OK1CB se přihlásil

6

Dnešní recenze bude možná trochu v několika úrovních. Někdo možná řekne že rozpolcená, ale budiž.

OK1CB.

Nejde o letadlo. Zasvěcení ví, že jde o volací značku operátora vysílačky. Nezasvěcení již také. OK1CB je volací značka jednoho z našich prvních radioamatérů Otakara Batličky.

A jsme u názvu. OK1CB se přihlásil minulý týden díky vydavateli magazínu Abeceda a jejich projektu neznámých a nebo opomínaných knih.

Vyžil jsem avizovaného slevového kupónu a knihu zakoupil. Důvodů jsem měl několik. Kromě patolízalství ze kterého mě určitě někdo obviní to byl jednak fakt, že si myslím, že je vhodné projekt Abecedy podpořit i jinak, než neumělým psaním a z vlastní praxe si troufnu odhadnout, že reklama, která se zobrazuje na těchto stránkách vydělá tak maximálně tisícovku měsíčně a provoz má náklady jistě vyšší (who is mi ukazuje samostatný server, takže s hostingem za pár desetikorun měsíčně příliš nepočítám) a podpoření stylem „něco za něco“ se mi jednoduše líbí.

Ale hlavně to byla možnost velice příjemného připomenutí.

Pár Batličků jsem v minulosti, jako dítko školou povinné, četl. V otrhaných sešitech, nevím již, zda to byly RoDoKapsy a nebo něco jiného. Nevím ani jestli ty sešity obsahovaly ilustrace a nebo ne.

Co ale vím docela přesně je to, že z nich na mě nejen dýchala ale přímo funěla romantika a dobrodružství a… Víte, že to vlastně nedokážu definovat? Bylo to jakési fluidum, které obsahovalo dobrodružství, jakoby dávné a při tom reálné, něčím trochu zakázané a obtížně dostupné.

Možná to bylo tím, že na rozdíl od hrdinů Verneových se s těmi Batličkovými a Foglarovými hrdiny nebylo tak těžké ztotožnit. A není to obtížné dodnes.

A nevím čím to bylo, ale ono to na mě dýchlo znovu. Nejprve z ukázky na webu eshopu a pak i z mé čtečky.

Popisovat děj je zbytečné. Co si budeme říkat. Je to vlastně tuctová dobrodružná knížka pro mládež z doby první republiky. Ale ona ta prvorepubliková tuctovost byla možná právě tou špetkou potřebného koření pro malé „husákovo dítě“ která z těch knih dělala něco exkluzivního. A dodnes dělá.

Nevím, jak by se Batlička zalíbil jiné generaci. Pro dnešní generaci mládeže půjde asi o hodně naivní povídání, ale já jsem ještě generace, která prožila dětství bez počítačů u černobílé televize. Navíc jsme doma neměli ani „dvojku,“ druhý program. Tak se četlo. A není nic lepšího než to, co v knihovně do které si chodíte půjčovat knížky, není. Tohle tam nebylo.

Dobrodružná kniha by neměla chybět ve výbavě žádného kluka. Malého i velkého. Pokud se podívám do své knihovny, pár stovek knih naleznu. Nějak se hromadí. Literatura nejrůznějšího druhu od odborné, někdy sám nevěřím tou, co se nahromadí během studia, po krásnou. Dosud v ní ale něco chybělo. Ale to jsem již napravil. Mám ho konečně svého. Batličku.

Teď ještě nějaké Mladé hlasatele.

No, recenze nic moc, uznávám. Ale recenzovat něco co vlastně stejně znáte je škoda slov. Tak jsem vám alespoň napsal, proč si může vysokoškolák středního věku, okolím obecně považovaný za seriózního, koupit dobrodružnou knihu pro mládež a ještě se tím chlubí. Slibuji, že příště si přečtu Ovidia v originále.

I když víte co? Jdu shánět Rychlé šípy.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Anna Šochová

      Batlička u nás oslnil i děti a nyní číhá na další generaci. Nebojím se o něj. Když jsme se synkem dělali komentované čtení, vybrala jsem právě jeho povídky. A do roka četl i hodně tlusté věci.

