IBISI KVÍLILI BÍLÍ

4

Všímáte si, Vy – Vy – Vy také – jak mají děti život těžký?

Zjistí k čemu jsou dobré páčky nahoře a dole, které přišroubovali a nedali návod; rozlezou se; rozběhnou se; začnou experimentovat s hlasem.. Od pouhého Uáá, přes táta k pověstnému proč? A to je konec.

Logikovým životním posláním je vynahradit mi vše oč jsem přišla. V minulém životě jsem nějak neměla čas postřehnout, že se děti naučily číst, psát, vyslovovat, artikulovat. On si užívá. Nové věci, dny, objevy. Slova.

Měla jsem známou, která nebyla schopna vyslovit parašutista. Ani kdyby na tom život záležel. Parašutista se z neznámých příčin v jejích ústech změnil na parašušistu. Logik má drobnou logopedickou vadu. V porovnání s tím, co slýchám z rádií a televizí, skutečně zanedbatelnou.

Kaxík místo taxíku, flešák není fešák, škrnáct místo čtrnáct… Písmenka vylétávající z úst mění občas pořadí i podobu záludně, zcela o vlastní vůli.

Chytrý pán mi kdysi vysvětlil:”Ony to slyší správně . Jenom neslyší, že pusa říká něco jiného”. Usnadnil mi život. Opravím stovku na schovku, sednnáct na sedmnáct – Logik správně zopakuje – jede se dál. Jsem starší paní. O výchově a znalosti jazyka mám svoje představy. Nebudu teď rozebírat, že v mnohém se s oficiálními institucemi, a to včetně školy, rozcházíme. V jednom ze svých edukativních záchvatů jsem domů pořídila-mimo jiné, dobrovolně-povinné klasické dětské četby- Špalíček, Rumcajs, Seifert.. – Sekorův “Ferdův slabikář”. Písmenka, říkanky, abeceda. Senzace. Myslíte? Ani omylem.. Ještě teď mě huba bolí.

Včera jsem totiž, v těžkém hnutí mysli a pominutí smyslů, překvapila sama sebe. “Přines knížku, budeme trénovat společně”. Ucho se diví, co ta pusa mele? Jsem velká holka. Hrdopyšsky jsem pominula BaBu kořenářku, Hrazdu H i RytíŘe R. ZZZmije. Amálka papala papáníčko…moucha. Sebevědomí stouplo – až do bodu mrazu.

DUDÁK DUDAL DŮM OD DOMU DARŮ DOST SI DONES DOMŮ 3x zopakujte, peeeččliivěě arrtiikkulujte. Věděli jste, že má obličej tolik svalů? Lelek se lekl lelka, mléko přelila selka – šla jsem uvařit kávu.

Mládenci se bavili skvěle. Upřímně se zasmát cizímu neštěstí jim není cizí. Zvláště když v tom figuruje moje osoba. Zaříkávač připomněl svůj marný boj; z gygieny hygienu neudělá, kdyby se přeskočil. Logik mne útrpně utěšoval. Půlku mám za sebou. Zlatý Popokatepetl. Návrh naučit jej novou písničku:”Strč prst skrz krk, zřetelně nám přeříkej” intuitivně odložil.

SVIŠŤ SICE SVISLE VISEL, ZASVIŠTĚL, SVIST SLYŠEL SYSEL.

Nikdy dříve jsem si nevšimla, jak záludnou máme abecedu? S oroseným čelem, bolavou čelistí, potrhanými mimickými svaly jsem se dopracovala na poslední stránku. Stačil pohled, abych pochopila, že držím v ruce knihu napsanou rodičům za trest. Jak jinak vysvětlit:

KDYBYS NEBYL BÝVAL KÝVAL,

NEBYL BY SE MÝVAL HÝBAL?

Za zubícím zvěřincem zeber a zubrů jsem se zařekla. NIKDY VÍCE.

Určitě ne tenhle týden

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • Anna Šochová

    😀 Mně stačívalo drbat vrbu 😉

    • Sendyman, jinak Pavel Machata.

      Jste se měla, když jste měla vrbu. Já neměl, teď už jo, mám to kousek. Ale jsem línej. Kdyby tak teď chodila vrba drbat mě! 😀

  • Sendyman, jinak Pavel Machata.

    Mě dostává, když vidím dospěláky ňuchat se s miminama: ňu ňu, plosimtě a tak. Doprdele, vždyž jsou to lidi, i když malý! Voni rozuměj. (A “zapisujou” si to!) A čím dřív na ně začnou lidi mluvit jako lidi, tím dřív z nich lidi budou. Doprdele! A to samý je s psama…
    Ále, gdyby to bylo jenom vo tomhle…

    • Anna Šochová

      Ňuňavé lidi děcka hned otipujou jako využitelné, ždímatelné a prostě jen k tomu užitku. Pokud ovšem na ně tiťlá celá rodina, jsou v budoucnu chudáci.