3 svině

1

V jednom z diskuzních příspěvků u mého článku z předminulého týdne jsem byl nařčen, že nerozlišuji mezi udáním a stížností a jsem tudíž povrchní. Bohužel toto tvrzení vyřkl člověk, kterému je, podle všeho, poměrně blízká, jak komické, právě povrchnost. Četl totiž onen článek značně povrchně.

Článek 300 sviní rozhodně netvrdil, že v něm zmíněných téměř tři sta kontrol bylo provedeno na základě udání. Odkazovaný zdroj hovořil o třech udáních (proto i tato glosa hovoří o sviních třech).
Podstatou článku nebylo totiž to, kolik bylo udání a kolik bylo udavačů. Podstatou bylo něco jiného. Ocituji to důležité přímo z něj.

Marně přemýšlím, co to může být za člověka, který se prochází na Velikonoční pondělí a uvidí-li otevřený obchod, nabonzuje ho ČOI. V takovém člověku se musí přímo vařit směska závisti, hlouposti a nenávisti. Utkvělá představa, že když je něco dáno zákonem, tak je to správné. Ani špetka pochyb o tom, že ti kteří rozhodují za něj a o něm by mohli nemít pravdu.

V tomto případě nejde ani náhodou o rozdíl mezi stížností či udáním. Stížnost na to, že někdo nikomu nečiní nic zlého a poskytuje jinému nějakou službu by mohla být celkem pohodlně podána kdykoli dříve. Z logiky věci si jen opravdový naiva může myslet, že by zde nešlo o udání.
Jde tedy opravdu o povrchnost. Jenže nikoli mojí, ale mého kritika. Povrchnost ve čtení a chápání psaného slova, povrchnost v myšlení, které postrádá okamžik zamyšlení se nad tím, co je dobré a co je již omezující a buzerující.

Někteří teoretikové politiky říkají, že demokracie má tendenci sklouzávat do socialistické totality. Je jen na nás, abychom zákony, které jsou zbytečné, bezdůvodně omezující a svojí podstatou více či méně totalitářské odmítali, ignorovali a porušovali. Zejména když víme přímo z úst (a nebo Twitterové komunikace) některých politiků, že jimi schvalované zákony ani nečtou, protože to prý … nestíhají.

Celé je to tak vlastně jen na nás. Buď budeme přemýšlet a chovat se podle svého nejlepšího svědomí bez ohledu na hloupé a omezující předpisy či zákazy a nebo budeme ovcemi, které budou slepě dodržovat i ty nejpitomnější příkazy, protože je to přeci podle zákona. Já jsem se již rozhodl dávno. Nejsem svině.

Click here for reuse options!
Copyright 2017 Magazin Abeceda
    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama
    • Petr Pelikán

      S podivem musím konstatovat, že autor článku nezná obsah vlastního, dva týdny starého článku. A nebo má čtenáře za hlupáky.

      Né, že bych nechápal, co nám chtěl svým článkem mimo jiné sdělit. Udání je skutečně zlo. Potud by se dalo normálně souhlasit, pokud by byl jeho článek postaven na věcném podkladu, ale on nebyl.

      Abychom se na to mohli hlouběji podívat, je nutné vědět, co že to udání je. Wikipedia to definuje následovně:

      “Udavačství (denunciace) je anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem. Udavač je obvykle nazýván konfident nebo informátor. Známým konfidentem byl Karel Sabina.
      V Čechách a na Moravě má jakékoliv informování vlivem historie režimů, které obyvatelstvo považovalo za nepřátelské (k udávání a kolaboraci s mocí bylo obyvatelstvo systémově nuceno zejména bachovským policejním absolutismem i nacistickým a komunistickým režimem), negativní až zesměšňující pověst, což je také příčinou, že všechny výrazy, jimiž se tato činnost dá označit, nesou negativní konotace.”

      Ve svém minulém článku a i nyní nám autor sugeruje, že u těch kontrol z podnětu spotřebitele se jednalo o udání. To proto, že on sám nevidí důvod, proč by ony ve svátční den otevřené obchody někomu měly vadit. To potvruje svým tvrzením: “V tomto případě nejde ani náhodou o rozdíl mezi stížností či udáním. Stížnost na to, že někdo nikomu nečiní nic zlého a poskytuje jinému nějakou službu by mohla být celkem pohodlně podána kdykoli dříve. Z logiky věci si jen opravdový naiva může myslet, že by zde nešlo o udání.” Naiva je ale ten, který si myslí, že všichni myslí, jednají a mají stejné priority jako on. Protože jsme ale individua s rozdílným pohledem na svět a přesto žijeme pospolu, existují určitá uzákoněná společenská pravidla, společenský konsens, který je podkladem našeho soužití. Jinak by společnost nefungovala!

      Zde platí to, co jsem autorovi již jednou napsal: “Do určité míry Vás chápu. Pro Vás je stát zlo. Děláte ale jednu velkou chybu, Vy paušálně podsouváte oněm, kteří to porušení zákona ohlásili, špatný úmysl. A stejně tak slepě a v důsledku demagogicky odvozujete, že všechny kontroly byly na základě udání. Váš pohled je v tomto ohledu velmi omezený. A s tím skutečně problém mám, protože to je de facto manipulativní a demagogická argumentace, postavená na špatném podkladu.
      My nežijeme v anarchii, ale v parlamentní demokracii. Každý – Vy, já, ti kteří si stěžovali i ti obchodníci – máme možnost aktivně se podílet na společenském a politickém vývoji. A pokud nejste spokojen se společenskou a politickou formou, ve které žijete, pak máte vícero možností, tento problém vyřešit. Prozatím je právní stát existentní v dané formě a existují zákony, podle kterých se společnost řídí. Já neznám pohnutky oněch jednotlivců, kteří dali podnět ke kontrole, stejně tak, jako je neznáte Vy, proto si nedovolím je posoudit. Mohla to být závist, škodolibost, stejně tak to ale mohlo být tak, že někdo považuje svátek skutečně za svátek, nebo se někdo cítil být rušen. Důvodů se najde spousta – faktem zůstává, že jim známá pravidla hry porušili ti, kteří ty obchody otevřeli a ne ti, kteří si stěžovali. Taková je realita. Pro změnu společenského a politického systému potřebujete většinový mandát, osobně se domnívám, že pro Vaši ideu dokonce v globálním měřítku, protože pouze v nacionální úrovni by neměla žádnou reálnou šanci. Důkazem nám může být ruská revoluce, její průběh a dopady. Ta nám dokonce ukazuje, že je naprosto mimo jakoukoliv realitu.”

      A nyní ještě k nynějšímu lživému tvrzení autora: “Článek 300 sviní rozhodně netvrdil, že v něm zmíněných téměř tři sta kontrol bylo provedeno na základě udání. Odkazovaný zdroj hovořil o třech udáních (proto i tato glosa hovoří o sviních třech).”

      Pouhý nadpis jeho článku – “300 SVINÍ” – nám prozrazuje, co pak v článku dále stojí:

      “Na Velikonoce SE OBJEVILO OKOLO TŘÍ STOVEK SVINÍ. No, měl bych to asi upřesnit. UDAVAČSKÝCH SVINÍ, nerad bych totiž urazil samice vepřů. EXISTUJE sice MOŽNOST, že těch téměř TŘI STA UDÁNÍ OBSAHOVALA ŘADU UDÁNÍ FALEŠNÝCH. V takovém případě se falešným udavačům hluboce omlouvám. Udělali správnou věc. Minimálně se však udavačská svině našla v Českých Budějovicích a v jihočeské obci Studánky.”

      Tedy článek rozhodně tvrdí, že v něm zmíněných tři sta kontrol bylo provedeno na základě udání! Že by ČOI prováděla také kontroly bez podnětu, což je ve většině případů skutečností, nebere autor článku vůbec v potaz. V důsledku tak potvruje povrchnost a omezený, věcné podstaty více méně prostý pohled na věc.