      • Víte, ono nejde jen o něj. Jak se tak kolem sebe dívám, a vidím to již od dob gymnasiálních, tak vidím dvě sorty lidí. Jedna, ze které se rekrutuje většina přátel, čte. Není při tom důležité, zda je to právě Batlička a nebo ten Ovidius v originále. Ale čte.
        Druhá pak nečte. A má spoustu “rozumných” důvodů; stejně to půjde v kině, je to tlustá knížka, je to drahé, je to zbytečné, knihovna je daleko etc, etc.
        Mimochodem, už jsem se i setkal s názorem, že “knihy domů nekupujeme, protože máme moderní nábytek a není je kam dát.” Ti lidé se mnou už několik let nemluví a považují mě za snoba, když jsem jim řekl, že jejich moderna je zkurvená ikea pro gastarbeitery a slušný člověk má masív. Ale co jsem měl dělat, pochválit snad ten názor?

        • Anna Šochová

          Protože již několik – ne, mnoho let – máme rozdělaný budoucí obývák a občas se utěšuju vybíráním toho, co by se nám mohlo do něj jednou hodit, přesně tohle vidím. V ultramoderně se nepočítá s knihami. Na straně druhé se mezi přáteli fantastiky rozmohlo focení vlastních knihoven a chlubení se na netu. A nejsou tam vždy pouze nově vypadající hřbety ze žánru!
          Jinak, aby to nevypadalo, že jsme tak neschopní, dodělání podlahy a asi i krbu potřebuje dost souvislého času a dřiny. Mezitím se opravují auta, zateplil kus baráku, vylepšuje sluneční ohřev, postavil nový altán a taky se chutě marodí. 😉 Plus se s něčím nemohlo hýbat, neb mláďata dovylétávají (jsou v podnájmu a u nás doma). Ani hnusné křeslo nedovolili vyhodit!

    • Anna Šochová

      Na našich dva tisíce svazků to není, ale vypadá to moc dobře. Vkusné a poličky jsou i výtvarným počinem zároveň – včetně plastik.Také koukám po něčem z masívu. Většinou spíš slintám, protože to je leckde strašlivě drahé. Možná budu mít časem štěstí a natrefím na starší knihovnu, ktará bude majitelům překážet. Chtěla bych mít aspoň část uzavřenou, prosklenou, zbytek police. Obývák-studovna 🙂

    • Pavel S (S jako Sendy)

      “Prvorepublikový styl”? Co to je, krom nabobský hlášky?

      I kdybych hledal v nevím jakým architektonickým katalogu, žádnej takovej tam nenajdu.
      Myslíte Bauhaus, Funkcionalismus (ten já rád)?

      To jsou “styly”.
      Jinak si v první republice a kdekoliv jinde v tý době (a kdykoliv předtím – pravda, postavit renesanční zámek v období pozdní gotiky chtělo odvahu, ale někdo začít musel – i potom) každej mohl postavit a vybavit, jak chtěl, do výše svejch možnejch investic a míry vkusu.

      Třeba i gotickej hrad nebo barokní zámek ve 20. století. A nebo to splácat, jak chtěl.
      :DDD

      Prvorepublikovej styl! To jsou taky činžáky s pavlačema a hajzlíkem pro všechny! A jedny z největších sraček na vltavským nábřeží. Čím víc věžiček, tím víc Adidas!:D
      I když, to je povětšinou devatenáctý století. Srágora na sračku. A dneska to vyhlašujem za nedotknutelný historický památky. Zlatej Milunič, Gehre a
      “Ginger a Fred”. Rozbourali letitej mýtus. Tím ovšem neschvaluju rozbourání těšnovskýho nádraží a chátrání vršovickýho…

      • Pavel S (S jako Sendy)

        Jo, a líbí se mi, že na Výtoni z Celnice (vorařský) udělali muzeum a hospodu. Dva v jednom. Tak to má minimálně byť!
        Teda, když ten objekt je nenahraditelnej z vopravdu historickýho hlediska. Jinak chuj s nima, Pokrok je Pokrok. To bysme taky mohli bejt v jeskyních.