Tento týden čteme…

9

Omlouváme se. Doba vyhrazená ke čtení knihy online již vypršela.

Děkujeme za pochopení.

Magazín abeceda si klade za úkol umožnit publikovat i neznámým autorům. Chceme být prostorem pro ty, kteří jsou slyšet až na konci.
Reklama
  • Za mě – super. Tohle by si měly číst kravky co dělají všechno z pytlíku a vrchol jejich kulinářského umění jsou špagety polité kečupem a posypané eidamem.

    • Anna Šochová

      Ony nečtou. Jsou to písmenka a není to na tom jejich spešl super fóru. Až to některá opíševylepší a vyvěsí…

      • Tak jsem našel něco málo pro chuť. Doporučuji nečíst po jídle a nebo před jídlem. A vím, že je to ode mě sadistická zrůdnost, dávat sem ten odkaz. Ale nešť. Dobrou chuť: http://tinyurl.com/mw4gp2y

        • Anna Šochová

          Kam se hrabou knedle, obalované a smažené jako řízek! 😀 Internet jen množí to, co tu kvetlo dávno. Úplně mi vyskočil před očima docent, rudý jako rak, když mamina bránila jídelníček svého tříměsíčního dítěte při příjmu (těžké břišní potíže) “On má tu rajskou tak rád, že slupne i dva knedlíky a chce přidat, ale to už by bylo moc, je malinkej…”

          • Cože? To si musíte dělat srandu. Todle mezi náma žije? Ale ono mě to zase tak moc nepřekvapuje.
            Jinak doporučuji z výše zobrazené knihy zkusit následující:
            str. 16 Karbonátky z hovězího masa (lůj jsem nahradil vepř. sádlem) udělat i omáčku, zredukovat a přidat pečené brambory
            str 56 je rozhodně zajímavý kávový nákyp
            str 61 přináší mé oblíbené zelníky, které doma děláme. Doporčuju i recepty na bramborové pokrmy, které začínají na str. 63.
            Ta kuchařka je dokonalá sbírka klasických receptů, nenáročných a skutečně chutných. Přes víkend jsem z ní zkoušel s kamarádem nějaké recepty. Občas se tak setkáváme a střídavě si navzájem vaříme. Jen muži, ženský krafou vedle aby nepřekážely. A kámoš to hodnotil velice dobře. Jako president jedné mezinárodní firmy je každou chvíli jinde a o to víc se mi to líbilo. “Biftek posypanej lanýžema si mužeš dát v každý prdeli. Ale dobrý poctivý český jídlo ne. Ale právě na něj ty svý český tlamy máme od přírody udělaný.” Co dodat.

          • Anna Šochová

            Teď moc nevařím, jsme většiinou dva a muž mi řekne: to je dobrý, to už nevař, já bych to furt jed´. Tak spíš dělám zeleninové blivajzy – ehm, jídla, ale pak se tajně dotáhne třeba kusem salámu, protože nebyl rovně zakrojenej a smutně na něj v lednici koukal… No nic. Pořád mám v sobě letošní drsnou zkušenost s jistou redaktorkou, co pomlouvala Přemka Podlahu – fakt milý nekrolog – a uvedla tam “ve srandě” moje jméno jakožto autorky skutečného hnusu, co musí být děsný už jen proto, že je to “kudlaná omáčka”. Prý jsem nepochoipila, že to byl žertovný článek. A že slovo “kudlaná” evokuje cosi nadmírně odporného – copak to nechápu?! Pokud je bez souhlasu někde moje jméno uváděné, navíc nelichotivě, vtip nechápu. Ale vařím to dál, tam na množství tak nezáleží. On na to stejně furt někdo chodí… Levné rodinné jídlo, babička byla vyhlášená kuchařka, dělám to na dva dny ve velkém hrnci. Tedy už nikoliv 6-8 litrů, sotva půlku. No a ona si pod slovem “kudlaná” představovala jakési odpornosti, zatímco mezi staršími ženami se kudláním běžně rozumělo vmíchání. Když jsem se ohradila, podala mi tohle vysvětlení, pak že to tedy zadá kamarádce, jestli to je k jídlu – a už se mi (radši?) neozvala. Blbé je, že jsem tehdy tohle jídlo dala do malého sešitu kuchařky. Teď se ke mně sbíhají spousty dalších, i od téhle autorky něco mám, hodně prvorepublikových různých… Čas ale není.
            Ano, česká jídla mají hodně co do sebe – jeden internetový známý třeba slavil úspěch s bramborovým salátem v Libanonu. Také jsem byla varovaná, že knedlíky se jen tak někde udělat nedají. Například ve Španělsku ne. Ale to už je jiná pohádka.
            Jo a děti hrozně milujou pivo, už od těch tří měsíců – a jsou rodičové, co jim to s chutí dají, aby byla sranda. Viděla jsem ročního vylohnit čtvrt litru… takže ano, vyskytujou se různé lidičkové.

          • Pan choť má mé sympatie. Jako žena prostě nemůžete pochopit náš mužský smysl pro pořádek. Každý salám musí být zarovnán, klobásy musí být ve spíži zavěšeny v sudém počtu (nebo v lichém, dle potřeby) a pokud nakrojíte kus uzeného tak je třeba z hygienických důvodů ten nakrojený kus urychleně spotřebovat.
            Jo a zelenina vydrží neomezeně dlouho.

            Ale konec srandy. Přiznávám, že výraz “kudlaná” neznám. U nás se používá spíš výraz “zakvedlat” takže by asi byla “zakvedlaná.” A jak že je ten recept?

          • Anna Šochová

            🙂 Ano, tyto zcela mužské přístupy jsou mým skvělým zdrojem stížností na chotě, protože jinak bych v ženském kolektivu neuspěla, když se chlapi drbou. A úkaz je to velmi rozšířený, takže se možná dopouštím i dobrého posunu směrem k nadhledu a žertování.
            Kudlaná je v kuchařkami definováno “aha, takže kulajda bez hub”. Ta se ale přece jenom vyvrbí chuťově odlišně, mám dojem.
            Takže: na másle se udělá jíška, zalije vroucí vodou, nahází se oloupané, nakrájené brambory, osolí. Musí se to často míchat, brambory v jíšce se rády chytají dna. V tuhle chvíli dávám dnes do hrnce jen stonky kopru, nati je škoda. Bokem si dám do misky něco kysaného od mléka. Na jemnou a delikátní chuť kysanou smetanu, když mi prochází bílý jogurt, tak ten (nebo se to kombinuje). Původně se to dělalo hlavně ze zkyslého mléka s přidáním i lžičky cukru – ale jak říkám, v téhle fázi se to dá zkombinovat, spotřebují se přebytky. každá ingredience má různou chuť, návštěvám přihazuju k jogurtu (půl kila) kys. smetanu vždycky (a můžou se nacpat k prasknutí), v létě klidně jen jogurt… Vmíchá se koprová nať a jedno vejce, podle hustoty hmoty v hrnci i lžička nebo víc hl.mouky. Mírně osolit. Když brambory rozmáčknete o stěnu hrnce, vlije se směs z misky do hrnce, je jí ke 4l omáčky kolem 3/4 litru, nechá probublat, odstaví. A ochutná, případně dosolí nebo ať si to dotyčný ochutí sám. My solíme dost málo. Druhý den je hustší, tak pozor na připálení při ohřevu.
            Nať používám čerstvou, mrazím si ji. Kopr milujeme, nakládaný už ale není vhodný pro malé děti a mně osobně chutná jen v koprovce. Dodneška hodně vařím šetrně jak pro malé děti, jen leckam přidávám chilli 🙂 Takže když přijede dietář, jen občas odeberu porce před okořeněním.
            No a kdo ode mne ten recept má, spokojeně si ho používá, protože je na ty dva-tři dny, hlavně pánové. A ty půlkilové jogurty bývají sice nejobyčejnější, ale opravdické, což právě oni oceňují, neb jsou různě posedlí chorobami a normálně by jogurt z dálky a opatrně obešli :-).

          • Zajímavé. Něco podobného občas děláme, ale za boha si nevzpomenu jak tomu říkáme. Jinak jogurt? To doma nevydrží. Jsem kyselina na mléčné výrobky a u mlékomatu jsem pravidelně.