Cyril Horáček: Učebnice národohospodářské politiky (5/10)

0

NAPSAL Dr. CYRIL HORÁČEK,
Ř. V. PROFESSOR POLITICKÉ EKONOMIE NA ČESKÉ UNIVERSITĚ V PRAZE.

nákladem spolku českých právníků „VŠEHRD” 1912.

 


II. POLITIKA POPULAČNÍ.

I. OBYVATELSTVO PO STRÁNCE HOSPODÁŘSKÉ. – 2

Názory o prospěšnosti či neprospěšnosti většího počtu a hustoty obyvatelstva v různých dobách velmi se měnily. Celkem v dřívějších dobách až do konce 18. století převládalo mínění o absolutní prospěšnosti co největšího počtu obyvatelstva. Nejzřetelněji docházelo toto mínění výrazu zajisté v politice merkantilistické, jež se opírala o dva požadavky: hojnost obyvatelstva a jeho zámožnost. Vysvětliti se dá aspoň částečně toto kladení váhy na hustotu obyvatelstva tím, že většina zemí evropských v dřívějších dobách skutečně řídce byla zalidněna. Zejména válka 30letá způsobila ve směru tom velmi zhoubně a veliké škody vznikající z nedostatku obyvatelstva byly tedy zcela zřejmy.

Avšak obrat v názorech těch způsoben byl proslulou populační theorií Malthusovou. Tomáš Robert Malthus vydal r. 1798 spis „Essay on the principle of population”, jenž měl býti polemikou proti optimistickým názorům populačním, jak v praksi i theorii, zejména individualistických spisovatelů jako Godwina, se projevovaly. Základní myšlenkou Malthusovou jest, že pokolení lidské má schopnost i tendenci rychleji se rozmnožovati, než prostředky výživy. Aby Malthus tendenci tuto co nejvýrazněji znázornil, oděl ji ve formuli matematickou, uváděje příkladem v osadách amerických opravdu se vyskytujícím, že obyvatelstvo průběhem každé generace má způsobilost počet svůj zdvojnásobiti, tedy přibývati v řadě geometrické 1, 2, 4, 8, 16, 32, 64 atd., kdežto prostředky výživy že se rozmnožují jen v řadě arithmetické 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 atd. Následkem toho by se nutně dospělo jednou v budoucnosti, třeba ještě velmi vzdálené, k okamžiku, kdy dané prostředky pro výživu pokolení lidského by více nestačily. Avšak aby k tomuto kritickému okamžiku nedošlo, o to se stará jednak sám člověk jakožto bytost rozumová, jednak i příroda. Dle toho pak roztřiďuje Malthus překážky, jež takovému osudnému rozmnožení lidstva brání, v preventivní a repressivní. Preventivní jsou opět především mravního rázu, zejména pohlavní zdrželivost, plynoucí z vědomí zodpovědnosti za budoucnost rodiny a úživu potomstva a za tou příčinou odklad sňatku na dobu pozdější. Ale ovšem i překážky nemravné povahy, jako zejména různé neřesti a prostituce. Tam ale, kde člověk sám svou opatrností přílišnému rozmnožení obyvatelstva nepředchází, vystupuje neúprosná příroda, aby repressivními prostředky jako jsou epidemie, války, hlad, živelní pohromy, ale i bída a související s tím vyšší úmrtnost obyvatelstva, počet obyvatelstva udržovala v přiměřených mezích. Nebo příroda sama, jak zní pověstná ona věta Malthusova, oněm, pro které u stolu jejího není prostřeno, velí, aby se odstranili a také tento rozkaz svůj provádí.

Nauka Malthusova v té exaktní formulaci, jak byla vyslovena, nedá se dokázati. Také platnost její jen abstraktně jest myslitelná, nebo ve skutečnosti prostředky výživy celého světa v nedohledné době pro mnohonásobně větší počet obyvatelstva, než jaké na zeměkouli obývá, ještě dojista vystačí. Avšak správné jádro v ní obsažené pes nesčetné pokusy odpůrců vyvráceno býti nemůže. Namítáno bylo zejména, že plodnost lidstva stoupající jeho kulturou se zmenšuje, že technické vynálezy poskytnou možnost neobmezeného rozmnožení prostředků výživy a j. v., avšak optimistické tyto předpoklady prozatím ničím nejsou dokazatelny. Pozdější důsledky, které z nauky této ve směru sociálně politickém a chudinském byly vyvozovány, zejména pak zásadní zavrhování každé veřejné péče chudinské, poněvadž prý tím rušivě zasahuje se do zákonů přírodních, jimiž rychlé rozmnožování obyvatelstva jest zdržováno, byly ovšem povážlivy. Avšak důsledky ty z Malthusovy nauky samé nutně neplynou, nýbrž byly do ní spíše vkládány, aby třídní egoismus určitých kruhů společenských ve svých protisociálních opatřeních byl zdánlivě vědecky odůvodněn a okrášlen.

