Na břehu Otavy

1

Na břehu řeky Otavy stojí vesnička. Možná pamatuje už keltské rýžovníky, kdož ví. Alespoň zachované sejpy cosi naznačují. Není jediná, na břehu Otavy takových vesniček stojí dost.

Ta vesnička má náves a na návsi kapličku. Stejně jako ostatní podobné vesničky. U kapličky stojí kamenný pomník se jmény mužů, kteří už se do nového státu nikdy nevrátili..

Na některých domcích jsou desky z černého mramoru. A na nich jména těch, kteří se už nikdy nevrátili do osvobozeného Československa.

Kdokoli kolem těch jmen prochází, měl by si uvědomit, že oni položili své životy za to, abychom my mohli dále rozvíjet ty své vesničky Jsme jim tím povinováni.

Na mnoha z těch kamenných pomníků je skromný nápis. My dali jsme životy, vy dejte lásku a svornost. Celkem prosté přání těch, kteří se nevrátili. Ale je splnitelné? Je, teď jen záleží na okolnostech, které nás k té svornosti přimějí.

Na břehu Otavy stojí mnoho malých vesniček ve kterých stojí mnoho kamenných pomníků. Jak ty vesničky tak ty pomníky jsou součástí naší historie, jsou součástí nás. Jsou součástí toho, čemu vzletně říkáme kulturní dědictví. Přál bych si, aby se každý z nás dokázal podívat na ta jména vytesaná do kamenných pomníků bez toho, aby se musel stydět, že by svou vesničku s těmi pomníčky zaprodával jiné kultuře.


Poznámka redakce.
Jako náhledový snímek článku byl použit snímek z webu Spolku pro vojenská pietní místa, o. s. Jedná se o pomník Obětem 1. světové války v obci Dobev. Autorem snímku je paní Monika Kožušníková.

    Kdo jsem: Duchovní dědic strakonických Pánů erbu střely, který si přivlastnil další jméno v pořadí, tedy Bavor ze Strakonic toho jména pátý (Bawor de Straconicz eius nomine quintus) Erb rodu: střela ve zlatém poli Osobní zvíře: jezevec Profese: stavař, momentálně SVČ, podle Politically correct zvaný "prase" - pracující senior Záliby: historie, architektura a obojí dohromady Spolubydlící: manželka, pes, kočka a dva kocouři
    Reklama
    • Anna Šochová

      Také tady, v pohraničí, je mnoho pomníčků. Jsem ráda, že se okolí upravují a už zase vypadají větščina těch míst důstojně. Třebaže s tou láskou a svorností se právě tady hodně zatočilo – a z obou stran, nemyslete si. Bohužel se doba a lidé mění směrem k dětinskosti (což je potvrzováno novými a novými výzkumy) a s dětinskostí přichází také zjednodušování, potřeba bonbónků a rychlé střídání nálad, krutost, sobectví… Kult dítěte během století změnil a dál mění společnost ve tlupu nedospělců. Ano, jakožto hračičkové máme dostupnější a rychle se lepšící technologie, ale vztahy jsou bity. Pán much, to bude budoucnost.