Církevní

12

Církevní. Odpovídám jednoduše kam chodí syn na základku.

Kolik platíš? Bývá první otázka.

Co musíš dělat? Následuje vzápětí.

Transakční myšlení prokázáno.

Neplatím nic.

Vyučují podle schváleného vzdělávacího programu, s povinným předmětem náboženství.

Samozřejmě bych mohla jednoduše okopírovat poslání a cíle školy.

– Hlavní cíl je co nejkvalitnější výuka všech vzdělávacích předmětů. S nemalým důrazem na: neponižování podprůměrných či slabších žáků, individuální vzdělávací plány pro děti se specifickými potřebami, ale nezapomíná se ani na péči o dítka nadprůměrná. Oproti ostatním by škola měla být přímo nasměrována k výchově křesťanské osobnosti, navazující na výchovu v rodinách –

Říct Vám kolik je pedagogů, popsat vybavení tříd, školní parlament, mimoškolní činnost …

– 15 učitelů, 1 asistentka pedagoga, školní ped-psycholog, 4 vychovatelky; každá místnost má odpočinkový kout, dataprojektor; dvě odborné učebny, dvě jazykové laboratoře; k dispozici relaxační bazének, posezení na chodbách; družina pro první, klub pro druhý stupeň; zájmové kroužky – letos 17+1 pro rodiče.

Pojďme do zákulisí. Třeba postřehnete odlišnosti sami. Podstatné. Jako já.

Budova není nejnovější. Dvě patra. Laický popis – dva konzumy přes sebe. Zdraví lidé známí i neznámí, děti, puberťáci. Kroutit hlavou, přecházet sem-tam začnete v přízemí, prostoru šaten. Lavička, návleky pro externí strávníky, “parkoviště” pro kočárky. Popisky: 1.A – 1.B. Pokračuje 2.A, 3.A, … 9.A. Vidíte správně, když nevidíte 2.B, 3.B. Ročníky mají jednu třídu. Počet dětí cca dvacet. Za šatnou v prostoru dva ping-pongové stoly. Bývá tu živo. Tabule s informacemi pro rodiče a žáky, návštěvníky. Stoupáme do prvního patra. Před očima motto školy (Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý), nad hlavou výtvory dětí, elegantně zavěšené v prostoru. V obdélníkovém prostoru prvního patra, kde začíná chodba vedoucí k ředitelně, sborovně, kabinetům, třídám i školní kapli, je umístěn hrací koberec s nadrozměrnou molitanovou stavebnicí. Čtyři stolečky, automat na čaj a kávu. U nich se potkávají a zapovídávají rodiče, kteří právě zabloudili. Nechybí “zdravý” automat. Stěny rámované fotografiemi, diplomy, poháry. O patro výš zbylé třídy, kabinety, jídelna. Přepážka s umyvadly. Rohová sedací souprava, stolek, knihovnička. Květiny na dlažbě, oknech, schodech, parapetech. Výkresy, výsledky srovnávacích testů SCIO a NIQES, projekty klubu i družiny lemují zdi.

O přestávkách panuje zdánlivě naprosto nekoordinovaný chaos. Živoucí obří měňavka. Přesunují se volně kamkoli libo. Míjí se na schodech, chodbách, ve třídách. Řádí na kobercích i odpočinkových koutech. Navštěvují se, hrají kalčo. Domlouvají srazy, schůzky, činnost, úkoly. Vyřizují si vzkazy, kdo komu chce co a kde byl dotyčný naposledy spatřen. Dospělí dětem, děti dospělým. Štěbetají, halasí jeden vedle druhého. Bez obav a beze studu. Slyšíte… Neslyšíte? To je dobře. Žádný křik. Usměrňování proudu se děje v klidu. Laskavá dominance v praxi. Já, osobně, odpovídat na stejnou otázku po čtvrté, jsem na mašli. Učitelé jsou v klidu. Se zvukem zvonku mumraj utichne jako mávnutím proutku. Všímám si, že dospělí oslovují děti jmény. O každém ze šprčků něco ví. Co mu jde, kde jsou slabiny. Pogratulují k úspěchům, vyzvídají další záměry. Nejen učitelé, i ostatní personál. Panem školníkem, který je každé ráno ve dveřích vítá, počínaje. Přes vychovatelky, jimž starší, tradičně, pomáhají s programy pro maloše, ke kuchařkám, co si pamatují oblíbená jídla. Ne všude jsou luštěniny, ryby, ale i domácí koláče připravovány způsobem: hlavně aby chutnalo. Z akcí školy, protože jich je opravdu hodně, zmíním dvě. Nemůžu Vám přeci popisovat výlety, exkurze, hodiny venku, přespání ve škole atd. Vánoční a Velikonoční Jarmark. Děti tajně vyrobí maličkosti, připraví si vystoupení. Rodiče přispějí domácími zákusky. V den D se jídelna změní v aulu. Pohodlně usazeni sledujeme kulturní program. Nevadí nám se trošku zmáčknout. Obdivujeme dovednosti, oceňujeme snahu. Rozplýváme se. Vždyť jsou to děti. Scénky, písně, tance. Je zřetelné a zřejmé, že bez podpory pedagogů, by to nešlo. U provizorních pultíků, kde se žáci promění ve zdatné prodavače, za skromný peníz nakoupíme maličkosti; navštívíme dílničky a v mini kavárničce, již obsluhují deváťáci, se občerstvíme. Posedáváme však po celé budově. Abychom se vešli. Měli čas spočnout, vyslechnout, promluvit si. Podivit se, jak nám děti – zase – vyrostly. Sdělili si, jak jsou šikovné. Probrali školní dění. Vstřebali překvapení a pýchu z jejich pokroků.

Vzájemně se ujistili, že příště se určitě uvidíme znova. A rádi.

Protože cesta, kterou jsme se dali, má smysl.

Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • Otázka by mohla znít “A proč něco takového nejde v běžném, pouze státem řízeném školství?”
    Ale ta odpověď by asi mnohé nepotešila.
    Jinak díky za hezký popis ze kterého je vidět, že tam je skutečně komunita která má zájem o to co je důležité.

    • Jolana J

      Díky. Protože vždy je to nejvíc “o lidech”, doufám, že podobné školy se najdou i jinde. Dokud jsem nepoznala osobně, nevěřila jsem, jak dobrým záměrům dokáže i v tomhle “oboru” házet stát klacky pod nohy a jaká zášť může panovat. Úspěšnej je divnej :/ Najdou se, samozřejmě, třecí plochy menší i větší (mají x nemají děti dostávat úkoly, má x nemá se “tuto” učit tak a tak …) – naštěstí je vždy místo pro diskuzi. Přínos – podle mně nej: žádná “volná” výchova, rodiče spolupracují se školou; děti, zvl. vyšších ročníků – ví o čem je realita, stojí nohama na zemi.

  • Anna Šochová

    Skvělé! Podobně se mi líbilo na “nejzápadnější” škole v Česku, tady znali učitelé i babičky děcek a jeden nebo dva jako žáky/ně ;-), spolupráce fajn – taky jsem jela jako dozor s děcky na výlet. Skvěle tu znali své pappenheimské. Potom, později, jsem tam byla jako redaktorka ojuknout “obecnou školu”, ale v těch počtech děcek ve třídě, řeknu Vám, máte ohromnou výhodu! teď se mi vybavuje jedna malá noční můrka: Jak jsem měla ty děti jak stupínky, vždycky jsem pracně vzpomínala, kdo kam patří, hlavně které písmeno a patro, olítat rodičák nebylo jednoduché 🙂

    • Jolana J

      sice jsme oba museli projít “pohovorem” – škola není spádová, tudíž nemusí přijímat automaticky – ale jsem ráda, že jsme zvládli. Při téhle, a dalších, jsem si všimla, že “dobré” školy si drží počty žáků/třídu, přičemž v těch – pro mě důležitých věcech (uplatnění absolventů atp.), znalostní testy .. jsou na výši.

  • Sendyman, jinak Pavel Machata.

    Jolano, jsem bezvěrec. Nejsem ani pokřtěn. Přesto se za křesťana považuju, vyrůstal jsem tady, i když víra bývala pomlácena, jak to šlo.
    Jak to popisujete, vypadá to skvěle.
    Já mám než takovou zkušenost: bejvaly doby, co se nemocnici Na Františku říkalo “cesta do pekel”. Zažil jsem to. Naštěstí ne jako pacient, jen návštěva pacienta. Nechci házet všechny do jednoho pytle, dozajista tam byli i skvělí doktoři i sestřičky. Ale taková nálada tam vládla. Prostě “konečná”, pak už jen havrani…
    Pak to “převzali” jiní. Či jiné, asi. Boromejky, myslím. A dostal jsem se tam jako pacoš, nechtěně, samozřejmě.
    Neskutečná péče v rámci možností, osobní přístup, při vší tý smůle vlastně paráda.
    Jsem bezvěrec. Ale víra je dobrá. Nejsem příznivec institualizovaný katolický víry, to je podle mýho normální “s.r.o.” Nechci vzpomínat, jakýho zla se víra dopustila v minulosti, to je minulost a byla jiná doba.
    Na nedostatek víry zemřeme (jako Evropa) na úbytě. Převálcujou nás….
    Ale i tak fandím a držím ten svůj jedinej palec, co mám při ruce! 🙂

    • Jolana J

      nevím, zda jsem přímo “bezvěrec”, když věřím v Něco (vyšší princip mravní) .. Nejsem křtěná, ani syn. Přesto si myslím, že mu neuškodí poznat řád, hodnoty. Zvl. když u těch, kteří o nich mluví, je vidí v praxi. Taky si nemyslím, že mají patent na fšechno (církev). Vážím si na škole i toho, že absolutně žádný “nátlak” se nekoná. Podmínka “věřící” se nekoná. Ani u dětí, ani rodičů. Přijít může kdokoli. Vím, že i některé běžné ZŠ jsou dobré. Přála bych si, aby těm “lepším” přestal házet stát klacky pod nohy. PS: synova – zatím nezodpovězená, zásadní otázka – KDY přesně se narodil Kain a Abel. :))) jj – nemaj to s ním jednoduchý :DD

      • Sendyman, jinak Pavel Machata.

        Jj, taky věřím v “NĚCO”, evolucionismus je pjekná a dokazatelná záležitost. Ale nikdo mi nevysvětlí, že před asi 250 a 65 miliony let si s Planetou někdo “pohrál” a vývoj se začal ubírat jinudy. NĚKDO SI S NÁMA HRAJE! 😀 Směju se, ale myslím to vážně. Ono všecko asi nebude jen fyzika, chemie, mechanika a tak…
        Ješiš, ale to je jednoduše komplikovaný! 😀
        Kain a posléze Abel se narodili hned poté, co jejich rodiče, Adama a Evu, vyhnal Bůh z ráje. Prekérní záležitost! 😀

        • Sendyman, jinak Pavel Machata.

          He, “Vyšší princip mravní” – a dostáváte stejně po hubě, jako já? 😀
          Na to už se dneska, bohužel, nehraje.

          • Jolana J

            nehraje, pravda – Ále dyž já proti proudu 🙂 Zkusím, dostanu po čuni; vstanu, jdu – a udělám to znova! Věřil byste tomu? :DDD z průseru do průseru jak z pohádky do pohádky .. A+E pobral – ale DATUM, datum neznaj :)))

          • Sendyman, jinak Pavel Machata.

            3.1. -12.154 a 6.8. -12.156. Zkuste mu to dát takhle, třeba to pobere. Hlava čistá, jasnozřivá, akorát zaprasená dvěma blbými daty. Takovejch je, bude hůř! :-DDD

          • Sendyman, jinak Pavel Machata.

            A nebo mu to zkuste vyložit evolucionisticky, i když samotnýmu mi zůstává rozum stát:
            Z ničeho, chlapče, v podstatě z ničeho! Nejdřív nebylo vůbec nic, pak Vesmír a pak jakási améba, kde se vzala tu se vzala, nebo co, a z ní vzniklo všechno! Jedno “dostalo” ploutve a zůstalo v moři, druhý nožičky a začalo se pinožit po souši. Přitom něco vylezlo z moře a něco do něj zalezlo. Prostě zmatek a je tady, co je! :-DDD

      • Anna Šochová

        Navážu na Sendyho: ti dva se narodili v době, kdy lidi neuměli počítat a spoléhali se na Boha, že jim napoví. A ono ne, museli se to pomalu naučit sami, všechno, i s kalendářem. takže bez moderních analýz byli bez šance. Tohle nepromysleli, když zlobili. 😉 Ohledně toho, že to byli první lidé a Kain se musel s někým oženit, vyřešili to američtí černoši v knize Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti velice šikovně, oženili Kaina s opicí – a proto by se dalo odvodit, že fakt pocházíme z opice i podle křesťanů… Ostatně, může v tom být i prapaměť lidstva, různé druhy člověka žily vedle sebe ve stejné době a některé podle vizáže k opicím daleko nemají. Což taky víme až v posledních 10-15 letech najisto. Takže když už je prokázán přechod Rudého moře po rozestoupení vod, odhadnut původ ohnivého sloupu, který Židy vedl Egyptem, ba i ten ráj se už celkem odhadnutý (a geneticky fakt pocházíme z malé skupiny lidí), takže bych řekla, že pokud něco bude přesnějšího, najde se důkaz v rámci geologie a podobných věd. Není to nemožné, před padesáti roky se nevěřilo ani v to Rudé moře – a prý víme i místo.