Při zodpovědění otázky o prospěšnosti větší neb menší hustoty obyvatelstva dlužno především klásti důraz na relativní povahu tohoto pojmu. Lze ovšem na jedné straně mluviti o nedostatku obyvatelstva a na druhé o přebytku jeho nebo-li přelidnění. Ale oba tyto zjevy nejsou rázu absolutního. Třeba tu přihlížeti k stavu určité země, k poměrům podnebným, národnímu charakteru obyvatelstva a vztahům hospodářským. Není pochyby, že někdy již přirozené poměry jsou výhodnou podmínkou pro větší hustotu obyvatelstva. Tak příznivé podnebí, úrodnost půdy, rozčleněné pobřeží mořské, splavné řeky a jezera, přirozené prostředky spojovací, vydatná ložiska nerostů atd. Země přírodou samou takto bohat obdařené jsou obyčejně též velmi hustě obydleny. Důležitými budou dále zejména poměry výrobní co do způsobu techniky a množství produktivnosti. Nižší stupně vývoje hospodářského snesou jen menší počet obyvatelstva a naopak. Způsob života loveckého, chov dobytka kočovných kmenů pastevských i nejextensivnjší způsoby výroby zemědělské předpokládají rozsáhlá, řídce obydlená území s bohatou zásobou volné půdy. Jakmile počet obyvatelstva stoupne, objeví se býti pro tyto způsoby hospodářské činnosti již příliš znaným, třeba jinak byl ještě dosti skrovný.

Nutno pak pokročiti k vyspělejším a vydatnějším způsobům výrobní činnosti. A čím ve směru tom technika výrobní jest pokročilejší, čím intensivnější jest také používání kapitálu ve výrobě, tím větší počet obyvatelstva nalezne na poměrně stejně velikém prostoru své dostatečné výživy. Vždy postup od extensivních k intensivnějším soustavám, orebním, jaký pozorovati lze v posledním století v celé střední Evropě, má, by ne jedinou, přece hlavní svou
příčinu v rychlém vzrůstu obyvatelstva. Také rozdělení pozemkového majetku nepostrádá vlivu na hustotu obyvatelstva. Jest samozřejmo a také statisticky prokázáno, že obyvatelstvo jest tím hustší, čím rozdrobenější jest vlastnictví pozemkové. Podobně působí postup od průmyslové malovýroby k vydatnějšímu způsobu provozovacímu, jakým jest velkovýroba, rozvoj intensivnějších forem tržby a pod.

Dle Schmollera činí normální hustota obyvatelstva na 1 km2:

u národů loveckých a rybářských ……………………………….0,0017 až 0,7
,, ,, pastevských ………………………………………………….0,7 až 1,77
,, ,, s primitivním zemědělstvím …………………………………1,7 až 5,3
„ ,, zemědělských s 3 honným hospodařením …………………. 17,7 až 26,6
,, ,, zemědělských s primitivním průmyslem …………………… 26 až 35
,, dnešních národů zemědělských a průmyslových …………………. 70 až 106
„ ,, ,, s velkoprůmyslem a tržbou . . …………………………… 266 až 318

Vedle výrobní techniky ovšem i jiné skutečnosti pro otázku přiměřené hustoty obyvatelstva budou padati na váhu. Dojista i způsob a míra spotřeby, jevící se ve stupni životní míry, pokud se týká širších vrstev méně majetných. Vyšší životní míra připouští však možnost hustšího obyvatelstva jen tehdy, je-li rozdělení celkového národního důchodu sociálně zdravé a přiměřené. Čím větší kvóta obyvatelstva připadá na třídy střední, tím možnější jest i větší hustota obyvatelstva, aniž by dostavily se nějaké sociální poruchy. Je-li naproti tomu důchodové rozdělení nestejnoměrné, vykazujíc vedle malého počtu majetných veliké davy chudiny, jeví obyvatelstvo sice též tendenci stoupající (rychlé a četné rozmnožování proletářstva) , ale vzrůst obyvatelstva má tu nepříznivé účinky. Poklesnutí životní míry nemajetné části obyvatelstva nutně jest jeho následkem. Proto vzrůst obyvatelstva má tak často za následek nepříznivý zjev stlačování míry životní.

Jiné okolnosti podporující vzrůst obyvatelstva jsou: rozvoj prostředků dopravních (hustá síť silniční, železniční, průplavní), soustřeďování výroby průmyslové, vznikání měst, rozvoj tržby. Při tom ovšem lze mluviti již o závislosti vzájemné, ježto právě zase množení obyvatelstva tyto různé hospodářské účinky má za následek. Tím způsobem jest možno, že táž hustota obyvatelstva za daných okolností v některé zemi jeví se býti úplně přiměřena, kdežto v jiné zemi jeví již účinky povážlivé. Tak na př. kulturní státy evropské na jedné a Indie s Čínou na druhé straně.

S všeobecného hlediska jeví se relativní nedostatek neb přebytek obyvatelstva takto:

I. Nedostatek obyvatelstva vyskytuje se zejména v zemích t. zv. mladé kultury, t. j. v osadách nově založených, v nichž domorodé obyvatelstvo vyhynulo a nahrazuje se přistěhovalci. Nesnáze plynoucí z řídkosti obyvatelstva, spočínající v tom, že mnohé přírodní síly v půdě obsažené následkem nedostatku pracovních sil a kapitálu zůstávají nezužitkovány. Tím samým převládají také formy hospodaření extensivního a celkový vývoj hospodářský nepokračuje tak rychle, jak by bylo možno, kdyby počet obyvatelstva byl hojnější. Tyto nedostatky jsou ovšem rázu přechodného. Jest obvyklým zjevem, že právě v takových zemích obyvatelstvo se velmi rychle rozmnožuje, a již přirozenou cestou, velikou plodností, aneb stálým přílivem vystěhovalců. Tomu nasvědčují zejména Spojené Státy severoamerické. Tím samy sebou poruchy, plynoucí z nedostatku obyvatelstva tohoto druhu, mizejí.

Povážlivějším úkazem jest onen nedostatek obyvatelstva, který se objevuje někdy v zemích staré kultury a který má svou příčinu v soustavném ubývání obyvatelstva. Toto ubývání nebývá ani tak následkem nepříznivého poměru počtu narození k počtu úmrtí jako spíše následkem hromadného stěhování domácího obyvatelstva buď do jiných krajin téže země (vnitřní stěhování zejména z krajin zemědělských do krajin průmyslových) aneb i do ciziny. Takové stálé vylidňování mívá hlubší příčiny. Zpravidla jsou povahy hospodářské a sociální. Tak neúrodnost půdy, nevyvinutá výroba průmyslová, nedostatek příležitosti k výživě, nestejnoměrné rozdělení nemovitého majetku, nevyspělost výrobní techniky, nedostatek kapitálu v zemi a j. Ovšem mohou pohnutkou takového vystěhovaleckého ruchu býti i neuspokojivé poměry politické, nesnášelivost náboženská, tlak sociální, kteréžto momenty zejména v dobách dřívějších byly závažny. Vždy však ubývání obyvatelstva za takových okolností jest zjevem velmi nepříznivým svědčíc o vážné chorobě organismu společenského a chovajíc neutěšené výhledy populační do budoucnosti. Odstrašujícím příkladem takového soustavného vylidňování jest od let čtyřicátých minulého století Irsko. Pohříchu také v Rakousku nalézají se krajiny, v nichž ubývá obyvatelstva. Jsou to některé okresy v Krajině, Haliči, Dalmácii a také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tak dle posledního sčítání z r. 1910 jest to v jižních Čechách především oblast táhnoucí se celou šíří země od českomoravské vysočiny až na Šumavu. Jsou to zejména tyto okresy soudní:

úbytek obyvatelstva od 1900—1910 v % :

Litomyšl 0,1
Polná 4,6
N. Bystřice 4,8
Jind. Hradec 0,8
N. Hrady 0,4
Třeboň 1,3
Soběslav 1,1
Ml. Vožice 2,3
Ledeč 6
Vlašim 2,9
Pacov 0,5
Kamenice 0,7
Královice Dol. 0,3
Uhl. Janovice 8,1
Kouřim 0,9
Č. Kostelec 5,3
Neveklov 2,0
Milevsko 1,2
Týn n. Vlt 1,8
Sedlčany 5,7
Votice 3,5
Příbram 6,0
Blatná 1,1
Březnice 2,4
Mirovice 2,9
Netolice 0,1
Nepomuk 1,5
Strakonice 2,1
Horažďovice 0,5
Hartmanice 17,1 (!)

2. Nadbytek obyvatelstva neb přelidnění jest populační zjev stejně relativné povahy jako nedostatek obyvatelstva. Kdežto tento ale jeví své nepříznivé následky zejména ve směru výrobním, objevují se naopak stinné stránky přelidnění v oboru důchodovém. Získávání samostatných původních důchod jest stíženo tím, že příležitost k výdělečné činnosti jest znesnadněna přílišnou soutěží, jednotlivá povolání výrobní jsou přeplněna, síly pracovní nebo
scházejí zaměstnání, existenční zápas jest přiostřen, nezaměstnanost dělnictva se množí, odbyt vyrobených statků vázne, ačkoliv obyvatelstva přibývá, četné osoby bez zavinění odkázány jsou na důchody odvozené (chudinskou podporu, almužnu). Příčina všech těchto neblahých jevů pak hledána bývá dle obecného mínění v příliš četném obyvatelstvu, jež nenalézá dostačující výživy.

Relativnost takových zjevů již tím jeví se patrnou, že vyskytují se, jak bylo již uvedeno, v některých dobách a zemích při téže hustotě obyvatelstva, jež v jiných dobách a zemích okazuje se býti ještě zcela nezávadnou ano prospěšnou. Lidnatost, která v zemích západoevropských nevyvolává ještě žádných zvláštních poruch, může v krajinách nekulturních míti za následek již vážné pohromy (hlad, vysokou úmrtnost atd.).

Nepříznivé účinky nadbytku obyvatelstva nejen co do symptomů svých, nýbrž i co do původu svého jeví mnohé různosti. Tak v dřívějších časech a dnes ještě v krajinách nekulturních při nevyspělých výrobních poměrech, nevyvinuté tržbě, nedostatečných prostředcích dopravních bývají úkazy přelidnění rázu přechodného a mívají příčinu svou v rozličných pohromách živelních, zejména neúrodě, suchu, povodních aneb válkách, politických převratech a pod. Tím vzniká často nedostatek prostředků výživy, drahota, hlad, epidemie, zvýšená úmrtnost atd. Tyto příčiny dnes ve státech kulturních následkem zdokonalených prostředků dopravních jsou vyloučeny. Nebo živelní pohromy bývají vždy jen místního a přechodného rázu, mohou způsobiti sice citelné poruchy hospodářské a sociální, dočasné krise, majetkové ztráty i důchodové obtíže obyvatelstva určitých krajin, ale novodobá technika tržební a dopravní vyrovnáváním cen krise takové dosti rychle odstraňuje.

Dnes v zemích kulturních jsou příčiny relativného nadbytku obyvatelstva zcela jiného původu. Sluší je hledati v nezdravých a neuspokojivých poměrech sociálních. Bylo by zajisté bezdůvodno tvrditi, že dané prostředky výživy k vydržování sebe hustšího obyvatelstva vůbec nestačí, že se příliš málo vyrábí, že zásoba užitných statků celkovou spotřebu nemůže uhraditi. Naopak často stesky vedou se na příliš skrovný odbyt, vznikají krise hospodářské z převýroby a pod. Vězí tedy příčina zla jinde, totiž v nestejnoměrných způsobech, jakými celkový důchod společenský mezi jednotlivé třídy výrobní dochází rozdělení, a v plynoucích z toho příkrých protivách majetkových.

Neblahé účinky takového přelidnění objevují se pak v oborech nejrůznějších. Především po stránce sociální. Stoupající nezaměstnanost a nedostatek pramenů výživy na jedné straně a rozmnožená spotřeba a tím stoupající drahota četných statků, jež jsou nezbytnými prostředky životními, na druhé straně, snižují nutně životní míru všeho obyvatelstva, zejména pak vrstev nemajetných a vedou k jich zproletaření. Vědomí sociální své zodpovědnosti mizí, spoléhání na odvozené důchody z prostředků veřejných nabývá vrchu, vrstva příslušník stavů středních se stále ztenčuje, propast mezi velkým majetkem a nemajetnými se rozšiřuje a prohlubuje. K těmto sociálním stínům přidružuje se i úpadek mravní a zdravotní, jenž se jeví v degeneraci nových pokolení a konečně i všeobecná nespokojenost, která bývá zárodkem zhoubných bouří a převratů politických.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama