Jméno Ježíš

9

Abych zase nebyl osočován, že si já sám pletu hrušky s jablky, tak předem upozorňuji, že již v minulém povídání o Mithrovi jsem vycházel z knihy Jana Bauera „Co v učebnicích dějepisu nebylo – podruhé“ z třetí kapitoly zvané Tajemství betlémské hvězdy spolu s údaji Wikipedie. Dnes jsem pro změnu sáhl po třetím díle téhož autora a vybral jsem kapitolu čtvrtou, nazvanou Potulný čaroděj Ježíš.

Za Ježíšovo bydliště bývá považován Nazaret v Galileji. On sám proto získal přívlastek – Nazaretský. Tahle okolnost je v evangeliích několikrát zdůrazňována, stejně jako skutečnost, že většina jeho kazatelského působení se vztahuje právě ke Galileji, kde se snad skrýval před svými pronásledovateli. Vždyť nás o tom přesvědčují i všichni evangelisté. Jenže je tady drobný historický problém. Archeologové totiž zjistili, že v Ježíšově době Nazaret ještě neexistoval. Při vykopávkách v tomto městě nenarazili na nic, co by svědčilo o osídlení na počátku našeho letopočtu. Někteří autoři se vzniklý zádrhel pokoušeli vysvětlit tím, že prý nešlo o město, ale o malou vesnici, která stála na jiném místě než se nachází dnešní Nazaret. Podobně jako patrně nejstarší město světa Jericho stávalo jinde, než stojí Jericho současné.

Autor skandální knihy Ježíš žil v Indii, německý badatel Holger Kersten, však tvrdí, že Ježíšův přívlastek Nazaretský má správně znít Nazorejský a vůbec se nevztahuje k obci jeho původu, ale k sektě nazorejců, jíž byl příslušníkem. Podle Epifania ze Salamíny, řeckého spisovatele z 1. století n. 1., byli tito nazorejci či nazarité nebo nazaréni totožní s esejci, podle jiných dobových autorů šlo o odnož této sekty. Ve starověké Palestině se jako nazarité označovali potulní proroci, kteří odsuzovali krvavé kultovní oběti zvířat praktikované rabíny jeruzalémského chrámu. Ortodoxní judaisté je za to nenáviděli a dokonce třikrát denně v modlitbě proklínali slovy: „Pošli své prokletí, Bože, nazarénům!“ Ježíš byl snad vůdcem těchto nazarénů, což by mohlo představovat jeden z důvodů, proč byl jeruzalémskými kněžími a celým sanhedrinem, nejvyšší židovskou radou, obžalován.

Název nazarén nebo nazarit neměl s Nazaretem nic co do činění. Byl odvozen od aramejského výrazu „nazar“, což znamená oddělení, ale také bdění, pozorování, chránění. V přeneseném slova smyslu byli nazarité či nazorejci těmi, kteří se zavázali ke službě Bohu, těmi, co se oddělili, co jsou bdělí. Sekta nazarénů údajně působila nejméně 150 let před naším letopočtem na březích Jordánu a na východním pobřeží Mrtvého moře. Její příslušníci žili podobně jako esejci velice asketickým životem a nechávali si narůst dlouhé vlasy. Pravděpodobně si je, podobně jako třeba jogíni, nikdy nestříhali. Údajný Ježíšův popis, jak se nám dochoval v apokryfním dopise římského patricije Lentula, poprvé zveřejněném až v roce 1474, líčí jeho vlasy jako „rozevláté a kadeřavé“ splývající až na ramena a s „pěšinkou uprostřed hlavy po způsobu nazarénů“. Právě Nazaréni zavedli rituální omývání, křest vodou, kterým nahradili krvavé oběti tradičního židovského náboženství. Vodní obřady mají možná svůj původ v Indii, kde se hinduisté dodnes ponořují do vln posvátné řeky Gangy, aby smyli své hříchy. Právě rituál omývání převzali esejci a nazorejci. Vůdcem nazorejců byl zřejmě Jan Křtitel, o němž se od evangelisty Marka dozvídáme, že se objevil na poušti a vyzýval ke křtu jako pokání za odpuštění hříchů. Je tu však ještě další problém. Esejci a nazorejci křtili vodou jen příslušníky vlastní sekty. Jan toto pravidlo zřejmě po nějakém čase stráveném rozjímáním a meditací o samotě na poušti porušil a začal křtít všechny, kteří za ním přicházeli, což bylo zjevným vybočením z rituálů jinak zcela uzavřené sekty. Podobně Ježíš sám vyhledával hříšníky, obraceli se na něj opovrhovaní celníci, vlastně výběrčí římských daní, kající se prostitutky a lidé z okraje společnosti, kdežto esejci žili v přísně uzavřené komunitě. Buď tedy jak Jan, tak po něm i Ježíš vědomě porušili nějaká pravidla, nebo svou misijní činnost konali z pověření sekty.

Všechny biblisty vždycky trápila otázka údajných Ježíšových zázraků. Pro ateisty byly případy kříšení mrtvých, přeměňování vody ve víno, utišení bouře nebo chůze po vodní hladině jasnými důkazy, že sám jejich aktér patří do říše výmyslů stejně jako pohádkoví čarodějové a ježibaby. Oproti tomu historik náboženství Rudolf Bultmann ve své knize Jesus z roku 1926 Ježíšovy zázraky hájí. Byť je pochopil trochu jinak než běžný čtenář Nového zákona: „…Většina těchto zázračných zpráv obsažených v evangeliích je legendární nebo alespoň legendárně přikrášlená. Ale nemůže být pochyb o tom, že Ježíš konal takové činy, které podle něho samého a podle jeho současníků byly zázraky, tzn. pocházely z nadpřirozené, božské příčiny, bezpochyby uzdravoval nemocné a léčil lidi.

Autor tak došel ke stejnému závěru jako například o více než sedmdesát let později záhadolog Vladimír Liška, který iluzionistická představení, jako byla přeměna vody ve víno, rozmnožení chlebů či chůze po vodě, zařadil do kategorie lidových legend, připustil však Ježíšovy mimořádné léčitelské schopnosti, včetně vymítání ďábla, tedy podle něj léčbu psychických onemocnění a poruch. Proto dospěl k názoru, že Ježíš byl nepochybně senzibilem nadaným mimořádnými psychotronickými schopnostmi. „ Taková osoba jen tím, že něco vidí a slyší, zároveň už ví.“ Ježíš nesporně ovládal umění hypnózy a sugesce. Jak je z evangelií známo, léčil posedlost vkládáním rukou na hlavu. Z hlediska moderní psychiatrie se mohlo za posedlostí skrývat duševní onemocnění vyvolané traumatickými zážitky a předchozími stresovými situacemi. Taková těžká psychóza se pak projevuje přechodnými stavy nepříčetnosti; záchvaty, při nichž se postižený rouhá svému náboženství, vzývá nečisté síly a hovoří jakoby cizím hlasem, aniž si to vůbec uvědomuje. Léčba medikamenty je v takovýchto případech většinou neúčinná, zato pomáhá sugesce, koncentrace duševních sil a vůle k překonání choroby. Ježíš mohl klidným chováním, dotykem svých rukou a hlasem pomoci postiženým překonat nejhorší krizi a vrátit se do normálního stavu.

Podobné to mohlo být s oživováním mrtvých. Ježíš jako zkušený léčitel na postižených dobře poznal, že jsou mrtví jen zdánlivě. Vždyť právě pro nedostatek medicínských zkušeností byla řada lidí ve starověku a středověku pochována předčasně. Ježíš nepochybně uměl rozeznat stav zdánlivé smrti od smrti skutečné. Připomeňme si, jak podle Lukášova evangelia vrátil život údajně mrtvé holčičce:

