Pan H

2

Mám rád filmy. A také mám rád kina. Přiznám, že nevím co mám raději, ale ta vzájemná kombinace dobré kino a dobrý film mě od malička fascinuje.

Upřímně řečeno mě asi neohromíte super, hyper, 3 a nebo kolik D kinem. Ale pozvěte mě do starého biografu, takového kde se možná narodil Brouk Pytlík a přidejte prima film a máte mě. Už jako puberťáka ze mě každý rok vytáhl ten zájem padesátikorunu za členství ve filmovém klubu a můj zájem šel až tak daleko, že jsem využil možnost udělat si „papíry na promítače“ v místním kulturním středisku. Sice jsem je nikdy v praxi nevyužil a možná by to dnes asi ani nešlo, ale pořád bych asi uměl rozchodit promítačku s obloukem a slepit filmový pás.

Pozvání přítele o kterém jsem psal minulý týden v avízu na tuto recenzi mě tak víc než potěšilo. Kombinace filmu kde je jako hlavní postava můj oblíbený detektiv s dýmkou s faktem, že se o filmu neuvažuje pro distribuci v tuzemsku byla lákavá. Pokud pak přidám skutečnost že šlo o privátní projekci jednoho klubu určitého typu fanoušků byl bych opravdový hlupák pokud bych pozvánku nevyužil. Byť jen jako host člena. I to by za to mohlo stát. Stálo.

O filmu na který jsem se chystal jsem vůbec nic nevěděl. Poslední Holmesova dobrodružství jsem viděl jako vcelku vydařený televizní seriál britské provenience a nebo jako neméně podařené akční filmy s Robertem Downeym jr. v titulní roli. Film Mr. Holmes mi nic neříkal.

Při hledání jsem nalezl vlastně jen toto:

Příběh je zasazen do roku 1947, kdy už je Sherlock ve věku 93 let na svém odpočinku a žije společně s mladou hospodyní a jejím dospívajícím synem. S ním probírá své staré kauzy, přičemž naráží na jednu hodně starou, z které si vybavuje pouze její fragmenty a snaží se jí přijít na kloub, protože zasahovala částečně i do jeho života.

Přiznávám, že na základě uvedené citace bych na film nejspíš nikdy nešel. Jenže. Pozvání bylo lákavé i z dalších důvodů. Privátní projekce v kině které je spíše útulnou kavárnou s lenoškami, taburetkami pod nohy a nenápadný náznak, že by mezi diváky mohla být blíže nespecifikovaná osoba, která by měla mít s filmem něco společného bylo příliš těžké závaží, které jazýček vah při mém rozhodování nekompromisně nachýlilo na stranu nutící mě k cestě do biografu.

Film začíná – nestylově. Sir Ian McKallen je výtečný herec. Jeho Magneto ze série X-Manů je stejně démonický jako je jeho Gandalf z trilogie Pána Prstenů čarovný a třeba padouch z Šifry mistra Leonarda uvěřitelný. Navíc i jeho další role na filmovém plátně i divadelním jevišti jsou mistrovské, ale nějak jsem si ho nemohl představit jako Sherlocka Holmese v důchodu. Dlužno podotknout, že to bylo dobře. O to víc jsem byl překvapen. Ale nepředbíhejme.

Nestylový začátek je nestylový v tom, že vlastně od prvních minut poznáváme Sherlocka jinak než jsme čekali. A milovníci akce a zápletek mezi diváky začnou ihned přemýšlet o odchodu z kina. A udělají dobře. Akci v tomto filmu určitě nehledejte.

Sherlock Holmes ve svých třiadevadesáti letech není žádný akční hrdina. Naopak. Poznáváme starého a nemocného muže, který navíc trpí těžkou zapomnětlivostí. Diagnóza není ve filmu uvedena, ale senilita je to zcela jasná. Scéna ve které lékař předá Holmesovi deník do kterého si má dělat tečku při každé situaci, kdy si na něco nevzpomene a který si pak zhruba ve dvou třetinách lékař prohlíží a stránky jsou zaplněny samými tečkami říká víc než občasné přemýšlení Holmese třeba i nad jmény lidí kolem něj.

Holmes ve své venkovské usedlosti žije sám jen s hospodyní a jejím synem. Odhaduji ho na 12 či 13 let, ale důležité to není. Aktivní dítě se Holmese ptá… Ne, nechci prozrazovat děj filmu. V jeho průběhu se dozvíte, že Holmes již nemá vlastně nikoho. Jeho bratr již zemřel a doktor Watson také. A Holmes vlastně díky svému zapomínání přesně neví proč odešel na venkov. A začne tedy sepisovat svůj poslední příběh; knihy o něm totiž dr. Watson přikrašloval a i adresu v Baker Street změnil. Kvůli fanouškům. Psaní tak Holmesovi, který si až příliš bolestně uvědomuje svůj zdravotní stav, pomáhá vzpomenout si. A také syn hospodyně, který někdy až neurvale nutí Holmese ke vzpomínkám.

Vzpomínky na poslední příběh prosvítají jako flashbacky, které Holmes zapisuje a postupně dávají dohromady napohled banální případ domnělé manželské nevěry, který končí smrtí. A Holmesovým sebeobviňovánm se za ní.

Mimochodem ony flasbacky, kdy vidíme Holmese o 30 let mladšího při onom případu, prý přilákaly k filmu sira Iana McKellena

Na konci je příběh dopsán a Holmes zjišťuje v čem udělal chybu. A nejen tu. A pokusí se i napravit tu, kterou ještě napravit lze.

Jenže on ten film vlastně vůbec není o posledním případu Velkého detektiva. A ani o jeho vyřešení. To je totiž jen prostředek k vlastnímu sdělení filmu.

Mr. Holmes je pro mě filmem s více významy. Především jde o komorní příběh o osamělosti. O osamělosti a o tom, že i když může být na první pohled chtěná a nebo dokonce neexistující, je o to více skutečná a krutá. Přitom může stačit tak málo a není. Ale málo může být někdy pro někoho nepřekonatelně mnoho.

Naroubování tohoto příběhu na osobu Holmese pak právě pro fanouška Velkého detektiva může být (a podle mě skutečně je) nejen zvýraznění, ale i určité zlidštění Sherolcka Holmese. Některého fanouška odradí, ale skutečného musí nadchnout.

Film to asi není pro každého. Milovník napětí a detektivky bude zcela jistě zklamán, ale nebude to jeho chyba? Nevím. Vím ale že to může být jeden z důvodů, proč není s filmem Mr. Holmes počítáno s distribucí v tuzemsku. Asi jsme příliš malý trh na film, který by přilákal svým názvem a odradil obsahem. Odradil neprávem. Jde totiž o zcela uvěřitelný lidský příběh o osamělém zoufalství a o tom, že i něco tak zdánlivě neřešitelného a předem ztraceného se může dobrat svého řešení. A možná i dobrého konce. Protože si myslím, že film dopadne dobře. I když jde třeba jen o pochopení hlavní postavy, že ne vše bylo správné a že nikdy není pozdě.

Říkám že nechci prozradit zápletku, ale je to vlastně jinak. Ono to totiž nejde vyprávět. Ten film se musí vidět a možná i z části s hlavní postavou prožít. A alespoň se pokusit pochopit.

To, že jsem pozvání přijal jsem vůbec nelitoval. I když jsem chvílemi nevěděl, zda se dívat na plátno a nebo o tři místa doprava v mé řadě. Minulý týden jsem psal že možná přijde i kouzelník. Bylo to trefné. Seděl tam. Pro někoho čaroděj, pro jiného padouch a přitom přítel profesora Xaviera, pro jiného intrikán a pro všechny přítomné pak v tu chvíli Velký detektiv. A ty úsměvné ohníčky v očích měl úplně stejné, jako když, co Holmes, odbýval naléhání lékaře na plátně. Film si již premiéru odbyl pro filmový svět dávno. Ale pro fanoušky Velkého detektiva bude jistě svátkem vždy. Protože pro toto jeho zlidštění byl právě sir Ian tou nejlepší volbou.

A pro ty co nejsou na Sherlockovu vlnu právě naladěni to bude příběh neméně silný.

Vyražte někam kde jde v kinech. Určitě v Německu, Rakousku a nebo v Polsku někde bude na programu. A pokud vyjde alespoň na DVD tak nelitujte nákupu. Vyhozené peníze to nebudou. A pokud si budete myslet, že jsem vám poradil špatně tak se omlouvám. A pro jistotu si na dnešní den, kdy tuto recenzi píšu, dělám do diáře četný puntík. Protože… Ani vám nevím…

    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Anna Šochová

      Já doufám, že ho umožní vidět pořadatelé FF v Chotěboři. Občas se jim předpremiéry daří.

      A k tomu kinu – umožnila jsem občas promítání na velkém plátně. Ať je to cokoliv, byť i prezentace s málo kvalitní fotkou, lidi si to užívají. Teď jsem obnovila i pouhý poslech. nevěřil byste, jak lidi odvykli naslouchat. Rádio je především křoví…