Hádání osmnácté

3

Šlo by vám sedmnácté hádání bez redakční nápovědy? Bylo to lehké i těžké zároveň, viďte? Josef Svatopluk MacharMacharJS byl tím, kdo nás kdysi před maturitou znechutil svou velkou plodností titulů, co nám lautr nic neříkaly, jen že se mu stýskalo ve Vídni a potom zase v Praze (Tristium Vindobona a Tristium Praga). Aspoň, že tři sbírky Confiteor měly název jeden! Tady ho máte! Vypadá tak nevinně…

Blíží se otázka devatenáctá. Když už se tak poflakujeme literaturou, je tu jeden náš básník, kterému se s láskou a obdivem (a popisně) říká “náš nejhubenější”. Protože je to náš současník, nebudete muset hádat jeho jméno. Naopak prosím, abyste na něj v dobrém pomysleli, je nyní velmi těžce nemocný. Obětavě léta pracoval pro Obec spisovatelů a protože tam neplynou žádné dotační peníze (vzdor pohádkám o podpoře kultury a podobně, jak si myslí bouřliváci z Asociace), dokonce instituci v nouzi vypomohl i z vlastních zdrojů.

Když mne napadlo seniorům znovu umožnit zažívat poslech, právě audiokniha jeho veršů “Lemování” všechny okouzlila. Udělal ještě víc: věnoval mi pro práci s nimi malý rodinný poklad, noviny a výstřižky z klíčových událostí našich dějin. Osvobození, rok 1948 a 1968. Pro nás všechny nedocenitelné. Obdivuji už léta toho křehkého, vysokého  muže s tichým hlasem a neobyčejným rozhledem a obávám se, že skutečný rozsah jeho stálé a jakoby neviditelné práce málokdo opravdu ocení. Kdykoliv Pavel Weigel mohl pomoci, udělal to.

Pokud jsem řekla “básník”, upřela bych mu jeho ohromný záběr. Ing. Pavel Weigel pracoval v průmyslu a zabýval se ochranou životního prostředí. Je autorem životopisu Stanislava Lema. Překládal hlavně polské autory, také děti mu vděčí za spoustu krásných titulů v češtině. Za všechny  připomenu Alenku z planety Země od Kir Bulyčova, která mne okouzlila, i když jsem už byla dávno dospělá. Nejen autor sám, ale také překladatel za leccos může.

Pavel Je tedy členem Obce překladatelů a navrch Syndikátu novinářů – což způsobila práce v mnoha časopisech.  Osobně je velice hrdý na znovuvzkříšení slavné Krhútské kroniky, humoristickém vykreslení dějin slovanského národa (který neexistoval). Chci vám dnes dopřát jeden z jeho sonetů ze sbírky “Laskání”.

Před tvojí krásou fascinován klečím,
skálopevně jsem totiž přesvědčen,
že tuto krásu sotva něco zvětší,
a majitelem jejím jen já jsem,

či spíše je to nesmírná má touha,
největší ze všech dávných snů,
nikoli jenom představa má pouhá,
ze které záhy procitnu.

Bloudívám často v představách těch sladkých
jak turista, když bloudí po kraji
a nenachází žádnou cestu zpátky.

Pohladím tvoje dlouhé hebké vlasy,
rozechvěn slíbím, že po všechny časy
mé ruce se tvých ňader nevzdají.

Krásné, viďte? Po více, než čtyřiceti letech manželství. Dnešní hádání je trochu jiné. Část sbírky Laskání je totiž napsaná jako věnec sonetů. Otázka devatenáctá zní: Co to znamená?

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Anna Šochová

      Jejda, netušila jsem, že to bude tak obtížné. Takže nápověda věnec vijeme tak, že spojujeme jednotlivé kousky, v tomto případě sonety… JAK?

      • Petr Pelikán

        Literárně, speciálně poeticky, tak zběhlý nejsem a gymnasijní dobu už mám (bohužel) hodně dlouho za sebou, ale na co máme encyklopedie:

        “Věnec sonetů neboli sonetový či znělkový věnec je označení pro skupinu několika tematicky i veršově spojených sonetů (většinou adresovaných jedné osobě či na jedno téma).

        U „základní“ formy věnce sonetů každý sonet věnce rozebírá stanovené téma z jiné stránky, přičemž poslední verš každého sonetu je zároveň prvním veršem sonetu následujícího a poslední verš posledního sonetu je prvním veršem prvního sonetu. Takovýto věnec sonetů se obvykle skládá ze sedmi sonetů. Typickým příkladem je věnec Corona od Johna Donna.

        Komplikovanější formou věnce sonetů je takzvaný sonnet redoublé (také hrdinský věnec), u kterého je sonetů patnáct – čtrnáct sonetů je spojeno jako u „základní“ formy, patnáctý sonet (zvaný mistrovský či magistrála) je složen z prvních veršů každého sonetu (přičemž musí dávat smysl). Typickým příkladem je Věnec sonetů Jaroslava Seiferta, opěvující Prahu.”

        • Anna Šochová

          Ano, encyklopedie máme a přiznám se, když se mi Pavel pochlubil, nebyla jsem si jistá, co to stvořil. Teď vím a klaním se.
          Právě mi klekl počítač a zmizely záložky, tak budu mít zítra makačku s nastavením, vyhledáním hesel a tak podobně, abych dala další Hádání. Tudíž jsem si oddychla, že se našel odvážlivec…