Hádání desáté

25

Jak první uhodla OW a hned po ní Jolana, v devátém hádání jste měli určit, odhadnout žánr knihy, která se mi ve výprodeji antikvariátu zpočátku jevila jako červenoknižní. Ano, byla oceněna jako nejlepší dobrodružný román! Slíbila jsem že vezmu zavděk i dalším podobným stylem, takže jste mohli napsat detektivku – kriminálku. Filosofie tam bylo jen tak pomálu, pro zobrazení rozhárané mysli zodpovědného vědátora. 🙂

Oč tu jde? Starší vědátor Silas, jak jste si všimli, se zabývá příkazy silné vůle a jednou mu to vyšlo. Vyděsilo ho to, což jste si mohli přečíst. Žije tedy vnitřně rozhárán, leč nadále značně obdivován tak o dvacet roků mladší a krásnou manželkou. Soukromý detektiv, který před pěti lety sám krásnou Nanu chtěl pojmout za manželku (to jí bylo 17), je nyní přítelem obou manželů. A umírá se dál a Silas Lorrain má pocit, že je za všechno zodpovědný a nejspíš se zblázní. Oni totiž umírají další lidé, co jeho bádání zlehčují a házejí mu klacky pod nohy. Je tedy jasné, že na ně nelze nepomyslet ve zlém. To by ani anděl nedokázal, co má tedy chudák Silas dělat? Vynořuje se záhadná žena, která napsala dopis jedné oběti, což by mohlo profesorovi ulehčit, ale jak to všechno udělala? Potom nastane jedna smrt bodnutím dýkou a detektivka jede plnou parou vpřed.

Pokud byste chtěli vědět, kdo tady nejvíc zlobil, chtějte v antikvariátu román Simone d´Érigny Podivná vůle profesora Lorraina a pokud nechcete, víc teď stejně nepovím. U nás vyšel v r. 1934. Vážně to není špatné 🙂 Převezli mne líp, než bych čekala.

Máme tu další hádanku a jistě nebude příliš těžká. V současné době velice frčí zneužití jména a vůbec zkomolení jedné historické postavy, kterou před více než sto lety a navrch trochu pomlouvačně ve svém společenském románu zpodobnil jeden původně velmi neduživý chlapec. Sedm let nebo tak nějak se nesměl ani hnout z postele a miloval příběhy, kterými mu maminka krátila dlouhé chvíle.

Tahle historická postava si užila přepychové i naprosto hnusné vězení, život měla jako na houpačce, ale v paměti svého lidu je velikým hrdinou. Dotyčný nejednal se svým okolím v rukavičkách, ale byl nanejvýš něco jako lev mezi vlky. Navíc máme nejhorší zprávy od lidí, kterým pokazil obchody. Doba byla krutá a účel světil prostředky. Možná i proto věnoval nemalé prostředky klášterům, na výzdobu i opevnění. Mocní tohoto světa ho buď velice potřebovali nebo drželi pod zámkem, takže musel své lidi občas upomínat, že ano, že jim zase velí. Což znamená, že se jim vždycky nechtělo a nakonec náš národní hrdina zahynul kvůli zradě. Vypadal poněkud exoticky, mně se líbí jeho husté, polodlouhé a prošedivělé vlasy z nejznámějšího portrétu. Aspoň něco 🙂 Dnes jeho jméno cituje a omílá kde kdo a místa jeho života jsou turistickým lákadlem.

Kdo to byl?

Hádanka je velice lehká a dalo mi práci popsat osobnost tak, abyste hned po první větě nevěděli 🙂 Takže je to jasné… Příště už bude hůř, budete odpočatí od veder a deště.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • OW

      Mám pocit, že se jedná o toho Bezvekeho, který pridelava Julce vrásky.
      No jo, opět T9.
      Jméno postavy nepíšu úmyslně, jsem napjatá, koho tipnou ostatní.

      • Anna Šochová

        také jsem zvědavá, koho co napadne 🙂 zajímavý tip!

        • OW

          Koukla jsem se do životopisu toho Ira, co si hádanou postavu macel do kalamare. Ano, první nápad byl trefa. Osobně hádanou postavu považují za jednoho z nejlepších stratégů a genialniho stavitele obranných postavení. Mnoho jeho staveb přežilo skoro bez ztráty cihlicky dodnes. I přesto, že se přes ně přehnala druhá světová…. Nechtěla bych je dobývat!

    • Jolana J

      uáá – když já neumím “národní” hrdiny 🙁 njn – občas se mi ty “kecy kolem” nevyplácí. Když řeknete neduživý chlapec – vybaví se mi Bouvier i Stingl atd. atd.

      • Anna Šochová

        Však se odrazte od toho, že je to jednoduché 🙂

        • Jolana J

          Jednoduché, říkáte? Tak to jsem totálně v .. temnotě :DD

          • Anna Šochová

            v té temnotě nejlíp potkáte hrdinu jakožto zlouna. tedy v Temnotě, ne v … 😀

            • Pavel Machata

              Že jo. Kam se hrabe Bětka! Nebo se pletu? 😉

            • OW

              Těžko říci. Betka brala pravidelnou koupel. Hrdina se až tak moc nemyl. Tedy jeho literární otisk. Ale spotřebu měl. To jo. A na pannach netrval. V nouzi stačil i námořník.

            • Pavel Machata

              Pravidelná hygiena je důležitá. No, jak s komu líbí a jaký má nároky. Někdo jednou za měsíc, někdo denně několikrát. Nemůžu soudit. A napichovat se kvůli tomu na kůl taky nebudu! 😀 A z mý vůle 80 tisíc mrtvejch, to si taky nedokážu představit.

            • Pavel Machata

              Koluje i jedna taková pověst, Bůh suď, jestli je na tom zrnka pravdy:
              Že prej sezval všechny chudý celý země na hostinu. Těžko si to představit, to by musel bejt řádnej barák!
              A jak prej si tam debužírovali, barák nechal zapálit.
              A že prej pomohl: bohatý nemuseli nikoho živit a chudý měli po starostěch!

            • Pavel Machata

              Ech, není to, sice zvláštní, ale produktivní cesta k ekonomický prosperitě státu? 😀

            • Anna Šochová

              Také si u něj nikdo netroufl sebrat “pohozený” zlatý pohár. A teď si představte, s jakou chutí jsem psala scénu z Můstku, kde on a no stojí nad klasickým nehybným žebrákem v pololeže, z Váslaváku zavánějí pečené buřty, vyvolává to asociace a srudentka humanitních věd velmi přemýšlí, jak oponovat značně nesouhlasícímu a naštvanému pánovi, zastánci rázných řešení 🙂

      • OW

        Jeho jméno se stalo synonymem pro lecos. Fakt ho znáte. Pomlouvacny román o Hledaném hrdinovi byl mnohokrát zfilmován, muzikálu se dočkal, stejně tak i parodií. Nemohu napsat jeho národnost, to bych mohla rovnou Hrdinu proflaknout prozrazením detailního CV.

        • Jolana J

          Věřím. Ale Nevím. Tuším, že na to jdu z druhé (špatné) strany. Filmy, muzikály – zamrzla jsem na My Fair Lady 🙁 Z obranných postavení max. tuším, co je bastionová pevnost a z architektů Plečnik… Vydržím do středy 🙂

          • Pavel Machata

            Původní českej muzikál, dost dobrej, byl jsem na něm 2x – jednou “Klacík”, podruhý “Dochlasta”, úžasnej Korn a výborná L.B. (víckrát už jsem byl jen na geniálním Ježíšovi, asi šestkrát a nelituju, z milovanejch “Vlasů” jsem odešel v půlce…).
            No, Jolo, víc to profláknout nemůžu! :DDD To prostě MUSÍTE dát!
            Je zajímací, že na takovouhle profláknutou záležitost se nechytáte, ale na věci, který nikdo nezná, jste expert. Anička Witch je šibalka a dává sem takový vjecy, že nevím, vo co gou. A Vy víte! No tak! :DDDDD
            Není třeba čekat do středy!

          • Anna Šochová

            Nápověda? Vydržela jste, ale už jistě víte, že přízvisko našeho hrdiny je odvozené od činnosti párátka, s nímž chystáte jednohubky 😀 Tady se těch indicií už profláklo, jéje!

    • Pavel Machata

      Noooo… Jestli je to ten, koho myslím, tak mě mate vaše zmínka o “polodlouhých, prošedivělých vlasech z nejznámějšího portrétu”… Stejně tak mě mate OW tou “Julčou” – já bysem tipoval spíš Illonu… 🙁

      • Anna Šochová

        je to narážka na jednu mou e-knihu, která se odehrává mimo jiné i v současné Praze, navíc jsem na dané téma napsala povídku 🙂

        • Pavel Machata

          No, ale že by to bylo tak “lehký”, jak jste avizovala, to si zase nemyslím. A to ještě nevím (ale tuším, tetelím se blahem! 😀 ), jestli jsem ve správným chlívku! Nebuďte tak náročná, prosím, milá Čarodějko! 🙂

          • OW

            Sendy, jsi ve spravnem chlivku. Ano, je to on, jehož jméno je ještě brzo proflaknout. Čoveče, von je to fakt celebrita napříč staletími. V dobrém i zlém smyslu. Nechal viditelný otisk své budovatelske činnosti v rodném kraji, obohatil svým jménem mezinárodní slovník… Ta pověstná krutost. Znáš to. Nějak pozůstatky poražených nepřátel musely doma obhájit své slavné prohry. Doba nepřála outlocitnym svatouskum a slunickarum. Multikulturne se obohacovaly jen špičky mečů a kopí. Nebo dřevěný kůly. Na obou stranách fronty.

            • Pavel Machata

              Je to zvláštní. Zkus říct “sir Nicholas Winton” a vosum lidí z deseti (na rozdíl vod dentistů) nebude vědět – to ne v týhle společnosti tady, ale obecně, na ulici, i když se vo ňom hodně mluvilo v souvislosti s vyznamenáním.
              Ale tydlencty “lumeny” zná prakticky každej…
              A v souvislosti s těma kůlama jsem gúglil – někdy vypadám jako chytrej, ale nemít strejčka Gúgla…. – a na Wiki píšou, že prej “bylo”, naposled snad někdy v roce ´45 v Evropě (na Balkáně, k Turkům blízko), Rudý Khmérové že ještě v sedumdesátejch letech…
              Není to pravda. Jednou jsem zabrousil (teda, já tam brousím skoro denně, ale ne na todle thema) na Troubu, není to víc, než 5 let, a v nějaký Arábii to dělaj do dneška.
              Sice nechápu, jak to mohl někdo v klidu natáčet, ale natáčel. Akorát, že ten kůl nebyl dřevěnej a hrubě tesanej, ale takovej sofistikovanej, hádal bych na ocelovou tyčku, umně vysoustruženou do špičky. Hnus.

            • Pavel Machata

              Von ten chlápek má fakt (z našeho hlediska) vodpudivý charisma. A jeho krajani ho milujou. Věděj proč…

    • Jolana J

      Ájoo … došlo :DD Děkuji VŠEM za nápovědu – jak jsem tušila – “hrabala” jsem v úplně jiných přihrádkách. Muzikál jsem neviděla, knížku nečetla, film taky nee … Znám pána z jiného úhlu – a hrozný mi nepřijde – zvl. v poloze doby. Byli i byly horší – akorát se o nich tak nemluví.

      PS: jednohubky dáváme na “mandžirky” 😀

      • Anna Šochová

        To je potom těžký, když se jedna ani s Napichovačem nechytá! 🙂