Bohuslav Balbín: Rozprava na obranu jazyka… (II/XVIII)

0

§ II

Že množství lidi přespolnich a cizich maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má; též o skromnosti a snášelivosti lidu českého.

Z kteréto asi země tak divoké pochází mrav ten, že ze všech národův my jediní jazyka svého nenávidíme a jej na posměch máme, i dostatečným průkazem chvály so považuje, že se někdo u nás ve vlasti nenarodil, tak že jemu, „jenž, jak dí Juvenal (v sat. 2. a 3.), nedávno přibyl nohama obílenýma, přivezen do Říma (do Prahy) týmž větrem, co slívy a fíky syrské“, bychom ho i neznali a on buď nijak aneb málo se doporučoval schopnostmi, vědomostmi a mravy svými, beze všeho vybírání ve všelikerých hodnostech a důstojenstvích přednosť dáváme před domácími původu řádného, jichžto otce znali jsme co muže nejlepší, a ježto z mládí v nejlepších mravech k jazyku jsme vychovali a utvrzovali, jichž vědomosti chválívali jsme na gymnasiích a školách vyšších?

Zdaž slepi a blbi a povrženi jsme až do toho stupně, že, kam to směřuje, nevidíme? Vše, co domácí, nám zapáchá; my sami na sebe se mrzíme i stejnou vášní hloupou, co krajany svými pohrdáme, nenávidíme též jazyka svého. Pomíjím některé stesky nejspravedlivjší; jsou ale nyní lidé, na něž prstem možno by ukázati, takovou k jazyku slovanskému nenávistí předpojatí a rozpálení, že slyší-li koho, v Čechách česky mluvícího, považují to co urážku váženosti své a, podobni krocanům, ježí hřebeny a hřídly půdu metou, nemohouce toho poslouchati, a poroučejí, aby se mlčelo aneb odešlo.

Porovnejž se s tím, prosím, skromnosť a snášelivosť lidu českého, jenž cizince a příchozí netoliko pod střechu přijímal a trpěl, nýbrž z podivuhodné dobrotivosti své všemi potřebami života a záštitou zásoboval a opatřoval i též dosazoval na hodnosti, k nimž druhdy nikdo neměl přístupu mimo lidi domácí tak, že, co kdysi o Římu, poněvadž všecky národy do sebe vnímal, pověděl právník F. C. Modestinus, že totiž Řím vlastí všech, nyní v obrat o Čechách říci volno, že Španělům, Francouzům, Vlachům a zvlášt Němcům druhou vlastí jsou tak, že pozbyli-li vlasti své původní, i to dobrovolně i též pro zločin nějaký, v této druhé míti mohou bezpečné útočiště a přítulek.

Kdež najde se jiná zem podobná, kterážby cizince tak laskavě v lůno své přijímala a živila? kdež onen přístup k bohatství a hodnostem? Chlubtež se jiní národové přívětivostí a hostinností svou, že v domech, z veřejného groše zbudovaných, po tři, čtyry dni cizince přijímají, i stravou a jinými potřebami opatřují: Čechy celé jsou pohostinny, jsou, ať tak dím, velkým hostincem a špitálem, kdež nepouze na několik málo dni, nýbrž po celý život svůj v rozkoších a bohatství výborně můžeš se chovati a udržovati. Není potřebí průkazu urozenosti starobylé, ani doporučení schopnostmi a vědomostmi a jiných vzácných pochval, ani mrzutého a choulostivého mravův přetřásání , ani odporné života dřívějšího zkoušky; jen se dotři a přilep na některého z velemožných pánův, a brzy všecky lidi domácí v hodnostech daleko předhoníš, právě pak to, což jinde mohlo by zdržovati a udušovati naděje Tvé, žes totiž cizincem, neměj pochybnosti, bude doporučovati a před ostatními učiní Tě milým.

Click here for reuse options!
Copyright 2018 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama