Narozeniny

7

Už byly šestasedmdesáté. Ano, řeč je o “božském Kájovi”, který stále pracuje a zpívá, co to dá. Pro mne dost neuvěřitelné. Přečetla jsem si o něm během let kde co bylo, neboť jsem jako malá a mladá patřila k jeho velkým fanynkám. Dnes nijak netrojčím, ani jsem vyloženě nebláznila, nicméně mi zmínka o něm rychle vybavuje jednu vzpomínku  za druhou.

Mezi ty nejstarší patří výjevy z družiny. Konkrétně družina III. ZDŠ v Kadani, druhá půlka let šedesátých, nižší stupeň. Mezi děvčaty se vyhranily dva těžce znepřátelené tábory. Neckařky a Matuškovky, jenže já nepatřila nikam, byla jsem tehdy jediná Gottovka. Tudíž jsem se neprala, nebyla jsem bita, tyto drsné časy přišly až po opadnutí fandovské vlny.

Minuly mne první klipy typu Zdvořilý Woody, užívala jsem si hlavně “Dám dělovou ránu” a “Lady Karneval”, ačkoliv mi nešly moc pod fousy. Text mne rozčiloval, protože jsem nerozuměla tomu, proč by bylo nutné dobývat se dělem k milé nebo sloužit  pánovi, co tančí s dotyčnou Lady. V naší (tehdejší) době. Ale zpíval hezky, to ano.

Co jsem vyloženě protrpěla, byl film na téma “Švanda dudák”. Přesněji druhou část, kdy byl Švanda pohlcen a vycucáván zkaženým kapitalismem. Až po letech jsem se dozvěděla souvislosti, tedy že můj oblíbenec chtěl zůstat v normálnější části světa, v NSR byl hvězda. A tohle bylo jedno ze šidítek, co mu podstrčili.

Tak šel čas a různé drby, dokonce z okolí matek jeho dětí, ať už skutečných nebo určených. Prý prohrál několik pří o určení otcovství, protože holt bylo výhodné, aby děti měly otce a výživné a on měl peněz dost. Tam, kde se k děcku hlásil, zase byl docela fajn, ale věděl houby o běžných výdajích a potřebách rodiny. A hrdá matka ho nechtěla zatěžovat… V Praze se zná každý s každým.

Zkrátka a dobře jsem o něm slýchala leccos, ale profesionalita a zpěv byly hlavní. Já neposlouchala Rádio Luxemburg, maximálně Hvězdu a ne pořád. Vždycky  jsem měla ráda klid a ticho. Takže i ty zahraniční hity, které zpíval, pro mne byly důležité. Koncerty jsem sledovala skoro bez dechu. Nemyslete ale, že bych toužila být mezi těmi, kterým věnuje svou osobní přízeň. V téhle sféře jsem si byla vědoma hodnotových rozdílů a za takovou “romantiku” nebo zářez jsem opravdu nestála.

A znovu jsem byla osamělá, alespoň ve svém okolí. Fandit Gottovi byla pro mé vrstevnice dost nuda, na to se po dvacítce víc hodila starší generace. Přesto jsem se k poslechu ráda vracela, i když jsem si začala více všímat dalších. Hodně udělaly jejich živé koncerty a také to, že mnohé hvězdy měly děti a já byla v týmu, který se o ně tu a tam staral. Rychle se naučíte chovat se normálněji, než třeba omdlít štěstím. Ono stačí pozdravit a respektovat soukromí – i když občas někdo hvězdný znejistí, že je berete jako kohokoliv jiného.

Roky jdou a s tím, jak Mistr stárne (nebo zraje až bůhvíkam), připomíná mi dalším a dalším narozeninovým číslem, jak daleko jsou ty časy, na které se vlastně stále cítím. Svým narozeninám věřit nemusím, ale ty jeho, ty jsou už zatraceně důrazné a průkazné. Páni, kam až jsme se dostali? Co všechno jeho písně na mé cestě lemovaly… Ve zkratce se mi to promítne a vlastně jsem zároveň spokojená, že s nadhledem a v dobrém. Dalšího opáčka se tudíž nijak nebojím ani se mu nebráním.

Mistře, dopřejte mi jich, prosím, ještě hezkou řádku – třeba proto, abych někdy zavzpomínala u vnoučat. A na ty se teprve zadělává 🙂 Hodně zdraví a pohody!


Náhledový obrázek článku By David Sedlecký (Own work) CC BY-SA 4.0 http://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0 , via Wikimedia Commons

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Jo, božský Kája! Moje máti ho miluje, nebo teda ráda poslouchá. Mně nevadí a spoustu těch jeho hitůvek mám spojených, stejně jako Vy, s nějakou etapou života, s nějakým místem, člověkem nebo prožitkem. Díky Bohu i Bohu za to!

    • Jolana J

      Mam to stejne – jeho technika zpěvu a hlas – Boží :))

    • V mládí jsem Gotta poslouchal, veřejně to přiznával a byl pak někdy za bukvici. Dnes ho někdy slyším hrát v autech těch, co mě tehdy odsuzovali. Nevím, ale Božský Kája je tak nějak nadčasový. A líbí se mi pořád.

      • Anna Šochová

        Jednou měl na koncertě barevné ponožky, což u nás nebylo ani k mání, a proto se hned rozneslo a tím i argumentovalo právě tohle. navíc býval uhlazený a pečoval o zevnějšek tak stabilně, že byl snad jediný “ulízaný” mezi rozevlátými. S tou neatletickou postavou… Prostě zvláštní, pro někoho.

        • Pavel Machata

          Jsem ho kdysi slyšel vyprávět, jak měl koncert v Lucerně a vypadla aparatura. Tak to rval hlasem (ostatně, nějaký to školeníčko od Karenina měl 🙂 ), nezabalil to, jel dál a koncert dokončil.
          A pak prej přišel k autu a tam měl na kastli vyryto: “Kup si Stopangin, vole!”.
          To mi přijde smutný.

    • Pavel Machata

      Fakt nejsem příznivec “Káji”. Mám jiný “pochutiny”, Pink Floyd a “Sweet Sixties” (poměrně široká skupina) a jak se zdá, vyprofilovala se i muzika “Vietnam War” – to mi přijde trochu blbý, protože je prostou součástí těch šedesátek. Ale dobře, vybrali to za mě a zvlášť tahle muzika se mi líbí, i když nic kloudnýho okolo mi není cizí. Mám rád i dobrou country, třeba.
      Ale Káju ctím. Je to profík. Jednak neodmyslitelně patří do těch šedesátek (nejsem amerikanožrout, beru to komplexně, takže i domácí scéna je mi z tý doby a tak trochu okolo nejmilejší).
      A i z těch jeho novějších (sakja, už jsem stařec! Pod pojmem “novějších” myslím něco od sedumdesátek do teďka! :-DDD ), se mi některý kousky vysloveně líběj.
      Čistě pragmaticky – je dobrej. To bezesporu a smekám pomyslnej klobouk.
      Rozhodně neurazí.
      Mě ne.

    • Pavel Machata

      A jen tak, mezi řečí, napojil bych na svůj předchozí příspěvek do pokecu.
      Petra Nováka asi máme rádi skoro všichni, každej zná nějakej jeho kousek, těžko soudit, kterej nejvíc.
      A já se ptám: Kolik lidí zná Krásku a zvíře? V tý době to byl (asi 70. léta) POČIN. Podobnej “projekt”, jako dělali Floydi, příběh vod začátku LP do konce, akorát v podstatně skromnějších podmínkách.
      Nehrajou to, parchanti, podle mýho v podstatě upadlo v zapomnění. Přitom krásná muzika, prověřená storka… A ten nádhernej hlas (krom Nováka) Věry Mazánkový.
      Já to mám na vošoupaný černý LP i v MP3 a občas si to dávám. Nádhera. Kdo neznáte, doporučuju.
      https://www.youtube.com/watch?v=3Emx84jb50w

      Navzdory Kájovi. Ale to ne, to já se jen snažím předvést, jak jsem adaptabilní! 😀

      No, a potom Planetárium! Vašek Neckář!