Mezitexty

9

Říkadla

B
V Přibyslavi na bylinách
býk z Bydžova znaven dřímá.
To jsou ale obyčeje!
Však se mu kobyla směje,
že prý nemá byt.
Má snad tento dobytek
z babyky mít příbytek?
Že je obyvatel bystrý,
v chlévě bez nábytku bydlí,
tak jak to má být.

L
Kolem mlýna plynou lyže,
slyším vzlykat vodníka.
Lysým lýtkem blýská v leže
a pelyněk polyká.
Plytká voda u Volyně
vlysem z lýka v plyši slyne.

M
Myslíš, že my mýlíme se,
když hledáme v Litomyšli mys?
Hmyz je na mýtině v lese,
dmýchám chmýří na umytou myš.
Mykám vlnu u Kamýka,
kde se sumýš nachomýtá.
Strážce mýto zamyká,
hlemýžď myrtu usmýkal.

P
Spytihněv zpytuje svědomí,
pýchou se pysky mu pýří.
V Chropyni netopýr za domy
pyká za pytlem pýří.
Slepýše drtí kopyta
koně, co zvolna klopýtá
rosou se třpytícím pýrem.

S
Sytý syn sypal syslu
syrový sýr na usychající kmen.
Syčící sýček sýkoře sykl:
„Syrý a sychravý nastává den.“

V
Vyžle žvýká vyzu z výhně
a pak vyje v povyku.
Zvyklé nechovat se zdárně,
výská bez všech cavyků.
Vyká mně: „Vy, vysoký pane,
chcete vydru zahlédnout?
To musíte do Výtoně,
do Vyškova nechce plout.
K výru, kterého jste spatřil
předpona vy – sotva patří.“

Z
Na letišti v Ruzyni
Ozývá se jazyk hostů.
Brzy budou prázdniny.

Jednou větou

B
Pod babykou na bylinách obyčejně byl bystrý býk z Bydžova a Zbyňkova přibyslavská kobyla.

L
Volyňský mlynář, jenž slyne blýskavým lysým lýtkem, plýtvá vzlyky, polyká pelyněk a plynule slýchá o plytkém plyšovém vlysu a lyžích z lýka.

M
My z kamýckého mysu mylně myslíme, že zahmyzená myš smýká nachomýtnuvšího se hlemýždě mýtinou k mýtu u Litomyšle, odemyká a dmýchá mykané chmýří na umytého sumýše.

P
Spytihněv z Chropyně pykavě pýří pyšný pysk a s pytlem pylového pýří klopýtá na třpytivých kopytech pýrem k Pyšelům zpytovat slepýše a pyj netopýra.

S
Sýček ze Sychrova syčel syslu, že sytý syn sypal sýkorám usychající syrový sýr.

V
Vyškovské vyžle zvyklé vykat vysokému výtoňskému výru žvýká vydře vyzu z výhně a bez cavyků výská, vyje a jako vy povykuje o předponách vy- a vý-.

Z
U Ruzyně brzy jazyk nazývám.

Tyto hrátky s vyjmenovanými slovy jsou citovány z maličké sbírky Mezitexty, vydané v roce 1999 nakladatelstvím Straky na vrbě.
Rád si dělal legraci z „vážných“ věcí i sám ze sebe, miloval náš jazyk a uměl si hrát. Inspiroval mne k osmnáctému Hádání o věnci sonetů. Citlivý, vnímavý člověk, který však uměl šlehnout ironií i sarkasmem.
Pavel Weigel zemřel v noci 30. listopadu ve věku pouhých 73 let.

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Miluji hrátky se slovy!

      • Anna Šochová

        Věděla jsem, že právě Vás tohle nevážné pohrávání si zaujme. Pavel psal leccos, ale tohle, myslím, je dost neznámý důkaz láskyplného pošťuchování, hry s jazykem, který miloval.
        Ještě dodám, že mám od Pavla ústní souhlas k využívání jeho textů v rámci osvěty a potěšení každého, kdo jim naslouchá.

        • 747

          JJ, je jasné, že ty roky mně už dobře znáte.
          Tak to se moc těším na další textové chuťovky. 🙂

          • Anna Šochová

            Tak to Vás odměním a potěším do třetice:
            Povídka. (Pavel Weigel)
            Zbyněk z Bydžova bystře natrhal kobyle a býku bylinu, ne však babyku, jak bývá obyčejem obyvatel města Přibyslav.
            Obě němé tváře slynou blyskem lysých lýtek od pout z lýka. Pásl je u mlýna a vzlykal plytkým pláčem, protože nesměl na lyže a musel polykat pelyněk. Z oka mu teď plynule splývá slza.
            Mýlil se ve své snaze zamykat mýto na usmýčené mýtině, kde se nachomýtla myš, hlemýžď a také hmyz. Postrádal tu však myrtu a umytého sumýše. Ve svetru z mykaného úpletu dmýchal chmýří a stejně jako my myslel na mys u Litomyšle.
            Posléze ohrnul pysk a se třpytem v pohledu zpytoval, zda má klopýtat pýrem s pytlem pýří do Chropyně. V Pyšelích našel slepýše a dal ho netopýru, za což bude pykat. Rázem pozbude své pýchy, až dostane kopytem od Spytihněva. Ten setřásl pyl a teď se pýří.
            Jednoho syrého sychravého dne syčel na sytého syna, jenž sypal sýkorám syrový sýr. Snědl ho však sýček, syslu zanechal jen usychající kousek.
            Vysoký muž z Výtoně, kterému vykám, bez cavyků výskal, vyl a vůbec dělal povyk. Nevěděl, zda ve slově vyžle má napsat předponu vy-. Venku žhnula výheň, výr odlétl do Vyškova a vydra žvýkala vyzu. Vy tento zvyk snad nemáte.
            Třebaže je ještě brzy, půjdu do Ruzyně a tam se budu ozývat tak dlouho, dokud budu vládnout jazykem. Jen tak dokážu sepsat všechna vyňatá slova do tohoto textu.

            • 747

              Ááách! Ten člověk je prostě geniální! Neuvěřitelně kompaktní myšlení.

            • Anna Šochová

              Byl, Éro, byl. Tohle je totiž nekrolog 🙁

            • 747

              Já vím, jenže u těch lidí, jejichž myšlenky žijí dál se jaksi použití minulého času vzpírám.

            • Anna Šochová

              Pořád s ním mluvím, nepodařilo se mi ho v nemocnici navštívit, už dal zákaz. Taky pro mne žije dál, i kvůli osobním věcem.

    • Moc hezké. Tohle hraní se slovy ukazuje jak je čeština bohatý jazyk. A navíc je to fakt hezké.