Česká proroctví k dějinám prostonárodní literatury (VII/VII)

0

VII.
PÍSEŇ O PROROKYNI SIBYLE.

Poslouchejte všickni mile
” o prorokyni Sibyle,
co vám budem zpívati,
její řeč vyčítati.
Což jest dávno prorokovala,
když s králem šalomounem seděla,
všecko jest mu zvěstovala,
co jest na hvězdách viděla.
„Nastanouť, králi, křesťané,
ale židův málo zůstane:
nebudouť míti krále jiného,
neb umučí Boha svého.”
Nechtěl tomu král věřiti;
jal se Sibyly tázati:
„Pověz mi, Sibylo milá,
dlouho-li stane křesťanská víra?”
„Staneť až do dne soudného
podle zákona nového.
Přijdeť na něho mnoho zlého,
opustí-li Boha svého.
Po čtrnácti stech letech,
nastaneť jim král Jiříček;
za něho pejcha nastane,
rozhněváť se pán Bůh na ně.
Nastaneť pak roucho dvorné,
kukly, čepce, vše potv-orné,
ano nyní v tyto časy
sukně s dlouhými ocasy.

Pána Boha se nebojí,
mnohé ženy s rohy chodí,
any na nich zřezané suknice,
a na nohách krátké střevíce.
Co sedlák uhlédá na pánu,
byť měl prodati půl lanu,
chceť takové šaty míti:
jak jich nemají páni dříti?
Pověděla Sibyla dále:
„Budete míti Fridricha krále,
nad něhož nebude vyššího;
tenť dobude hrobu božího.
Když pak bude světa skonání,
budeť na hvězdách znamení!
Toť nám svědčí svaté Ctění,
sluníčko svou krásu změní.

Vedle těchto a jiných v prose psaných a častěji vydávaných proroctví máme ještě proroctví Sibylinino ve verších, které též častěji tiskem vydáno bylo. Jedno takové proroctví nalézáme v rukopise c. k. universitní knihovny v Praze (VII. A. 24). Jungmann klade je do doby mezi r. 1410 až 1526 (str. 114. č. 911) řídí se dle slov z jedné velmi staré sepsané knihy vytaženo”, Prohlédneme-li však proroctví toto, shledáme, že povstalo teprve v XVIII. století, a že knihou, z níž proroctví toto ..vytaženo” bylo, bylo proroctví Sibylinské. Mnohé verše totiž jsou do slova vzaty z uvedeného na straně 34—41 (III.): Výtahu dvanásterého proroctví.” Ovšem na mnohých místech přidáno bylo mnoho, takže obsahuje 180 veršů, kdežto starší předloha jen 119 veršů čítá. A právě dle těchto přídavků poznáváme dobu, kdy povstalo.

Uvádí se, že muž z rodu Franského,
„obdrží korunu českou,
tu učiní dědickou.
Jeho kmen má panovati,
přes sto let trvati.
Rudolf První jméno jeho;
Karel bude posledníno,
velmi přirození mdlého,
k správě zemí váhavého.
Za nějž přijde mnoho zlého.
štěstí bude mu přát mnoho.
K posledku otráví jeho
od štěstí opuštěného.
Po něm nebude žádného,
mimo pohlaví ženského,
nápadníka k České zemi.
Nastane regiment ženy,
nestálý, těžký, vrtkavý,
oddá svou naději v stavy,
povrhne upřímné rady
a poslechne tajné zrady.
Povstanou skrze ni nevole,
proti ní mnozí králové.

Tu činí se tedy zmínka o posledním mužském potomku z rodu Habsburského, pocházejícího ze Šváb (zde Franky), o Karlovi VI. (f 1740) a o nastoupení Marie Terezie, jakož i o válce o posloupnost v zemích rakouských. Poněvadž se zde mluví o čtyřech vojskách, které do České země vtrhnou, tedy nejspíše proroctví sepsáno bylo kdy války ty v živé byly paměti. I to poukazuje na pozdní složení proroctví tohoto, že se zde děje zmínka o sochách postavených na kamenném mostě pražském Bylo sice již dříve několik soch na mostě, ale počet jich rozmnožen jest teprve začátkem XVIII. století za císařův Leopolda I. a Josefa I. a sice tak, že

„most pak pražský zdobený
rozličnými figurami,
tak že pilíře žádného
nebude na něm prázdného.