Když přišel do domu, nedovolil, aby tam s ním někdo vešel kromě Petra, Jana a Jakuba spolu s otcem a matkou dítěte. Všichni plakali a naříkali nad ní, on však řekl: neplačte! Neumřela, ale spí!’ I vysmívali se mu, poněvadž věděli, že zemřela. On však ji uchopil za ruku a zvolal: ‚Dítě, vstaň!’ I vrátil se její duch, a ona najednou vstala, poručil, aby jí dali jisti…“ (Lk 8/54)

Přesto se kloníme k závěru, že i když byl Ježíš jistě obdařen nějakými výjimečnými schopnostmi, nebyly zase až tak mimořádné, aby z něho udělaly nadpřirozenou bytost. Dokázal jen to, co dokázali mnozí jiní potulní proroci a léčitelé jeho doby, co se tradovalo mezi esejci a nazorejci a předávalo se z generace na generaci. Teprve první křesťané, kteří si Ježíše zbožštili, udělali z jeho činů zázraky, tedy výkony a jevy vymykající se přírodním zákonům a lidským zkušenostem.

A nyní prosím o oponenturu postavenou na skutečných faktech a ne na laických zbožných přáních oponenta.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Anna Šochová

      Skutečná fakta… Jste náročný 🙂 S mými názory v konfliktu nejste, ale fakta jako takovýá bych si netroufla prezentovat – spousta věcí kolem Ježíše je spíš odvozená, než stoprocentně jasná. Ani těch 90% jistoty nikde nevidím. 😉

    • Petr Pelikán

      Mezi tvrzením a faktem existuje jeden podstatný rozdíl. Tím je věrohodnost a ověřitelnost. Immanuel Kant ve své “Kritice čistého rozumu” rozlišuje mezi předmětem názoru, skutečností a předmětem víry. V kapitole “Von der Logik überhaupt” (O logice všeobecně) píše: “Gedanken ohne Inhalt sind leer, Anschauungen ohne Begriffe sind blind.” (Myšlenky bez obsahu jsou prázdné, názory bez pojmů jsou slepé.)

      Již několikrát jsem poukázal na častou povrchnost a kontroverzi Vašich článků. Dnes to znovu potvrzujete. Přinášíte laický článek, opírající se o nepotvrzená, nepravdivá a vyvrácená tvrzení a požadujete oponenturu postavenou na skutečných faktech a ne na laických zbožných přáních oponenta.

      Provokativně se zeptám: “Kdo je zde laik?”

      Ten, kdo bez rozmyslu a bez rešerše, bez ověření faktů předkládá článek, nebo ten, kdo právě na tuto skutečnost poukazuje? Dva příklady:

      1. Tvrzení: Archeologové totiž zjistili, že v Ježíšově době Nazaret ještě neexistoval.
      Fakt: Nepravdivé tvrzení – archeologické průzkumy a vykopávky prokázaly existenci již od doby 2. tisíciletí před n.l. – v roce 2010 zde byl objeven židovský dům z doby Ježíše Krista.

      2. Tvrzení: Podle Epifania ze Salamíny, řeckého spisovatele z 1. století n.l.
      Fakt: Nepravdivé tvrzení – Epifanius (Epifanios) ze Salaminy se narodil asi roku 315 v Besanduku u judské Eleuteropole. V roce 367 ho kyperští biskupové zvolili za metropolitu. Sídlil pak ve městě Constantia-Salamis.

      Lidé jako pan Bauer žijí z lidské touhy po senzaci. Obsahová hodnota jeho knih odpovídá hodnotě článků “Blesku” – hodně hluku o ničem. Pro Vás zajímavé, pro mě ztráta času a škoda peněz. Skutečnost najdete v odborné literatuře.

      • Anna Šochová

        Je fakt, že mne citace Bauera praštila do oka, ale když jsem si ho vykapala, soustředila jsem se na další. Já ho už nečtu, maximálně nějaký článek, než kouknu na autora – nebo jako zdroj spekulace. Zařadila bych ho spíše mezi pábitele, protože zároveň leccos opravdu zkoumá, prolézá – a tím také dokáže lidi dostat, kam chce. Lidé jsou tomu hodně otevření, někteří doslova lační po senzacích tohoto druhu a milují podobná odborná vysvětlení. Nalítne i člověk, co by tomu normálně nehověl. Bauer má prostě jméno a značka je hodně silná.
        Pobavila mne jedna čtenářka, co si stěžovala, že magie v knížce “Rozpusť vlasy a otevři bránu” je úplně jiná, než se popisuje v odborných časopisech. Že ji mám špatně 🙂 Přitom jsem vycházela z určité uvěřitelnosti na základě senzibility, šamanismu a tak podobně. Co je holt vytištěno odborníky, co musí platit!

        • Petr Pelikán

          Však on také pan Bauer citát svých knih nenabídnul. Pan Bauer své motivace nezakrývá, jak vyplývá i z jeho vlastních slov:

          „Novost objevů je ve výběru faktů a v úhlu pohledu na ně. Jako třeba u husitů, kteří bývali jak za první republiky, tak za éry socialismu považováni za bojovníky za pravdu, náboženskou svobodu či sociální spravedlnost. Jejich skutečná tvář, jak ji popisovaly staré letopisy, tehdy nikoho příliš nezajímala, nebo dokonce zajímat nesměla,“ odpovídá spisovatel na otázku, zda se mu podařilo v historických materiálech objevit nějaké nové skutečnosti. „V ohledu objevů mohu jen závidět například mému zvěčnělému příteli Miroslavu Ivanovovi, který měl ještě šanci pátrat po pravosti úlomku Žižkovy lebky nebo po příčinách požáru Národního divadla. Mně, pokud se chci psaním knížek uživit, nezbývá na nějaké velké a dlouhodobé pátrání příliš času. Mohu jen sem tam vyslovit nějakou lákavou hypotézu.“

          Že pak někdo neumí třídit jablka od hrušek, nerozliší mezi fikcí a skutečností, za to pan Bauer nemůže.

          PS: Pan Bauer se také správně označuje za spisovatele, ne za historika. A domnívám se, že je úspěšný – žít ze svých knih určitě dokáže.

        • Jola

          Bohužel, milá Witch, p.Bauer je prezentován běžně jako autor “literatury faktu”. Knihy jsou v tomto stylu i v některých knihovnách řazeny. Tudíž pro “smrtelníka” velice zavádějící. Zvlášť když v tomhle případě je to opravdu věcí výkladu hypotézy. V roce vydání knihy – i dnes – jsou historikové / a je jich dost/, kteří s názvem Nazaret mají problém. Důvodem jsou

    • Jola

      Napadá mně jediné, co přičíst p.Bauerovi k dobru: Někteří čtenáři si po přečtení, snad, najdou témata, o něž se budou zajímat hlouběji. Sice zjistí, jak moc byli mystifikováni, ale budiž.

      • Petr Pelikán

        Nevím, nevím, vezmete-li v potaz ten páně Bavorův článek předcházející a ten nynější požadavek o oponenturu postavenou na skutečných faktech a ne na laických zbožných přáních oponenta, pak to hovoří spíš o pravém opaku.

        Zajímavá je také ta kontroverze v kontextu jeho článku “Tolerance netolerance”, kde se pozastavuje nad tím, že věřící a praktikující křesťan dokáže v rámci falešné tolerance zapřít Ježíše. Pozastavuje se tam nad náhradou tradičního vánoční stromu jakousi kubistickou neurčitou parodií atd., aby nyní prezentoval teorie, že naše křesťanské evropské tradice jsou vlastně jen obměněné a převzaté tradice náboženských rýtů Blízkého východu. To nemá ani hlavu, ani patu.

        • Jola

          Proto jsem použila existenční kvantifikátor 🙂 Co se kontroverze kontextů týče, souhlasím. Ovšem p.Bavor v tom není sám. Rozhodně se najdou “výraznější” autoři.

          • Petr Pelikán

            V tomto s Vámi plně souhlasím.