Fenomén jménem Angelika

6

Před chvilkou jsem vytřeštila oči na televizní program,. To snad ne?! Jaká náhoda! Od úterý 4. srpna bude ČT 1 dávat Angeliku. Mezi tématy, která jsou vyžádána na příští ročník našich programů je právě doba krále Ludvíka XIV. včetně Angeliky.

Hned se mi v hlavě rozeběhl doslova seznam využití téhle zásadní informace. Okamžitě vyvěsit na nástěnku, vytáhnout ty obrázky, nasyslené z posledních výprav do antíků a na burzy, připravit filmy, najít, kam jsem zašila slovenské vydání románu, sestavit prezentaci jako osnovu – a abyste neřekli, přiblížím zmíněný fenomén i vám.

Jedna jistá mladá novinářka (no dobře, Simone Changeux), která se narodila v r. 1921, se dobrodružně za války dostala do Španělska, přičemž ji vyslýchalo i gestapo, pilně psala a dokonce po válce dostala literární cenu. Odjela do Afriky, jenže, bohužel a bohudík, neuměla anglicky. Tudíž se musela spokojit s francouzsky mluvícími zeměmi rovníkové Afriky. Protože i malovala (což ji kdysi zachránilo na tom gestapu), rozjela se portrétovat jednoho celkem mladého geologa a chemika. A bylo vymalováno i v jejím soukromém životě.

O devatenáct let starší aristokrat ruského původu, který dost dobrodružně utekl v r. 1917 z Ruska po nám dobře známé revoluci, byl pověřen de Gaullem hledat zlato a drahokamy. Z platu držel na studiích pět sourozenců, kteří utekli z Ruska jinou cestou, než on, i s rodiči. Ti dva se vzali hned v Africe a zažili spolu několik veselých, šťastných, ale velmi nejistých let v Africe. Protože Vsevolod Sergejevič Golubanov (tak se nejdřív Serge jmenoval) prožil dost rušných věcí, pomohla mu Simone sepsat dvě knihy vzpomínek. Když se vrátili do Francie, jakousi čirou náhodou jednou Simone přemýšlela, co by napsala právě  na místě, zvaném Versailles. Zírala na chaloupku Ludvíka XIV. ale přitom se jí myšlenky toulaly někde v Poitou, které si za války zamilovala. A prý v duchu přímo viděla pobíhat holčičku, takovou chytrou divoženku, která by se mohla dostat až sem a potom do Ameriky…

Hned se s manželem (tehdy opravdu žil pod jménem Serge Golon) hned vydali do knihovny naproti svému bytu. Mimo jiné zakopli o nějakou knížečku o návštěvě perského velvyslance a to si pište, že honem hledali, kudy by Angeliku ještě mohli prohnat Středomořím. Nashromáždili tedy spoustu materiálu a Simone psala, až se z ní kouřilo, Manžel jí pomáhal, společně vymýšleli postavy, oblečení, zasazení do interiérů a pod.

Nakladatelé však odmítali román od ženské. Novinářka, budiž, oceněná, může být, ale ROMÁN? V padesátých letech?! Co na tom, že se dobou Ludvíka XIV, takhle seriózně ještě nikdo nezaobíral? Báli se ženské víc, než divoké hrdinky Angeliky. Až když Serge našel malé nakladatelství, které zrovna začínalo a rukopis jeho ženy vzalo, vypadalo to nadějně. Ovšem chtěli, aby jako manžel “převzal odpovědnost”, nakonec se dohodl kompromis. Tak vznikla autorská dvojice Anne et Serge Golon. Ovšem v Německu jako na prvním místě byl na titulce pouze on. A občas poté i jinde. Nedůvěra k ženskému spisování a duševnímu vlastnictví šla až tak daleko, že po manželově smrti celých dvacet roků trvalo, než bylo uznáno autorství “Anny Golon”, takže si nakladatelství hojně namastilo kapsy na ziscích z románu, který byl přeložený do 63 jazyků a nejen že byly natočeny filmy, ale Angelika se hrála jako divadlo, Japonci se jí zmocnili v komiksu. V Americe vycházela kniha i bez jmen autorů, agentura prostě jela.

Nejsem to já, kdo tvrdí, že je to dobrá historická studie, se skvěle vykresleným sociokulturním prostředím té doby a vztahy, se stovkami historických postav, ovšem prodchnutá láskou, kterou ti dva autoři skutečně znali a žili. Měli čtyři děti, sháněli prameny, studovali, malovali, neváhali cestovat ke všem čertům (Simone – Anne studovala prameny pro desátý díl Angeliky v r. 1972 přímo v Quebeku, tam i ovdověla). Agentura zatím vyráběla různé dezinformace – třeba že jsou lstiví obchodníci a píšou za ně jiní, že on galantně přenechává autorství ženě (nebo je trouba, ženy v té době ve Francii moc práv neměly) a lhala. Nejen náhle ovdovělé Anne, že o knihu přestal být zájem. V době, kdy se v Rusku prodávaly miliony výtisků! Už dřív autoři neměli přehled o tom, kde a v kolika výtiscích vyšli. Brzy byli známi fiktivní dědicové (kteří brali honoráře, někomu je nakladatelství přece poukazovat muselo), objevily se také informace, že dílo napsal současník A. Dumase.

Přesto se Anne Golon nevzdala a dál psala, celých třicet roků, aby sérii románů dokončila. Se stejnou urputností, s jakou její hrdinka hledala svou lásku, s jakou se vždy vyškrábala na výsluní z nejhorších propastí. V roce 1995 vyhrála soud nad nakladatelstvím poprvé, ale to se odvolalo a hrabalo ještě devět roků, než Anne zvítězila úplně.

O tom, že jsou ty reálie skvěle zpracované podle historických pramenů ze všech možných vrstev, to jsem měla už dávno zjištěné a potvrzené od lidích znalejších. Jenže teprve celkem nedávno jsem poodhalila roušku tajemství a zjistila, proč je kolem autorské dvojice tak hluboké mlčení nebo mlžení. Jak to? Vždyť u nás byl takový hlad po všech informacích! Jenže opravdu velká vlna toho hladu (i kolem Angeliky) byla ještě v 90.letech, na začátku, tedy před prvním vítězstvím Anne. V roce 2010 konečně byla za svou práci Anne vyznamenána – ale mám pocit, že se u nás o tom moc nepsalo.

Angelika a její dramatické osudy včetně vlivu na čtenáře zatím neunikly pozornosti různých zkoumačů a vědců. Dokonce i lidé, zabývající se různými symbolikami a (ne)vědami se na ní vyřádili. Podle mne jde především o sen. Jak žen, tak mužů, o cestě za romantickým, ale uvěřitelným cílem navzdory překážkám. Zajisté tušíte, že mnohou až legrační zaslepenost Angeliky, její chyby i vášně má na svědomí ponejvíce Anne, ironické poznámky Peyraca zase Serge.

Mne Angelika provázela šestou třídou. Na film jsem se dívat nesměla. Ta ostuda! Jediná ve třídě! jenže coby rychložrout knižní jsem ještě před koncem seriálu zhltla kompletní Angeliku ve slovenštině a místo výsměchu mohla poučovat hvězdy třídy, že to či ono ve filmu ošidili, protože správně to má být… (Asi mi houfně  záviděli hlavně ty erotické scény. Věděli jste například, že se Angelika s druhým manželem zrovna milovali v jídelně, když přišla návštěva? Hned měli ostudu před půlkou Versailles 🙂 ) A nepůjčila jsem (naši by mne zabili)! Takže co dál? Pokud vám filmová (skoro) limonádička neleze krkem, dobře se bavte. Já se začtu do knihy. Děj má mnohem víc logiky.

Krásnou Michele Merciérovou pro Angeliku asi vybrali také proto, že se nebála ukázat ve filmu nahatá. S Angelikou byla odhalovaná celkem v 7 filmech, po Angelice už jen v Lady Hamiltonové. Možná ještě potom měla pár filmových štěků, jenže Angelika její další kariéru, všechny větší možnosti zničila. Podobně na tom byl Robert Hossein, i když ten se uplatnil hodně na divadle jako režisér i herec – ve filmu ho poté s chutí odpráskl Belmondo coby Profesionál. A tam jsme mu to jistě všichni přáli. Pěkně hnusnej komisař… Věkově byl výběr špatně, protože prostě dvaadvacetileté Michele tu šestnáctku v prvním díle nevěřím. A Hossein taky nebyl osmadvacetiletý, nýbrž dost přes třicet. Ale u chlapů to nemusí tak trčet.

Co se vybaví ve spojení s Angelikou vám?


Poznámka redakce: Náhledový snímek článku © by Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (France)

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Anna Šochová

      Oprava, utekla mi nepřesnost: román byl přeložen do 20 jazyků a vydán v 63 zemích. Údaje jsou z několika pramenů a holt nepozornost. Omlouvám se.

    • 747

      Téda, moc zajímavé pojednání. Díky za netušené informace.

      • Anna Šochová

        Příště o tohle téma ještě škobrtnu z čistě osobního hlediska 🙂

    • Jolana J

      Vybaví? že na film nekoukám 🙂 Já prostě “Angelice” nevěřím :)) Příliš romantikuš. Z jiného soudku – Févalův Hrbáč (Maraise samo vynikající! – ale knížka lepší) a věkový rozdíl Lagardera a Aurory? cca odhadem 17 let. Člověk si halt má užívat čtivo a vypnout mozek 😀

      • Anna Šochová

        Rozdíl Angelika/film je podobný. Moc mne potěšilo, že včera všichni splnili domácí úkol a koukali na televizi – přednáška se povedla a už se mí posluchači těší na pokračování 😀

      • Pavel Machata

        Taky nekoukám. Ty doby, co to bylo pro nás skoro porno (teda, to jsme ještě nevěděli, co to porno je! 😀 ) a my se cpali na nepřístupnej film, jsou prostě dávno pryč. Radši si uchovám nostalgický vzpomínky, než bych riskoval zjištění, že je to třeba blbý! :-DDD