Vaříme s mezinárodním špiónem

2

Pokud budeme citovat z úvodu útlé publikace, spíše brožury, s názvem „Špiónova kuchařka“ pak bezesporu nebude na těch slovech špetka nepravdy.

Citujme tedy.

Když rakouský spisovatel Johannes Mario Simmel roku 1960 napsal knihu „Nemusí být vždycky kaviár“ asi vůbec netušil, že stvořil hrdinu, kterého si oblíbíte možná rychleji než Jamese Bonda. Příběhy jeho hrdiny, bankéře Thomase Lievena, začínají před 2. světovou válkou a plynule přechází až do doby poválečné. Jsou plné dobrodružství, ironického humoru a vzhledem k tomu, že hlavní hrdina rád relaxuje při vaření i nejrůznějších receptů.

Kniha z které anonymní autor poctivě a pečlivě vybral kuchařské recepty hlavního hrdiny, které nás původním románem provází není určitě k zahození.

Ten kdo vlastní původní knihu je totiž postaven před dilema. Není to dilema zásadní, ale přesto si, podobně jako Hamlet, může klást otázku „Uvařit či neuvařit?“ a nebo „Jde to a nebo je to fikce jako zbytek knihy?“

Dilematem pak může být i to, zda si román něčím umastit na kuchyňské lince.

Autor výběru mnohé rozhodl za nás. Většinu kuchařských receptů vyzkoušel a nebo zná reakce těch, kteří tak učinili a, často jen jednou větou, hodnotí.

Dozvíte se tak třeba, že při vaření sýrové polévky je nutná opatrnost, protože v jedné fázi přípravy pokrm velice kypí a nebo i to, že k jemným královeckým karbanátkům jsou ideální přílohou špecle.

Špiónova kuchařka o sobě tvrdí, že její recepty zvládne každý. Možná by bylo možné doplnit, že téměř každý. Ten kdo připaluje vodu na čaj asi neuspěje. Ale ten kdo ví co je jíška, vývar a co znamená termín „vysypat formu strouhankou“ se nemá čeho obávat.

Nejde ale jen o recepty. Které skutečně fungují a jsou chutné. Tato malá publikace totiž může být důvodem najít, zda není v regále s literaturou i zdroj ze kterého čerpá, tedy původní román. Vždyť není lepší kombinace, než spojení potravy ducha i těla.

Magazín abeceda si klade za úkol umožnit publikovat i neznámým autorům. Chceme být prostorem pro ty, kteří jsou slyšet až na konci.
Reklama
  • Zdroj jsem kdysi dávno četl i vlastnil a ten náhled výběru na eshopu mě zaujal. Ano, ty recepty tam byly a nevypadaly zle. A pokud se někdo odhodlal je “vypreparovat” a vyzkoušet, klobouk dolů za trpělivost. Zauvažuju. Vařím totiž rád.

  • Anna Šochová

    Už kdysi dávno mne zaujala míchaná vajíčka s majoránkou od kapitána Exnera, známého to plejboje a kriminalisty. Tady jsem se pochlubila zelňačkou podle Falleta, takže ano, souhlasím s vámi, potrava duše i těla je skvělé spojení! 😀