Něco k nájezdníkům

5

Když jsem v minulém vydání četl článek Nájezdníci od autora Bavora V., nedalo mi to, abych do komentářů napsal, že mi připomněl jeden článek, který jsem napsal již dříve a že ho zkusím najít.

Hledal jsem ho a to z prostého důvodu. Občas, když se snažím podívat na něco co by „mohlo být“ se tak trochu děsím a je mi při té příležitosti občas řečeno, že nemám pravdu, protože…ble ble ble. Viz třeba u jednoho článku na těchto stránkách v diskuzi a u nyní zmiňovaného článku dokonce v době jeho publikování i v emailu.

Tenkrát jsem se, bohužel, téměř trefil. A abyste viděli jak, zde je článek.

Jen malé upozornění. Některé skutečnosti v něm nemusí být aktuální. Článek vyšel na mém starém a již nepoužívaném blogu již v únoru 2008 pod názvem

Řím drancovaný vandaly.

Říká se, že se historie neopakuje. Ale stejně tak se říkává, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Myslím, že můžeme říci, že starověký Řím byl ve své době, zejména v době republiky, zřejmě nejvyspělejším státním útvarem. Jak v oblasti politického zřízení, tak i v oblasti ekonomické. Rozhodně můžeme konstatovat, že na svou dobu tento státní útvar poskytoval svým občanům i řadu svobod. Dalo by se říci, že byl jaksi multikulturní. Římany se mohly postupem času stávat i cizinci. Řím se ukolébával ve svém přepychu až „cizí Římané” převládli. A tak jak se Řím rozšiřoval a expandoval, tak ještě rychleji zmizel.

Vývoj území Římského impéria v létech 510 p.n.l. – 530 n.l. Zdroj: Wikimedia Commons

Vraťme se do současnosti. Evropská unie je v současné době poměrně expandující útvar. V daném regionu zastupuje zřejmě nejvyspělejší politické a i ekonomické zřízení. A je plná multikulturalismu.

Jako by se ukolébávala ve svém přepychu. Je si ho vědoma a cítí za něj jakýsi falešný pocit viny a místo, aby silou bránila své vymoženosti, tak ustupuje těm, kteří tyto vymoženosti nemají, ale ani je mít nechtějí.

Obhájci multikulturalismu se v nás snaží vzbudit pocit, že naše svobody musíme sdílet i s těmi, co je neuznávají. Že nás to snad nějak obohatí.

Musíme být ale ve sdílení svobod jednostranní. Musíme přijmout kultury, které nejsou naše a nám blízké. Musíme je respektovat. Nesmíme je ovšem nijak omezovat. Nesmíme se jich nijak dotknout a kritizovat. Na oplátku se omezíme sami a sami sebe zkritizujeme. A cizí případnou kritiku pokorně přijmeme a ještě více rozvedeme.

Tyto kultury jsou ale založeny na úplně jiných principech a tuto naši snahu uvidí v poněkud jiném světle, než bychom ji měli vidět my. Uvidí totiž jen slabost. Uvidí skutečnost.

Domnívám se, že pokud máme podpořit svobodu, musíme v prvé řadě podpořit obranu této svobody.

Neberu jiným kulturám právo na jiná hodnotová měřítka. Ať je mají a ať se jimi řídí. Nenuťme jim násilím svoje a při naší návštěvě u nich se řiďme jejich měřítky.

Pokud ale oni přijdou na návštěvu k nám tak tvrdě vyžadujme dodržování kultury a hodnot našich. Tak jak oni chtějí u nich po nás. Neustupujme. Jednou by totiž již nebylo kam ustoupit.

Pokusím se hodně zjednodušit. U nás doma se přezouváme. Když k nám přijde návštěva, tak také trváme na tom, aby se návštěvníci přezuli. Minimálně o pěti z nich vím, že se doma (je to v cizině) nepřezouvají. A rozhodně se necítím jako zlý člověk. Nenutím je přezouvat se u nich doma. Ale u mě nechají boty v předsíni.

K obraně svobody můžeme přistupovat tak, jak se nám snaží někdo říci, cestou ústupků, a nebo cestou její obrany. Na konci jedné z těch cest se však může zopakovat historie. Záleží na nás, kterou si vybereme. Záleží na nás, jaký konec si zasloužíme.

Heinrich_Leutemann,_Plünderung_Roms_durch_die_Vandalen_(c._1860–1880)
Heinrich Leutemann, Plünderung Roms durch die Vandalen, Zdroj: Wikimedia Commons
Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Jolana J

      nejhorší a nejnebezpečnější je, když se cesta ústupků vydává za “morálnější” :(( Nemám chuť “cítit se lepší, kulturnější” .. civilizovanější. Klidně budu za Křováka, protože my, my se doma taky zouváme.

    • Anna Šochová

      Toto je klasický princip, který je snad jasný všem normálním lidem. Ačkoliv se můžu zdát jako velice hodná a sluníčková, ostatně mám pomáhající profesi, zřetelně jsem vždy viděla a věděla, že normy se musejí dodržovat. Jsi u mne, jsi můj host, vyjdu ti vstříc a klidně se s tebou o leccos rozdělím. Na oplátku ty respektuj řád mého domu, pravidla, která tu máme. Ano, na výjimečnou dobu je můžeme i rozvolnit, ale pokud jde o dlouhodobější stav, je to můj dům. Přizpůsobíme se třeba většímu počtu hostů, ale pravidla vždy budeme určovat my. Prostě pokud tady někdo něco chce, nemá jen práva, ale také povinnosti.

      • Píšete hezky, že je to jasné normálním lidem. Bohužel ne všichni jsou normální. Jak v článku píšu, při zveřejnění mi dokonce přišel email že jsem rasista.

        • Jolana J

          že jsem tak smělá – “rasista” z jakého důvodu?

    • Sendyman, jinak Pavel Machata.

      No, vono to není tak “jednoduchý”, jak se zdá. Řím, vypleněnej Vandaly byl, podle mýho, v době, kdy byl v maximálním úpadku (viz to, jak píšete, že “Římanem se mohl stát každej, kdo chtěl. Jen to musel mít vyfutrovaný penězma.
      Myslím, že prvotní počátek konce Říma je tak ve druhým a třetím století. S nástupem křesťanství.
      No, a pak začal teprve ten správnej šrumec…