Ze staršího proroctví přijaty jsou i verše, týkající se krále Fridricha, kterým se tuto ovšem míniti nemůže kurfirst Fridrich Falcký, neboť jak nahoře podotknuto, část tato přijata byla z proroctví německých.

Toť jim jeden král nastane,
taky císařství dostane;
ten prv spolu bojovati,
bude víry zastávati;

přemůže své nepřátely,

teří ho nenáviděli;
jehož jméno Fridrich bude,
žádný mu rovný nebude.
Ten z milosti Nejvyššího,
dobyde hrobu božího.
Tam stojí strom suchý jeden,
pod něj král bude přiveden;
odpočinout si bude chtít,
zavěsí na ten strom svůj štít.
Hned se bude zelenati,
velmi libě rozkvétati,
a kdož mimo něho půjde,
tomu se diviti bude.

Mimo to jest ještě několik nových částí, jichž ve starších proroctvích se nedočítáme, jmenovitě prorokuje se zde o velikém krveprolití „u Strnavy nedaleko města Prahy”, v kterém hlavně Blanickým vojskem vítězství Čechům má dobyto býti. I zmínka o „dvou kazatelích” jest zde něco zcela nového. Praví se, že když Antikrist

„již mnohý lid svede,
hle, pán Bůh dva kazatele
zbudí, věrné učitele,
pravdy své vykladatele.
Ti budou směle kázati,
Antikrista jmenovati,
že on ten ďábel vtělený,
jest z dávna předpověděný.
Skrz ně Antikrist padnouh,
musí hanebně zhynouti
i se všemi pomocníky,
pravdy boží protivníky.

Zdá se, jakoby spisovatel tohoto proroctví nebyl katolíkem. Nasvědčují tomu i ony verše, ve kterých se mluví o kalichu na chrámě Týnském; nebo, kdežto starší vydání zmiňuje se o obraze pozlaceném, který na štítu chrámu Týnského po r. 1623 místo starého kalicha od krále Jiřího Poděbradského tam daného se nalézal, podotýká se zde výslovně :

„povodeň strašlivá,
přijde veliká škodlivá,
že na rynku Staroměstském
v Praze, při kostele Týnském
kalicha položeného,
na štítu vyzdviženého,
voda má dosahovati,
tak Prahu vytopovati.

Je-li tomu tak, tedy oněmi kazateli nevyrozumívá se zajisté nikdo jiný, než mistrové Hus a Jeroným, jimžto ještě v tomto pozdním věku ukrytě projevuje se úcta.
Proroctví toto zpívalo se dle noty: Doroto, panno krásná, a nejspíše se tak rozšířilo, že později podle jeho nápěvu jiné písně se upravovaly, jako na př, : „O znameních hněv boží a soud poslední předcházejících”, notou obecní aneb jako o Sibyle.
O skladateli proroctví toho nevíme ničeho; nevíme ani, kdo starší tato proroctví nám v jazyk český převedl. Praví se ovšem, že jakýsi kardinál z Čech, který se zdržoval při dvoře papežském, byl překladatelem proroctví Sibylinských. V řadě kardinálů, které Balbín v Miscellaneích (díl IX str. 34) uvádí, není ani jednoho, na kterého by se toto vztahovati mohlo. Jediný arcibiskup Jan z Jenštejna po svém se zřeknutí stolice arcibiskupské žil a dvora papežského v Římě, kdež i r. 1400 zemřel. Podvolil-li se on této práci, zůstane i na dále nerozřešeno. Možno jest, že proto překladatel jmenuje se kardinálem, aby proroctví jakási větší cena dodána byla.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama