, veliké povodně, velká sucha a neourody jak na polích, tak na štěpnicích. A tenkráte ani přičinění lidské nic platné nebude, nebo budou lidé polí přidělávati, a přece chleba přibývati nebude, nebo nebude požehnání božské v České zemi.
Tenkráte nastanou daně, platy, též i roboty neslýchané, které ubohé sedláky sužovati budou. Ze všeho, co lidé požívají, platiti se musí, z vína, piva, masa, chleba, tabáku i jiných. Zboží budou po městách a vesnicích prodávati, však jej žádný kupovati nebude. Muže od žen na vojnu bráti budou, a válka válku stíhati bude. Toho času bude chudý lid k Bohu volati a smrt na sebe žádati, však ale Pán Bůh ani hlasu chudých nevyšivší, neb budou tak lidé zatvrzelí, že jim chleba neprodají. Tehdáž vrchnosti světské i duchovní českého jazyka nenáviděti budou, nebo větším dílem Němci Prahu opanujou. Tehdáž na jednom vrchu v Kouřimském kraji stromoví od vrchu schnouti bude, a tenkráte veliký hlad nastane, tak že nic jiného nežH pláč a naříkání slyšeti bude. Pak se zbouří veliké množství cizích národův, kteří Cechy plundrovati budou; pak se stane veliké krve prolití, nebo tenkráte zbouří se na Cechy tak mnoho nepřátel, že jako hustý déšť na ně sypati se budou, a všecko splundrují tak, že ani slepice ve vsi nezůstane. Co ale dlouho trvati nebude, nebo zase v nějakém čase k svému předešlému stavu Česká zem přejde. Po několika pak letech mnohem horší nastanou věci, kteréž kdo přečká, ten blahoslavených časů užije.”
Jak ten mládenec řeč tu dokonal, tázal se jeho císař, řkouce: „Milý mládenče! Toto všecko, co jsi mně pověděl, dobře jsem vyrozuměl; však těmto literám, které jsi tuto napsal, rozuměti nemohu, pročež žádám tebe, vylož mně to, co skrze tyto litery říci chceš.”
„Slavný csaři! Tyto litery vyznamenávají toto:
První litera V. jest jméno Vádav, první syn. Z. Ten bude tvůj syn Zikmund, král český a uherský, císař římský. Za těch dvou synů tvých nové falešné náboženství nastane v zemi české, a tenkráte skrze deset let bude krve prolití.
A. To bude Albrecht, arcikníže rakouský a král český.
J. To bude Jiří, kníže Konštátu a Poděbrad, král český.
L. To bude Ludvík, syn Vladislava, král český.
F. To bude arcikníže Ferdinand, král český a císař římský.
M, To bude Maximilián, syn Ferdinanda, král český a císař římský.
F. To bude Ferdinand, syn Maximiliána, král český, císař římský.
L. To bude Leopold, syn Ferdinanda, král český a císař římský.
J. To bude Josef, syn Leopolda, král český a císař římský.
Ten nebude dlouho panovati.
K. To bude Karel, syn Leopolda a bratr Josefa, král český a císař římský. Za něho ty největší bídy se začnou, a po jeho smrti, poněvadž mužského dědice nepozůstane, tu se začne hrozné krveprolití, nebo za toho krále počnou se ty věci díti, kteréž jsem, císaři, tobě oznámil, A tu již ku pádu zem Česká schylovati se bude, neb se stane hrozné sužování lidu obecného, kteréž nebylo od počátku světa.
Panstvo bude zlé a falešné, budou sami mezi sebou zle mysliti, neb se nebudou moci v ničem srovnati, a jejich sláva bude u velikém nebezpečenství. Tenkráte nastane trest Boží na Českou zem a Bůh všemohoucí velice rozhněván bude pro lidské nepravosti.
Císař Karel sobě vzdechl a pravil: „O kéž možné jest to zlé předejíti, všecko bych vynaložil, ano i svůj život pro zem českou bych nelitoval. Nedej Bože, abych já, člověk hříšný, také téhož zlého příčina byl.”
„Pravil jsem,” řekl mládenec, „že ty muž Boží jsi, a proto budeš se modliti a postiti, i také trýzniti tělo své na zámku, budeš samojediný zůstávati až do smrti, a když zemřeš, ta postel posvěcená bude, neb kdo nehodný bude, žádného, aniž syna tvého nesnese, nebo rouhavý člověk nemůže pravdy trpěti.”
Tu císař žádal opět mládence, by jemu ty ostatní čtyry litery a vyznamenání jejich vysvětlil, totiž: P. P. V. T.
I řekl mládenec: „P. Půlnoční národ, než se Čechové nadějí, na ně přikvapí, zem Českou tak zplundrují a zhubí, že za mnohá léta do stavu svého zase nepřijde. A tenkráte budou lidé jako ovce rozprchnutí: matka bude hledati své dítky, muž svou manželku, a když se shledají, radostí na předešlou bídu zapomenou, a budou ze sídla do druhého putovati a své živnosti vyhledávati.

P. To znamená národ dolejší: Turci, Saraceni, Kozáci a jiný národ pohanský. Tenkráte hrozné krve prolití bude v římském císařství, nebo ten čas veliká proměna se stane, o kteréž žádný nikdy neslyšel, nebo někteří východní národové odstoupí od římského císaře a budou bouřiti a popouzeti mnohá knížata proti němu, takže povstane neslýchaná roztržitost mezi těmi národy, neboť jeden na druhém msty vyhledávati bude, a nebudou věděti sami, proč to činí. A takové roztržitosti budou mnohá léta trvati, a tenkráte nebude jeden druhému věřiti, nebo bude lid pomatený. Což se všecko s hrozným krveprolitím skončí.
V. To znamená lid zbrojný od východu, který kvapně do Cech vpadne, mnoho nepořádnosti, škody, plundrování a krveprolití způsobí, takže Česká zem skrze ty šiky nepřátel do takových bíd přijde, že jeden druhého obživiti moci nebude. A to bude za dlouhý čas trvati.
Tato poslední litera F. znamená přehrozný počet lidu zbrojného do Čech se valící. Nebo Francouzové a jiní k západní straně ležící národové proti římskému císaři povstanou a jako lijavec na něj se povalí. Tuť bude přeukrutné krveprolití, že všichni ostatní národové děsiti se budou, a ten strach a bída bude mnohá léta trvati, nebo všickni budou pomatenli v myslích svých, tak že se v jedno snésti moci nebudou. Posledně, když se zase všickni k Bohu obrátí a s hůry pomoci žádati budou, všichni nepřátelé zase do vlastí svých se rozprchnou. A tenkráte dlouhý čas v pokoji živi budou nebo povstane jako z hrobu upřímnost starých Čeců, a s ní povstane také láska, svornost a udatnost.
Když pak to za dlouhý čas trvati bude, pak nějakým neobyčejným vnuknutím shromáždí se nesčíslné množství Čechů k jednomu velikému vrchu, jenž slově Blaník, o kterém staří Čechové zaznamenali toto: Ze v témž vrchu nebo skále veliké množství udatných a silných jezdců pozůstává, kteří k témuž dli s předivnou mocí Boží tu schováni, vyřčeného času očekávají, ten čas přijde, když již posledně zase všickni
národové proti Cechům potáhnou: tenkráte ono mnoho set let očekávající vojsko z té skály vystoupí a proti všem nepřátelům země české potáhne. Tu se stane veliký hřmot a bitva tak přehrozná, že žádný pomysliti nemůže, neb bude takové silné krveprolití, že z pobitých těl krev jako nějaký potok poteče. A to bude za kolik dní trvati. Když pak ty všecky zde nepřátele pobijou, půjdou po všech městách, městečkách, hradech a zámcích, všecky Němce a cizí národy budou plundrovati a mordovati, tak že ta místa pustá zůstanou. Když pak ku Praze přitáhnou, tu se všichni dohromady spolčí a budou všecky Němce a cizozemce plundrovati a mordovati, takže více než polovic domů v Praze prázdných zůstane. A takové mordy se činiti budou, že krev od Strahovské brány až dolů k mostu poteče. Tu teprv svatý Václav na bílém koni s svým praporem pojede a Cechy bude napomínati. Svatý Prokop bude i ostatní Němce, kteří ještě někde skryti budou, svou berlou vyháněti. Když pak se to všecko skončí, tu teprve svatý a stálý pokoj nastane, všickni vespolek sjednoceni budou, a láska, svornost, přízeň a upřímnost mezi nimi kvésti bude. Tenkráte budou zlatí časové, nebo duchovní stavové jako jasné svíce skvíti se budou, ovčičky své k spasitedlnémti obcování povedou a tak Bůh ten národ zamiluje.”
I odpověděl císař: „Dejž to milý Pán Bůh, aby aspoň tenkráte zem Česká šťastná byla!”
V tom pak vzal císař toho slepého mládence za ruku a řekl Jemu: „Dobrý mládenče! Pojď se mnou do zámku mého, abych tebe do smrti tvé zaopatřiti a tobě se odsloužiti mohl.”
Ten mládenec docela tomu přivolil, a tak až do smrti své při dvoře na hradě Pražském setrval.
Konec.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama