Co daly naše země Evropě a lidstvu (31/35)

0

Pokroky v sociální politice – 2

VII. Péče o nezaměstnané.

Rozvrat předválečné rakouské výrobní organisace, způsobený válkou, návrat statisíců demobilisovaných vojínů z vojenské služby, nesnáze s přeměnou válečné výroby na výrobu mírovou, nemožnost opatřiti ihned nové odběratele pro náš export, jehož největší část nalézala před válkou odbyt na půdě rakousko-uherské monarchie a řada jiných příčin rázu hospodářského, sociálního a mravního vynutily si v prvých letech poválečných péči o nezaměstnané, organisovanou na náklad státu a prováděnou nejprve demobilisačními samosprávnými sbory a později okresními úřady. Podpora v nezaměstnanosti byla vyměřována ve výši nemocenské podpory a mohla býti ještě zvýšena pro členy rodiny nezaměstnaného. Poskytnutí podpory mohlo býti vázáno na splnění povinnosti nezaměstnaného, aby konal práci ve prospěch obecný. Ve skutečnosti nemohlo býti použito myšlenky, že výplatě podpory má odpovídati určitý pracovní výkon, a to pro nesnáze administrativního provedení.

Poválečná nezaměstnanost opadla velmi brzy a ukázalo se, že si naše výroba dovedla opatřit za ztracená rakousko-uherská území nová odbytiště. Deflační opatření měnová vyvolala nové vzedmutí vlny nezaměstnanosti, která dosáhla maxima podpor v roce 1923 a potom zase rychle opadávala.

V těchto prvých letech připravilo ministerstvo sociální péče zákon z roku 1921 o podporování v nezaměstnanosti, který vstoupil v účinnost podpůrné péče odborových organisací. Je to tak zvaný gentský systém podpor v nezaměstnanosti. Podle tohoto zákona vyplácejí odborové organisace vedle vlastní podpory příspěvek státní. Státní příspěvek, vyměřený původně v téže výši jako příspěvek organisace, byl později, zvláště v době světové hospodářské krise, zvyšován, až činil dvojnásobek a staral-li se nezaměstnaný aspoň o dvě osoby, trojnásobek organisační podpory, nesměl však převýšili 15 K denně.

Světová krise si však vynutila, aby byli podporováni na útraty státu i takoví nezaměstnaní, kteří nebyli členy odborových organisací, nebo kteří pro dlouhou nezaměstnanost pozbyli tohoto členství. Tato podpora je udělována ve formě stravovací akce, kterou doplňují podpůrné akce speciální (mléčná, ošacovací a pod.). Ačkoli výše těchto podpor nebyla zcela dostatečná (sazba činila týdně 10 K pro svobodné a 20 K pro ženaté nezaměstnané), zatěžovaly stát pro velký počet podporovaných v době největší krise částkami téměř stejně vysokými, jako přímá podpora podle gentského systému.

Od počátku naší organisované péče o nezaměstnané snažila se naše sociální politika vrátiti nezaměstnané hospodářskému životu, a to nejrůznějšími prostředky, v prvé řadě produktivní péčí o nezaměstnané, t. j. státní podporou pracím, prováděným zeměmi, okresy a obcemi. K zmenšování nezaměstnanosti vedou přirozeně i veliké investiční stavby státní, obzvláště takové, při nichž je třeba mnoho ruční práce. Také podpora stavebního ruchu státními podporami patří k produktivní péči o nezaměstnané. Stejnému cíli slouží ustanovení, omezující právo zaměstnavatelů zastaví ti anebo redukovati provoz podniku.

K novým problémům na poli péče o nezaměstnané vede t. zv. trvalá nezaměstnanost starších zaměstnanců, působená tím, že vývoj úmrtnosti se kříží ve svých sociálních účincích s důsledky vývoje výrobní a hospodářské techniky. Od konce 19. století se snižuje úmrtnost pokrokem lékařské vědy v boji proti epidemiím a sociálním chorobám a zlepšováním sociálních poměrů. Podle nejnovějších našich tabulek úmrtnosti stoupla průměrná délka lidského života novorozeného chlapce z 39 let v době 1899 až 1902 na 52 let v době 1929 až 1932. U žen stoupla průměrná délka života ze 42 na 55 let. Ale podle přečetných statistických prací znamená stáří pro dělníka a zaměstnance v průměru menší služební požitky, větší labilnost zaměstnání a mnohem déle trvající nezaměstnanost ve srovnání s ročníky mladšími. Při tom vedou moderní výrobní procesy a zvýšené požadavky na zaměstnancovu výkonnost k tom u, že neustále snižuje hranice, za kterou je zvykem označovati zaměstnance za staršího. Racionalisace zase znamená vyžadování celých početných skupin zaměstnanců s bohatými zkušenostmi speciálními vědomostmi z výrobního procesu. Vývoj moderního hospodářství vede totiž k rozmnožování pracovních příležitostí, pro které se žádá v první řadě rychlá přizpůsobivost, jež je vlastností mládí, kdežto ubývá pracovních možností, pro které se vyžadují schopnosti, získané dlouholetou zkušeností, jež souvisí obyčejně s vyšším věkem. Tím se dostáváme k trapnému paradoxu, že moderní hygiena prodlužuje délku života a tedy podíl starších ročníků na celkové populaci, ale moderní hospodářství zmenšuje možnost zaměstnati tyto déle žijící osoby. Vzniká trvalá nezaměstnanost starých dělníků, která je tím povážlivější, že na zaměstnání starého dělníka závisí pravidelně výživa celé rodiny, nebo že jeho ztracený pracovní důchod musí býti nahrazován náhradními důchody členů rodiny. I na to je třeba pamatovat při reformě našich opatření proti nezaměstnanosti.

Prostředkem k zmenšení počtu nezaměstnaných bylo by ovšem také oživení vystěhovaleckého ruchu, v jehož regulaci docílilo ministerstvo sociální péče přes obtíže, vyplývající z protiemigračního zákonodárství cizích států, značných úspěchů.

VIII. Chudinství.

Veřejná péče chudinská, t. j. povinná péče vykonávaná orgány veřejné správy, v prvé řadě domovskou obcí, o osoby, jež nemohou si nijak opatřiti nezbytných prostředků k výživě a nemají nároků na jiné životní zaopatření, je u nás vázána na domovské právo, jehož je součástí. Rozsah chudinského zaopatření je závislý na finanční potenci obcí a jiných svazků samosprávných, okresů a zemí. Těm náleží zřizovati a vydržovati nemocnice, chorobince, ústavy pro péči o mládež, pro choromyslné, hluchoněmé a pod., jichž zřízení přesahuje finanční síly obcí. Vzhledem k tomu je chudinská péče nejednotná a v chudých a malých obcích často nedostatečná a ponižující, kdežto ve velkých a bohatých obcích je vybudována tak, že může býti vzorem pro cizinu, jako na př. sociální péče hl. m. Prahy a obzvláště Pražské Masarykovy domovy.

IX . Státní sociální ústav.

Moderní anglosaská, a z té zase obzvláště americká sociologická literatura směru sociálně biologického klade váhu na vytvoření speciálních ústavů pro sociální bádání. Sociální ústav u nás založený hned v prvém roce po válce v roce 1919 a přidružený k ministerstvu sociální péče splňuje alespoň některé z úkolů, ukládaných podobným ústavům. Podle stanov má ústav trojí poslání: Jednak má býti vědeckým ústavem pro studium věd sociálních a střediskem všech pracovníků na poli sociálně politickém, jednak má jako poradní sbor ministerstva sociální péče působiti svým hlasem na jeho legislativní i administrativní činnost a konečně má úkol propagační, šíři ti totiž ve veřejnosti vědecké poznatky sociální a vyšší sociální nazírání. Ústav má tři sekce.

1. Pracovní odbor pro teoretické bádání, v němž mají býti řešeny problémy sociologické, sociálně filosofické a problémy národohospodářské teorie, zejména socialismus.

2. Pracovní odbor pro dělnickou ochranu, sociální pojišťování a socialisaci, v němž mají býti řešeny otázky dělnického ochranného zákonodárství, otázky odborových organisací zaměstnanců, stávky a výluky, mzdové soudy, tarifní smlouvy, nezaměstnanost, zprostředkování práce, vystěhovalectví, otázky všech složek sociálního pojišťování, družstevnictví, dělnické podílnictví na správě a zisku podniků, vnitřní zemědělská kolonisace a obecní socialismus a akce zespolečňovací vůbec.

3. Pracovní odbor technicko-zdravotnický, výchovný a humanitní pro organisaci práce vůbec, zejména pro psychotechniku, dále ochrannou techniku, zdravotnictví pracovní a vůbec sociální, snahy eugenické, bytovou péči a reformu bydlem vůbec, pro sebevzdělávací a umělecké snahy zaměstnanců, život rodinný, péči o matku a dítě, péči o mládež, o válečné poškozence, veřejné chudinství a sociálně humanitní zařízení vůbec.

Ústav se soustředil hlavně na činnost publikační a přednáškovou; v obou těchto směrech vykonal od svého založení velmi mnoho cenné práce a dovedl získati i přednášky a spolupráci vynikajících cizích sociálních politiků. V posledních letech se jednalo o opatření finančních prostředků pro rozšíření činnosti ústavu ve směru přísně badatelském.

X . Sociální pojištění.

V státním, hospodářském a sociálním rozvoji našich zemí má sociální pojištění zvláště vynikající postavení a jeho obdivuhodný vývoj v prvních dvaceti letech po světové válce přispěl velikou měrou k zjednání a udržení sociálního míru. Skutečně také byly to důvody státní politiky, které kromě zřetelů sociálně politických vedly naše státníky při vybudovávání sociálně pojišťovacího zákonodárství. Naše sociální pojištění vybudované ve velkém rozsahu funguje opravdu uspokojivě a jeho pevné základy, třebaže trochu porušené novelami z r. 1929, odolaly vlnobití světové hospodářské krise. Sociálně pojišťovací zákony u nás vydané docházejí uznání cizích odborníků a staly se vzorem pro cizí zákonodárství. To platí v plné míře (i pokud se týče konstrukce dávek, finančního systému a organisace), o sociálním pojištění řeckém. Hlavní zásady našeho sociálního pojištění budou patrně převzaty také pro pojištění venezuelské. K úhradovému finančnímu systému našeho pojištění vrátilo se říšské sociální pojištění a různé zásady dávkového systému i organisace byly přejaty jinými sociálně pojišťovacími zákony. Velký rozsah a význam našeho sociálního pojištění ukáže nejlépe několik čísel. Příjem z pojistného, odvedeného zaměstnavateli i pojištěnci ve všech odvětvích sociálního pojištění, činil v roce 1937 bez státního příspěvku téměř 2.9 miliardy K a příjem na úrocích a jiných výnosech ze jmění sociálně pojišťovacích ústavů činil v roce 1937 3.650 mil. K. Z těchto úhrnných příjmů byly navráceny 2 3/4 miliardy K bezprostředně národním u hospodářství v podobě peněžních dávek (důchody, nemocenské podpory, odbytné, pohřebné, výbavné a pod.) nebo v podobě dávek věcných (náklady na lékařskou službu, léky, léčebnou péči, po b y t v nemocnicích, sanatoriích, zotavovnách a pod.), a zbývajících 900 milionů K bylo vráceno národnímu hospodářství zápůjčkami státu, zemím, okresům, obcím, družstvům, přímými investicemi a pod. Tento významný přesun výnosu našeho hospodářství, který v jádře znamená změny v distribuci důchodů, děje se proto, aby byla zajištěna existence zaměstnanců a jejich rodin při poškození nebo zániku pracovní schopnosti a aby tato pracovní schopnost byla obnovena. Je samozřejmé, že hospodářské zařízení, jež disposici zaměstnancově a zaměstnavatelově odnímá na pojistném na 12% mzdy, a částek jdoucích do miliard užívá pro konsum týchž nebo jiných osob nebo k tvorbě kapitálů, má pronikavý vliv na veřejné i soukromé hospodářství již také proto, že vede k značné akumulaci kapitálů. Vždyť jmění všech našich sociálně pojišťovacích ústavů, pokud slouží zabezpečení budoucích nároků, činilo koncem roku 1937 na i 6 3/4 miliard K a způsob uložení tohoto jmění má samozřejmě veliký vliv na úvěrový trh.

Pro pochopení podstaty a vývojových tendencí našeho sociálního pojištění je třeba uvésti, že má tři základní znaky. Sociální pojištění je především součástí pracovního práva. V této své funkci vylučuje pracovní sílu jakožto složku výrobních nákladů z volné disposice zaměstnavatelovy. Je tedy sociální pojištění součástí sociální politiky, a to velmi důležitou. Sociální pojištění je dále pojištěním. I když jsou spory o právní stránce sociálního pojištění jako pojištění a i když vykazuje po hospodářské stránce odchylky od pojištění soukromého, vyplývají z povahy sociálního pojištění jakožto zařízení pojišťovacího důležité důsledky pro úhradu nákladů, v níž rozhoduje zásada rovnováhy příjmů a vydání, pro organisaci pojištění, obzvláště pro jeho vzájemnostní charakter, pro dávkové složky a pod. Konečně je to samospráva sociálního pojištění za účasti obou skupin interesentů a odborníků, která dává našemu sociálnímu pojištění zvláštní charakter a musí býti považována za jeho důležitý znak, který má vysokou positivní cenu. Tento princip spolupráce zájemců s odborníky osvědčil se nejen při správě všech ústavů našeho sociálního pojištění, nýbrž také v přípravě zákonodárných komisí.

Positivní poměr zaměstnavatelů a pojištěnců k našemu sociálnímu pojištění neznamená ovšem naprostou spokojenost s jeho konstrukcí po stránce dávkové a organisační. Vede naopak k plodné kritice chyb a nedostatků, které jsou vlastní každému lidskému dílu a jsou zčásti způsobeny historickým vývojem nebo změnami v hospodářské a populační struktuře nové doby. Tak také není v našem sociálním pojištění nikdy mrtvý klid, nýbrž stálý život, jaký má být u zdravého, živoucího organismu.

Dosah a význam sociálního pojištění, jak bylo u nás vybudováno, vynikne srovnáním se stavem sociálního pojištění po ukončení světové války. V bývalé Rakousko-Uherské monarchii byla vybudována pouze tato odvětví sociálního pojištění: 1. pojištění úrazové, 2. nemocenské a provisní pojištění horníků (nedostatečně vybavené po stránce dávkové i úhradové a po stránce finanční těžce pasivní), 3. nemocenské pojištění jiných dělníků (jež se nevztahovalo na dělníky zemědělské, lesní a čeleď a bylo organisačně velmi roztříštěné), 4. pensijní pojištění soukromých úředníků a zřízenců (organisačně roztříštěné na veliký počet nositelů pojištění a válkou a nešťastnou ukládací politikou zbavené všeho reálného jmění).

Protože téměř všechna odvětví veřejnoprávního sociálního pojištění měla v bývalé Rakousko-Uherské monarchii organisační ústředí ve Vídni, případně v Budapešti, bylo po válce předním úkolem odděliti místní orgány v našich zemích od sociálně pojišťovacích ústředen vídeňských a budapešťských a vytvořiti ústředí vlastní. Další etapou vývoje sociálního pojištění v našich zemích bylo postupné unifikování rozdílných předpisů pojišťovacích v rakouské a uherské části bývalého státu, rozšíření okruhu pojištěnců, organisační zjednodušení a zlepšení systému dávek.

Naše sociální pojištění má tato samostatná odvětví:

1. Úrazové pojištění. Úrazovému pojištění podléhají zaměstnanci v t. zv. nebezpečných podnicích a jeho předmětem je náhrada škod, které vznikají zraněním nebo smrtí pojištěnce následkem podnikového úrazu nebo nemoci z povolání anebo na cestě do práce nebo z práce. Úhrada pojištění se opatřuje pojistným, odstupňovaným podle výše nebezpečí zařáděným do nebezpečenských tříd. Pojistné je vypočteno na základě kapitálové úhrady a má býti revidováno každých pět let. Pojištění provádějí úrazové pojišťovny v Praze a v Brně (dříve i Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků v Bratislavě), a to představenstvem, skládajícím se ze zástupců podnikatelů,.pojištěnců a osob, jmenovaných ministerstvem sociální péče.

2. Nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců. Pojištění podléhají veškeré osoby, vykonávající práce nebo služby na základě smluvního poměru pracovního, služebního nebo učňovského, pokud je nevykonávají jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Pojištěnci jsou podle své mzdy zařaděni do deseti mzdových tříd s průměrnou denní mzdou 4 K až 36 K. Pojistné nemá zpravidla přesahovati 5,5% střední denní mzdy; zvýšení nad tuto hranici může povoliti Ústřední sociální pojišťovna.

Na dávkách se poskytuje pomoc v nemoci, pomoc v mateřství a pohřebné. Pomoc v nemoci záleží v poskytování lékařské pomoci jakož i potřebných léčiv a v peněžité podpoře. Na pomoci v mateřství se poskytuje zdarma pomoc porodní asistentky a je-li toho třeba, pomoc lékařská, dále peněžitá dávka, konečně pak příspěvek za kojení ve výši polovičního nemocenského matkám, které své děti samy kojí, až do uplynutí 12 týdnů po porodu. Nemocenské pojištění dělníků provádějí nemocenské pojišťovny, nemocenské pojištění zaměstnanců ve vyšších službách se provádí jednak v týchž pojišťovnách jako pojištění dělníků, jednak ve čtyřech nemocenských pojišťovnách, které provádějí výhradně pojištěni zaměstnanců ve vyšších službách. Zvlášť organisováno je nemocenské pojištění horníků, jež provádějí revírní bratrské pokladny.

3. Nemocenské pojištění veřejných zaměstnanců. Nemocenské pojištění veřejných zaměstnanců se vztahuje na zaměstnance státu, zemí, okresů, obcí a jiných veřejnoprávních organisací, na učitele, duchovní, vykonávající veřejnou správu a konečně na osoby, požívající odpočivných nebo zaopatřovacích platů od těchto veřejnoprávních zaměstnavatelů. Protože zaměstnanci, podléhající tomuto druhu nemocenského pojištění, mají i v době nemoci nárok na plat, omezilo se nemocenské pojištění veřejných zaměstnanců pouze na dávky naturální: lékařskou pomoc, včetně pomoci při porodu, přispění porodní asistentky, poskytování léčiv a therapeutických pomůcek. Vedle toho mají pojištěnci nárok na nemocenské ošetření rodinných příslušníků. Hlavním nositelem nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců je Léčebný fond veřejných zaměstnanců.

4. Pojištění dělníků pro případ invalidity a stáří. Rozsah pojistné povinnosti jest v celku týž jako v nemocenském pojištění dělníků. Pojištěnci zařadují se podle své mzdy do pěti pojistných tříd, týdenní pojistné činí v nejnižší třídě 2.60 K, v nejvyšší 8.40 K. Pojištění poskytuje důchod invalidní a starobní, důchod vdovský a vdovecký, důchod sirotčí, výbavné a odbytné. K nároku na důchod a na výbavné jest zapotřebí odbytí čekací doby 100 příspěvkových týdnů. Nositelem pojištění jest Ústřední sociální pojišťovna v Praze, pro kterou však provádějí nemocenské pojišťovny zejména předpis, vybírání pojistného a přípravu řízení důchodového.

5. Pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Pojištění podléhají soukromí úřednici a osoby obdobně zaměstnané, dále kancelářští zaměstnanci, obchodní pomocníci, dozorčí orgány v zemědělství, lesnictví a hornictví a konečně některé kategorie kvalifikovaných dělníků.

Pojištěnci zařadují se podle svých ročních služebních požitků až do výše 42.000 K do 11 tříd služného. Měsíční pojistné činí v nejnižší třídě 12 K, v nejvyšší 250 K a zvyšuje se o 2 K až 10 K na úhradu zvýšení nároků podle zákona o započtení nepojištěné doby. Pojištění poskytuje důchod invalidní a starobní, důchod vdovský, vdovecký, sirotčí a rodičů, výbavné, odbytné jednou pro vždy, pohřebné a nemocenské ošetření důchodců. Nárok na důchod, jakož i na výbavné a pohřebné jest vázán na dokonání čekací doby 60 příspěvkových měsíců. Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav v Praze a 33 náhradních pensijních ústavů.

6. Provisní pojištění horníků. Pojištěny jsou veškeré osoby zaměstnané v hornictví, pokud nepodléhají pojištění pensijnímu. Pojistné provisního pojištění jest jednotné a činí 87 K měsíčně včetně přechodného příspěvku zaměstnavatelů; kromě toho vybírá se od zaměstnavatelů a zaměstnanců sanační příspěvek a sanační přirážka k ceně uhlí. Pojištění poskytuje důchod invalidní, starobní, vdovský a důchody sirotčí. Pojištění provádí Ústřední bratrská pokladna. Hornické pojištění bylo v roce 1936 pronikavě zreformováno a postaveno na bezpečný finanční základ.

K úplnému vybudování sociálního pojištění chybí v našich zemích pouze pojištění proti nezaměstnanosti, nahrazované nedokonale tak řečeným gentským systémem, o jehož výhodách a nevýhodách bylo již dříve pojednáno. Neproveden zůstává zákon z roku 1925 o pojištění osob samostatně hospodařících, na jehož novelisaci pracuje zvláštní komise. Jak již bylo řečeno, nevrací se v systému sociálního pojištění u nás platném část pojistného, odnímaného národnímu hospodářství, ihned zpět konsumu, nýbrž proměňuje se v kapitál. Stupeň, v jakém se provádí tato kolektivní kapitalisace, je dán úhradovým systémem sociálního pojištění, obzvláště pojištění důchodového. Naše sociální pojištění, založené původně na systému úplné úhrady, bylo bohužel novelami zákona o invalidním a starobním pojištění dělnickém a zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, provedenými přes varování odborníků v roce 1929, poškozeno tím, že bylo sníženo pojistné a současně zvýšeny dávky, což bylo umožněno změnou původního bezpečného předpokladu o budoucím úrokování ústavního jmění. Tyto změny se projevily v hospodářství obou našich největších nositelů sociálního pojištění velmi intensivně při hospodářské krisi po roce 1929 a vyžadují opravy návratem k původním zásadám. Nebýt těchto změn, bylo by naše sociální pojištění důchodové překonalo těžkou krisi daleko lehčeji na rozdíl od sociálně pojišťovacího zákonodárství jiných států, které je založeno na úhradových metodách rozvrhových.

Nahromaděný kapitál, který má sloužit k zajištění budoucích nároků pojištěnců, činil koncem r. 1937 u sociálně pojišťovacích ústavů v našich zemích, jak již bylo řečeno, na 16 3/4 miliardy K. To je kapitál pro veřejné hospodářství velmi důležitý, neboť je uložen nejen v Cenných papírech (zejména zástavních listech hypotekárních a dlužních úpisech komunálních a melioračních), nýbrž i v půjčkách státu, zemím, okresům, obcím a různým veřejným fondům (na př. fondu silničnímu, elektrisačnímu a vodohospodářskému). Důležité jsou také hypotékám ! zápůjčky, kterým i se podporuje především činnost stavebních družstev, neboť se jimi dosud umožnila výstavba asi 60.000 bytů. Lze právem říci, že byly splněny do značné míry intence budovatelů našeho sociálního pojištění, aby kolektivní kapitalisace sociálních pojišťoven bylo použito jednak k zvýšení produktivity národního hospodářství, jednak k péči o zdraví národa.


Vydal Sfinx, Bohumil Janda, Praha, 1940. Vydání II.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama