Hádání páté

7

Dobře jste minule hádali, soudce Ooka žil v Japonsku. Jako malý chlapec byl adoptován bezdětným strýcem a dlouho se s novou rodinou nemohl sžít, chyběli mu sourozenci a velmi láskyplné prostředí původní rodiny. Proto prý vždycky posuzoval dětská trápení a přestupky s velkým porozuměním. Na prahu dospělosti se v bouřlivé době vypařil z nové rodiny a poflakoval se mezi spodinou, takže uměl i tajnou řeč podsvětí. Proslavil se později také tím, že zavedl registraci kapsářů. Kdo chtěl krást, musel vyfasovat ceduli jako hrom, kde bylo napsáno, co je zač. Kdo nebyl registrovaný a kradl by, přišel by o krk. A tak naráz uťal zlodějnu v Edu. A ten šógun, kterého zabásl i s partou zlaté mládeže? Obvinil ho z podvodu, že se vydává za prince, protože syn tak moudrého a ctěného vládce by přece nevyváděl na svatém místě a ctil zákony. Když mladíkovi vychladla hlava, pochopil a zaplatil pokutu za to, že se vydává za jinou osobu…

Nyní nás čeká hádání páté. Sice se vrátíme do Čech, ale řeč bude o jednom našem cestovateli, který zbrázdil Evropu, Svatou zemi i Egypt. Jeho přítelem a později švagrem byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Nejde mi o jméno, Heřmana Černína z Chudenic byste asi z paměti tak snadno nevylovili.

Heřman byl ve čtrnácti víceméně obrán příbuzenstvem a dal se na vojenskou dráhu. Zažil i zajetí a snad tehdy se rozhodl nebýt už chudý. Nakonec sloužil třem habsburským císařům a to dobře. Oženil se výhodně s vdovou, poté pomohl zachránit dalším sňatkem majetek pro děti Kryštofa Haranta (po popravě na Staroměstském náměstí, kde skončil i jeho bratr Diviš) a do třetice si vzal o třicet roků mladší paní, ale zemřel bezdětný. Ale co naplat, musíme uznat, že dostál svému životnímu snu, byl nechutně bohat!

Protože v časech stavovského povstání zůstal věrný císaři a katolické víře, shraboval konfiskovaná panství všude možně a z jeho hrabivosti šla na všechny malé rody doslova hrůza. Včetně zdejší rozvětvené rodiny Zedwitzů, protože shrábnul i Nejdek. Byl tak lakomý a hrubý, že když někdy před sedmdesátkou na diplomatické cestě k tureckému sultánovi onemocněl, všechno služebnictvo s doprovodem uteklo. Leč Heřman se polomrtvý do Cařihradu dostal a když ještě udělal výhodný handl s koňmi, ihned se uzdravil úplně. Ovšem doprovod a služebnictvo spokojení nebyli, protože s jejich platy velmi, velmi šetřil.

Také si psal poznámky z cest, ale historici z nich moc nadšení nejsou, protože zápisky nevzdělaného vojáka pro ně nejsou nic moc. Když srovnají popisy některých míst od různých autorů, Heřman beznadějně propadá. Cestopis nedokončil a ještě opisoval z jiného – ale ve své češtině, i s opsanými chybami, spisek vydal. Přesto měl ten člověk jeden docela překvapivý rys, stránku osobnosti, která dodnes udivuje všechny, kdo se zaobírali jeho čichem na obchod a bezohledné dosahování zisku.

Otázka tedy zní: Tipněte si, čím hamižný Heřman udivoval tehdy stejně jako dnes  🙂

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Jolana J

      Asi nemyslíte fakt, že byl prvním Čechem, co ochutnal kávu? :)) vím jen, že byl genialni financník, spekulant… Miloval manželky, ony jeho. Deník psal v jazyku země kde byl.. Poslední, co si pamatuju – silák ‘k neutahání’ 😀

      • Anna Šochová

        Zrovna ten fakt nebyl složkou jeho osobnosti, ale… Nojo, Bingo! Všechny dodnes udivují láskyplné dopisy, které si vyměňoval s manželkami. Jenom ta hamižnost a lakota se tam objevovala v drobných výtkách 😀

        Zdá se, že ostře odděloval nejsoukromější zázemí od toho, jakým musel být v tvrdé době navenek. Ono bylo správné, že ženy ctily své muže atd., takže se nikdo tehdy nepodivoval – a ony to také nikdy nevykřikovaly, ale že i o třicet let mladší manželka s ním byla šťastná nebo vdova po (pro Heřmana) nedostižném, vzdělaném a oblíbeném Kryštofovi, to je už hodně co říct.

        • Jolana J

          😀 a já myslela, že ‘zajímaví’ byla jeho vitalita. Ještě po sedmdesátce vydržel na koni celý den. U manželky – zvl. poslední mě spíš zaujalo, jak ji pomohl se vzděláváním – ve správě i pràvu, takže ho i zastupovala. V muzeu v Chebu o něm mají taky zmínku :)) Kdyby žil dnes – ve Forbesu by měl prvních dvacet míst 😀

          • Anna Šochová

            Já to vztáhla také k minulému tématu o svatbách a manželství. Jinak klobouk dolů před vašimi znalostmi!

            • Jolana J

              Tak to mi nedošlo :)) Díky za pochvalu , rovnou přiznávám, že Náhoda. Zkoukla jsem znova Z Čech až… A Černín je v ekonomii zmiňován – pro svůj čuch a předvídavost..že byl příbuzný Kryštofa mi vypadlo. Njn- já tak ty volovinky – moc lidí, co ožulilo císaře nebylo

    • 747

      Já si zasejc počkám. Tydlecty věci jdou úplně mimo mně.

      • Anna Šochová

        Už je zodpovězeno – Jolana to fofrem měla 🙂