Můj fantastický festival…

22

… Je fantastický nejen proto, že se jmenuje Festival fantazie. Nebo že se koná už po dvacáté a nejmíň posledních deset roků má tisíce návštěvníků. Nebo že se o něm opatrně mlčí všude, kde se vypisují velké letní akce – myslím, že by se aspoň trochu mělo o takové události psát i bez reklamních poplatků.

Proč je tedy fantastický? Protože na začátku byl spolek nadšenců pro fantastiku, který pořádal v Chotěboři nejdřív Avalcony. Většina lidí už ví, aspoň díky Big Bang Theory, že se setkání lidí, milujících scifi, horor a fantasy, nazývají cony. V češtině to slovo také není marné, protože se koná kde co. Na jakémkoliv conu.

Lidé, co pamatují doby, kdy každý četl všechno, od beletrie, detektivky po fantastiku, sami leccos napsali nebo recenzovali, kriticky rozcupovali a ke všemu se zapojili do pořádání klubových večerů a conů, se nazývají dinosaury. Ostatní jsme fanové. Dokonce existují dva dinosauři (ale možná už jeden), co se zúčastnili všech parconů. Je to vlado Ríša z XB-1 a Ondřej Neff z Neviditelného psa. Parcony jsou celostátní setkání, skutečně velký a obsáhlý con, nazvané podle prvního, kdysi dávno uspořádaného v Pardubicích. Stále jsou československé. Jsme jedné krve a národnost je nám fuk.

Pamatuji sice mladší časy, ale ještě jsem zažila parcony, odehrávající se o prázdninách ve ztichlé škole. Dokud prapor parconů nezvedla Chotěboř a nespojila svůj Avalcon a dokonce i Eurocon do dlouhých a přitom krátkých deseti až dvanácti prvních prázdninových dní. Věřte, že výprava sem je odskokem do jiných sfér. Ba i piva Chotěbor nebo Rychtář jsou občas dobře pitelné (nebojte se, mají tu i jiné značky).

Léta jdou a mladí nadšenci založili rodiny a jejich protějšky jsou občas “normální”, naopak naprosto mladí jedincové objevili počítačové a stolní hry a potřebují dospělý doprovod. Tudíž se z FF stalo také místo pro rodinnou dovolenou. Kdo nehoví populárně naučným nebo zábavným přednáškám, může se courat po okolí, krásným údolím řeky Doubravky nebo prostě vyrážet kamkoliv do okolí. Nebo posedět u výborných grilovaných dobrot, u zmíněného piva, zmrzliny, zapařit na zde (na lidech) testovaných nových hrách, zablbnout si, třeba zkusit lukostřelbu a podobně.

Co takový svět fantazie nabízí? Když jsem zase letos dopočítala tisícovky letošních pořadů, vykašlala jsem se na to, už mi přecházely oči. Patnáct set jich tak bude. Vlastně v tuto chvíli, kdy vyjde článek, už jich pár desítek ubylo, FF začal 1.7. Průměrně jeden pořad bývá tak na 45 minut, k tomu filmy, často velice čerstvé. Bývají tu hosté z řad herců (letos dva zahraniční z Hvězdné brány- Atlantis), výtvarníci, spisovatelé čeští i zahraniční. Většinu hostů pravidelně prošvihnu, ale kolegy psavé zvládnu, protože se v sobotu dopoledne pravidelně koná Slet spisovatelů ve velkém sále. Jednou už nás natáčela i televize, heč. To zrovna vycházelo Mycelium V. Klímové.

Jsou tam také Marťani? Mno, těch moc neuvidíte. Zato vojáky z Hvězdných válek, rytíře Jedi, posádky ze Star Treku, čarodějnice, lepé děvy, víly, zbrojnoše, gothiky, dívky s kočičími oušky, pány s poníkovským ohonem a hřívou (animáků My little Pony se chopili urostlí muži kolem 30+ a nádherně se baví), postavy z japonských anime filmů, lidi ověšené součástkami strojů, tu a tam nějakého hobita nebo Gandalfa, mžourající pařany PC her a nás pár taky ještě jakžtakž normálních. Hm, když nám jeden pekelný tatér ukazoval video s různým řezáním do kůže, vylepšováním penisu a tak podobně, marně čekal ochání. Poněkud ho otrávilo, že nenápadné, usedlé ženské publikum zaujatě, bez hnusu a omdlévání probíralo technické aspekty a funkce. Většinou se tu setkávají lidi přemýšliví, případně různě mimoňští, neboť dost vynikají ve svém okolí. Tady se cítí dobře.

Do fantazie totiž patří naprosto všechno, od večerníčkových seriálů, detektivky, hudba, technologie současné i budoucí, amatérské filmy, sport venku na vzduchu, turnaje všech typů her, orientální zvyky a móda, výstavy – a tři moje přednášky, abych se tam jen tak nepoflakovala. Většinou tu posedávám a vychutnávám si onu báječnou vymoženost, že se u stolu střídají lidé, povídáme si, aniž bychom se extra znali. Tady se nikdo “slavný” nepovyšuje, jsme jedna banda, víceméně. Hlavně mladí tím bývají oslněni asi jako já na prvních conech, kdy jsem tlachala a potom si všimla, že tohle je úžasně slavná paní a tamto sakra slavnej pán, tenhle vědec a tamto velvyslanec. Třeba. Někdy u piva, kafe a limči a jiného pokračují diskuze o přednášeném tématu. Ke mně se hlásí i lidé, kteří se o nějakém svém uzlíku na životě poradili před rokem a ještě předtím a hlásí výsledky, což je ohromně příjemné. Zkrátka, jak už věděly moje děti, najdete mne na baru. Se mnou spoustu dalších, snad i s Honzou Kantůrkem – ten ovšem bývá u grilu, kde se smí (smělo) kouřit.

Jak už to bývá, lidi mi po návratu nevěří, že je něco takového možné. Ke všemu proti spoustě jiných dovolených dost laciné (zvýhodněné předplacené vstupné jste už taky prošvihli a noclehů moc nezbývá, ale třeba na spacáky nebo vojenské postele ve třídě se jistě dostat lze). Pokud i vám připadá tohle líčení nadnesené, s tím už moc nenadělám. A tak se jen pochlubím, že jsem tu kdysi za jedno odpoledne získala kolem 150 respondentů do ankety, jak se lidi dívají na schopnost seniorů nakládat se svými penězi. Já sice přísahala panu docentovi na statistiku, že na žádnou nesáhnu, ale tady bylo tolik  “civilistů”, že jsem neodolala. Naštěstí si při státnicích na můj slib nevzpomněl. Na Festivalu fantazie je prostě možné leccos.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • Sendyman, jinak Pavel Machata.

      Ješiš! Jednou jste mi dala svoji kníšku, takovou malou. Neříkám, dobře se to četlo a bylo to zajímací. Ale nedočetl jsem. Přestal jsem se orientovat. Vy popouštíte uzdu fantazii na plný pecky, já jsem “přízemní”.
      Vycházím z toho, co tady na Zemi… U Vás si nejsem jistej, jestli na Zemi, nebo úplně jinde a v jiným čase…

      • Anna Šochová

        Nojo, začátky… Musím myslet na to, abych nekašlala na čtenáře, ale přitom nesmím být ukecaná. Což jsou rovnou dva okruhy cílových skupin. těžko prokličkovat, ale když už vycházím i v mainstreamu, tedy běžné beletrii, asi to jde.

        • Sendyman, jinak Pavel Machata.

          Já jsem takovej jednodušší čelověk. Na mě se musí pomalu! 😀
          Vycházím z toho, co znám. Umím si představit, že budou lepší telefony, auta, lítadla a tak, že budeme žít na Marsu…
          A Vy do toho narvete skoro neandrtálce, vyzbrojený mečema, ale mající zároveň lítadla!
          Ne! Jsem staromilec, sci-fi beru, ale fantasy mi uniká! :-DDD

          • Anna Šochová

            Aha, takže Ochránce rodu. To JE (taky) scifi -Modrovlasí jsou trosečníci-emzáci v dané lokalitě, oficiálně jakoby nedají z rukou technologie, ale ve skutečnosti místní orientálce podplácejí. Všichni lžou a předstírají, jsou rasisti a vrahouni – a hrdina je jenom o chlup lepší. Odehrávat se to může i na Zemi, blbost a mocichtivost jsou věrní společníci humanoidů.
            Náhodou jsem hrdá na svůj tamější vynález, paměťové tavení. Ono to jednou půjde, jenom ta radiace bude děsná.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              No jo, ale počítejte s tím, že jsem totálně blbej: kdo jsou emzáci?
              A co to, kujva, je, ti Modrovlasí? Děje se to před Velkým Třeskem, nebo po ňom?
              A jestli vůbec na týhle Planetě?
              :-DDD

            • Anna Šochová

              MZ – mimozemšťané Měli modré vlasy a museli to maskovat. Asi jste tu knížku už zahodil 😉 Museli žít vedle kultury, odpovídající starověkému až středověkému Orientu bez islámu. Anebo jsem Vám dala Vládce močálu? To je tak 10-12. století na pomezí Francie a Německa. A fantasy, ale tam se fakt nelítá.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Tam se lítalo. Měli to některý z nich někde schovaný, po předchozích generacích, či co, jak říkám, šlo to mimo mě..

              Nezahodil. Bohužel, při stěhování se někam ztratila…

            • Anna Šochová

              taky jste měl tehdy plnou hlavu jiných starostí, to chtělo spíš drsnou střílečku.

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              Jo, máte recht. To chtělo. A do živýho cíle! :-DDD
              Ale ta kníška mě mrzí….

    • Jolana J

      tak my letos – taky ne. Chtěla jsem tu Matiku a Hry .. že jako ukecám na místě. Pak někde zjistil, že lidi v kostýmech by potkal – a to je konečná :(( Příjemnou zábavu závidím (kecám – PŘEJU).

      • Sendyman, jinak Pavel Machata.

        To je taková myšlénková pokroucenina, todlencto. ZÁVIST není špatná vlastnost, žene lidi kupředu. Bez ní bysme byli snad eště v jeskyních, nebo kde.
        Závidím spoustě lidem a hrdě se k tomu hlásím.
        NEPŘEJÍCNOST je sviňa. Teprve ta vám vrazí hřebík do ruky, abyste vobjela sousedovo nový a krásný auto… 🙂

        • Jolana J

          podle mýho – jestli táhne dopředu někoho jenom závist – je to špatně. Jsou i lidi, co druhým prostě “nepřejou” z principu – sami přitom mají dost, ale proč by na tom někdo měl být stejně?

          • Sendyman, jinak Pavel Machata.

            Já to beru takhle: (a nadsázka tam je, vo tom žádná) koukni, ten zmjd vodvedle má nový auto, sekačku a tak. Začnu závidět. Ale tak něco udělám pro to, abych měl taky.
            (A lepčí, zmjde!) :-DDD

            • Jolana J

              … propíchnu gumy …

            • Sendyman, jinak Pavel Machata.

              No totok…

      • Anna Šochová

        Připiju si na Vás něčím dobrým. On i Chotěbor dvanáctka je v některých hospodách pitelný. 😉

        • Sendyman, jinak Pavel Machata.

          Sakja! Vy jste zase na tom fesťáku v Chotěboři, že jo?
          Nepřestanu litovat, že jsem tu chalupu prodal, je tam krásně a mohli jsme zajít najedno…

          • Anna Šochová

            teprve budu. Vždyť jsem taky potřebovala ještě napsat a poslat další články…

    • OW

      Včera jsem na Vás intenzivně celý den myslela. V Chotěboři si snadno vsugerujete, že jste na Venuši a klepete kosu. Ovšem na Helfštýne to byl středověk tfujtajblovsky zhavej. Chudaci koně, chudaci husiti, chudaci rytíři. Hospodskej zavaril pipu od kofoly a udělal si puchejr od otvírání mineralek. Pivo se nedalo, to by byla rychlá smrt.

      • Anna Šochová

        Tak to sféry bezvadně fungujou. Taky jsem na Vás myslela. Teprve se chystám a už mám stranou něco málo, protože Vaším směrem se časem taky pojede 🙂 Teď o víkendu ne, ale pravděpodobně během léta později ano.

        • OW

          Jsem vedra hotová. Včera jsem už musela snupat ventolin, protože predkolapsovy stav. Nikoli z dehydratace či odsoleni. Byla jsem vybavena. Dneska jsem zrána zase chystala Svini. Taky je jí hic. Šla si hupsnout do kdysi okrasného rybníčku a zlehka prevorat průjezd. Ach jo. Čekám na večerní ochlazení, abych ještě uklidnila a znovu zprovoznila ten průjezd. Od svítání, a to jsem to chtěla mít dneska pod střechou, alespoň v tom průjezdu, když už ne na seníku, než dojdou privalaky z horka, musim one woman show ještě tak osm až deset fůr. Se z toho asi…
          Tak je fajn, že tento víkend nedojedete. Bych byla protivna z uondani a tak podobně lidský servane pochopitelně….

          • Anna Šochová

            My bychom byli orvaní taky…