Já taky

1

Kdysi dávno (je tomu snad 50 roků) jsem se seznámil s jedním krásným výrokem: Pozor na duševní impotenty. Dovedou znásilnit kdejakou dobrou myšlenku.

Od té doby jsem se o jeho platnosti přesvědčil mnohokráte. V poslední době se ta platnost projevuje ve vztahu žen a mužů. Původní dobrá myšlenka rovných práv a možností se zvrhla v diskriminaci přirozených vztahů mezi oběma pohlavími. Najednou je špatně, když se mužovi líbí nějaká žena a chce jí to dát najevo. Najednou se ta rovnost příležitostí změnila v unifikaci až úplné převrácení přírodou daných zákonitostí.

Je špatné, když se dělají hračky pro holčičky a hračky pro kluky. Je špatné, když se v dívkách vychovává budoucí vztah k mateřství. K tomuto tématu jsem zaznamenal na sociální síti pěknou poznámku: Muž neotěhotní, i kdyby zelení slezli se stromů.

Sex je pomalu zakázané slovo, pomoc ženě je urážka, pohled na ni je vždy nejméně výzvou k sexu a tedy sexuálním obtěžováním. Nevím, jak si feministické aktivistky, které rozšířily do povědomí slovo, jež se pomalu stává nadávkou (gender), představují, že se bude živočich zvaný člověk rozmnožovat. Feminismus v původní podobě i podobě současné přichází ze zemí anglosaských. Patrně se tam projevila viktoriánská éra, kdy jedinou součástí pohlavní výchovy dívek byla věta: Zavři oči a mysli na Anglii. A po splnění povinného kvóra potomků byl sex zakázán.

Nevím, co žene dívky do podobných spolků. Snad nedostatek sebevědomí, snad pocit sounáležitosti s davem. Mé vzpomínky na dětství i mládí jsou spojeny s doteky, pohledy, s písničkami více či méně neslušnými. Dívky se nevnucovaly, ale neodmítaly pozornost. A při podobných situacích se sice povinně rděly, ale běda, když byly opomenuty. V tu chvíli se z nich stávaly saně. Pomlouvačné saně, jejichž pomluvy se většinově dotýkaly chlapecké či mužské cti. Té cti, která také zabezpečuje rozmnožování lidstva.

Dnes se podobné chování mužské části považuje za harašení, za sexuální obtěžování, které je třeba přísně trestat. Dobrá myšlenka rovných práv a příležitostí, práva mít možnost se uplatnit dle svých schopností a dovedností, se změnila v asexuálno. A tak mne omluvte, že jsem kdykoli, kdy jsem měl příležitost, otevřel jakékoli ženě dveře, usmál se na ni, té, která si to právě zasloužila přinesl květinu a pokud byla jakkoli přitažlivá, nezapomněl jí polichotit.

A dělám to dodnes. Džendrtetkám a vyšinutým feministkám navzdory.

Click here for reuse options!
Copyright 2017 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Co k tomu říci. Snad jen to, že se pod to klidně podepíšu. A to mi “velebný kmete” neříkají ještě ani zdaleka.