Kdo chce býti presidentem…

0

…ten by měl být presidentem lidu. Intelektuál na této funkci, který je od lidí odtržený těžko může chtít, aby jej lidé volili. Pokud byla volba věcí parlamentu, stačilo být zadobře s vládnoucími partajemi a výsledek se dostavil. Také ta funkce podle toho vypadala. Havel byl ve funkci proto, aby uspokojil ego své a později i První Dáši. Jeho úvahy a proslovy s hloubkou, že se v nich sám utopil, přestaly lidi s jejich každodenními starostmi brzy bavit a zajímat. Peníze domů to neneslo, jíst a pít se to také nedalo. Nakonec z intelektuála Havla zbyly jen prázdné láhve od jím a jeho kamarády vypitého alkoholu. Pouze stávající odtržení intelektuálové se utěšují lavičkami a letištěm.

Klaus byl ve funkci, aby uspokojil svoje ego a mohl jako president cestovat po světě za státní peníze. Z jeho „významně pozdvihnutého obočí“ si dělali legraci i ti králíci na louce. A právě vinou svého intelektuálského přístupu k záležitostem, které se dotýkaly těch neintelektuálních občanů (pozor, neplést s inteligencí, to je zcela jiný pojem), mu nakonec nikdo nevěřil i v situacích, kdy měl, jak se časem ukázalo, skutečně pravdu.

První lidmi volený president Zeman sice funkcí také uspokojil své ego (byl presidentem stejně jako Klaus), ale jako lidmi volený se také zajímá o názory svých voličů. Můžeme mu vytýkat mnohé, ale snahu o plnění přání toho skutečného podhradí mu upřít nemůžeme.

Nyní se nám do boje o přízeň voličů chystá další intelektuál. Akademik Drahoš. A začíná se nám pomaličku vybarvovat. Jak z chlupaté deky z něj lezou nápady, které se mnohým líbit nebudou. Schvaluje evropskou migrační politiku, která je proti vůli většiny naší populace. Baví se antizemanovskými „červenými kartami“ jako dobrým vtipem a jejich autora si bere do týmu. Jenže i jemu dochází, že má-li získat hlasy těch obyčejných lidí, kterých je rozhodně více než v intelektuální pražské kavárně, začíná se vyjadřovat opatrněji. Dokonce natolik opatrně, že tím popudil jistého Šafra, který akademika nehezky napadl za „prý“ podlézání Babišovi. Jinak ovšem rozhodně nepotřebuje jakoukoli imunitu. Jemu totiž nehrozí, že by se mu „udělal názor“. Jeho volbu prosazuje „pražská kavárna“, která v něm vidí poslušnou loutku, pohybující se podle nitek, za které budou Oni tahat. Ale na rozdíl od kdysi stejně nevýrazného hraběte z Habsburku, který se svým loutkovodičům velice rychle vymkl z rukou, u Drahoše podobné prozření těžko očekávat.

Trochu podivnou postavou je vekslák a gambler, jinak úspěšný textař Horáček. Jeho postoje jsou podobné postojům jistého Bohuslava Sobotky. Nemastný neslaný, snad jen zahleděný do jakési pomyslné funkce, o které stěží ví více, než to, že je daná ústavou. Sice také jezdí po republice jako Zeman, leč na zvyšování šanci to nevypadá. Asi napadání současného presidenta opět nebude ten správný politický program. Na poslední chvíli vtrhl do boje Valach s gulema. Člověk nepochybně rasantní, nekorektní a neimigrační. Možná si ještě vzpomenete na jeho „diplomatický“ proslov vůči britskému kolegovi, kdy vůči němu použil v Británii politicky ne právě vhodnou formulaci „road to hell“ – cesta do pekla. Jeho pevné politické postoje jsou také dobře známé. Natolik jsou pevné, že za jakékoli pohlazení na mezinárodní scéně je ochoten i „zapřít Ježíše“.

Zvláštní komickou figurkou je jakýsi Hilšer. Lékař. Škoda, že se neobrátil nejprve na některého ze svých kolegů z oddělení psychiatrie a nenechal se vyšetřit. Protože by mu jistě vysvětlili, že je lepší si své výroky dobře rozmyslet a „nenabíhat na vidle“. Jeho poslední výkřik do tmy se týká TV Barrandov, kterou chce pohnat před televizní radu. Protože nebyl pozván do nějaké té diskuse. Jednak mu ušlo, že se nejednalo o oficiální diskuse kandidátů, jednak se nabízí otázka: Kde byl pan kandidát v okamžiku, kdy si i veřejnoprávní naše/jejich oblbovadlo nepozvalo do oficiálních diskusí představitele různých straniček stejně marginálních, jako je on sám. O zbytku snad ani nemá cenu se vyjadřovat.

Poněkud problematická je ovšem legitimita volebního klání. Stížnost na neplatnost kandidatury některých uchazečů byla sice zatím zamítnuta, ale pouze z důvodů nepříslušnosti stěžovatele. Po prvním kole se ovšem stěžovatelem stává každý volič. Takže postoupí-li do dalších bojů někdo z party „neobčansky“ navržených uchazečů, bude dle vyjádření NSS taková volba napadnutelná a může se stát neplatnou. Co by bylo dál, to nevím. Možná opakování kola, možná postup uchazeče s podpisy občanů, možná i vyhlášení výsledků za konečné. Nejsem ústavní právník a tak mám právo na tolik názorů, kolik sám snesu.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama