Když ani dospělí neví

34

Když ani dospělí neví neměli bychom dyskriminovat děti.

Pryč s preskripcí. Omluvíme se maturantům, bakalářům magisterům.

Zhodneme se, že s poučkami i pravidlami skoncujeme. Mohli bysme stihnout od září. Dřív než půjdou do školy. Dávají jim z češtiny známky, které si nezaslouží a tak je to nespravedlivé.

Nemůžeme přeci jako dospělý postupovat jinak vůči sobě a nebo dětem.

Malá velká písmena u podstatných jmen nejsou v době globalizace zásadní. Nežijeme v podyjí nebo pralesu. Máme elektronový svět, pernamentky všude, prudčí je prolínání kultur. Stačí si teda pamatovat jména. Vlastní.

Shodu přísudku s podmětem bysem nechala asi z 90-tiprocent. Zvládají jí dokonce i někteří redaktoři, v některých bakalářských pracech se dá najít a proto není nutné rušit jí celou. Vynechat můžeme typ hrabata, knížata. Šlechtické tituly neužíváme. Shodu podle výrazu v předcházející větě taky, protože při čtení přeskakujeme i odstavce jak potřeba. Případy shody podle smyslu neřeší ani nové Office, která vyjde letos.

Zájmena jako další. Ani mně nebaví sledovat kam, co patří. Jestli položili jí nebo ji k nohám v dnešní době nehraje roli. Máme emancipaci.

Číslovky za nima. V elektrodobě netřeba. Každému 100 krát opakovat jak psát datumy, v obouch dvou stupních školy nemá cenu. Jsou namířené jinak.

Slovesa staví lidi proti sobě. Stavějí neskutečné bariéry. Zbytečně. Proč se trápit třídou, vazbou nebo osobou. Vyučovat děti, když ani učitel v soukromí není odborník češtiny ?

S příslovcema se ovšem přirozeně korektorsky trápit nebudeme. Zájmena jsou hebčejší. Zasvé více sečtělejší, kteří mají příslovce za chválihodné rozšíření, narozdíl od běžné veřejnosti.

Přeskočíme částice, i takový druh existuje a plaveme ve spojkách. Tady nemám scela jasno. Na jednu stranu pamatovat si, že užít v jedné větě a i nebo je nesmysl, je evidentně makačka na bednu. Na straně druhé – Psaní čárky před profláknutým “že, protože, ale, který..” zvládají i korektoři. Tudíž pár bysme jích mohli nechat, co říkáte. Korektorů taky. Ať nejsou keci. Zmizí diskuze o nicotném rozdílu mezi “propustit nelze, popravit” a “propustit, nelze popravit,”

Zrušíme akorád obtížující interpunkci, poněvadž kdo by tomu rozumněl? Věta hlavní, vedlejší, přístavek.. Poměr slučovací odporovací, a i vsuvky a větné členy. Hold nastavíme nové standarty, abysme děcka nebuzerovaly zbytečně.

Si to tablet přehrne.

Click here for reuse options!
Copyright 2015 Magazin Abeceda
Píšu o tom, co znám, potkávám a vidím. Je mi dost, abych se nebála říkat i nemilé věci. Ne však tolik, aby mě přestaly fascinovat maličkosti.
Reklama
  • 747

    :-))) Jasně! K čemu nějaký pravidla. 😉
    Vždyť zejména bez nich se dá udělat slušná kariéra. Jen se koukněte na naše nejvyšší potentáty: president se žádnými pravidly nikdy neomezuje, premiér se pořád všemu hihňá a financmiňystr nezvládá ani srozumitelně promluvit, takže jeho písemný projev si snad raději ani nebudeme představovat.

    • Jolana J

      To si představovat opravdu radši nebudeme :)) i ve škole se objevili žáci, co odmítli omluvit se za ‘nevhodnou’ mluvu – oni řekli vole o přestavce, pan co sedí na hradě mluví v rádiu :/

      • 747

        JJ, naše “vzory” jsou čím dále ubožejší, jak potom můžem čekat či dokonce vyžadovat nějaké behaviorální nadstandardy u členů dolních deseti milionů. 🙁

        • Jolana J

          Když takhle se vyjadřují Zdroje – pak dětem vysvětlujte, kde je chyba…

          • 747

            Asi těžko vysvětlíte. Mně spíš zůstává rozum stát nad tím, že ty instituce (TV, redakce, servery…) opravdu platí takový mizerný materiál. Myslím tím, produkty současného vzdělávacího systému. 🙁

          • Jolana J

            Nejen plati , ještě omlouvaji :/

          • 747

            Potěš koště!

          • Jolana J

            ukázka (vybráno z mailů):”.. v porovnání s jinými .. nejnižší chybovost”; “… příliš informací, nemožnost je kvalitně zpracovat..”; “… široký záběr, nedostatek času…”. Nejvíce “myluju”: .. berte na zřetel, že se jedná o ONLINE verzi…” – u předplaceného periodika.

          • Pavel Machata

            No, a co byste jako chtěla? Je to online, né? Sami se degradujou…
            Ach, Lenko Krbcová, online editorko z bejvalýho a dobrýho RX online, kde jste?
            Na Vitalii, já vím. Ale stejská se mi. Vitalia není zrovna můj šálek čaje, já spíš přes ty bůčíčky a tak… 🙂

          • Pavel Machata

            P.S.: jednou jsem paní Krbcový napsal, už do Vitalie. A odpověděla mi.
            Což dělá i Abeceda. Takže chválím! 🙂

          • Jolana J

            Vitalie – kdepa já a vitamíňi :)) Ze všech laskomin nejraději maso .. Co bych chtěla. Jsem skromná. Maila s upozorněním posílám teprve když k mršení dochází pravidelně .. Stačilo by mi, kdyby se zamysleli, namísto takřka urážení. (… si choďte číst jinam…, ..uvědomte si, které je století …, smiřte se se zrychlujícím životním tempem …)

          • Pavel Machata

            Mám to stejně. Já už přesně nevím, proč jsem jí psal. Spíš taková emoce, když jsem na ni náhodou narazil a něco na ten způsob, že se mi po ní stejská a že jí přeju hodně štěstí, nebo tak něco… 🙂

        • Pavel Machata

          Sakja sakja, Vy jste se ale rozjel! 😀
          Že prej “behaviorální” a “nadstandard”!
          Nechtěl by jste (:-D) trošku slevit? Takovej malej nadstartantíček by stačil! :-DDD

          To mě vždycky spolehlivě nasere. Vono se to rozlišit dá i v mluvený podobě, prostě “standarDní”, i “standarD” se dá v poho zvládnout. A je to.
          Je třeba artikulovat. Ale některý redachtóři v různejch TV, včetně veřejnoprávních, nevím, nevím – neuměj artikulovat, nebo nevěděj, která bije?

  • Tohle téma, byť vypadá jednoduše, je dost složité.
    Taky vidím chyby a nejen ty, doufám že úmyslné, ale podle jejich počtu asi ano, ve článku. Jenž podobné chyby v nás viděli naši rodiče a prarodiče. A u nich zase jejich.
    Teď určitě někdo zareaguje “Jo, ale nebylo jich tolik a takové.” Tvrdím, že to není pravda. Jen si zkuste představit, co by si o našem psaném či mluveném projevu pomyslel třeba Dobrovský.
    Ale to mi nebrání, abych si nezanadával s vámi…

    • Jolana J

      Pomyslel Dobrovský? ‘Unglaublich’ nebo ‘Dirum’ :)) Chyby v článku mají všechny jedno společné – jsou z ‘oficiálních’ zdrojů. Ne školních lavic. Z novin, úvodníků, reklamy, recenzí, odborných statí, seminářù, SCIA …

      • To jsem si myslel. O těch zdrojích.
        Já jsem jinak tolerantní. Pokud nejde o nějaký oficiální dokument a nebo dokument, který mám podepsat, tak to tak nějak přejdu. Chybu udělá každý.
        Ale jak říkám, mám-li to podepsat, řvu. A někdy to i dotčené poučí do budoucna.

        • Jolana J

          Když se na obrazovce tv zprav muze objevit: Tysice lidí zaplavili…, Hosp.noviny zrejme taky propustili korektory – o neúrovni SCIO, co tak hodnoti… V oficialnich ucebnich materialech pro AJ se to hovorovými vyrazy jen hemží… Jak potom učit děti? Nehlede k tomu, ze by me docela zajimalo, zac pobiraji korektoři plat. Mě nikdy v praci vymluva ‘mam toho hodně’ neprošla. (nestezuju si, konstatuji).

          • “Ulítlej” titulek v online TV zpravodajství bych ještě toleroval. U novin je to horší, tam jsem ochoten tolerovat online verze, tam to opravdu někdy nejde uhlídat, vím co říkám. Papírovou mutaci bych ale netoleroval.
            A jak učit děti? Třeba vhodně aplikovat to co mi někdy říkali, když jsem byl malej. “Paní učitelka je bolševická kráva. Správně je to tak a tak a to si pamatuj.” (Doslova i s tou krávou.)

          • Jolana J

            Někdy nejde uhlídat – někdy bych pochopila. Jenže ono se stava takřka pravidlem :/ pomalu človek pozna autora /korektora/ ‘podle chyb. Na všezaklínající ‘je online’ začinam byt alergicka

          • Chápu Vás, ale s tím slovem “online” se prostě musíte smířit. Spousta lidí to tak chce a je to i logické. Někomu to ušetří čas, jinému peníze, jiný má pocit že šetří naše lesy a tak dále.
            Vezmu třeba sebe. Ráno se vzbudím, zapnu kávovar, sprchu, použiju opačně než zapnu a u kafe mrknu na emaily a když v tom už jsem, tak otevřu i RSS čtečku. Kupovat všechny ty noviny papírové, tak je mám buď až přijede pošťák a nebo bych se musel stavit u stánku či v trafice. Ty co mám poblíž baráku jsou tak blbě postavené, že u jednoho se nedá zaparkovat a u druhého bych se zbytečně motal po parkovišti supermarketu. Takže je to pro mě pohoda.
            To je jen jeden příklad. Může jich a je jich tolik, kolik je lidí co má RSS čtečku naplněnu nějakým obsahem, který používá.

          • Jolana J

            Musim? Všechno jde, když se chce . akorat male deti se musi nosit. Taky nemyslim, ze byste se musel smirit s tim, ze jsou lidi liny myslet a ‘sveri’ se statu. I kdyz historie a realita … Kdyz jsou datove schranky rovnocenne, platim si online verzi novin – proc se mam smirit s nizsi urovni? Zodpovedne (redaktory, korekory a spol.) plati stejne – ‘verzi’ papir x web nerozlisuji.

          • Bez faulů prosím. Přečtěte si na co reagujete a na co tím bylo reagováno.

          • Jolana J

            Kde vidíte jaký faul? Napsala jsem, že :”online” nepovažuji za dostatečnou omluvu pro stabilně nízkou úroveň projevu. Někdo za tím může vidět třeba boj s větrnými mlýny, další přehnaný optimismus atd. Pokud má být něco rovnocenné – má to tak být ve všech směrech.

          • Omyl. V oné souvislosti jste napsala něco zcela jiného.
            “Na všezaklínající ‘je online’ začinam byt alergicka”
            A od toho se odvíjela moje reakce.

          • Pavel Machata

            Petře, ale já si myslím, že na kvalitní informaci (a když už ne informaci, tak aspoň jazyk rodnej), zvlášť, když si ji platí, má nárok. Nebo myslíte, že ne?
            Já nevím – máte děti, nemáte, je mi to jedno a nebudu vyzvídat. 🙂
            Ale sakja, aspoň na těch renomovanejch, ať už online, nebo v tištěným, nebo v TV, mělo by to bejt v pořádku, nemyslíte? Protože děti to vnímaj. A my si ty instituce platíme. Veřejnoprávní formou poplatku, ostatní formou reklamy na výrobky, který by mohly bejt bez reklamy “skoro zadarmo”. 🙂
            Já jsem taky alergickej…. 🙂

          • Pavel Machata

            Jen, abych to osvětlil: informaci, tu si vytříbíme (a samozřejmě, kdo jak chce, s tím nic nenaděláme), zdrojů je dost.
            Na ukázku: Američani nikdy nepřistáli na Měsíci, protože vlajka vlaje a tam vlát nemůže. Je to podfuk.
            Je jedno, že tam měli tyčku, aby “to vlálo”. Každej podle svýho, hádat se nebudu.
            Ale aspoň by mi to mohli podat echt česky, no né? 🙂

          • Pavel Machata

            Ostatně, mně nemusí. Já mám názor utvořenej už dávno před sledováním přímýho přenosu z přistání Orla na Měsíci. 🙂

  • OW

    Není on line jako on line
    Občas mám noční můru, budím se děsem nad otázkou: jak velký rozdíl je od line k in line?
    Zlatá pře o prvenství vejce se slepicí
    Jolo, toto se netýká pouze korektorů. Mé podezření začíná hraničit s jistotou. Hlavním kvalifikačním předpokladem z získání pracovní pozice je to, že o daném oboru vůbec nic nevíš. Dalším v pořadí je absence “kladných” morálně volních vlastností, ale co chybí zde, to musí být vyváženo zduřelým egem a arogancí. Mimochodem, víš, že korektor je pozice téměř výlučně určená pro zdravotně postižené? Bo odvody zaměstnavatele eráru….
    Přemýšlím nad tím, zda ještě existuje odvážná učitelky češtiny, někde na základce, která cepuje žáky, tak jak jsme to měli běžné my. Pravopisná chyba v diktátu či slohu automaticky známka o stupeň dolů. Na úvod každé hodiny dvou minutový test, zpravidla doplnění chybějícího písmene. Čtyři hrubky – kule jak vyšitá. Propadnout z češtiny? Žádný problém.
    Stejně tak občas přemýšlím i nad matikáři.
    Hm, představuji si, jak novinářský fušer řve třeba na servírku, která mu přinesla vlastně nepoživatelné “meníčko” a ona si jen přehodí sluchátko z pravého ucha do levého a odvrkne : a co jako? sem tu vonlajn, nééé.

    • OW

      Od on line k in line…

    • Pavel Machata

      🙂 Nebo spíš 🙁
      Jsem staromilec a dbám na určitý zásady (a slangem psal i Poláček a jakej je to autor, tak co? 😀 To né, že bysem se s ním chtěl srovnávat.), tak jak mě to učili, a co jsem vyčetl v kníškách.
      Ale drtí mě to, drtí. Lidem je dneska jedno, kdy napíšou mně-mě (přitom – taky píšou “při tom” ve smyslu stejným – je to tak jednoduchý!) A co mě dostává, je “jest-li”, ve smyslu “jestli”. Voni vědí, že tam nějaký “-li” existuje, tak ho vrznou, kam se jim zamane a maj se za vzdělance! 😀
      Krátkej a smysluplnej příspěvek v diskusi a pět hrubek (teda doufám, že kupř. žencký “měli”, děvčata “měly”, “oběmi zeměmi” je furt hrubka). Mám takovej dojem (a myslím, že oprávněnej), že kdybych poctivě rešeršoval naše hlavní TV média, každej den bych popsal stránku A4.
      Ach, “ty” mééédia… Na to byl výbornej Hnidopich. Diskutujícího si nevšiml, respektoval jeho neznalost. Ale média, “profíky”, tepal vostopryč! Čest jeho památce, chybí mi…
      A zrovna tak mě dostávají faktický chyby. Třeba tůdle na jednom renomovaným kanálu dávali skvělej pořad (BBC) o vzniku a vývoji křesťanství. A informace zněla (zhruba): “…mezi roky 1100 a 1600, tedy 300 let…”. A Doolittla s jeho “B52” a jiný případy jsme tu už probrali, i “Double vévodu” (ale ten mi žíly netrhá, on není “médium”). Ale co zaslechnu v TV…
      A to jsem blbej průmyslovák ze starý školy, žádný humanitní vzdělání (teda kromě svýho, soukromýho).

      • Jolana J

        jsem stejně “blbá” jako Vy. Jak už jsem napsala jednou – že se občas přihodí, protože někdy! nejde uhlídat … dejme tomu. Nejhorší na tom je, což jsem uvedla v komentu k 747 – upozorníte odpovědného – a dozvíte se, že jste trubka sám, protože … Tak to ať jdou .

        • Pavel Machata

          Taky mám pocit, že se vopakuju. Furt dokola, jak u blbejch na dvorečku. Dal bych k dispozici několik historek, ale nemůžu, už to tady, nebo někde jinde, bylo…
          Já MÁM mezery, né, že né. Proto mám češtinu rád, protože to je VĚDA.
          Ale zacházet s ní přiměřeně, semtam s nějakým drobným prohřeškem, ale smysluplně a využívat její krásu. Ale lidi jsou ignoranti a je jim to jedno…
          He, matně vzpomínám: Jsem jednou napsal ve čtvrtletní kompozici “na chatu nebo na chalupu”. A dostal jsem za tři (neměla mě, mrcha, ráda). Že prej “rusismus” (na daču), správně je to česky “do chaty, do chalupy” (přitom já vyprávěl, co se dělo vně těch objektů! :-D). Byla to šikana, nikdo to tak neřekne, ale hádejte se… Neměla jinejch argumentů, tak “na chatu” dvojka, “na chalupu” za tři a bylo.
          Tepala mě. A možná to myslela dobře. Každopádně si to pamatuju. Vona se aspoň starala.
          Dneska je to každýmu jedno. Viz ten dopis, o kterým jsem se tu zmiňoval

          • Pavel Machata

            Ale abych nebyl negativní, mám i hezkou vzpomínku:
            Nahnali nás do kina, na film “Občan Brych”. A druhej den češtinářka a zároveň ruštinářka (ale jiná), skvělá baba, nám zadala v ruštině povyprávět dojmy. Taková operativní desetiminutovka.
            Tak já začal psát: “Včirá my býli v kinó. My smatréli film. Film nazyválsja Občan Brych. Krasívyj film…” A tak dál.
            Když přinesla hodnocení, byl jsem nejlepší, jedinej jsem měl za jedna! A zdůvodnění?
            Že prej jedinej já jsem si nastavil laťku správně. Sice jsem zvolil slovník ze šestý třídy, striktně co nejjednodušší věty, což pro nastávajícího maturanta není nejlepší vysvědčení, ale srozumitelný to bylo a neměl jsem tam chybu!
            Ostatní chtěli oslnit a měli to blbě! :-DDD

    • Jolana J

      Já Ti nevím. Z těch učitelů, které znám (a jo, škola má dobré výsledky v hodnocení škol, úspěchu přijetí dětí …) – se všichni snaží. Češtinář, matikář, botanik ani hudebku nezanedbají. Spíše by mě zajímal bludnej kruh. Učitelé ZŠ, SŠ i VŠ si stěžují – na středních se diví, co “všechno” se dostane na studium (a přesto prolezou) – na vysokých si stěžují, co dostávají za “materiál” (a diplomy se dávají).
      Doma jsme tedy – Logicky, jak jinak – usoudili, že buzerovat děti – a promíjet těm, co jsou za to placený – je špatně. Do budoucna vidím, jak pančelka utěšuje Pepíčka, že sice teď ho doma za tu kuli nepochválí – ale do budoucna má vyhlídky skvělé!