Das Auto

25

Ten hlas, co mne v reklamě dramaticky ubezpečoval, že tahle značka znamená Auto s velkým “A” i tam, kde se jinak píše s malým, už asi nebude působit dostatečně vábivě a přesvědčivě. Přehnali to, chlapci. Holt prachy, prachy, ještě víc prachů, to je hnalo.

Když se to vezme kolem a kolem, je to patálie skoro humorná nebo šibalská, případně vyčůraná. Softwér u dieslových aut vyzrál na přísné limity dusíkatých kysličníků, které vyjdou výfukem. Uměl zjistit, že je vůz testován a honem zařídil, aby spaliny odpovídaly normám. Jak bylo auto mimo měření, vesele si jezdilo po svém. Což možná nedělá jenom tahle značka (nejen proto, že se v tom vezou značky aut jaksi VW spolknutých). Bylo by divné, kdyby tenhle fígl používal jenom VW, ale je také dost možné, že bylo třeba takovouhle vešku blešku objevit  – a poté hodně zpopularizovat, což nemusí nutně souviset se zarputilým ověřovačem, kterému to nedalo. No, aspoň nám doma ubylo dohadování, co se vlastně vylepšilo tak zásadního na těch autech – máme totiž v altánu dost často na kafi jednoho šéfa vw fandů.

Bohužel to rychle pošramotilo značku, prodej aut, zasáhne to i továrny. A je to veliká škoda, protože autíčka téhle značky, která jsme měli a provozujeme, vydrží opravdu kde co, jsou to dříči. Na nové zatím nikdy nebylo, leasing by nám celé roky stejně nikdo nedal (a dojeli bychom případně právě na něj), ale mobilní jsme být museli. Po té staré škodovce, pěkně vyztužené Ipou, co udržela spolu se zbytkem podlahy třináct beden limonád a nějakých šest přenosek s pivem, jsme si vyhlídli Passata B2, protože nám jeden ochotný podnikatel předvedl, co do něj naskládá. Nádhera! Navíc se tam dalo všechno rozložit tak, že se zvedly dveře kufru a nabídka zboží byla přehledná.

Jsem řidič nic moc, tehdy jsem měla vyloženě hrůzu řídit, ale právě na černozlatého pasátka jsem se několikrát spolehla a vynesl mne z divných situací. Ne, že bych vždycky v zrcátkách viděla a věděla, kde jsem. Proč jsem se nevyjezdila? Nechtějte mít za spolujezdce a učitele mého manžela, to jsem byla vždycky s nervy hotová – dětem to ale prospívalo. Já si holt musela osahat auto sama. A tak jsem do dvora sice vjížděla po čumáku a tím pádem nejbezpečněji, ale aby nikdo nevěděl, že jsem takový srab, schválně jsem se potom cvičila v otáčení. Dokud jsem to necítila. Fakt to bylo, jako kdybych měla kůži na tom laku, kam ještě můžu, jak blízko mám fůru dřeva, kůlnu, druhé auto nebo stěny garáže. Ta byla stavěná na trabanta a už se škodovkou zajíždět nebyla sranda – ale já se naučila. A žádný další řidič to otáčení v malém prostoru nezvládl. Netroufli si 🙂

Když jsme si pořídili B4 jako další auto na výlety, ještě málo zkušený řidič ho zrušil při aquaplainingu na D1. Vzali si z něj s tátou jen autorádio. Zmuchlané bylo komplet, ale kabina udržela tvar. Ostatně první auto dotyčnému kaskadérovi jsme dovolili s tím, že to bylo původně policejní, možná přímo Gerchánovo, neboť bylo pořádně vyztužené. To mu možná vydrželo i dva díly seriálu. Je dodnes s láskou renovované, bude to krásný veterán.

Když jsme si mohli dopřát dodávku, ctíme značku, nyní již třetí kousek v pořadí. Samozřejmě jedna ojetina za druhou, ale spolehlivé, samé nafťáky. Značka je to tedy celkem rodinná a třebaže současný průšvih světově pošramotil kladné pocity a vztahy k těm čtyřkolým krasavcům, přece jen se nám tu objevilo několik hrdých postojů. Jednohlasně zní, že MY jezdíme s emisemi dost dobrými a i když se nafťáky nyní hodně pomlouvají, budoucnosti se bát nemusejí. Dotklo se nás to víření strašlivostí, napáchaných ve jménu průniku na americký trh, ale už jsme se většinou otřepali. Navíc jsou ty naše strojovny z jiné várky, Těm nové skandály neuškodí, u těch je největším nebezpečím rez.

A co moje řízení? Zatím spí. Pokud zase “naostro” vlezu za volant, chtěla bych věřit autu, ať bude jakékoliv, jako tomu stařičkému Pašíkovi, co mne vždycky bezpečně dovezl domů. Bude to Lupo? Golf? V každém případě se ještě na silnicích nemusíte bát, mám za sebou jen první kondiční jízdu 😀

    Ašská spisovatelka, která oblast proslavila již na přelomu staletí horory z pohraničí. Vlastní několik literárních cen žánru, publikuje samostatně i ve sbornících. Na svých stránkách (Koště A.Š.) se věnuje také mnoha otázkám všedního dne. Profesně se věnuje sociální práci.
    Reklama
    • 747

      Podle mně se to s těmi emisními limity přehání a páč to fakticky nejde dodržet, ale ve jménu Zeleného Božstva se musí furt snižovat a vylepšovat, tak máme už i auta takřka v kategorii BIO. A stejně tak jako jsou potraviny označené Bio stejně jedovaté jako ty bez označení, tak jsou auta s nízkými emisemi stejně smradlavá jako ta, která maj v papírech pár čísel jinak.

      • Anna Šochová

        A jak jsem někdy v úterý nebo ve středu při psaní tušila, už se s podvody za ušima škrábou další světové značky. A na Bio celkově máme stejný názor 🙂

    • Pokud jde o emise a jejich vzývání, pak souhlasím s 747. Ono vlastně právě to vzývání emisního božstva je právě příčinou onoho skandálu. A tohle provalení průseru je jen správné. Navíc mě docela těší že jde o diesel, protože jsem ten, kdo tvrdí, že nafta není do auta ale do traktoru a že se to stalo právě VW, protože koncernové vozy upřímně nesnáším. Jednou jsem měl půjčeného právě Passata (nevyznám se v těch modelových řadách, ale je to ten jak se tvarově blíží prvnímu typu Superbu a také se v té době prodával). Nepohodlné malé auto kde jsem si nedokázal udělat pohodlí. A ty VW budíky s modrým podsvícením mi málem utrhly oči. V posledních létech jsem zvyklý na bílé a nyní na červené podsvícení a je to sakra rozdíl a příjemnější než studené modré světlo.
      Ale o to nejde. Jde o emise.
      VW vsadili na naftu.Reklamou zblbli lidi a ti jí začali kupovat. Kecy o tom, jak to má dokonalý “krouťák” a jak to málo žere fungovaly. Jenže výkonu, emisí a podobně je u dieselu docíleno většinou turbem. Složitým a citlivým zařízením s drahým servisem. A takovým způsobem spalování, že je nutné přidávat další filtry a podobně. Nafta vlastně dělá tím víc svinstva čím víc se musí do motoru dávat hejblat aby to vůbec jelo. A ta hezká čísla se nějak nahnat musí.
      A mimochodem k provnání benzinu a nafty – moderní benzin a diesel jsou prakticky srovnatelné. Moje bývalé auto mělo prakticky totožný počet válců i obsah s autem kamaráda. Já měl atmosférický benzin a on turbodiesel. Výkon stejný, on měl pravda vyšší kroutící moment asi o necelých 100 Nm. Případný servis – u mě cena třetinová.
      Ergo je můj závěr takový, že tak dlouho chtěli chránit přírodu až se přišlo na to, že tudy cesta nevede. Inu Cimrman.

      • Anna Šochová

        Souhlasím v mnohém. My jsme začali s nafťáky v době, kdy byl rozdíl ceny citelný a navíc se auta dělala dost festovně. Na mne osobně šly v autoškole mrákoty, když jsme se nesměli o kapotu favorita opřít, protože se v ní dělaly důlky! To už jsme měli doma srolovanou škodovku 120 po čelním střetu s blbcem a tohle auto by tedy jen tak někomu šanci nedalo. Měli jsme vyzkoušený i pohodlný sedan fiat na benzín/plyn, ale marná sláva, nějak ty nafťáky máme pod kůží. A protože se v mém okolí hodně o autech kecá a vylepšuje, spotřeba je velmi dobrá – i proto jsem občas prchala z vášnivých debat, jak ve vw udělali motory a spaliny zrovna takovéhle. Jinak prý existuje způsob ozelenění dieslů- přidáním močoviny, ale kdo by tankoval dvakrát a mísil s naftou tohle? takže to vypadá spíš na elektrocestu. A víc se mne neptejte, fakt nejsem technický typ 🙂 I když jsem se navrčela kdysi leccos tak, že jsem před zkouškami chlapy opravovala v tom, jak blbě znali brzdy.

        • Vidíte, to mě vůbec nenapadlo. Ale můj postoj (odmítání nafty) a Váš (používání) může být dán i zvykem. Měl jsem celou řadu aut a jen jedno bylo na naftu. Jinak jen atmosférický benzin.

          První byl ještě na gymnasiu Trabant který jsem zdědil. Zelenej. Holky skákaly, možná si na to vzpomenete – když jede zelenej Trabant tak musíte pro štěstí trochu povyskočit. A pak pořád jen benzinové motory kromě jedné nafty, ale to bylo služební auto krátce po skončení vysoké na začátku devadesátek. To by bez turba asi ani nejelo, ale tehdy i přes hromadu zimního kouř a zvuk traktoru neskutečný luxus. Oblíbená značka jednoho z místních diskutujících. Ale jinak jsem petrolhead hlavně ve smyslu první části slova – petrol.

          • Anna Šochová

            Zelený trabant jsme v hrátkách nebraly:-) Dík za zajímavé info. Mne fascinovalo, když mi jeden kluk vyprávěl, jak trabíka slepuje izolepou. A potom mne jednou vzali sousedi dozadu a pod nohama mi ubíhala zem… Říkali, že je to normální, ale později jsem zjistila, že tam prostě měli díru jako vrata 😀 A poznatek pro všechny méně majetné: díra uvnitř blatníku se dá spravit novinami, vrstva po vrstvě a nalakovat – to mám od kluka, co rád závodil. Na škodovcew super věc, projde i policejní kontrolou. Výfuky vydrží déle, pokud je natřete barvou na mostní konstrukce. Howgh.

            • Trhlinu zakončit vrtačkou, aby nepokračovala, podlepit a přelakovat. A nebo přelaminovat. On to byl plast z vrstveného rouna, Tuším že se to jmenuje duroplast. Takže i ty noviny určitě fungovaly.
              Jinak pozor, to nebyl obyčejný trábí. Celý název byl Trabant 601 S, to S znamenalo Sonderwunsch. Takže to mělo například cyklovač stěračů, světelný trojůhelník, světelnou houkačku. Čumíte na ty vymoženosti, co?

            • Anna Šochová

              To ano, protože cyklovače pro škodovky potom na přelomu socíku a kapitalismu vyráběl manžel a div mu ruce netrhali. Pokud by neměl srážku s blbcem, už by pořídil montážní linku, zájem měla i Avia.
              Jo a ten papír – zapomněla jsem napsat, že to je na kovová auta, lamino se jinak spravuje, jak říkáte, jako kajaky a kánoe 🙂

      • Petr Pelikán

        Ja se spíš domnívám, že příčinou a problémem onoho skandálu není to vzývání emisního božstva a snaha ochrany přírody – toho je třeba, pokud chceme dlouhodobě přežít.
        Problém spočívá více méně v koncernu VW samotném. Oni tam, dá se říci, zaspali dobu. Ukazuje se totiž, že důvodem toho skandálu je to, že na základě uvážení mezi investicí do vývoje a produkce efektivních prostředků na likvidaci těch nebezpečných emisí a investicí do manipulace softwaru, bylo to druhé mnohem levnější a nevedlo to k výraznému zvýšení cenového rozdílu mezi benzínovým a nafovým modelem. Postižené jsou především menší modely – tam by nárůst cen byl pro VW mnohem citelnější. A je také nutné upozornit na skutečnost, že v době, kdy tato rozhodnutí padla, měly naftové motory koncernu VW ještě starou a VW-typickou technologii s hydraulickým pístovým vstřikováním.

    • OW

      Praxe mne naučila chápat se volantu, jen když je přítomný manžel v mdlobach nebo svázány do kozelce a roubikem narvanym v píše někde v zavazadlovém prostoru. Mám najeto víc, za horších podmínek, pst! couvám i s vozíkem a jen podle zrcátek, tohle mu fakt neprozrazujte, to by byla slupka do ega jak hrom, a stejně platí, že není horšího řidiče, než je vlastní žena. Naštěstí se v jednom autě potkáváme spíš omylem a to v rámci zachování vlastního zdraví sedam na místo spolujezdce, vypinam sluch, zaviram oči, stavam se němou.
      Cifix a to řídí zásadně bez neřízené střely Bary na klíně a za krkem a na volantu… Jeho pes, moje starost. Grrrrr. Piskotek!

      • OW

        V puse, debilni té devítko, v puse!!!!!!!!

        • T9 je hrozná svině. A nejhorší je když kompletně předělá SMSku. Pak to vysvětlovat je hrůza.
          Jinak panu choti závidím. Já doma svojí polovičku za volant někdy přímo dokopávám. A slyším pořád stejné výmluvy. “Je to moc velký, já s tím nezaparkuju.” “Je to hrozně rychlý, přidám plyn a je tam hned kilo.” A podobně. Uznávám, že má pravdu, ale když jsem přitáhl domů mrňavý auto – nákupní tašku, tak to bylo zase “Pojedeš se mnou? Abych se trochu pocvičila.” Jenže já se tam blbě vejdu a tak se u toho kapku vošívám a dozvídám se pak že se bojím, protože jede špatně. A teď, nic ve zlém, babo raď.

          • 747

            Co zkusit přitáhnout ještě nějaké střední auto? Ať si paninka může vybrat. :-)))))) Jinak už zbývá jen najmout domácího řidiče.

            • Domácího řidiče? Nebylo to na té videokazetě, kdy byl i film, který začínal slovy: “Dobrý den. Já jsem Helmut, instalatér. Přišel jsem vám prošťouchnout trubky…” 🙂

            • 747

              :-))) No, nějak podobně by to mohlo probíhat. Rozumíme si.

          • Petr Pelikán

            Moje žena jezdí autem ráda. Zjistil jsem ale jeden zajímavý rozdíl, který mi i potvrdila – zatímco já rád v autě sedím nízko, neřku-li skoro na silnici, ona má ráda, když může sedět vysoko a má rozhled. Většinou, když jsme šli pro ní vybrat a koupit auto, vyhrálo to, kde mohla sedět vysoko a měla rozhled.

            • Ono je to spíš o nejistotě. Když jsme se seznámili, měl jsem Škodu Favorit. řízení bez problémů. Časem přišlo jiné a pak zase jiné a úměrně s počtem hejblat, budíků a dalších systémů se jistota trochu snižovala. Vysvětlit, že to a to není nutné sledovat a podobně se sice dá, ale to je asi tak všechno. Když sedím jako spolujezedc mám za úkol to vše hlídat a jízda je bez problémů, ale když jede sama je ve mě hodně malá dušička.

            • Petr Pelikán

              Tak s nejistotou máte jistě trochu pravdy. Spíš dokonce strach z neznámého. I když to není specifické jen pro ženy. Znám i chlapy, kteří mají s rozdílným a specifickým uspořádáním knoflíků, hejblat a ovladačů různých výrobců a jejich funkcemi problém. Moje žena většinou problém nemá – a aut už několik měla. Pro ní je většinou podstatné vědět, kde jsou ovladače, které potřebuje a když jednou ví, kde jsou, není žádný problém – nejdůležitější pro ní je vyhřívání a nastavení sedaček a ovládání připojeného mobilu (zbytek už dnešní auta vlastně dělají skoro automaticky – světla, stěrače, klima).
              Než jsem svého času koupil můj současný vůz, měl jsem v hlavě dva rozdílné modely, které přišly v potaz – 520d tourer a X3 2.0d x-drive. Oba dva jsem měl vždy na celý víkend na zkušební jízdu. Když jsem domů přivezl tu X-trojku a manželka se dozvěděla, že je s automatem, kategoricky odmítla s tím autem sama jet – automat je prý jen pro staré lidi. Zprvu jsem nechápal, o co jde a až rozhovor vše vyjasnil. Ona se domívala, že jezdit s automatem je složité, neznala to a bála se toho. Tak po dvou hodinách jízdy (po silnicích a i v terénu) jsem ji přemluvil a sedla si za volant. Po deseti minutách zjistila, že je to pohodlnější ježdění, než s řazením a měl jsem problém, dostat se k řízení.

            • To se mohu podepsat. Než jsem sedl do svého prvního automatu, tvrdil jsem, že je to pro idioty, co neumí řídit. Pak jsem potřeboval něco dovézt a na autě jsem tehdy neměl kouli na vozík. I půjčil mi kamarád auto s koulí, Chrysler, typ už ani nevím. A ono to bylo překvapivě fajn. Mé další auto ho pak už mělo a získal jsem i další jeho příznivce. Musí se to prostě zkusit.
              Navíc si myslím, že například u výkonějších motorů, které já třeba preferuji, je automat nutný pro prodloužení živnotnosti spojky a podobně. Ono třeba už 200 koní dávkovat manuálně (spíše nožně) spojkou je problematické. A netrpí jen pneu, ale právě spojka což není levná záležitost.
              Jinak řada 5 v kombíku je myslím pro ženu dobrá volba (velký kufr na nákupy mají rády), X3 bych asi doma rozmlouval na X5 ale to je individuální.
              U nás to nakonec skončilo tím, že poslední co byla ochotná řidit byla Hyundai Sonata. Pak jsem přesedl do zatím předposledního auta, Hondy Legend a to už jsem se stal osobním šoférem, jak vtipně navrhl 747.

            • OW

              Můj traktor je Peugeot 206 v naftě v provedení minivan. Neuvěřitelný dric, minimální spotřeba, otočí se na petniku.. Jediná nevýhoda je, že když se na mne při nájezdu na dálnici nalepí namachrovanej blbec s větším autem, a hlavně vyšším, což jsou skoro vsechna mimo sportaku, tak holt jedu až na konec pruhu a tam čekám, protože přes něj nevidím a taran není můj oblíbený řidičský prvek. Problikavani dálkovými světly a upadnuti ruky na klakson manévr nasobne zpomaluje. Kam nevidím, tam nejedu.

            • Petr Pelikán

              Nakonec manželka dostala Mercedes A160, na který nenechá dopustit a já jsem koupil tu 520 s manuálem. Ale příští auto bude s automatem.
              Ona ta averze vůči automatům má svůj původ u zkušeností se starými generacemi automatů. Ty oproti manuálu řadily pomaleji a na rozdíl od manuální převodovky, kde máte ztrátu výkonu někde mezi 3-4%, tam byla ztráta zhruba 15% výkonu. K tomu měly také větší hmotnost. Takže byly pomalejší (línější) a měly větší spotřebu. To už u současných automatů není, ztráta výkonu je defacto identická s manuálem a i rozdíl hmotnosti je menší. Mimo to, při dnešním hustém provozu a zácpách je automat lepší volba. A nové generace automatů mají i Start-Stop funkci (samostatné vypnutí a zapnutí motoru, když stojíte např. na semaforu nebo v zácpě).
              K tomu mě napadá humorný zážitek – před Mercedesem jsme pro manželku koupili BMW 116i a ten už tu funkci měl. Při zkušební jízdě, na prvním červeném semaforu, se auto po zastavení vypnulo a moje žena nevěděla, co se děje. Z výrazu v obličeji se dala vyčíst panika a překvapení. Říkala mi, že neví, co se stalo, ale ona nic neudělala, přesto nejde motor, takže auto se asi rozbilo. Poté, co jsem jí řekl, aby zmáčkla spojku a auto zase nastartovalo, bylo vše v pořádku.

      • 747

        :-))))

    • Pavel S (S jako Sendy)

      Ať si kdo chce co chce říká a ať jsem třeba za blbce, nejlepší “Das Auto” bylo brouk. Nikomu nic nenalhávalo.
      A kdybysem měl bejt jakože by spokojenej, vybral bysem si T1.
      Místo podnikovýho loga na přídi atomznak, posprejovanej až hrůza!
      No jo, to jsou ty mý kultovní šedesátky… 😀
      A nevíte náhodou někdo, jak bysem se mohl stát Iluminátem?

      • Anna Šochová

        To už asi nestihnete. Musíte být vzdělaný v historii, vlastně spíš kunsthistorii, na vyšší úrovni, než je doktor věd, potom ve filosofii, to podobně, dobré je právo včetně mezinárodního, několik jazyků -optimálně všechny světové plus latina, starořečtina a hebrejština – aramejština, být vynikající v nějakém oboru, mít mezi ilumináty někoho, kdo Vás doporučí a také je dobrá zkušenost z vyšší politiky, například v nějaké komisi OSN. Kdybyste měl delší praxi jako zednář, tak taky dobrý.

      • Petr Pelikán

        Sendy, brouk byl to nejlepší “Das Auto” – a mimo to měl velmi mnoho česko-rakouských genů. Od motoru přes karoserii. Tatra V 570, Tatra 97 a Hans Ledwinka nechávají zdravit. V roce 1961 zaplatil VW státnímu podniku Tatra odškodnění ve výši 1.000.000,- DM (někde se píše i 3.000.000,- DM) za porušení patentních práv na motoru a karoserii Tatry 97.
        Kybych měl být spokojený já a měl ty nutné drobné, pak bych si vybral Tatraplan.
        PS: Na ilumináty zapomeňte, to je jiná liga.