Keltové a Boioheamum

1

Dneska se podívám na jedno skoro neznámé výročí. Shodou okolností se událost odehrála právě v polovině července.

Ze školní výuky latiny si pamatuji jen velice málo. Jedna z vět, které mi v hlavě zůstaly, zní takto: Patria nostra Bohemia apellatur (vlast naše Čechy se nazývá) . V tomto označení se ukrývá název keltského kmene Bójů, jimž vděčíme i za první pojmenování Čech – Boiohaemum, později Bohemia. Označení keltského kmene neznamená v jazyce balkánských Ilyrů nic jiného než „strašliví“.

Tito Bójové, tedy spíše jejich skupina, kolem roku 390 před Kristem vyrazili z České kotliny na jih, překročili Alpy a vpadli do Itálie. V roce 387 př. n. 1. dokonce porazili na březích řeky Allie jinak údajně neporazitelné římské legie vedené konzulem Quintem Sulpiciem a pár dní na to, přesně 18. července, přepadli, vydrancovali a pak zapálili samotné město měst Řím. Jen Kapitol se jim dobýt nepodařil. Byla to zásluha husí, které si posádka chovala pro obživu. Při pokusu dostat se do Kapitolu, začaly husy kejhat, probudily obránce a těm se podařilo Kapitol ubránit.

kelt2.jpg

Minulou sobotu tedy uplynul již 2401 rok od onoho dne, který znamenal pro husy veliký svátek. (Myslíte si, že neumím počítat? Uvědomme si, že v přechodu letopočtů totiž není rok „Nula“). Bojové se stáhli do severní Itálie a někdejší etruské město Felsina bylo podle nich přejmenováno na Bononii, dodnes tedy nese název Bójů i jejich Bohemii vzdáleně připomínající – Bologna.

Další, kdo údajně získal jméno podle Bójů, mají být Bavoři. Původně snad Baiarii (odtud patrně Bayern), pak Bawarii. Občas i Bajuwari, v čemž se skrývá název bojovných Bójů jako v tajence (Bojo a war ‹strážce nebo obránce›). Ačkoli tam se možná jedná o úplnou záměnu, protože do nynějšího Bavorska odešel z území naší kotliny jiný známý keltský kmen – Markomani. I když… Tím, že nevíme, kdo je jak nazýval, klidně to mohla být i část původního kmene Bójů.

A odešli vůbec? S ohledem na zjištěné místo původu keltských kmenů, tedy kromě jiného i jihozápad Čech včetně Prácheňska i na výzkumy DNA se zdá, že se prostě asimilovali v přicházející vlně slovanské. A přitom vlastně ani nevíme, jak si onen keltský kmen vlastně říkal.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Anna Šochová

      S tím, kdo jsme a odkud pocházíme, je u Čechů problém, protože jak jsme byli tak hodně slovanští, abychom se jako vyčlenili proti německému vlivu (a také jsme tehdy až tolik pramenů poznání neměli), vše nehodící se škrtalo. Jsme směsice a tak to i zůstane.
      Moc mne zaujalo, když jsem na Vysočině jednou čekala na nádraží, jak se k motoráku na vesničky hrnuly davy, co spolu ani moc nemluvily, ale byli si ti lidé typově příbuzní. Škublo to se mnou, protože dvě ženy byly stejné, jako moje kamarádka a její maminka – ale ani spolu nemluvily a rozdíl jsem poznala při bližším prohlídnutí. Tmavé oči, odbarvené, původně tmavě hnědé vlasy, podobně štíhlá (hubená) postava. Občas se zřejmě zachoval jakýsi místní typ, dost rodinný.