OK1CB se přihlásil

6

Dnešní recenze bude možná trochu v několika úrovních. Někdo možná řekne že rozpolcená, ale budiž.

OK1CB.

Nejde o letadlo. Zasvěcení ví, že jde o volací značku operátora vysílačky. Nezasvěcení již také. OK1CB je volací značka jednoho z našich prvních radioamatérů Otakara Batličky.

A jsme u názvu. OK1CB se přihlásil minulý týden díky vydavateli magazínu Abeceda a jejich projektu neznámých a nebo opomínaných knih.

Vyžil jsem avizovaného slevového kupónu a knihu zakoupil. Důvodů jsem měl několik. Kromě patolízalství ze kterého mě určitě někdo obviní to byl jednak fakt, že si myslím, že je vhodné projekt Abecedy podpořit i jinak, než neumělým psaním a z vlastní praxe si troufnu odhadnout, že reklama, která se zobrazuje na těchto stránkách vydělá tak maximálně tisícovku měsíčně a provoz má náklady jistě vyšší (who is mi ukazuje samostatný server, takže s hostingem za pár desetikorun měsíčně příliš nepočítám) a podpoření stylem „něco za něco“ se mi jednoduše líbí.

Ale hlavně to byla možnost velice příjemného připomenutí.

Pár Batličků jsem v minulosti, jako dítko školou povinné, četl. V otrhaných sešitech, nevím již, zda to byly RoDoKapsy a nebo něco jiného. Nevím ani jestli ty sešity obsahovaly ilustrace a nebo ne.

Co ale vím docela přesně je to, že z nich na mě nejen dýchala ale přímo funěla romantika a dobrodružství a… Víte, že to vlastně nedokážu definovat? Bylo to jakési fluidum, které obsahovalo dobrodružství, jakoby dávné a při tom reálné, něčím trochu zakázané a obtížně dostupné.

Možná to bylo tím, že na rozdíl od hrdinů Verneových se s těmi Batličkovými a Foglarovými hrdiny nebylo tak těžké ztotožnit. A není to obtížné dodnes.

A nevím čím to bylo, ale ono to na mě dýchlo znovu. Nejprve z ukázky na webu eshopu a pak i z mé čtečky.

Popisovat děj je zbytečné. Co si budeme říkat. Je to vlastně tuctová dobrodružná knížka pro mládež z doby první republiky. Ale ona ta prvorepubliková tuctovost byla možná právě tou špetkou potřebného koření pro malé „husákovo dítě“ která z těch knih dělala něco exkluzivního. A dodnes dělá.

Nevím, jak by se Batlička zalíbil jiné generaci. Pro dnešní generaci mládeže půjde asi o hodně naivní povídání, ale já jsem ještě generace, která prožila dětství bez počítačů u černobílé televize. Navíc jsme doma neměli ani „dvojku,“ druhý program. Tak se četlo. A není nic lepšího než to, co v knihovně do které si chodíte půjčovat knížky, není. Tohle tam nebylo.

Dobrodružná kniha by neměla chybět ve výbavě žádného kluka. Malého i velkého. Pokud se podívám do své knihovny, pár stovek knih naleznu. Nějak se hromadí. Literatura nejrůznějšího druhu od odborné, někdy sám nevěřím tou, co se nahromadí během studia, po krásnou. Dosud v ní ale něco chybělo. Ale to jsem již napravil. Mám ho konečně svého. Batličku.

Teď ještě nějaké Mladé hlasatele.

No, recenze nic moc, uznávám. Ale recenzovat něco co vlastně stejně znáte je škoda slov. Tak jsem vám alespoň napsal, proč si může vysokoškolák středního věku, okolím obecně považovaný za seriózního, koupit dobrodružnou knihu pro mládež a ještě se tím chlubí. Slibuji, že příště si přečtu Ovidia v originále.

I když víte co? Jdu shánět Rychlé šípy.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama