Dopis Ježíškovi

0

Milý Ježíšku,

chtěl jsem na Tebe hned v úvodu vychrlit, jak mě všichni politici lezou na nervy a jejich pohůnci – úředníci – serou, ale nechám to na jindy. Jednak Tě nechci zatěžovat dárkem, který mi splní spíš čert a pak je to pomalu o hubu něco takového napsat. Chystá se totiž zákon, kde urážka úředníka bude, tuším, za deset tisíc. Ona to už říkala moje babička, že vrchnost se musí poslouchat a vidím, že na její slova dochází.

Jinak teda nevím co si přát pod stromeček. My si doma dárky dáváme podle toho, kdy chceme sami. Nečekáme na nějaké datum. Ale to je asi tím, že do kostela nechodíme a bereme Tě spíš jako takovou tradici.

Já vím, že nejsi nějaký folklór, ale některé ty tradice jsou fakt fajn. Je to prostě něco takového, kdy víme odkud pocházíme, kdo jsme a kam se můžeme, když by bylo v tom širém světě blbě, vrátit.

Pamatuju (sakra, píšu jako nějaký pamětník), jak jsem před nějakými patnácti lety v tuhle dobu zavřel kancelář, dal místním zaměstnancům (oběma!) pokyny co a jak, sedl do auta a jel za Tebou domů. Cestou jsem sledoval jak se kazí počasí, nebo spíš jak je čím dál víc zimní a najednou jsem byl doma. V zimě (většinou) a s Tebou. A bylo celkem jedno, jestli jsem Tě hledal v kostele, pod již ozdobeným stromečkem v obýváku a nebo třeba jen někde u sebe sama. Věděl jsem, že tu jsi, že sem patříš a spolu s Tebou i já.

Docela fajn.

Dnes je to nějaké jinačí. Víš, měli bychom prý chápat a přijímat cizí kultury. Nevím jak Ty, já se cizí kultury docela snažím pochopit, ale nějak mi to nejde. Ne že bych nechtěl. Já bych i byl pro, ale některé věci prostě pochopit nejdou. A stejně tak ti odjinud neumí pochopit některé naše zvyky. Třeba že na Velikonoce můžeme beztrestně zmlátit starou. Však to znáš.

Takže co bych od Tebe, milý Ježíšku, chtěl. Snad asi jen to, abys nikam nechodil. Když tu jsi, tak je to takové tradiční. A ta tradice je celkem fajn. Je to něco o čem vím, že tu je už strašně dlouho a tak nějak to patří k těm lidem ze stejné party. I když mě ta parta někdy hrozně leze na nervy.

Jeden kamarád se tuhle opil a říkal mi, že je mu docela jedno, jestli si někde uřezávaj hlavy nožem, mlátěj manželky a nebo jim nedovolujou ukazovat ksicht a řídit auto. Ať si dělají co chtěj. Doma. A když jsou tady, tak ať se na svoje tradice vykašlou a ať respektují ty naše.

Třeba právě ty, které jsou o tom, že v tuhle roční dobu jsi u nás doma a dáváš tam pod stromečky nejrůznější balíčky. A to i těm co tě v kostele nehledají jak je rok dlouhej.

Takže asi tak. Mě osobně a myslím, že řadě dalších taky, stačí jako dárek jen to, že tu budeš dál. To ostatní si už nějak zařídíme.

    Bloger na WordPress.com, libertarián, příznivec ANCAPu a svobody jednotlivce obecně. To B. za jménem je od slova "bloger"
    Reklama